Palestinci

Palestinci (arabsky الشعب الفلسطيني‎, aš-ša'b al-filastíní), (arabsky الفلسطينيون‎, al-Filastínijjún), nebo také Palestinští Arabové (arabsky العرب الفلسطينيون‎, al-'Arab al-filastínijjún) jsou národ[12][13] zahrnující skupiny potomků lidí, kteří žili, nebo se do roku 1947 usadili na území Palestiny. Etnicky jsou často egyptského, syrského, nebo jordánského původu. Lingvisticky a kulturně Arabové. Za osmanské vlády v 19. stol. bylo území Palestiny nuceně osidlováno, další dominantní proud zejména na území Gazy, ze kterého bylo vytvořeno pozdější palestinské etnikum, byl egyptský „exil“. Navzdory exodu v důsledku války v r. 1947 a války v r. 1967 více než polovina světové populace Palestinců zůstala na území tzv. Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Izraele. Mnoho Palestinců jsou oficiálně uprchlíci nebo vnitřně vysídlení. Jsou jedinou entitou na světě, kde je OSN status uprchlíka přiznáván i 3. generaci potomků. V Pásmu Gazy jich žije více než milion, tři čtvrtě milionu na tzv. Západním břehu a milion na Izraelských územích z před roku 1947.


Palestinci
(الفلسطينيون‎ al-'Arab al-filastínijjún)
Tawfiq Canaan • Edward Said • Mahmoud Darwish • Leila Khaled
Jásir Arafat • Mohammad Bakri • Hanan Ashrawi • Ranija al-Jasín
Populace
cca 11,000,000
Jordánsko Jordánsko6.000.000[1]
Palestina3.760.000[1]
– Západní břeh Jordánu2.345.000[1]
– Pásmo Gazy1.416.000
Izrael1.540.000[2]
Sýrie630.000[3]
Chile Chile500.000[4]
Libanon402.582
Saúdská Arábie280.245
Egypt Egypt270.245[5]
USA255.000[6]
Honduras Honduras250.000
SAE170.000
Mexiko120.000
Katar100.000
Německo80.000[7]
Kuvajt70.000
Salvador70,000[8]
Brazílie59.000[9]
Irák57.000[10]
Jemen55.000[6]
Kanada50.975[11]
Austrálie45.000
Irák57.000
Libye44.000
Spojené království20.000
Jazyk(y)
Arabština, Hebrejština, Aramejština
Náboženství
Sunnitský islám
Minority Křesťanů a Ší'itských muslimů
Příbuzné národy
Arabové, Asyřané, Samaritáni, Židé

Mnoho Palestinců žije v diaspoře, více než polovině těchto lidí je bráněno (např. v Libanonu) získat státní příslušnost. Kolem 2,6 milionů lidí, kde je do značné míry neprůkazné, kolik z nich je uprchlíky a kolik zde dlouhodobě kontinuálně žilo, je v sousedním Jordánsku; 1,5 milionu žije v Sýrii a Libanonu a další čtvrt milionu v Saúdské Arábii. Půlmilionová diaspora v Chile je největší mimo Arabský svět.

S Islámskou expanzí v 7. století přišla a několikrát se obměnila arabská populace Palestiny vyznávající sunnitský islám, nicméně původní značná část obyvatelstva z byzantských dob zůstávala křesťany, kteří se dnes hlásí k různým denominacím. Podle údajů českého ministerstva zahraničí se jedná o 98 % muslimů a 2 % křesťanů.[14] Významné jsou také komunity Drúzů a Samaritánů, které se většinově nepovažují za „Palestince“. Vernakulárním jazykem Palestinců bez rozdílu vyznání je Arabština. Izraelští Arabové jsou bilingvní a hovoří plynně hebrejsky.

