French Open 2013

112. ročník se odehrával na osmihektarovém areálu Stade Roland Garros v Paříži. Premiérový ročník se na tomto místě uskutečnil v roce 1928.

Vítězka dvouhry Serena Williamsová diskutuje s rozhodčí

Tenisté bojovali o tituly v soutěžích mužské a ženské dvouhry a čtyřhry, smíšené čtyřhry, dvouhry a čtyřhry juniorů a juniorek do 18 let v kategorii Grade A, a také dvouhry a čtyřhry vozíčkářů v rámci okruhu handikapovaných NEC Tour. Turnaj odehrály i legendy. V areálu s více než dvaceti antukovými dvorci hostily rozhodující utkání tři hlavní stadiony – Court Philippe Chatrier, Court Suzanne Lenglen a Court 1.

Novak Djoković a Rafael Nadal hráli na Grand Slamu ve stejné polovině pavouku poprvé od French Open 2010.[4] Semifinálová pětisetová bitva se stala nejtěžším turnajovým utkáním pro Španěla, když ji vybojoval za čtyři hodiny a třicet sedm minut výsledkem 6–4, 3–6, 6–1, 6–7 a 9–7.

Poprvé ve své kariéře postoupil David Ferrer do finále grandslamu.[5]. Výhradně španělské finále se na Grand Slamu naposledy předtím hrálo na French Open 2002.[6] Nadal se třísetovou výhrou 6–3, 6–2, 6–3, stal prvním mužem v historii, kterému se podařilo jediný Grand Slam vyhrát osmkrát. S dvanácti tituly z majorů se odpoutal od jedenácti výher Švéda Björna Borga a Australana Roda Lavera. V historických tabulkách se tak dotáhl na Australana Roye Emersona, s nímž spolusdílel 3. místo za sedmnácti tituly Federera a čtrnácti trofejemi Samprase.

První hráč světa Novak Djoković došel do semifinále

Na Roland Garros Španěl vyrovnal absolutní rekord osmi vítězství Maxe Decugise, jenž získal amatérské tituly v počátečním období turnaje mezi lety 1903–1914, kdy byla soutěž otevřena pouze hráčům z francouzských tenisových klubů s významně nižší konkurencí, než v éře moderního tenisu.

V semifinále Serena Williamsová deklasovala pátou nasazenou Italku Saru Erraniovou 6–0, 6–1, což sedminásobná šampiónka z Paříže Chris Evertová zhodnotila jako nejlepší výkon tenistky na antuce, který ve svém životě viděla.[7] Po jedenácti letech získala pohár Suzanne Lenglenové pro vítězku dvouhry americká světová jednička Serena Williamsová. Ve finále zdolala druhou hráčku žebříčku Marii Šarapovovou ve dvou setech 6–4 a 6–4. Před utkáním byl vzájemný poměr obou soupeřek 13–2 z pohledu Williamsové, která v Paříži prodloužila šňůru neporazitelnosti proti Rusce na třináct zápasů.

Celkově si Američanka připsala 16. singlový Grand Slam a 52. trofej kariéry. Ve 31 letech a 8 měsících se stala nejstarší šampiónkou Roland Garros v otevřené éře tenisu[8] a třetí nejstarší vítězkou grandslamu. Výhrou ve finále prodloužila sérii neporazitelnosti na 31 utkání, respektive od dubna 2012 zaznamenala aktivní bilanci 91–5.[9] Jedenáctiletý rozdíl mezi dvěma výhrami na stejném Grand Slamu (2002, 2013) představovalo vůbec nejdelší období otevřené éry. Po Martině Navrátilové, Chris Evertové a Steffi Grafové se také Američanka stala čtvrtou hráčkou od roku 1968, která dokázala vyhrát každý z grandslamů alespoň dvakrát.

V mužské dvouhře získal rekordní osmý titul španělský hráč Rafael Nadal, jenž se stal prvním mužem, který vyhrál jeden Grand Slam osmkrát. Celkově pro něj triumf představoval dvanáctý titul z majoru, čímž se v historický tabulkách posunul na tetí místo.

Ženskou dvouhru vyhrála Američanka Serena Williamsová. Jednalo se o její druhý titul z pařížského grandslamu (první: 2002) a celkově šestnáctou kariérní trofej v této tenisové kategorii.

V mužské čtyřhře zvítězil první pár světa složený z amerických dvojčat Boba a Mika Bryanových. Po triumfu z roku 2003 tak získali druhý pařížský titul a celkově čtrnáctý z mužské grandslamové čtyřhry.

Ženskou čtyřhru poprvé opanovaly čtvrté nasazené Rusky Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. Obě šampiónky tak získaly premiérový grandslamový titul z ženské čtyřhry.

Soutěž smíšené čtyřhry poprvé vyhrála česká nenasazená dvojice Lucie Hradecká a František Čermák. Oba tak získali první grandslamový titul z mixu.

• Nejvíce es: John Isner – 56 / Serena Williamsová – 41;
• Nejrychlejší podání: Jerzy Janowicz – 228 km/h / Serena Williamsová – 200 km/h;
• Nejvíce dvojchyb: Tommy Haas – 24 / Maria Šarapovová – 30;
• Nejlepší procentuální úspěšnost prvního podání: Roberto Bautista Agut – 81 % / Sara Erraniová – 87 %
• Nejvíce proměněných brejkbolů: David Ferrer – 45 / Viktoria Azarenková – 36 [10]

Nejdelší mužská výměna trvala 47 míčů a byla odehrána v prvním kole mezi Gillesem Simonem a Lleytonem Hewittem za stavu 3–6, 1–4 a 30–30 z pohledu Simona, který ji prohrál. Simon odehrál také nejdelší výměnu na předcházejícím grandslamu Australian Open 2013. Nejdelší ženská výměna trvala 27 míčů a byla odehrána mezi Agnieszkou Radwańskou a Sarou Erraniovou ve čtvrtfinále za stavu 4–6, 6–6 a v tiebreaku poměru míčů 6:6 z pohledu Radwańské, která ji také vyhrála.[10]

Celkový rozpočet French Open 2013 byl proti předešlému ročníku navýšen o více než tři miliony eur a dosahuje výše 22 000 000 eur (28,77 milionů dolarů). Vítězové dvouher si připíší 1 500 000 eur, což představuje meziroční nárůst o čtvrt milionu eur. Navýšení je součástí plánu organizátorů dosáhnout do roku 2016 rozpočet vyšší o 10 milionů v celkové částce 32 milionů eur.

Pořadatelé US Open zvýšily rozpočet ročníku 2013 na 33 600 000 dolarů a v březnu 2013 oznámili plán do roku 2017, který počítá s dotací 50 milionů dolarů. Celkové odměny Wimbledonu v roce 2012 představovaly 16 000 000 liber (24,61 milionů dolarů).[11]

_{* na pár}

Následující tenisté obdrželi divokou kartu do hlavních soutěží.

Následující tenisté postoupili do hlavních soutěží z kvalifikací.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 2013 French Open na anglické Wikipedii a French Open 2013 na polské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu French Open 2013 na Wikimedia Commons