Urbanizace

Sídliště městského typu se začínají objevovat již od neolitu. Nejstarší města vznikla v Číně, Indii, Egyptě a na Blízkém východě. V Evropě se objevují města nejprve v Řecku a poté i v dnešní Itálii (Řím).[6][7] Tato města byla často ohrožována dobyvateli a růstu bránily nedostatky v dopravě, zásobení nebo hygieně.[7] Zpravidla města vznikala tam, kde se seskupilo více zemědělců a začaly zde převládat nezemědělské činnosti (směny, obchod a řemesla), které se staly natolik dominantními, že potlačily venkovský způsob života.[6] K urbanizaci jakou známe dnes dochází však až v posledních dvou staletích v Anglii.[7]

Velká Británii začala v polovině 18. století industrializovat svou ekonomiku, to významně podpořilo stěhování obyvatel z venkova do menších či větších měst. Na začátku 19. století žilo ve městech 20% Britů, o století později to bylo již 74%. V ostatních státech Evropy a ve Spojených státech amerických začal proces urbanizace později. Rapidní nárůst obyvatel ilustruje skok z 60 000 obyvatel New Yorku v roce 1800 na 4,8 milionu v roce 1900. Migrace do měst neprobíhá jen uvnitř státu, lidé z chudších oblastí Evropy se často stěhovali do Spojených států nebo velkoměst v jiných evropských zemích.[8]

V dnešní době lidé migrují do měst kvůli rozsáhlým sociálním benefitům, stěhují se za lepším vzděláním a zdravotní péčí nebo obecně za kvalitnějším společenským životem.[9]

Důsledky poměšťování obyvatel mohou být pozitivní i negativní. Mezi pozitivní patří například celkové zvyšování životní úrovně a dožití se vyššího věku, které sebou ovšem přináší problém stárnutí populace v dané společnosti.[3]

Dalšími kladnými důsledky je vyšší procento vzdělanosti obyvatel, lepší zdravotní péče, zlepšení infrastruktury nebo modernizace společnosti.[9] Na druhou stranu negativní jsou například komercializace, komerce a obchod dominují ve městech. Ve velkých městech je dostupné cokoliv a téměř kdykoliv, proto lidé často začínají žít hyperkonzumním způsobem života, který je při zvyšujícím se tempu urbanizace do budoucna neudržitelný.[10]

Častými problémy jsou také dopravní zácpy, špatné ovzduší, tepelné nebo hlukové znečištění nebo přelidnění. Přelidnění může vyústit v nedostatek obytných prostor, nezaměstnanosti nebo vzniku chudinských čtvrtí.[9]

V městských zástavbách se tvoří tepelné ostrůvky následkem zmenšeného množství zelených ploch. Toto je způsobeno tím, že zatím co v rurálních oblastech je sluneční teplo pohlcováno odpařenou vodou, případně půdou, ve městech je obou pohlcovačů zásadně méně a většina tepla je pohlcena buď asfaltem nebo budovami, což pak zvyšuje povrchovou teplotu města. Roční průměrná teplota v městech nad 1 milion obyvatel tak může být o 1-3 °C vyšší než v rurálním okolí.[12]

Další zásadní vliv urbanizace je eutrofizace (zejména hypereutrofizace) vody. Toto je způsobeno přenášením nadměrného objemu živin či znečišťujících látek (např. CO₂ a jiné skleníkové plyny, popřípadě zbytky hnojiv, čisticích prostředků atd.) deštěm z měst do vodních zdrojů, čímž se snižuje jejich celková kvalita, ale dochází i k přemnožení planktonu a jiných microorganismů, což pak vede k snižování obsahu kyslíku ve vodě.[13]

Urbanizace dále snižuje dostupné množství obdělávatelné půdy a zároveň snižuje kvalitu vody a ovzduší. Tím vyvíjí tlak i na přilehlé venkovské oblasti.[14] Kromě toho se urbanizace vyznačuje jedním z nejdrastičtějších a nejdéle trvajících zmenšení místní biodiverzity.[15]

Urbanizace v Číně vedla k drastickému snížení kvality ovzduší a pouze 24 z 350 čínských prefektur splňuje standardy kvality ovzduší WHO.[16] Přes milion Číňanů zemřelo v roce 2012 na následky vzdušného znečistění.[17] Počet aut v Pekingu se v období 1990–2002 zvýšil čtyřnásobně, což vedlo ke značnému zvýšení emisí.[18]

Téměř polovina lidí žijících ve městech sídlí v menších městech s počtem obyvatel do 500 000. Pouze jedna osmina lidí žije v jednom z 28 megaměst, které mají přes 10 milionů obyvatel. Největším městem je Tokio s aglomerací okolo 38 miliony obyvateli, následují ho města Nové Dillí, Šanghaj, Mexico City, Bombaj a São Paulo. Do roku 2030 má být na světě 41 megaměst.[3]

Nejvyšší formou městského života je megapolis („velkoměsto velkoměst”). Tímto termínem byl označen poprvé pás dlouhý 724 km táhnoucí se od Bostonu po Washington, D.C. s přibližně 40 miliony obyvatel.[8]

• Aglomerace
• Suburbanizace
• Venkov
• Město

• Obrázky, zvuky či videa k tématu urbanizace na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo urbanizace ve Wikislovníku