Historie Palestinské národní identity je otázkou diskutovanou mezi učenci.[15] Právní historik Assaf Likhovski zastává názor, že palestinská identita se začala projevovat v prvních dekádách 20. století.[15] První požadavek na národní nezávislost Levanty byl deklarován Syrsko-palestinským kongresem 21. září 1921.[16] Po vzniku státu Izrael a palestinských exodech v letech 1948 a 1967 začal termín Palestinec označovat nejen místo narození, ale také sdílenou minulost a budoucnost ve smyslu zamýšleného Státu Palestina.[17]

V roce 1964 byla založena Organizace pro osvobození Palestiny jako zastřešující organizace pro skupiny, které reprezentují Palestince na mezinárodní úrovni.[18] Palestinská autonomie, oficiálně ustanovená jako výsledek Dohod z Osla, je správní orgán nominálně zodpovědný za správu palestinských měst a uprchlických táborů na Západním břehu a v Pásmu Gazy.

Etymologie

Řecké označení Palaistínē (Παλαιστίνη), k němuž je příbuzné arabské Filastin (فلسطين), se poprvé objevuje v dílech řeckého historika Hérodota z 5 století př. n. l., kde popisuje přímořskou zemi situovanou mezi Fénicií a Egyptem.[19][20][21] Herodotos využíval tento termín také jako etnonymum, když psal o „Syřanech z Palestiny“ nebo „Palestinských Syřanech“[22] – etnické amorfní skupině, kterou odlišuje od Féničanů.[23] V Semitských jazycích například v Akkadštině slovo Palastu odkazuje k jižnímu území.[24] Ve starověké Hebrejštině je příbuzným slovem Plištim,[25] překládané jako Pelištejci, které však nerozlišuje jednotlivé Mořské národy, které se u hranic s egyptskou říší po vytlačení z Egypta usídlily kolem roku 1100 př. n. l.[26]

Označení Syrská Palestina bylo nadále užívána starověkými historiky, geografy a dalšími pro oblast mezi Středozemním mořem řekou Jordán, například ve spisech Filóna, Josefa Flávia nebo Plinia staršího. Poté, co Římané přejmenovali po židovských povstáních Judeu, byl termín "Palestina" jako oficiální administrativní jméno oblasti v 2. století našeho letopočtu nadále užíván; byl vyražen na mincích úředních listinách a pronikl dokonce do rabínské literatury.[27] Arabské slovo Filastin pak bylo logicky užívané k označení regionu arabskými geografy.

Palestinská rodina z Ramalláhu, 1905.

Během trvání Britského mandátu Palestina byl termín „Palestinec“ užíván pro zjednodušení pro všechny jeho občany bez rozdílu náboženské nebo etnické příslušnosti.[28]

Po vyhlášení nezávislosti Izraele, v roce 1948, se užívání termínů „Palestina“ a „Palestinský“ pro Palestinské Židy přestalo používat. Například anglicky psané noviny The Palestine Post, založené Židy v roce 1932, změnily svůj název v roce 1950 na The Jerusalem Post. Židé v Izraeli a na Západním břehu se dnes v návaznosti na geografickou a historickou identitu označují jako Izraelci. Arabští občané Izraele se označují jako Izraelci nebo Palestinci nebo Arabové.[29]

Organizace pro osvobození Palestiny v roce 1968 definovala „Palestince“ jako „ty Araby, kteří do roku 1947 sídlili v Palestině bez rozdílu toho, zda byli vyhnání nebo tam zůstali. Kdokoliv, kdo se narodil po tomto datu palestinskému otci, i mimo Palestinu, je Palestincem.[30] Arabská národnost není nábožensky specifikovaná, zahrnuje Arabsky mluvící muslimy, Arabské křesťany a další náboženské komunity jako jsou Samaritáni a Drúzové, které také mluví arabštinou. Palestinští Židé jsou do této definice také zahrnuti, avšak pouze arabsky mluvící židé, kteří sídlili v Palestině před počátkem sionistické invaze.“ Charta OOP také zavádí pojem, že „Palestina s hranicemi, které měla v rámci Britského mandátu, je nedělitelnou teritoriální jednotkou“.[30][31]

Názory na historickou existenci národa

Izraelský pohled

V minulosti vyjádřilo více vědců a osobností pochybnost nad historickou existencí palestinského národa. Patří mezi ně například bývalá izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirová, která tak učinila v červnu 1969 v rozhovoru pro britský list The Sunday Times.[32] Dodala, že až do konce 60. let „nikdo, a nejméně ze všech ostatní arabské národy, neuznal existenci, či dokonce potenciální existenci, takovéhoto národa.“[32][pozn 1] Na otázku redaktorů, zdali „považuje palestinské bojovníky, takzvané fedajíny, za důležitý nový prvek Blízkého východu“ odpověděla doslova:[32]

