Antonín Apponyi

Antonín hrabě Apponyi (Anton Joseph Franz Graf Apponyi von Nagy Apponyi / Antal József Ferenc gróf Apponyi de Nagy Appony) (9. července 1782, Bratislava – 17. října 1852, Oponice (Nagy Appony), Uhersko) byl rakouský diplomat z uherské šlechtické rodiny. Od napoleonských válek působil v diplomacii, nakonec byl dlouholetým rakouským velvyslancem ve Francii (1826–1848). Proslul také jako mecenáš umění a sběratel knih. Byl rytířem Řádu zlatého rouna. Jeho syn Rudolf (1812–1876) byl též diplomatem a dlouholetým rakouským velvyslancem ve Velké Británii.

Antonín hrabě Apponyi
Antonín Apponyi jako rakouský velvyslanec ve Francii
Rakouský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1826 – 1848
PředchůdceFriedrich Binder von Kriegelstein
NástupceAlexander Hübner
Rakouský velvyslanec ve Vatikánu
Ve funkci:
1820 – 1826
PředchůdceAlois Václav z Kounic
NástupceRudolf Lützow
Rakouský vyslanec v Toskánsku
Ve funkci:
1815 – 1820
PředchůdceJohann Rudolf Buol-Schauenstein
NástupceKarl Ludwig Ficquelmont
Narození7. prosince 1782
Oponice
Úmrtí17. října 1852 (ve věku 69 let)
ChoťMaria Therese, Gräfin Nogarola
RodičeAntál György Apponyi de Nagy-Appony a Maria Karolina Anna, Gräfin zu Lodron-Laterano und Castelromano
DětiAlbert Georg Gyula Maria, Graf Apponyi de Nagy-Appony
Rudolf Apponyi
Mária Apponyi
PříbuzníLajos Graf Apponyi de Nagy-Appony[1] a Count Anton Apponyi (vnoučata)
Profesediplomat
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
CommonsAnton Apponyi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis
Erb rodu Apponyiů na zámku Oponice

Pocházel z významného uherskéhoo šlechtického rodu Apponyiů, byl druhorozeným synem c.k. tajného rady a komořího hraběte Antonína Jiřího Apponyiho (1751–1817) a Karolíny, rozené hraběnky Lodron-Laterano (1756–1826). Během napoleonských válek vstoupil do rakouských diplomatických služeb, v roce 1806 byl jmenován c.k. komořím. V letech 1810–1815 byl rakouským vyslancem v Bádensku. Po Vídeňském kongresu byl vyslancem v Toskánsku (1815–1820), souběžně v letech 1816–1817 vedl dočasně uprázdněné diplomatické zastoupení ve Vatikánu. Nakonec se stal ve Vatikánku stálým vyslancem (1820–1826), mezitím byl v roce 1819 jmenován c.k. tajným radou. V letech 1826–1848 byl rakouským velvyslancem ve Francii, kde se uplatnil jako přísný zastánce evropské rovnováhy stanovené Vídeňským kongresem. Měl trvalou důvěru kancléře Metternicha a přes dvacet let zajišťoval standardní diplomatické vztahy mezi habsburskou monarchií a Francií. V revolučním roce 1848 Francii opustil a odešel do výslužby. Proslul také jako mecenáš umění, věd a rozvoje průmyslu. Vybudoval rozsáhlou knihovnu umístěnou později na zámku Oponice. Byl nositelem Leopoldova řádu a velkokříže Řádu sv. Štěpána, v roce 1836 obdržel Řád zlatého rouna.

Rodina

V roce 1808 se oženil s hraběnkou Terezií Nogarolovou (1790–1874), c.k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu tři děti, nejstarší syn Rudolf (1812–1876) byl též významným diplomatem, velvyslancem ve Velké Británii a Francii. Mladší syn Julius (Gyula) (1816–1857) byl c.k. komořím.

Antonín pocházel z početné rodiny a díky sňatkům svých sester byl spřízněn s několika významnými osobnostmi. Jeho švagry byli saský diplomat, dvořan a státní ministr markýz Karl Alexander Piatti (1766–1831), kníže Antonín Collalto (1784–1854), majitel rozsáhlých velkostatků na Moravě, a c.k. polní podmaršál hrabě Josef Tige (1786–1870), velitel v Praze.

Antonínův synovec Jiří Apponyi (1808–1899) patřil k významným osobnostem uherské politiky 19. století, mimo jiné byl nejvyšším kancléřem.

Související články

Odkazy

Reference
  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Literatura
  • Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8
  • SATER, Peter: Feudálne sídla rodiny Apponyiovcov vo svetle archeologických a písomných prameňov so zameraním na Oponický hrad (disertační práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2020; 281 s. dostupné online

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.