Nikšić

Nikšić je vzdálen cca 50 km severně od Podgorici, 125 km jižně od Sarajeva a 50 km severovýchodně od města Herceg Novi v Boce Kotorské. Samotné město se nachází na tzv. Nikšićkém polji (největším krasovém poli v Černé Hoře), jehož souvislost narušují pouhé dva vrcholky, vystupující v samotném městě (jedním z nich je Trebjesa). Západně od města se nacházejí dvě umělá jezera – Slané jezero a Krupac. Jinak je ze všech stran město obklopené vápencovými skalami a krasovými formacemi. Protékají jím řeky Zeta a Gračanka.

Město založili ve 4. století Gótové jako Anagastum, ze kterého se později vyvinulo současné staré město Onogošt. Pozůstatky tohoto starého města jsou v současnosti kulturní a historickou památkou. V letech 1463 - 1878 bylo město součástí Osmanské říše pod jménem "Nişik" . Po mezinárodním uznání černohorské nezávislosti na Berlínském kongresu připadlo město Černohorskému knížectví.[1]

Po osvobození města od turecké nadvlády začal postupně růst jeho počet obyvatel. Snahu přiblížit Černou Horu blíže západní Evropě dokazuje i příprava nového regulačního plánu, který vznikl v roce 1883. Síť ulic, která byla navržena, se nechala inspirovat ideálním barokně-renesančním městem. Tvorbou regulačního plánu byl pověřen inženýr Josip Slade a část uliční sítě podle něj byla skutečně i zbudována.

Na přelomu 19. a 20. století došlo k ekonomickému i společenskému vzestupu města. Byly vystavěny některé nové reprezentativní objekty, např. zámek krále Nikoly, Carův most, hlavní kostel). Bylo vybudováno současné hlavní náměstí a současné historické centrum města se strohými jednopatrovými budovami. V Nikšići byla založena první základní škola, první pěvecký sbor a začaly vycházet první noviny s názvem Nevesinje, později Onogošt.

Město bylo během druhé světové války osvobozeno od fašismu dne 18. září 1944.

Po druhé světové válce bylo město industrializováno. Byla zde vybudována železárna, která nesla jméno Borise Kidriče a která zaměstnávala několik tisíc lidí a v roce 1948 zavedena železniční trať s normálním rozchodem kolejí do Podgorici. Počet obyvatel města se zvýšil desetinásobně. V roce 1970 tvořil 70 % veškerého ekonomického výkonu města průmysl. V roce 1985 zmíněná železárna zaměstnávala přes 6500 osob.

Ekonomický útlum a rozpad Jugoslávie znamenal pro Nikšić hospodářskou katastrofu, neboť došlo k poklesu výroby v místních továrnách. Až teprve v první dekádě 21. století se některým firmám podařilo dosáhnout lepších hospodářských výsledků.

V roce 1993 zde došlo k nepokojům mezi většinovou pravoslavnou a menšinou muslimskou populací. Výsledkem nepokojů bylo zboření místní mešity.[2]

Nikšić je město s bohatým kulturním a historickým dědictvím, nachází se zde mnoho památek z Ilýrie a doby Římské. Mnoho dokumentů historických artefaktů je vystavěno v místním muzeu, které tvoří spolu s archivem a knihovnou, která je součástí Kulturního centra. Kromě Kulturního centra se ve městě nachází také místní divadlo, veřejné instituce regionu Zahumlje, a Centrum pro informační činnost. Vysílají TV Nikšić, Rádio Nikšić, TV Montena atd.

