Masarykův okruh

Držitelem současného oficiálního traťového rekordu napříč kategoriemi je s časem 1:36,065 Rakušan Ingo Gerstl. Rekord zajel 10. září 2017 s historickým vozem Formule 1 Toro Rosso STR1 v rámci závodu série BOSS GP.

Masarykův okruh 30. léta 20. století

Závody na starém Masarykově okruhu se jezdily od roku 1930 na trase Bosonohy-Nový Lískovec–Pisárky–Kohoutovice–Žebětín–Ostrovačice–Veselka–Bosonohy a jedno kolo měřilo 29,194 km[1][2]. Okruh, který byl sestaven ze tří normálně používaných silnic, dokázali dělníci zbudovat za necelého půl roku. Výstavba stála téměř šest milionů korun československých a finanční záštitu nad stavbou převzala prezidentská kancelář.[3] Už v roce 1929 souhlasil prezident Tomáš Garrigue Masaryk se žádostí, aby chystaný závodní okruh nesl jeho jméno. Při tvorbě okruhu se autoři inspirovali především německým Nürburgringem.[4] A to přesto, že významnou iniciátorku myšlenky brněnského okruhu Elišku Junkovou, legendární automobilovou jezdkyni, postihla právě na Nürburgringu osobní tragédie, když na něm smrtelně havaroval její manžel Čeněk Junek. Byla členkou organizačního výboru a jejím úkolem bylo mj. získávat nejlepší jezdce pro start na brněnském okruhu.[5]

Masarykův okruh (1932)

První závod[6] na silničním okruhu u Brna se konal 28. 9. 1930 a zahájil tak slavnou éru automobilových závodů na Masarykově okruhu v letech 1930–1937, kterých se účastnila světová elita automobilových závodníků a patřily do série Grand Prix automobilů. Velkou cenu Československa jezdily vozy slabší třídy (do 1,5 litru) na 15 kol (437,130 km), silnější na 17 kol (495,414 km). V prvním závodu zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen na Bugatti za 4:54.13,6 hod. (průměr přes 101 km/hod.). Závodu přihlíželo více než 100 000 diváků a účastnili se jej přední světoví závodníci, mj. Tazio Nuvolari, Rudolf Caracciola a další i domácí jezdci.

Masarykův okruh, vítěz Louis Chiron na Bugatti. Projíždí zatáčku v Pisárkách (1932)

V III. ročníku (4. 9. 1932) poprvé startovala také žena – Francouzka Anne-Cecile Rose Itierová. Závod, který se jel za deště, však nedojela pro poruchu motoru.[7]

Masarykův okruh, start závodu silnější kategorie 1937

IV. ročníku závodu (17. 9. 1933) se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků – 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii. Třetího vítězství v řadě za sebou dosáhl monacký závodník Louis Chiron časem 4:50:22,8 hodin.[8]

Masarykův okruh, vítěz Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz (1937)

První oběť na životě si vyžádal Masarykův okruh 28.9.1934 – v ranních hodinách při neoficiálním pátečním tréninku zahynul v zatáčce u Ostrovačic jezdec Josef Brázdil z Bratislavy[9] (původem z Holešova)[10] v troskách svého nového vozu Maserati 6C-34. V lesích mezi Ostrovačicemi a Žebětínem se stala další tragická událost v roce 1937. Při havárii Němce Hermanna Langa přišli o život dva diváci a jedenáct jich bylo zraněno.[11] Automobilových závodů se v meziválečném období jelo na Masarykově okruhu celkem 7 ročníků. V roce 1936 se závod kvůli organizačním problémům nekonal, neuskutečnil se už ani 8. ročník, původně plánovaný na 25.9.1938.

V tomto období se jezdilo na okruhu zkráceném na délku 17,801 km a byl také změněn směr jízdy. Okruh měl 35 levých a 38 pravých zatáček, převýšení bylo 171 m.

25. září 1949 se závod jel poprvé a naposledy v Československu v rámci Grand Prix automobilů.[12] Tu tehdy sledovalo rekordních 380 tisíc diváků.[13] Vítězem tohoto závodu se stal britský závodník Peter Whitehead na voze Ferrari. V prvním kole závodu v jedné ze zatáček nebezpečně havaroval legendární italský jezdec Giuseppe Farina, který se následující rok stal prvním vítězem seriálu formule 1. Nehoda si vyžádala dvě oběti a 10 zranění z řad diváků.[14] Tato zatáčka dodnes nese Farinovo jméno. Jednalo se o poslední závod této kategorie v Brně, neboť do nově vzniklého ročníku formule 1 již Masarykův okruh zařazen nebyl.

