Čas (mluvnice)

V ostatních slovanských jazycích se používá stejný systém časů jako v češtině.

V ruštině chybějí přítomné tvary pomocného slovesa být, nepoužívají se tedy ani při tvoření minulého času, minulý čas se tvoří pomocí samotného příčestí minulého (př. я был, [ja byl] - byl jsem). V ruštině je závazné použití osobních zájmen v podmětu.

V jihoslovanských jazycích je v minulém čase zachován tvar pomocného slovesa být i ve 3. osobě.

V bulharštině se zachoval původní praslovanský systém čtyř minulých časů. Dva z nich jsou jednoduché a tvoří se koncovkami: aorist (minulý čas skončený) a imperfektum (minulý čas neskončený). Dále se používají dva časy relativní, které se tvoří pomocí slovesa být (perfektum - přítomný čas, plusquamperfektum - minulý čas slovesa být) a příčestím minulým, které se podobá českému minulému času: perfektum (minulý čas neurčitý neboli předpřítomný čas) a plusquamperfektum (předminulý čas). Budoucí čas se tvoří pomocí částice ще [šte] a přítomného tvaru slovesa, a to jak u dokonavých, tak i nedokonavých sloves (př. ще чакам [šte čakam] – budu čekat, ще почакам [šte počakam] – počkám). Dále bulharština používá předbudoucí čas, který tvoří částice ще [šte], přítomný čas slovesa být a příčestí minulé významového slovesa (od kterého se tvoří i čas předpřítomný a předminulý). Pro vyjádření budoucnosti v minulosti bulharština používá částici "щях" [štjach] (která se na rozdíl od "ще" časuje) a za ní následuje sloveso v přítomném čase. Bulharština ještě rozlišuje předbudoucnost v minulosti, kterou tvoří se "щях", částicí "да" [da], slovesem být v přítomném čase a příčestím minulým významového slovesa. Bulharšina tedy využívá devět časů. V prapůvodní gramatice byl budoucí čas rozdělen na skončený a neskončený. Tento gramatický jev se ale nepoužíval, a tak bylo schváleno časů pouze devět.

V polštině se zkrácené tvary pomocného slovesa být připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. byłem - byl jsem, byłeś - byl jsi, byls).

Angličtina používá dva základní (aktuální) časy — minulý (preteritum) a přítomný (prezens) — a tři relativní časy^[zdroj?] — předminulý (plusquamperfektum), předpřítomný (perfektum) a předbudoucí — které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů a vyjádření ukončenosti dějů. Podobný systém časů je i v ostatních germánských jazycích.

např. I had done (předmin.) it before he came (min.). - Udělal jsem to (= měl jsem to udělané) dříve, než přišel.

Kromě toho se ve všech časových rovinách rozlišuje průběhovost a neprůběhovost děje.

Angličtina má celkem šest slovesných časů: přítomný, budoucí, předbudoucí, předpřítomný, minulý a předminulý. Sloveso se v nich vyskytuje v prosté nebo průběhové formě. U prosté formy je v příslušném čase dané sloveso, u průběhové formy je v příslušném čase pomocné sloveso „be“.

1. Přítomný čas (present tense): He speaks English. = Mluví anglicky. (obvykle, umí to). He is speaking English. = Mluví anglicky. (teď) V záporu a otázce se užívá pomocné sloveso "do": He does not understand. = Nerozumí. Do girls wear sweatshirts? = Nosí dívky mikiny?

2. Budoucí čas (future tense): They will wait. = Budou čekat. They will be waiting for an hour. = Budou čekat hodinu.

Poznámka: Konstrukce typu "They are going to wait there. = Budou tam čekat" rovněž vyjadřuje budoucnost, nejedná se však o gramatický budoucí čas.

3. Předbudoucí čas (future perfect): We will have finished the work by Christmas. = Tu práci skončíme do Vánoc. Tomorow, I will have been working here for 10 years. = Zítra tomu bude 10 let, co zde pracuji.

4. Předpřítomný čas (present perfect): She has called him. = Zavolala mu. Tom has been learning Hungarian since September. = Tom se od září učí maďarštinu.

5. Minulý čas (simple past tense): They arrived yesterday. = Přijeli včera. It was raining all day. = Pršelo celý den.

V otázce a v záporu se užívá pomocné sloveso „do“ v minulém čase: You did not see me last time. = Posledně jsi mě neviděl. Did anybody ask about the weather? Ptal se někdo na počasí?

Poznámka: Konstrukce typu „We used to travel a lot. = Hodně jsme cestovali“ a „She would get up at 8 at weekends. = O víkendech vstávala v 8.“ vyjadřují minulé zvyklosti, nejedná se však o gramatický minulý čas.

6. Předminulý čas (past perfect): I had eaten such meal before. = Už jsem předtím takové jídlo jedl. They had been driving for several hours before they decided for this hotel. = Jezdili několik hodin, než se rozhodli pro tento hotel.

Němčina má celkem šest slovesných časů: přítomný, budoucí čas I., budoucí čas II., perfektum, préteritum a plusquamperfektum.

1. Přítommý čas: Er wohnt hier. = Bydlí zde.

2. Budoucí čas I: (werden + infinitiv): Wir werden dort warten. = Budeme tam čekat.

3. Budoucí čas II: (werden + minulý infinitiv): Sie werden das Ticket verloren haben. = Vy jste tu jízdenku asi ztratil.

4. Perfektum: (haben/sein + příčestí minulé): Wir haben dich gesucht. = Hledali jsme tě. Was ist passiert? = Co se stalo?

5. Imperfektum, préteritum: Er sprach vier Sprachen. = Mluvil čtyřmi jazyky.

6. Plusquamperfektum: Niemand wusste, wann das alles geendet hatte. = Nikdo nevěděl, kdy to všechno skončilo. Nachdem ich gekommen war, fing die Feier an. = Poté, co jsem přišel, oslava začala.