Antonia Lottnerová

Antonia Lottnerová, nepřechýleně Lottner (* 13. srpna 1996 Kaiserswerth, Düsseldorf) je německá profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala do května 2018 sedm titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Antonia Lottnerová
Antonia Lottnerová na US Open 2016
StátNěmecko Německo
Datum narození13. srpna 1996 (25 let)
Místo narozeníDüsseldorf, Německo[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost70 kg
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek252 064 USD
Dvouhra
Poměr zápasů199–153
Tituly0 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění139. místo (24. července 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo kvalifikace (2018)
French Open2. kolo kvalifikace (2017)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2017)
US Open1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů80–50
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění131. místo (13. dubna 2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20180504a4. května 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příjem na Nürnberger Versicherungscupu 2014, kde debutovala na okruhu WTA Tour

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2017 na 139. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2015 na 131. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figurovala během července 2012, když jí patřila 3. příčka.[1]

V německém fedcupovém týmu debutovala v roce 2018 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Bělorusku, v němž vyhrála nad Sasnovičovou a podlehla Sabalenkové. Němky zvítězily 3:2 na zápasy. Do roku 2019 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v srpnu 2010, když na turnaji v Braunschweigu s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace jako šťastná poražená. V úvodním kole porazila Polku Agatu Baranskou a následně ji vyřadila krajanka Alexandra Kieslová.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během října 2011 na stockholmském turnaji s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Nizozemku Quirine Lemoineovou po třísetovém průběhu.[2]

V singlu okruhu WTA Tour debutovala na květnovém Nürnberger Versicherungscupu 2014 v Norimberku, kam jí organizátoři udělili divokou kartu. Na úvod podlehla bělgické tenistce Alison Van Uytvanckové. První vyhraný zápas vybojovala na travnatém Ricoh Open 2017, konaném v červnovém Rosmalenu. V prvním kole jako postoupivší kvalifikantka porazila nejvýše nasazenou světovou šestku Dominiku Cibulkovou, čímž si připsala první vítězství nad členkou elitní světové desítky. Ve druhé fázi však nenašla recept na Rusku Jevgeniji Rodinovou.[1][2]

Do čtvrtfinále túry WTA se poprvé podívala na letním antukovém Ladies Championship Gstaad 2017 po výhrách nad Švýcarkami Viktorijí Golubicovou a Patty Schnyderovou, když už v kvalifikaci porazila další zástupkyni helvetského kříže Xenii Knollovou. Mezi poslední osmičkou hráček však nestačila na Češku Terezu Martincovou. Finále série WTA 125s odehrála na listopadovém Open GDF Suez de Limoges 2017, kde ji v boji o titul zdolala Rumunka Monica Niculescuová po dvousetovém průběhu.[1][2]

Ve čtyřhře se probojovala do semifinále čtyřhry Porsche Tennis Grand Prix 2014, stuttgartském turnaji z kategorie Premier, do něhož nastoupila s krajankou Annou Zajovou. V semifinálovém duelu však podlehly turnajovým dvojkám Caře Blackové a Sanii Mirzaové.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu US Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály švýcarská tenistka Amra Sadikovićová, Britka Tara Mooreová a Francouzka Myrtille Georgesová. V úvodním kole však nenašla recept na Američanku Vanii Kingovou, hrající na divokou kartu.[1][2]

Finále série WTA 125s
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 12. listopadu 2017 Limoges, Francie tvrdý (h) Monica Niculescuová 4–6, 2–6

Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 8 (7–1)
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 31. října 2011 Stockholm, Švédsko tvrdý Quirine Lemoineová 4–6, 6–4, 7–5
Vítězka 2. 18. února 2013 Mâcon, Francie tvrdý (h) Anna Remondinová 7–5, 7–5
Vítězka 3. 17. června 2013 Kolín nad Rýnem, Německo antuka Anastasija Vasyljevová 4–6, 6–4, 7–5
Vítězka 4. 18. srpna 2014 Braunschweig, Německo antuka Conny Perrinová 6–3, 6–3
Vítězka 5. 12. ledna 2015 Stuttgart, Německo tvrdý (h) Pemra Özgenová 3–6, 6–3, 6–2
Finalistka 1. 16. února 2015 Altenkirchen, Německo koberec (h) Carina Witthöftová 3–6, 4–6
Vítězka 6. 4. července 2016 Versmold, Německo antuka Tereza Smitková 3–6, 7–5, 6–3
Vítězka 7. 25. července 2016 Praha, Česko antuka Carina Witthöftová 7–6(8–6), 1–6, 7–5

Čtyřhra (6 titulů)
č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 16. července 2012 Darmstadt, Německo antuka Julia Kimmelmannová Martina Borecká
Petra Krejsová		 6–3, 6–1
2. 18. února 2013 Mâcon, Francie tvrdý (h) Darja Salnikovová Francesca Palmigianová
Anna Remondinová		 6–4, 5–7, [10–7]
3. 3. listopadu 2014 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Laura Siegemundová Olga Jančuková
Nastja Kolarová		 6–1, 6–1
4. 16. února 2015 Altenkirchen, Německo koberec (h) Ana Vrljićová Sandra Klemenschitsová
Tatjana Mariová		 6–4, 3–6, [11–9]
5. 22. února 2016 Kreuzlingen, Švýcarsko koberec (h) Amra Sadikovićová Tena Lukasová
Bernarda Peraová		 5–7, 6–2, [10–5]
6. 25. dubna 2016 Chiasso, Švýcarsko antuka Anne Schäferová Olga Brózdová
Katarzyna Kawová		 6–1, 6–1

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonia Lottner na anglické Wikipedii.

  1. Antonia Lottnerová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20180504a4. května 2018
  2. Antonia Lottnerová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20180504a4. května 2018
  3. Antonia Lottnerová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20180504a4. května 2018

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.