Významné lokality

• Podzimní královský palác - neorenesanční palác, vystavěný v roce 1873 na rozkaz černohorského knížete a později krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše jako podzimní rezidence členů královské rodiny; nyní je zde muzeum a knihovna. Palácová zahrada je volně přístupná, parkem odsud vede stezka k chrámu svatého Vasila Ostrožského;

Chrám svatého Vasila Ostrožského

• Filozofická fakulta Černohorské univerzity;
• Chrám svatého Vasila Ostrožského - kostel černohorské pravoslavné církve;
• Náměstí krále Nikoly (Трг Краља Николе, Trg kralja Nikole) - historické centrum města. Prochází zde významná pěší zóna Njegoševa, celému náměstí dominuje socha knížete a krále Nikoly I. na koni;
• Hotel Onogošt - luxusní čtyřhvězdičkový hotel, vystavěný v roce 1995
• Vlakové nádraží (Жељезничка станица, Željeznička stanica) - nachází se na jihozápadním okraji města; vedou odsud přímé linky do Podgorice, na pobřeží i na sever země, ale také do Bělehradu a dalších měst
• Letiště Nikšić (Аеродром Никшић, Aerodrom Nikšić) - malé letiště z dob Jugoslávie s jednou travnatou vzletovou a přistávací dráhou, dlouhou 1200 m. Je centrem kaskadérských společností ve městě, ale přijímá jen malé vrtulové letouny;
• Památník padlých bojovníků - památník zastřelených partyzánů dokončený v roce 1987.

V Nikšići se nachází 11 mateřských, 24 základních a 4 střední školy. Dále je zde jedna hudební a umělecká škola, Filozofická fakulta a Fakulta sportu.

Nikšić je po Podgorice druhé největší průmyslové centrum Černé Hory.

Ve městě je výrazné zastoupen dřevařský průmysl a produkuje se zde jedna z nejznámějších značek piva bývalé Jugoslávie Nikšićko Pivo[1] (první průmyslový podnik ve městě, který byl ustanoven na sklonku 19. století). Dalšími významnými závody jsou třeba Nikšićká železárna (Nikšićka Željezara), bauxitový důl a další. Nikšićské železárny byly založeny nedlouho poté, co jugoslávští komunisté převzali moc^[zdroj?].Patřily k největším zaměstnavatelům v regionu. Byly však dlouhodobě velmi ztrátové (sám Josip Broz Tito při jejich návštěvě kladl důraz na jejich ziskovost) a staly se symbolem problematického ekonomického plánování socialistické Jugoslávie.[3]

Tyto velké průmyslové podniky se usilovně snaží přežít rozpad socialistického hospodářství a od té doby také zažily větší ekonomický růst. Proces privatizace už u těchto firem proběhl nebo stále probíhá.

Panoráma města

Ulice v centru města

Město spojuje se zbytkem Černé Hory především silnice E762. Nikšić je také hlavní křižovatkou cest směrem do Bosny a Hercegoviny. Je možné se dostat do Foče na sever a do Trebinje na jihovýchod. Je zde také cesta do Risanu v Boce Kotorské. Město má dále spojení do Žabljaku a Šavniku.

Nikšić má železniční spojení pouze do černohorské metropole Podgorica. Jednokolejná elektrizovaná trať byla modernizována v první polovině druhé dekády 21. století. úzkorozchodná trať směrem do Bosny a Hercegoviny není v provozu od roku 1965.

Nikšićské letiště je pro lety uzavřené. Mezinárodní letiště Golubovci v Podgorice je vzdálené asi 70 km a vede pravidelné lety do Bělehradu, Sarajeva, Budapešti, Curychu, Frankfurtu, Lublaně, Paříže, Říma, Vidně, Istanbulu, Dubrovníku, Bruselu, Kodaně, Mnichova, Záhřebu, Moskvy, Londýna a dalších lokalit. V blízkosti Nikšiće se nachází i malé letiště Kapino Polje, známé dříve neformálně jako Letiště Alabama.

• Milo Đukanović (* 15. února 1962) – politik, v roce 2006, 2008–2010 a 2012–2016 premiér Republiky Černá Hora, od roku 2018 prezident Republiky Černá Hora.
• Zdravko Krivokapič (* 1958) – pedagog a a politik, od roku 2020 premiér Republiky Černá Hora.
• Milorad Žižić, boxer
• Miljan Zeković, fotbalista
• Vukan Perović, fotbalista