Albert Szent-Györgyi

Albert Szent-Györgyi de Nagyrápolt (maďarsky Szent-Györgyi Albert, 16. září 1893, Budapešť22. října 1986, Hole Woods, Massachusetts, USA) byl maďarský biochemik a fyziolog, držitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1937.

Albert Szent-Györgyi
Narození16. září 1893
Budapešť
Úmrtí22. října 1986 (ve věku 93 let)
Woods Hole
Příčina úmrtíselhání ledvin
Alma materSemmelweisova univerzita (1911–1917)
Fitzwilliamova kolej (do 1927)
Univerzita královny Alžběty v Bratislavě
Povoláníbiochemik, chemik, politik, lékař, vysokoškolský učitel, mírový aktivista a fyziolog
ZaměstnavateléUniverzita v Leidenu (1920–1922)
Říšská univerzita v Groningenu (1922–1926)
Říšská univerzita v Groningenu (1925–1926)
Fitzwilliamova kolej (1926–1930)
Segedínská univerzita (1931–1945)
OceněníCorvin-koszorú (1937)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1937)
Pamětní mince Augusta Wilhelma von Hofmanna (1939)
Cameron Prize of the University of Edinburgh (1946)
Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1954)
 více na Wikidatech
Politická strananezávislý
ChoťKornélia Demény
June Susan Wichterman
Márta Borbíró
Marcia Houston
RodičeJozefina Lenhossék
Funkcemember of the Hungarian upper chamber (1939–1943)
member of the Provisional National Assembly (duben 1945 – listopad 1945)
poslanec maďarského Národního shromáždění (1945–1947)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studoval medicínu a farmakologii v Budapešti, fyziologii v Berlíně a v Praze a chemii v Hamburku. Během druhé světové války se aktivně účastnil maďarského protinacistického odboje. Po válce, předtím než emigroval do USA, se krátce zapojil do maďarské politiky.

Jeho jméno nese Lékařská univerzita v Segedíně, která dlouhodobě patří mezi nejlepší univerzity v Maďarsku i celé střední Evropě.

Vědecká dráha

Kariéru výzkumníka započal v Bratislavě (tehdy německy: Pressburg, maďarsky: Pozsony), kterou ovšem spolu s částí tamější maďarské populace opustil v roce 1919, kdy se město stalo součástí Československa.

Jeho vědecký zájem byl především soustředěn na zkoumání mechanismů oxidace v lidském těle a možnostem jejího omezení. V cambridgské biochemické laboratoři v roce 1927 jako první na světě izoloval (z hovězí nadledvinové kůry) vitamín C, objevenou látku (se vzorcem C6H8O6) pojmenoval kyselina hexuronová (že se jedná o vitamín C bylo zjištěno až po čtyřech letech). Později se mu tutéž látku podařilo izolovat ze šťáv pomeranče, zelí a papriky. Zabýval se také buněčným dýcháním, objevil kyselinu fumarovou a několik fází (dnes tak pojmenovaného) Krebsova cyklu. Nobelovu cenu v roce 1937 obdržel za objevy týkající se biologické oxidace ve spojitosti s vitamínem C a katalýzou kyseliny fumarové. V roce 1938 se začal zabývat biofyzikou svalových pohybů (svalových stahů). Zjistil, že obsahují bílkovinu aktin, která v kombinaci s bílkovinou myozinem a energetickým zdrojem ATP způsobuje stažení (kontrakci) svalových vláken.

Politická dráha

Protinacistický odboj

Za druhé světové války se stal aktivním členem maďarského protinacistického odboje. Ke konci války se Maďarsko, stále jako spojenec nacistického Německa, snažilo tajně vyjednávat se Spojenci. V roce 1944 byl Szent-Györgyi pod záminkou vědeckých přednášek vyslán maďarským ministerským předsedou Miklósem Kállayem na tajné jednání se spojenci do Istanbulu. Nacisté toto spiknutí odhalili a Adolf Hitler následně vydal osobní rozkaz k zatčení Szent-Györgyiho. Jemu se ale podařilo utéct z domácího vězení a zbytek války strávil na útěku před gestapem.

Po válce

Po válce pomáhal znovuzakládat Maďarskou akademii věd, byl zvolen poslancem a dokonce nějaký čas aspiroval na místo maďarského prezidenta. Byl však zklamán z politického vývoje a růstu vlivu komunistů, a proto v roce 1947 emigroval do USA, kde úspěšně pokračoval ve vědecké kariéře, například se zabýval výzkumem rakoviny.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.