Ugrofinské jazyky

Ugrofinské jazyky tvoří společně se samojedskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Přestože se jimi mluví na rozlehlých plochách Eurasie, nepatří do rodiny indoevropských jazyků. Termín „ugrofinské“ je však dnes považován za sporný, neboť někteří lingvisté mají za to, že obě podskupiny ugrofinských jazyků, tj. finsko-permské jazyky a ugrické jazyky k sobě mají zhruba stejně daleko, jako k nim má jiná skupina uralských jazyků, jazyky samojedské. Občas se termín „ugrofinské jazyky“ používá též pro celou uralskou jazykovou rodinu.

Ugrofinské jazyky
RozšířeníEurasie
Počet mluvčíchasi 22 000 000
Počet jazyků40
Klasifikace
ISO 639-2fiu
Dělení
Dělení

Ugrofinské jazyky mají kolem 22 milionů mluvčích, a to zejména ve východní, severní a střední Evropě a na západní Sibiři.

Klasifikace

Ugrické jazyky

Ugrická skupina je početně malá. Jazykem s největším počtem mluvčích této skupiny je maďarština.

Finské jazyky

Skupina finských jazyků je poměrně početná, ve většině případů se však jedná o jazyky s velmi malým počtem mluvčích. Finština (přes 5 milionů mluvčích) a estonština (přes 1 milion mluvčích) jsou jediné dva jazyky této skupiny, jimiž hovoří mluvčí na vlastním státním území. Dalšími významnými jazyky jsou karelština na území Karelské republiky (finsky a karelsky Karjala) a úřední jazyky republik Ruské federace komijština, udmurtština, marijština a mordvinština.

Další jazyky

Jsou jimi laponské jazyky v severní Evropě na územích Finska, Švédska, Norska a Ruska a mnoho dalších jazyků, užívaných zejména na rozsáhlých územích bývalého Sovětského svazu, jimž nebyl přiznán status jazyků úředních či jazyků školní výuky. V mnoha případech jsou tyto jazyky ohrožené a jejich používání postupně zaniká společně se stárnoucí populací mluvčích a ztrátou prestiže ve střetu s ruštinou.

Srovnání ugrofinských pádů

(maďarské pády jsou uvedeny pod jejich označením, odpovídají však formálně mnohdy jinak označeným pádům estonským a finským).

Ugrofinské pády
Maďarština: Estonština: Finština:
Pád: Koncovka: Koncovka singuláru: Koncovka plurálu: [*] dle vzoru Koncovka:
nominativ - -, -s, -i -d -
(vokativ) (-!) (-!) (-!) (-!)
akuzativ -t - - -n/--/-t
kauzál-finál -ért - - -
genitiv -nak / -nek - -de, -te, -e -n
dativ -nak / -nek - -de, -te, -e -n
terminativ -ig -ni -[*]ni
lokál vnitřní -ba /  -be -ban / -ben -ból / -ből
lokál povrchový -ra / -re -on / -en -ról / -ről
lokál přibližný -hoz / -hez -nál / -nél -tól / - től
lokál časový -kor
instrumentál -val / -vel
translativ -vá / -vé -ks -[*]ks -ksi
essiv -na -[*]na -na/-nä
essiv formální -ként
essiv modální -ul / -ül
partitiv -, -d, -t, -st, -da e, -i, -u, -id, -sid -a/-ä,

-ta/-tä

inessiv -s -[*]s -ssa/-ssä
elativ -st -[*]st -sta/-stä
illativ -, -sse, -de, -h- -[*]sse -Vn/-seen
adessiv -l -[*]l -lla/-llä
ablativ -lt -[*]lt -lta/ltä
allativ -le -[*]le -lle
abessiv -ta -[*]ta -tta/-ttä
komitativ -ga -[*]ga (-ineen)
instruktiv (-an/-aen)

Vývoj pádů od praindoevropštiny k češtině (flexivní jazyky) byl jiný než u ugrofinských jazyků (aglutinační jazyky):

Zájmena v češtině
nominativ já my ty vy on ona ono oni ony ona
vokativ my! ty! vy! on ona ono oni ony ona
akuzativ mě

