Hýzrlové z Chodů

Václav Hýzrle bojoval na Loketsku se Šliky, kteří jej nakonec na Chodově zajali. Roku 1503 si na tento rod stěžoval i jeho syn až v uherském Budíně. Hýzrlové poté vlastnili Cholupice u Prahy a další statky.

Voják Jindřich Hýzrle (1575–1665) dělal jako panoš společnost arciknížeti Arnoštovi, účastnil se bojů s Turky. Jako voják a diplomat sloužil v císařské armádě. Císař Rudolf II. jej povýšil do panského stavu, toto postavení potvrzovali i další panovníci. Rukopis Život, v němž se obsahují některé jízdy a tažení... sepsal v české a německé verzi, žánrově přechází mezi životopisem, kronikou a cestopisem jeho cest po Evropě, dílo i sám ilustroval. Měl tři syny. Václav po svém strýci Bernardovi zdědil Černotice, Karel Češtice a Václav Michal Budkov. Jeho bratranec Kryštof Ferdinand se stal císařským komořím a dozoroval těžbu stříbra. Kanovníkem Bernardem rod v Litoměřicích roku 1776 vymřel.

Eusebius Hýzrle (Sigismund Eusebius Hisrle de Chodaun), kanovník litoměřický, byl donátorem 39. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674.

Ve štítu leží obloukovitě prohnutá ryba střídavých barev – červená a stříbrná, tyto barvy se střídají i na podkladu.

Spojili se se Žďárskými, hrabaty z Lamberga, pány z Lemberka, hrabaty z Carretto-Millesimo a dalšími rody.