Štěpán II. Uherský

Štěpán II. Uherský (maďarsky II. István, chorvatsky Stjepan II., 1101 – 1. března 1131) byl uherský, chorvatský a dalmatský král. Během své vlády byl nucen odolávat opakovaným spiknutím svých příbuzných, snaze strýce Almoše a nevlastního bratra Borise o získání trůnu

Štěpán II. Uherský
Král uherský
Štěpánova korunovace (Vídeňská obrázková kronika).
Doba vlády 1116–1131
Narození 1101
Székesfehérvár
Úmrtí 1. března 1131
Székesfehérvár
Předchůdce Koloman Uherský
Nástupce Béla II. Uherský
Manželka Kristiana z Capuy
Adéla z Riedenburku
Dynastie Arpádovci
Otec Koloman Uherský
Matka Felicie Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Štěpán II. Uherský (Uherská kronika)

Narodil se jako jeden ze dvou synů uherského krále Kolomana a Felicie, dcery sicilského hraběte Rogera I. z normanské dynastie Hautevillů. Král Koloman v touze po zajištění hladkého nástupu Štěpána na uherský trůn nechal chlapce již roku 1105 korunovat a několik dalších let strávil potíráním opakovaných spiknutí svého mladšího bratra Almoše. Roku 1113 jej dal společně s malým synem Bélou oslepit.[1]

„ ... protože byl s ním příbuzný, nesáhl mu na život, ale zbavil ho pouze zraku, aby nemohl nosit korunu svatého krále... “
— Dubnická kronika[2]

Štěpán byl podruhé korunován krátce po Kolomanově smrti v únoru roku 1116. V květnu téhož roku se mladý král ve snaze pojistit si mír na severní hranici, když jižní byla ohrožena Benátčany, sešel na Luckém poli s českými knížaty. Horké hlavy na obou stranách zavinily bitvu, k níž došlo 13. května 1116.[3] Vítězství patřilo české straně, která ukořistila i bohatou kořist ze Štěpánova ležení.[4]

Roku 1118 se Štěpánovi podařilo na rakouském markraběti Leopoldovi získat východní část Korutan. Roku 1123 poskytl dočasný azyl své sestřenici Adlétě, manželce Přemyslovce Soběslava I.,[5] čímž předznamenal budoucí dobré vztahy se Soběslavem jako českým knížetem, které se ještě upevnily Štěpánovým smírem s bratrancem Bélou.[6] Štěpán v letech 1127-1128 opakovaně napadl byzantskou říši, jejíž císař Jan II. Komnenos mu odmítl vydat strýce Almoše, užívajícího císařovo pohostinství.

„ Král Štěpán nechtěl uzavřít manželství a mít zákonitou manželku, ale žil s milenkami a nevěstkami. Baroni a šlechta těžce nesli osamocenost země a krále bez potomka... “
— Vídeňská obrázková kronika[7]

Roku 1128 stále bezdětný, ač dvakrát ženatý Štěpán povolal ke dvoru svého slepého bratrance Bélu, zprostředkoval jeho sňatek s Jelenou a učinil jej svým následníkem. Zemřel bezdětný roku 1131 na úplavici a byl pohřben v Oradee.

Odkazy

Reference
  1. Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 54.
  2. Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 87.
  3. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 505.
  4. ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. S. 137.
  5. Velké dějiny, str.510
  6. Velké dějiny, str.527
  7. Kroniky stredovekého Slovenska, str. 56

Literatura
  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy)

Externí odkazy
Předchůdce:
Koloman		 Uherský král
Štěpán II.
1116–1131		 Nástupce:
Béla II.
Předchůdce:
Koloman		 Chorvatský a dalmatský král
Štěpán III.
1116–1131		 Nástupce:
Béla II.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.