Při Farinově nehodě se zranil také další jezdec – thajský princ B. Bira, který zde jel už v roce 1937 – a byl převezen do brněnské nemocnice. Prince děsila vidina, že zůstane v „rudé“ nemocnici, obával se o život, vědom si toho, co komunisté učinili zejména carské rodině. Přes odpor lékařů trval na propuštění a nechal se v noci odvézt do Vídně. Na hranicích se ale zjistilo, že nemá u sebe cestovní pas, nechal ho schovaný v hotelu za obrazem. Takže cesta zpátky do Brna pro pas a znovu na rakouské hranice. Druhý den pak z Vídně vlakem do Curychu, kde mu švýcarští lékaři potvrdili, že zranění bylo v Brně perfektně ošetřeno.

V roce 1950 se na trati jela novinka v automobilovém sportu u nás – vytrvalostní dvanáctihodinový závod cestovních a sportovních automobilů. Od stejného roku se začínají na okruhu objevovat i motocyklové závody. Prvním vítězem závodu motorek dlouhého 267km (15 kol) byl ve třídě 500 cm³ Antonín Vitvar na Nortonu, který ovládl první tři ročníky. V roce 1954 se v závodě dvěstěpadesátek poprvé postavil na stupínek nejvyšší legendární František Šťastný. Ten v Brně zvítězil celkem osmkrát – dvakrát vyhrál 250 cm³, pětkrát 350 cm³ a jednou 500 cm³.

V roce 1956 dostává další úsek Masarykova okruhu konkrétní pojmenování, kde havaroval a svým zraněním na místě podlehl německý jezdec Hans Baltisberger. Místo se nachází se kousek pod Farinovou zatáčkou při jízdě směrem do Kohoutovic od staré dálnice. Tragické drama, které se zde odehrálo, motivovalo Bohumila Hrabala k napsání sugestivní povídky „Smrt pana Baltisbergera“.[15]

Mezi lety 1952 a 1964 se Velká cena z politických důvodů jezdila pod názvem Závod družby národů.[16] Na tradici automobilových závodu navázaly v roce 1962 monoposty Formule Junior, za jejichž volanty seděli piloti, kteří o několik roků později patřili mezi přední světové závodníky – např. Rakušan Jochen Rindt, Francouz Jean-Louis Schlesser a další.

V roce 1964 byl Masarykův okruh zkrácen vypuštěním úseku přes Žebětín a již třetí podoba trati tak měřila 13,941 km. Okruh dostal nový, hrubozrnný asfaltový povrch, bílé pruhy po stranách silnice. Byly odstraněny nebezpečné předměty v jeho okolí a vybudovány byly také podchody pod silnicí pro diváky.

V roce 1965 se název Masarykův okruh poprvé zapsal do kalendáře Mistrovství světa silničních motocyklů. O rok později dosahuje britský jezdec Mike Hailwood vítězství ve třech třídách – 250, 350, 500 cm³ – na motocyklech Honda. Od roku 1970 se k sólo jezdcům přidali sajdkáristé. V roce 1975 prodělává okruh další radikální přestavbu. Byl vynechán úsek přes Kohoutovice, Pisárky, Nový Lískovec. Délka se snížila na 10,925 km. Za výjezdem z lesa se na vrcholu ulice Žebětínská trať točila doprava na nový úsek. Následovala dlouhá, táhlá levá zatáčka na sídlišti Kohoutovice a navazovala na prudký sjezd kolem Myslivny do prostoru startu a cíle v Bosonohách. Tyto závody se jezdily v Brně až do roku 1982, kdy přes zkrácení tratě nebyli brněnští organizátoři už dále schopni držet krok se stále přísnějšími bezpečnostními požadavky FIM.[17] Brno zůstalo již posledním přírodním okruhem v seriálu MS a přišlo o homologaci pro tyto závody. Další rok se brněnský závod jel už jen jako mistrovství Evropy. Poslední závod na starém okruhu se jel v roce 1986.

Vojtěch - Surer, BMW 635 CSI, průjezd Farinovou zatáčkou (Brno 1984)

Závod cestovních automobilů se v letech 1968-1969 jel jako součásti Evropského poháru cestovních automobilů (European Touring Car Challenge),[18] v letech 1970-1986 jako součást Mistrovství Evropy cestovních automobilů (ETCC, European Touring Car Championship)[19][20] a v roce 1987 již na novém okruhu jako součást Mistrovství světa cestovních automobilů (WTCC, World Touring Car Championship).[21]