„ Důležitý? Ne. Nový prvek? Ano. Nic takového jako palestinský národ neexistovalo. Kdy existoval nezávislý palestinský národ s palestinským státem? (…) Nestalo se to, že by existoval palestinský národ v Palestině, který by se považoval za palestinský národ a my přišli, vyhnali je a zabrali jejich stát. Oni neexistovali. “
— Golda Meirová v rozhovoru pro The Sunday Times, 15. června 1969

Arabský člen Knesetu a profesor Azmí Bišára se v izraelské televizi vyjádřil také k existenci palestinského národa.[34]

„ Vůbec si nemyslím, že existuje palestinský národ. Myslím si, že existuje arabský národ. Vždy jsem si to myslel. Nezměnil jsem svůj názor. Nemyslím si, že existuje Palestinian nation. Myslím si, že to je koloniální vynález - Palestinian nation. Kdy kde byli Palestinci? Nemyslím si, že existuje palestinský národ. Myslím si, že existuje arabský národ. Přes svůj odhodlaný boj proti okupaci jsem se nestal palestinským nacionalistou. “
— Azmí Bišára v rozhovoru pro Aruc štajim

Pohledy v rámci OOP

V roce 1977 se v podobném duchu vyjádřil tehdejší člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Zahír Músejn v rozhovoru pro nizozemský deník Trouw, když prohlásil, že žádný palestinský národ jako takový není. Jeho názor však nekorespondoval s většinovým názorem vytvořeným OOP[zdroj?] a reflektoval panarabský postoj k palestinské otázce. Músejn tehdy doslova prohlásil:[35]

„ Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'.
Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.		 “

Odkazy

Poznámky
  1. Podle Berkleyho (1997) ani Egypt, ani Jordánsko, poté co po izraelské válce za nezávislost v roce 1948 převzali kontrolu nad Pásmem Gazy a Západním břehem Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, nenaznačil uznání palestinských Arabů odlišným národem.[33]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palestinian people na anglické Wikipedii.

