Nihonium

1. února 2004 publikoval tým ruských fyziků z Dubny a amerických vědců z Lawrence Berkeley National Laboratory zprávu o přípravě nihonia (ununtria) a moscovia (ununpentia).[7][8]

 48
20 Ca +  243
95 Am →  287,288
 Mc →  283,284
 Nh

29. září existenci prvku potvrdili japonští vědci, kteří provedli jadernou syntézu atomů zinku a bismutu.[9]

 70
30 Zn +  209
83 Bi →  279
113 Nh →  278
113 Nh +  1
0 n

Detekce  278
113 Nh však vycházely z jeho rozpadových řad, ve kterých se jeden z produktů kaskády rozpadů alfa, dubnium-262, rozpadal spontánním štěpením, což neumožňovalo jeho jednoznačnou identifikaci a tedy i identifikaci Uut. Proto společná komise IUPAC a IUPAP dosud Uut jako nově objevený prvek neuznala. Až v roce 2012 se však vědeckému týmu japonského výzkumného ústavu RIKEN podařilo vzniklé  278
113 Nh dostatečně dobře identifikovat postupnou kaskádou rozpadů alfa až na mendelevium 254.[10][11][12]

V prosinci 2015 IUPAC potvrdila splnění kritérií, Uut uznala za objevené týmem RIKEN a vyzvala objevitele k navržení konečného názvu a značky.[13][14] Tým RIKEN již dříve navrhoval názvy japonium (podle Japonska, země kde byla existence prvku potvrzena) a rikenium (podle názvu vědeckého ústavu, který ji potvrdil),[15] tým z Dubny becquerelium na počest francouzského fyzika Henriho Becquerela.[16] Konečným návrhem objevitelů byl název nihonium a značka Nh. Nihon je jedním ze způsobů, jak v japonštině říci jméno země objevitelů, Japonska, jakožto „země vycházejícího slunce“ (japonsky 日本国, ni hon koku).[17][18] Tento návrh konečného pojmenování předložila IUPAC v červnu 2016 k veřejné diskusi[17] a 28. listopadu 2016 schválila jako konečné pojmenování a značku.[19]

Jde o první prvek pojmenovaný týmem nebo vědcem z Asie.[20]

Doposud (2018) jsou známy následující izotopy nihonia: