Kaia Kanepiová

Kaia Kanepiová, nepřechýleně Kaia Kanepi, (* 10. června 1985 Tallinn) je estonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour čtyři turnaje ve dvouhře, včetně Brisbane International 2012 a Brussels Open 2013 z kategorie Premier. V rámci okruhu ITF získala do února 2022 dvacer titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[1]

Kaia Kanepiová
Kaia Kanepi na French Open 2019
StátEstonsko Estonsko
Datum narození10. června 1985 (36 let)
Místo narozeníTallinn, Sovětský svaz
BydlištěHaapsalu, Estonsko
Výška181 cm
Hmotnost74 kg
Profesionál od2000
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek7 373 518 USD
Dvouhra
Poměr zápasů545–312
Tituly4 WTA, 20 ITF
Nejvyšší umístění15. místo (20. srpna 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Openčtvrtfinále (2008, 2012)
Wimbledončtvrtfinále (2010, 2013)
US Openčtvrtfinále (2010, 2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů46–64
Tituly0 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění106. místo (6. června 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2011, 2015, 2014)
French Open3. kolo (2012, 2014)
Wimbledon3. kolo (2008, 2009)
US Open1. kolo (2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2013, 2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2004, 2008)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220131a31. ledna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2012 na 15. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2011 na 106. místě.[2]

Ve fedcupovém týmu debutovala v sezóně 2000 základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Moldavsku, v němž vyhrála dvouhru s Volcovovou a po boku Aniové odešly poraženy ze čtyřhry. Estonky zvítězily 2:1 na zápasy. Do roku 2019 v soutěži nastoupila k třiceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 28–11 ve dvouhře a 13–4 ve čtyřhře.[3]

Estonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2004 v Athénách a po čtyřech letech se zúčastnila pekingských Her XXIX. letní olympiády.

V roce 2008 se stala Sportovkyní roku Estonska.

Tenisová kariéra

Jako první estonská tenistka postoupila v roce 2006 do singlového finále turnaje WTA Tour. Na hasseltském Gaz de France Stars však nestačila na Belgičanku Kim Clijstersovou. Výhrou na palermském Internazionali Femminili di Tennis di Palermo 2010 nad Italkou Flaviou Pennettaovou se stala první estonkou vítězkou události WTA. Jako první Estonka si také zahrála čtvrtfinále grandslamové dvouhry a byla členkou elitní světové dvacítky na žebříčku WTA.

Z pozice 44. hráčky klasifikace vyřadila v úvodním kole US Open 2018 rumunskou světovou jedničku Simonu Halepovou.[4]

V roce 2022 si v 36 letech zahrála na Australian Open 2022 čtvrtfinále, když v osmifinále porazila světovou dvojku Arynu Sabalenkovou ve třech setech [5]. Zkompletovala tak svou sbírku účastí ve čtvrtfinále na každém grandslamovém turnaji. Do svého premiérového grandslamového semifinále se však po třísetové porážce s Polkou Igou Świątekovou nedostala. [6].

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (2–2 D)
International / WTA 250 (2–3 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 9 (4–5)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 5. listopadu 2006 Hasselt, Belgie tvrdý (h) Kim Clijstersová 3–6, 6–3, 4–6
Finalistka 2. 5. října 2008 Tokio, Japonsko tvrdý Caroline Wozniacká 2–6, 6–3, 1–6
Vítězka 1. 18. července 2010 Palermo, Itálie antuka Flavia Pennettaová 6–4, 6–3
Finalistka 3. 23. října 2011 Moskva, Rusko tvrdý (h) Dominika Cibulková 6–3, 6–7(1–7), 5–7
Vítězka 2. 7. ledna 2012 Brisbane, Austrálie tvrdý Daniela Hantuchová 6–2, 6–1
Vítězka 3. 5. května 2012 Estoril, Portugalsko antuka Carla Suárezová Navarrová 3–6, 7–6(8–6),6–4
Finalistka 4. 23. září 2012 Soul, Jižní Korea tvrdý Caroline Wozniacká 1–6, 0–6
Vítězka 4. 25. května 2013 Brusel, Belgie antuka Pcheng Šuaj 6–2, 7–5
Finalistka 5. 7. února 2021 Melbourne, Austrálie tvrdý Elise Mertensová 4–6, 1–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 15. dubna 2012 Kodaň, Dánsko tvrdý Sofia Arvidssonová Kimiko Date Krummová
Rika Fudžiwarová
2–6, 6–4, [5–10]

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 26 (20–6)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. červenec 1999 Tallinn, Estonsko antuka Anna Zaporožanovová 3–6, 3–6
Vítězka 1. červen 2000 Tallinn, Estonsko antuka Margit Rüütelová 6–1, 6–2
Vítězka 2. červen 2001 Tallinn, Estonsko antuka Ľubomíra Kurhajcová 7–6(7–4) 6–3
Finalistka 2. červenec 2001 Modena, Itálie antuka Maja Matevžičová 5–7, 6–7(5–7)
Finalistka 3. červenec 2001 Ettenheim, Německo antuka Maja Matevžičová 2–6, 3–6
Vítězka 3. červen 2003 Galatina, Itálie antuka María José Martínez Sánchezová 6–3, 6–3
Vítězka 4. září 2003 Turín, Itálie antuka Mervana Jugić-Salkićová 6–3, 6–3
Finalistka 4. říjen 2003 Joué-lès-Tours, Francie tvrdý (h) Dally Randriantefyová 5–7, 4–6
Vítězka 5. únor 2004 Sunderland, Spojené království tvrdý (h) Anna Čakvetadzeová 7–6(7–5), 6–0
Vítězka 6. červenec 2005 Fano, Itálie antuka Melinda Czinková 3–6, 6–1, 7–5
Finalistka 5. prosinec 2005 Dubaj, SAE antuka Marion Bartoliová 2–6, 0–6
Vítězka 7. květen 2010 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Maša Zec Peškiričová 6–3, 6–2
Vítězka 8. květen 2010 Saint-Gaudens, Francie antuka Čang Šuaj 6–2, 7–5
Finalistka 6. červenec 2014 Contrexeville, Francie antuka Irina-Camelia Beguová 3–6, 4–6
Vítězka 9. červenec 2014 Biarritz, Francie antuka Teliana Pereirová 6–2, 6–4
Vítězka 10. prosinec 2015 Bangkok, Thajsko tvrdý Patty Schnyderová 6–3, 6–3
Vítězka 11. červen 2017 Essen, Německo antuka Patty Schnyderová 3–6, 7–6(7–5), 2–0skreč
Vítězka 12. červenec 2017 Pärnu, Estonsko antuka Polina Golubovská 6–1, 6–0
Vítězka 13. listopad 2017 Nantes, Francie tvrdý (h) Richèl Hogenkampová 6–3, 6–4
Vítězka 14. červen 2018 Brescia, Itálie antuka Martina Trevisanová 6–4, 6–3
Vítězka 15. prosinec 2019 Milovice, Česko tvrdý (h) Anastasia Kuliková 6–4, 6–3
Vítězka 16. říjen 2020 Cherbourg-en-Cotentin, Francie tvrdý (h) Harriet Dartová 6–4, 6–4
Vítězka 17. říjen 2020 Istanbul, Turecko tvrdý (h) Věra Zvonarevová 6–3, 6–3
Vítězka 18. listopad 2020 Las Palmas, Španělsko antuka Majar Šarífová 6–3, 6–2
Vítězka 19. srpen 2021 Pärnu, Estonssko antuka Anna Sisková 7–5, 6–4
Vítězka 20. září 2021 Fort Worth, Spojené státy tvrdý Kayla Dayová 6–2, 6–1

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. červen 2000 Tallinn, Estonsko antuka Scarlett Wernerová Agata Kurowská
Maria Wolfbrandtová
6–7(5–7), 4–6
Vítězka 1. říjen 2003 Jersey, Spojené království tvrdý (h) Sofia Arvidssonová Yvonne Meusburgerová
Hanna Nooniová
6–3, 7–5
Vítězka 2. červenec 2007 Biella, Itálie antuka Maret Aniová Mervana Jugić-Salkićová
Renata Voráčová
6–4, 6–1

Postavení na konečném žebříčku WTA

Dvouhra

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 203. 283. 167. 226. 120. 64. 75. 27. 61. 22. 34. 19. 30. 52. 126. 301. 107.

Čtyřhra

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Pořadí 546. 363. x 501. 890. 330. 244. 156. 285. 150. 119. 167.

Odkazy

Reference

  1. Kaia Kanepiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20180828a28. srpna 2018
  2. Kaia Kanepiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20180828a28. srpna 2018
  3. Kaia Kanepiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20180828a28. srpna 2018
  4. HARVEY, Araton. No. 1 Simona Halep Exits the U.S. Open in the First Round [online]. ESPN, 2018-08-27 [cit. 2018-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ZABLOUDIL, Luboš. Kanepiová vyřadila Sabalenkovou a v 36 letech zkompletovala sbírku grandslamových čtvrtfinále. Tenisportal.cz. 24.1. 2022.
  6. JIRÁSEK, Ondřej. Šwiateková po obratu zastavila Kanepiovou a zahraje si o druhé grandslamové finále. Tenisportal.cz. 26.1. 2022.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.