  1. 'Palestinians grow by a million in decade', Jerusalem Post, February 9, 2008
    "208,000 Palestinians were counted in east Jerusalem ... 2.345 million in the West Bank and East Jerusalem, and 1.416 million in Gaza"
  2. http://www.haaretz.com/news/israel-on-eve-of-rosh-hoshanah-population-hits-7-5m-75-4-jewish-1.7768
  3. http://www.joshuaproject.net/peoples.php?rop3=107785
  4. La Ventana – Littin: "Quiero que esta película sea una contribución a la paz" [online]. Laventana.casa.cult.cu [cit. 2010-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-22. (anglicky)
  5. American FactFinder [online]. Factfinder.census.gov [cit. 2009-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-21. (anglicky)
  6. Joshua Project. Arab, Palestinian Ethnic People in all Countries [online]. Joshua Project [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
  7. The Palestinian Diaspora in Europe. repository.forcedmigration.org [online]. [cit. 2011-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-24.
  9. Governo do Estado de São Paulo – Memorial do Imigrante. www.memorialdoimigrante.org.br [online]. [cit. 20-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-03-2009.
  10. www.al-awdacal.org [online]. [cit. 20-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-07-2009.
  11. Ethnic Origin (247), Single and Multiple Ethnic Origin Responses (3) and Sex (3) for the Population of Canada, Provinces, Territories, Census Metropolitan Areas and Census Agg... [online]. 2.statcan.ca [cit. 2009-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-12. (anglicky)
  12. Jan Fingerland: Tři draci nad Palestinou. Plus [online]. 2018-06-05 [cit. 2018-06-05]. Dostupné online.
  13. CHRAMOSTOVÁ, Barbora. Právo národů na sebeurčení: Zápas za národní sebeurčení Palestinců. Plzeň, 2014 [cit. 2018-06-05]. 59 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce František Bahenský. Dostupné online.
  14. http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/palestina/ [online].
  15. LIKHOVSKI, Assaf. Law and identity in mandate Palestine. [s.l.]: The University of North Carolina Press, 2006. ISBN 978-0-8078-3017-8. S. 174. (anglicky)
  16. Porath, 1974, p. 117. "On 21st September, after twenty-six days of discussion, the joint Syrian-Palestinian Congress issued a public statement to the League of Nations demanding: 1) Recognition of the independence and national rule (al-Sultan al-Qawmi) of Syria, Lebanon and Palestine"
  17. Palestine [online]. Encyclopædia Britannica, 2007 [cit. 2007-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
  18. Who Represents the Palestinians Officially Before the World Community? [online]. Institute for Middle East Understanding, 2006–2007 [cit. 2007-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. (anglicky)
  19. With the exception of Bks. 1, 105; 3.91.1, and 4.39, 2.
  20. Herodotus describes its scope in the Fifth Satrapy of the Persians as follows: "From the town of Posidium, [...] on the border between Cilicia and Syria, as far as Egypt – omitting Arabian territory, which was free of tax, came 350 talents. This province contains the whole of Phoenicia and that part of Syria which is called Palestine, and Cyprus. This is the fifth Satrapy." (from Herodotus Book 3, 8th logos).
  21. Cohen, 2006, p. 36.
  22. Herodotus, The Histories, Bks. 2:104; 3:5; 7:89.
  23. Kasher, 1990, p. 15.
  24. Thomas L.Thompson, 'Introduction:Can a History of Ancient Jerusalem and Palestine be written?,' in T.L. Thompson (ed.) Jerusalem In Ancient History And Tradition, Continuum Publishing, 2003 pp.1-15, pp.3-4.
  25. Plištim is often compared to the semitic root palash or falash meaning "rolling and spreading" or "migratory".
  26. Strange 1980 p.159.
  27. Cohen, 2006, p. 37.
  28. Government of the United Kingdom. REPORT by His Majesty's Government in the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland to the Council of the League of Nations on the Administration of PALESTINE AND TRANS-JORDAN FOR THE YEAR 1930. domino.un.org. League of Nations, 31 December 1930. Dostupné v archivu pořízeném dne February 22, 2007. (anglicky) Archivovaná kopie. domino.un.org [online]. [cit. 2012-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-22.
  29. Isabel Kershner. Noted Arab citizens call on Israel to shed Jewish identity [online]. International Herald Tribune, 8 February 2007 [cit. 2007-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-10. (anglicky)
  30. The Palestinian National Charter [online]. Permanent Observer Mission of Palestine to the United Nations [cit. 2012-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-09-2010. (anglicky)
  31. Constitution Committee of the Palestine National Council. Constitution of the State of Palestine [online]. Jerusalem Media and Communication Center, Third Draft, 7 March 2003, revised on March 25, 2003 [cit. 2007-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-08. (anglicky) The most recent draft of the Palestinian constitution would amend that definition such that, "Palestinian nationality shall be regulated by law, without prejudice to the rights of those who legally acquired it prior to May 10, 1948 or the rights of the Palestinians residing in Palestine prior to this date, and who were forced into exile or departed there from and denied return thereto. This right passes on from fathers or mothers to their progenitor. It neither disappears nor elapses unless voluntarily relinquished."
  32. FOXMAN, Abraham H. The Deadliest Lies: The Israel Lobby and the Myth of Jewish Control. New York: Palgrave Macmillan, 2007. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4039-8492-0. S. 57–58. (anglicky)
  33. BERKLEY, George E. Jews. Boston: Branden Publishing, 1997. 364 s. Dostupné online. ISBN 978-0828320276. S. 293. (anglicky)
  34. Aruc Štajim [online]. 1994 [cit. 2017-07-04]. Dostupné online. (hebrejsky)
  35. DORSEY, James. Wij zijn alleen Palestijn om politieke reden. Trouw. 31. březen 1977. (nizozemsky)

Literatura
  • GRANGEOVÁ, Jocelyn; DE VÉRICOURTOVÁ, Guillemette. Palestinské otazníky. Praha: KMa, 2006. 65 s. ISBN 80-7309-334-0.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.