Gabriele Tarquini

V letech 1983–1984 se věnoval závodům na motokárách. Poté přestoupil do Formule 3000, kde zůstal do roku 1987.

V roce 1987 debutoval při Grand Prix San Marina v týmu Osella. Pro sezonu 1988 přestoupil do týmu Coloni, za který startoval v 8 ze 16 závodů.

V letech 1989 – 1991 pilotoval monopost stáje AGS. Původně byl jmenován jezdcem týmu First Racing, avšak v testovacích jízdách rozbil vůz a odešel. U týmu AGS nahradil Phillipe Streiffa, který ukončil kariéru. Jeho nejlepším výsledkem se stalo 6. místo v Grand Prix Mexika 1989. V druhé polovině roku 1991 přešel do týmu Fondmetal, ve kterém nebyl příliš úspěšný, přesto tu zůstal i pro sezonu 1992.

Po dvouleté přestávce se objevil opět v královské třídě, tentokráte za slavný tým Tyrrell. Nejprve měl smlouvu pouze pro testování, při Grand Prix Evropy 1995 nahradil Japonce Ukjó Katajamu.

Je držitelem rekordu v počtu vypadnutí v předkvalifikaci a kvalifikaci, čtyřicetkrát se nekvalifikoval do závodu, z toho pětadvacetkrát se nedostal z předkvalifikace. Nutno dodat, že se dělo především kvůli nekonkurenceschopným vozům.

Roku 1994 získal na první pokus s týmem Alfa Romeo titul v britském šampionátu cestovních vozů. O rok později závodil v italské i britské sérii.

Po odchodu z F1 se vrátil k cestovních vozům, jimž se věnoval zbytek 90. let. V roce 2003 se stal mistrem Evropy v těchto vozech (ETCC). Od sezony 2005 jezdí v mistrovství světě, nejprve reprezentoval Alfu Romeo, od roku 2006 Seat. V sezoně 2008 se stal vicemistrem světa.

V roce 2009 získal titul mistra Mistrovství světa cestovních vozů (WTCC) a stal se tak ve věku 47 let nejstarším vítězem mistrovství světa pořádaném FIA, předstihl dokonce Juana Manuela Fangia, jenž dokázal vyhrát ve 46 letech. V sezoně 2010 bude titul obhajovat.

V roce 2013 jezdí (WTCC) na HONDA Civic.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriele Tarquini na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriele Tarquini na Wikimedia Commons