Wimbledon 2013

První hrací středa 26. června získala vzhledem ke skončení několika favorizovaných tenistů označení „černá středa“ nebo „černý den“.[3][4] Kvůli zranění vzdali nebo z turnaje odstoupili Čech Radek Štěpánek, Nadalův přemožitel Steve Darcis, dvojnásobný wimbledonský semifinalista Jo-Wilfried Tsonga, Američan John Isner a desátý nasazený Marin Čilić.

Z žen kvůli zranění z prvního kola nenastoupila Viktoria Azarenková, po pádu na kurtu prohrála také vítězka turnaje z roku 2004, Ruska Maria Šarapovová s Larcherovou de Britovou, a účinkování završila další bývalá světová jednička Dánka Caroline Wozniacká.

Do utkání nenastoupila Kazaška Jaroslava Švedovová, která měla hrát s Petrou Kvitovou. Skončily také dvě bývalé první hráčky světa, Srbky Ana Ivanovićová a Jelena Jankovićová. Z turnaje vypadly další nasazené hráčky – Češka Lucie Šafářová a Rumunka Sorana Cîrsteaová, a bývalý australský wimbledonský vítěz Lleyton Hewitt. O největší překvapení se ovšem postaral Kazach Sergij Stachovskij, který vyřadil obhájce titulu Rogera Federera.

V jediný den tak na turnaji skončilo sedm bývalých světových jedniček a tři bývalí vítězové.

Výhrou nad Benjaminem Beckerem v úvodním kole dosáhl Andy Murray na nejvyšší počet vítězství z turnajů Grand Slamu mezi britskými tenisty, když 107. vítězným duelem překonal 106 výher Freda Perryho.[5]

Nejvýše nasazený Novak Djoković během výměny stran v utkání proti Jérémymu Chardymu

Obhájce Roger Federer podlehl ve druhé fázi se 116. ukrajinským tenistou světa Sergijem Stachovskim ve čtyřech setech.[6] Ukrajince však v následujícím kole vyřadil Rakušan Jürgen Melzer také ve čtyřech sadách.[7] Federer tak završil rekordní počet 36 účastí v grandslamových čtvrtfinále bez přerušení. Naposledy předtím před branami čtvrtfinále skončil na French Open 2004, kde ve třetím kole podlehl Gustavu Kuertenovi. Poprvé po osmi letech, od antukového turnaje Monte Carlo Masters 2005 a porážky od 101. tenisty Richarda Gasqueta, nestačil na hráče mimo elitní stovku světové klasifikace. Premiérová byla i jeho prohra ve druhém kole na turnajích velké čtyřky.[8]

Překvapením bylo také vítězství 135. belgického hráče světa Steva Darcise, jenž v úvodním kole přehrál světovou pětku a dvojnásobného šampióna Rafaela Nadala po třísetovém průběhu. Napodobil tak výhru Lukáše Rosola z Wimbledonu 2012, který zdolal Španěla ve druhé fázi. Poprvé v kariéře utržil Nadal porážku hned v úvodním kole Grand Slamu.[9] Poprvé od roku 1997 tak úřadující šampión na Roland Garros vypadl již v úvodním kole Wimbledonu.[10] Darcis však před druhým kolem odstoupil pro zranění pravého ramena, které si přivodil v předchozím duelu.[11]

Pro Federera a Nadala se jednalo o nejhorší Grand Slam kariéry, do něhož společně nastoupili.[12] Poprvé od Wimbledonu 2002 se ani jeden z dvojice neprobojoval do finále.[13]

Vítězný britský tenista Andy Murray po finálovém utkání proti Novaku Djokovićovi

Další historické výsledky zaznamenali američtí a polští tenisté. Po více než sto letech, naposledy se tak stalo ve Wimbledonu 1912, žádný Američan nepřešel přes druhé kolo. Poslední z nich Bobby Reynolds vypadl se světovou jedničkou Djokovićem.[14] Poprvé v historii se mužský tenista z Polska probojoval do grandslamového semifinále dvouhry. Stal se jím 22. hráč žebříčku Jerzy Janowicz, který ve čtvrtfinále porazil krajana Łukasze Kubota.[15]

Łukasz Kubot a Fernando Verdasco prošli do svého premiérového wimbledonského čtvrtfinále,[16] zatímco Juan Martín del Potro si zahrál semifinále Grand Slamu poprvé od titulu na US Open 2009.[17]

