Akuzativ
Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník[1], vinitel[2] či předmětník[2]) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.
Akuzativ existuje, nebo někdy existoval ve všech indoevropských jazycích, včetně latiny, sanskrtu, řečtiny, němčiny, ruštiny a češtiny. Jménem akuzativ se označují různé objektové pády v ugrofinských jazycích , altajských a semitských jazycích.
Akuzativ v češtině
Akuzativ je v češtině tak zvaný 4. pád. Používá se jako přímý (vidím koho?, co?) nebo se pojí s některými předložkami (položit na stůl).
Střední rod
Ve středním rodě se akuzativ shoduje s nominativem:
- město → město, města (j. č., mn. č.)
- moře → moře, moře
- kuře → kuře, kuřata
- stavení → stavení, stavení
Ženský rod
- žena → ženu, ženy
- růže → růži, růže
- píseň → píseň, písně
- kost → kost, kosti
Mužský rod
U mužského rodu a vzorů pán, hrad, muž a stroj se dá pomocí akuzativu rozlišit životnost. Životné vzory mají akuzativ jednotného čísla odlišný od nominativu (s výjimkou slov zakončených -e).
- pán → pána, pány
- hrad → hrad, hrady
- muž → muže, muže
- stroj → stroj, stroje
- předseda → předsedu, předsedy
- soudce → soudce, soudce
Akuzativ v angličtině
Moderní angličtina už pády nemá, ale přesto v ní několik zbytků akuzativu zbylo, například v zájmenech.
- I → me (nominativ, akuzativ)
- he → him
- she → her
- we → us
- they → them
- who → whom
Akuzativ v němčině
Stejně jako v češtině je v němčině akuzativ 4. pád a používá se jako přímý nebo se pojí s některými předložkami jako např. bis, durch, für, ohne atd.
Příklady akuzativů osobních zájmen:
- ich → mich
- du → dich
- er → ihn / sie, sie / es, es
Množné číslo:
- wir → uns
- ihr → euch
- sie → sie
Akuzativ ve španělštině
Ve španělštině je akuzativ 4. pád.
Příklady osobních zájmen:
- yo → me
- tú → te
- el/ella →le
Množné číslo:
- nosotros → nos
- vosotros → os
- ellos/ellas →les
Akuzativ ve finštině
Objekt slovesa se ve finštině vyjadřuje buď pomocí akuzativu, nominativu, nebo partitivu. Akuzativ morfologický je až na výjimku u osobních zájmen, v plurálových tvarech a ve vazbě s některými tvary sloves homonymní genitivu.
Alternace akuzativu a partitivu probíhá na základě několika parametrů. Jedním z nich aspektualita děje popisovaného větou: akuzativ se používá tam, kde se předpokládá ukončenost děje, partitiv u děje neukončeného. Dalšími parametry jsou přítomnost negace ve větě (partitiv) a celistvý (akuzativ) /parciální (partitiv) charakter referentu objektu. Parametry jsou hierarchizovány.
- Luin kirjan. - „Přečetl jsem knihu.“ (akuzativ)
- Luin kirjaa. - „Četl jsem knihu.“ (partitiv)
Příklady osobních zájmen:
- minä → minut (nominativ, akuzativ)
- sinä → sinut
- hän → hänet
Množné číslo:
- me → meidät
- te → teidät
- he → heidät