Rok	Pilot	Automobil
1968	Helmut Kelleners, Erwin Kremer	Porsche 911 L
1969	Dieter Quester	BMW 2002
1970	Toine Hezemans	Alfa Romeo 2000 GTAm
1971	Dieter Glemser	Ford Capri RS 2600
1972	Dieter Glemser	Ford Capri RS 2600
1975	Siegfried Müller Sr, Alain Peltier	BMW 3.0 CSL
1976	Umberto Grano, Jean Xhenceval, Pierre Dieudonné	BMW 3.0 CSL
1977	Carlo Facetti, Martino Finotto	BMW 3.0 CSL
1978	Carlo Facetti, Martino Finotto	BMW 3.0 CSL
1979	Jean Xhenceval, Pierre Dieudonné, Raymond Van Hove	BMW 3.0 CSL
1980	Helmut Kelleners, Siegfried Müller Jr	BMW 320
1981	Helmut Kelleners, Umberto Grano	BMW 635 CSI
1982	Tom Walkinshaw, Chuck Nicholson	Jaguar XJ-S
1983	Tom Walkinshaw, Chuck Nicholson	Jaguar XJ-S
1984	Tom Walkinshaw, Hans Heyer	Jaguar XJ-S
1985	Ulf Granberg, Anders Olofsson	Volvo 240 Turbo
1986	Ulf Granberg, Thomas Lindström	Volvo 240 Turbo
1987	Klaus Ludwig, Klaus Niedzwiedz	Ford Sierra RS 500 Cosworth

Novou kapitolu v historii brněnského Masarykova okruhu začal psát rok 1987, kdy v červnu zahájil svůj provoz speciální automotodrom o délce 5,394 km, vybudovaný v členitém terénu původních lesů poblíž osady Kývalka, vzdálené od boxů starého okruhu sotva deset kilometrů. Projekční vývoj Masarykova okruhu je pevně spjat se jménem inženýra Jaroslava Suchého. V sobotu 18. července 1987 se uskutečnil první závod, kterým byl motocyklový přebor Moravy. Na tuto akci navázalo společné mistrovství republiky motocyklů a automobilů.[22] Na Masarykův okruh se také vrátily závody mistrovství světa silničních motocyklů, které zde od roku 1987 vynechaly pouze jeden ročník (1992).

V roce 1996 byl okruh lehce upraven, přičemž jeho délka se zvýšila na 5,403 km.[23]

Mezi sezónami 2007 a 2008 proběhla kompletní rekonstrukce povrchu trati. Za více než 150 miliónu korun byl zcela odstraněn starý povrch a byl nahrazen novým asfaltem.[24]

Rok	Superbike		Supersport	Superstock 1000	Superstock 600	Supersport 300
	1. jízda	2. jízda
1993	Carl Fogarty	Scott Russell	Rachel Nicotte[36] *
1996	Troy Corser	Troy Corser	Mauro Lucchiari[37] *
2005	Troy Corser	Norijuki Haga	Sébastien Charpentier	Craig Coxhell	Yoann Tiberio
2006	Jukio Kagajama	Jukio Kagajama	Kevin Curtain	Ayrton Badovini	Xavier Simeon
2007	James Toseland	Max Biaggi	Kenan Sofuoglu	Xavier Simeon	Domenico Colucci
2008	Troy Bayliss	Troy Bayliss	Jonathan Rea	Maxime Berger	Patrik Vostárek
2009	Max Biaggi	Ben Spies	Fabien Foret	Xavier Simeon	Vincent Lonbois
2010	Jonathan Rea	Max Biaggi	Kenan Sofuoglu	Ayrton Badovini	Jeremy Guarnoni
2011	Marco Melandri	Max Biaggi	Gino Rea	Sylvain Barrier	Dino Lombardi
2012	Marco Melandri	Marco Melandri	Fabien Foret	Bryan Staring	Michael van der Mark
2018	Jonathan Rea	Alex Lowes	Jules Cluzel	Maximilian Scheib		Galang H. Pratama

* Pouze jako mistrovství Evropy.

Závod 360 km Brna (2 hodiny 30 minut).

Rok	Třída	Posádka	Tým (vůz)
1988	C1	Jochen Mass Jean-Louis Schlesser	#62 Sauber–Mercedes (Sauber-Mercedes C9/88)

• Zdroj: [38]

• Velká cena České republiky silničních motocyklů
• Deutsche Tourenwagen-Meisterschaft (DTM)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Masarykův okruh na Wikimedia Commons
• Automotodro Brno – oficiální stránka
• Letecký pohled
• Masarykův okruh v roce 1968 – Interaktivní mapa
• Satelitní mapa starého okruhu
• závody v Brně – vzpomínky pamětníka + videa na www.mojebrno.jecool.net
• Kompletní historie starého okruhu v Brně na www.moto.cz