Srbský první hráč světa Novak Djoković odehrál spolu s Argentincem Juanem Martínem del Potrem nejdelší wimbledonské semifinále v historii. Srb vyhrál po pětisetové bitvě 7-5, 4-6, 7-6, 6-7 a 6-3, za čtyři hodiny a čtyřicet tři minut, čímž aktéři překonali rekord držený Borisem Beckerem a Ivanem Lendlem z Wimbledonu 1989.[18][19]

Vítězem se po 77 letech, a titulu Freda Perryho ve Wimbledonu 1936, stal britský tenista. Po loňské finálové porážce utkání zvládl Andy Murray, který porazilSrba Novaka Djokoviće 6–4, 7–5, 6–4. Freda Perryho ve Wimbledonu 1936. Byl také prvním Skotem, jenž dosáhl na titul od triumfu Harolda Mahonyho v roce 1896.[20]

Laura Robsonová prošla jako první Britka za posledních 15 let až do osmifinále

Z prvních deseti nasazených žen vypadlo šest ještě před třetím kolem: Azarenková, Šarapovová, Erraniová, Kerberová, Wozniacká a Kirilenková, což byl vůbec nejhorší grandslamový výkon nasazených hráček v otevřené éře tenisu.[21] Laura Robsonová se stala první Britkou za posledních patnáct let, která se probojovala až do osmifinále. Bodový zisk ji po turnaji poprvé v kariéře zajistil průnik mezi třicítku nejlepších hráček žebříčku WTA.[22]

Japonská veteránka Kimiko Dateová se po výhře nad Alexandrou Cadanțuovou stala nejstarší ženou ve Wimbledonu, která prošla do třetího kola. Až do této fáze turnaje postoupila prvně od roku 1996. V něm nestačila na světovou jedničku Serenu Williamsovou. Součet let obou aktérek byl 73 a obě se přitom potkaly na profesionálním okruhu poprvé.[23]

Čtvrtfinálové vyřazení posledních grandslamových vítězek v ženské dvouhře Li Na a Petry Kvitové, znamenalo jistotu, že Wimbledon pozná novou šampiónku Grand Slamu.[24] Američanka Sloane Stephensová a Belgičanka Kirsten Flipkensová si poprvé zahrály wimbledonské čtvrtfinále.[25]

Belinda Bencicová s trofejí pro šampiónku juniorské dvouhry

Dvacátá třetí nasazená Sabine Lisická se stala první německou finalistkou na turnajích velké čtyřky od Wimbledonu 1999, kdy Steffi Grafová podlehla v boji o titul Američance Lindsay Davenportové. Lisická navíc počtvrté v řadě vyřadila úřadující vítězku French Open. V roce 2009 zdolala Světlanu Kuzněcovovou, roku 2011 Li Na, v sezóně 2012 Marii Šarapovovou a konečně v probíhajícím ročníku Serenu Williamsovou. Ve Wimbledonu 2010 nestartovala.

Nová šampiónka Marion Bartoliová nenarazila během turnaje na žebříčkově výše postavenou hráčku, když nejlépe umístěnou byla čtvrtfinálová soupeřka Sloane Stephensová, které patřilo 17. místo. Stala se první ženou wimbledonské historie, jež vyhrála bez nutnosti změření sil s tenistkou elitní desítky.[26] Překonala také historický ženský rekord v období čekání na první grandslam, který do té doby držela Jana Novotná, když premiérový Grand Slam v roce 1998 vyhrála při své 45. účasti dvouhry. Francouzka si trofej z Grand Slamu odnesla na 47. pokus[27]

Bob a Mike Bryanovi titulem zkompletovali v mužské čtyřhře nekalendářní Grand Slam, když byli současně úřadujícími šampióny z US Open, Australian Open a French Open. Jako prvnímu páru v otevřené éře tenisu se jim podařilo získat všechny čtyři tituly bez přerušení. Stali se také první dvojicí historie, která dokázala vyhrát čtyři majory v řadě a letní olympijské hry v rozmezí jediného roku.[28]

Serena Williamsová / Bob Bryan

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 2013 Wimbledon Championships na anglické Wikipedii a Wimbledon 2013 na polské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wimbledon 2013 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Wimbledon – oficiální stránky