Černohorské knížectví

Černohorské knížectví (cyrilicí: Књажевина Црнa Горa) bylo knížectví v Jihovýchodní Evropě, které vzniklo 13. března 1852 a zaniklo jeho povýšením na Černohorské království, 28. srpna 1910. Rozkládalo se na části území moderní Černohorské republiky.

Černohorské knížectví
Књажевина Црнa Горa
  1852–1910  

vlajka

znak
Hymna: Ubavoj nam Crnoj Gori
Motto: Kříž, domov, svoboda
geografie
Cetinje (Цетиње)
rozloha:
9475 km² tuto rozlohu mělo knížectví po roce 1878, do té doby mělo rozlohu 5475 km2
obyvatelstvo
počet obyvatel:
317 856 (v roce 1909)
národnostní složení:
státní útvar
1 perper = 100 pare (od roku 1906)
vznik:
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Černohorské knížecí biskupství
následující:
Černohorské království

Hlavním městem státu bylo Cetinje, od roku 1906 se začala používat měna perper. Oficiální státní zřízení bylo konstituční monarchie, fakticky se však jednalo o absolutní monarchii.

Historie

Ke vzniku Černohorského knížectví došlo 13. března 1852, když se tehdejší černohorský vládce, vladyka Danilo II. Petrović-Njegoš (po vyhlášení knížectví Danilo I.), rozhodl odhodit své náboženské postavení a oženit se, což po staletích teokratické vlády přeměnilo Černou Horu ve světské knížectví.

Po atentátu na Danila I. dne 13. srpna 1860 se stal vládcem knížectví jeho synovec Nikola I., syn Danilova bratra Mirka.

Dne 28. srpna 1910 bylo v Cetinje vyhlášeno Černohorské království, na trůn usedl Nikola I. Petrović-Njegoš se svou manželkou, královnou Milenou Černohorskou.

Bitva u Grahava

Velkovévoda Mirko Petrović-Njegoš, starší bratr Danila I. a otec Nikoly I., stál v čele silné vojska 7500 Černohorců proti vojsku Osmanské říše, které mělo mezi 7000 - 13 000 muži, a 1. května 1858 s ním v bitvě u Grahava zvítězil. Toto velké vítězství proslavilo Černou Horu po celé Evropě a významně posílilo vojenskou a diplomatickou pověst Černé Hory. Bylo také literárně zpodobněno v nejrůznější jihoslovanské literatuře a písních, zvláště u Srbů žijících na území tehdy rakouské Vojvodiny. Vítězství přimělo velmoci úředně stanovit hranice mezi Černou Horou a Osmanskou říší, a tím i uznat černohorskou nezávislost. Zároveň došlo k rozšíření Černé Hory na úkor Osmanské říše.

Vláda a politika

Ústava z roku 1855

Jako inspiraci pro vytvoření ústavy známé jako Zákoník Danila I. (Zakonik Danila Prvog), použil Danilo I. roku 1855 zákon Petra I.. Danilův kodex byl založen na tradici Černé Hory a je považován za první národní ústavu v dějinách Černé Hory. Rovněž zavedl zákony na ochranu soukromí a zákazů konfliktů na rakouském pobřeží (v Boce Kotorské). Mimo jiné obsahoval následující ustanovení: Přestože zde neexistuje jiná národnost než srbská a jiné náboženství než východní pravoslaví, může zde každý cizinec a příslušník jakéhokoliv vyznání žít a požívá stejných práv jako Černohorci.

Další ústava byla vydána v roce 1905.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Montenegro na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.