(mne)

 nás tě

(tebe)

 vás jeho ji jeho je (jich) je (jich) je (jich)
genitiv mě

(mne)

 nás tě

(tebe)

 vás něho ní něho nich nich nich
lokativ mně nás tobě vás něm ní něm nich nich nich
dativ mně nám tobě vám němu jí jemu jim (nim) jim (nim) jim (nim)
instrumentál mnou námi tebou vámi ním ní jím nimi nimi nima
translativ mnou námi tebou vámi ním ní jím nimi nimi nima


Řazení českých pádů (zohledňující vývoj od praindoevropštiny):

rod střední, číslo jednotné:

nominativ město moře                   kuře                     stavení
vokativ město! moře!                   kuře!                   stavení!
akuzativ město moře   kuře                 stavení
genitiv města             moře                   kuřete                 stavení
lokativ městu, -ě moři                     kuřeti                   stavení
dativ městu                   moři                     kuřeti stavení
instrumentál městem mořem kuřetem stavením
translativ (stát se..) městem mořem kuřetem stavením


Řazení německých členů (zohledňující vývoj od praindoevropštiny):


Člen určitý Mužský Ženský Střední Množné
1. Der Die Das Die
4. Den Die Das Die
2. Des Der Des Der
3. Dem Der Dem Den
Člen neurčitý Mužský Ženský Střední
1. Ein Eine Ein
4. Einen Eine Ein
2. Eines Einer Eines
3. Einem Einer Einem

Předpokládá se, že prastarý jazyk, z kterého se vyvinuly dnešní evropské a indické jazyky, měl řadu vymožeností. Maďarština, estonština a finština jsou jazyky ugrofinské, jejich předci přišli ke konci stěhování národů (po r. 910) z východu a podmanili si většinu okolního evropského (slovanského, germánského) obyvatelstva, kterému vtiskli též jazyk. Až na výjimky jsou tedy jazyky v Evropě původu praindoevropského.

Tato praindoevropština měla 9 pádů, které se do dnešních dob redukovaly. V cikánštině zůstal dochován 8. pád ablativ, v angličtině pády zanikly (vyjadřují se pouze předložkami), ale dochoval se v ní zase vypracovaný systém praindoevropských časů (nevýhodou angličtiny je konzervativní způsob zápisu - psaní slov, i když mluvené slovo se vyvíjí dál.). Ve slovanských jazycích, zvláště ve slovinštině, se dochoval duál, tzv. číslo dvojné, kterým jsou označovány dvě věci. Koncovky nominativu byly obvykle pro jednu věc (jednotné č.) „-o, -a“, pro dvě věci (dvojné č.) „-e“ a pro tři a více věcí (množné číslo) „-y/-i“, ale nemusí to být pravidlo.

Příklady duálu – čísla dvojného v češtině:

1 oko, 2 oči, 3 oka; 1 ucho, 2 uši, 3 ucha; 1 ruka, 2 ruce, 3 ruky; 1 na oku, 2 na očích, 3 na okách; 1 na uchu, 2 na uších, 3 na uchách; 1 na ruce, 2 na rukou, 3 na rukách; 1 na noze, 2 na nohou, 3 na nohách apod.

V polštině, a zvláště v češtině, je dochován 5. pád (oslovujeme, voláme). Navíc Slované vyjadřují vid dokonavý (děj je dokončen) a vid nedokonavý (děj není ukončen a trvá). Rod trpný (vezen, nesen) a rod činný (veze, nese), jiné vymoženosti zastarávají (u/dělající; u/dělajíc, u/dělajíce; u/dělav, u/dělavše; jsa, jsouc; byv, byvše atd.).

Ještě dnes lze vystopovat podobnost a příbuznost mezi tvary pádů jednotlivých zájmen, podstatných a přídavných jmen (v češtině, ruštině, němčině, latině, praslovanštině…)  – viz tabulky. Byl-li někdy někde nějaký prvotní jazyk anebo jazyky v dávnověku, možná to byla dokonalá řeč a naše jazyky jsou toho důkazem ještě v současnosti. Ale spíše to byly pouho pouhé skřeky a zvuky, které před -302.000 lety naši předci v Africe vyluzovali.


Literatura
  • ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-0154-0.
  • ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-832-5.
  • ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
  • ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. ISBN 80-85839-24-5.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.