Silnice

Silnice je druh pozemní komunikace, dopravní stavba umožňující nekolejovou pozemní dopravu, zejména na větší vzdálenosti.

Rychlostní silnice v Norsku
Průjezdní úsek silnice III. třídy v Doubici.

Slovo silnice má původ v dobách, kdy císař Karel IV. nechal zesílit tehdejší hlavní cesty (silná cesta = silnice). Na Moravě, zejména východní, a ve Slezsku se v obecném jazyce pro silnici běžně užívá slova cesta,[1] stejně je tomu i ve spisovné slovenštině.

Silnice často využívá pro překonání terénních překážek staveb, jako jsou například mosty či tunely, popřípadě ještě zářezy, odřezy nebo náspy.

V současné české dopravní terminologii jsou silnice jednou z kategorií pozemních komunikací. Dalšími kategoriemi jsou účelová komunikace, místní komunikace (ke kterým patří i ulice) a dálnice.

Historie

První silnice v obecném smyslu slova stavěly už starověké civilizace. Významné jsou například silnice římského impéria. Nejznámější z nich je Via Appia, nejdelší ze všech dláždených silnic v celé tehdejší římské říši. Až do rozvoje průmyslové revoluce platilo, že čím je silnice horší, tím více zbrzdí protivníka při případném vpádu do země.[zdroj?] V 19. století se stavěly silnice štěrkové, podložené několika druhy hrubého štěrku, s rozvojem automobilové dopravy ve 30. až 60. letech 20. století se stavěly dlážděné silnice. V té době se začínají objevovat i první dálnice, po první italské dálnici Autostrada dei Laghi[2] následovaly především dálnice postavené v Německu za Adolfa Hitlera ve 30. letech z betonu[zdroj?], a v 50. letech Mezistátní dálniční systém D. Eisenhowera v USA.[3] Časem byly beton i dlažba nahrazeny asfaltem, ze kterého se staví povrch silnic i dálnic dodnes. V Evropě je v současnosti ve výstavbě celoevropská dálniční síť. To se týká hlavně nových členských zemí EU a částečně i jejich kandidátských zemí.

Silnice v Česku

Třídy silnic

V České republice rozlišujeme podle zákona o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.) tři třídy silnic:

  • Silnice I. třídy je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu. Označuje se jednomístným nebo dvojmístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo I oddělené lomítkem. V současné době jsou čísla 1–71. Ve stejném systému jsou číslovány i dálnice, před jejichž číslo se vkládá písmeno D. Některé úseky silnic I. třídy mohou mít obdobné stavebně technické vybavení jako dálnice.
  • Silnice II. třídy je určena pro dopravu mezi okresy. Označuje se trojmístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo II oddělené lomítkem. V současné době jich je cca 450.
  • Silnice III. třídy je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace. V terénu ani v mapách se zpravidla číslem neoznačují. V úředních dokumentech a specializovaných mapách se označují čtyř- nebo pětimístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo III oddělené lomítkem. Číslo obvykle vychází z některé silnice II. třídy, na kterou se napojuje (např. u silnice II/128 je III/12801), výjimečně z čísla silnice I. třídy (Z I/19 např. III/01924).

Obdobně se rozlišují třídy (I. až IV.) a funkční třídy A-D[4] i u místních komunikací.

Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je od roku 2001 kraj, na jehož území se silnice nacházejí. Vlastníkem místních komunikací je obec. Silnice a místní komunikace jsou za stanovených podmínek veřejně přístupné na základě zákonem daného práva obecného užívání (§ 19 zákona č. 13/1997 Sb.). U dálnic je užívání podmíněno dálničním poplatkem.

Silniční ochranné pásmo

Silniční ochranné pásmo je podle zákona o pozemních komunikacích definováno mimo souvisle zastavěné území u rychlostních komunikací do vzdálenosti 100 m od osy přilehlého jízdního pásu (pro reklamy, poutače a světelná zařízení 250 m), u ostatních komunikací I. třídy 50 m od osy přilehlého jízdního pásu (zpravidla vozovky), u silnic II. a III. třídy a místních komunikací II. třídy 15 m od osy přilehlého jízdního pásu.

V silničním ochranném pásmu podléhá stavební, reklamní i pěstební činnost přísnějším podmínkám, případně souhlasu silničního správního úřadu. Vlastníci pozemků v ochranném pásmu jsou povinni strpět nezbytné činnosti vlastníka komunikace.

Státní správa

Ministerstvo dopravy rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie silnice nebo dálnice a o zrušení silnice nebo dálnice. Vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu pro dálnice. Rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím krajských úřadů.

Krajské úřady vykonávají působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu pro silnice I. třídy s výjimkou kompetencí, které jsou vyhrazeny Ministerstvu dopravy. Rozhoduje o zařazení do kategorie nebo (se souhlasem ministerstev) o zrušení silnic II. a III. třídy. Rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím obecních úřadů a obcí.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají působnost silničního správního úřadu a speciálního úřadu zejména ve věcech silnic II. a III. třídy. Projednávají přestupky na dálnicích i silnicích.

Reference
  1. Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-08-26]. Dostupné online.
  2. Autofotka týdne: První dálnice byla v Itálii, měla otevírací dobu. iDNES.cz [online]. 2014-09-21 [cit. 2020-03-19]. Dostupné online.
  3. Dálnice v USA slaví 60 let. Američané je berou jako samozřejmost, dřív proti nim protestovali. Aktuálně.cz [online]. 2016-08-24 [cit. 2020-03-19]. Dostupné online. (česky)
  4. ČSN 73 6110

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.