Jorge Lorenzo

Pro rok 2008 byl spojován s Yamahou do královské třídy MotoGP, 25. července 2007 byl potvrzen jako týmový kolega Valentina Rossiho pro sezonu 2008. Lorenzo předvedl mimořádně úspěšný start do nové sezony v královské třídě, hned v prvním závodě, který se navíc konal za umělého osvětlení v noci, v Kataru se umístil na 2. místě. Následovala pole position a 3. místo při závodě v Jerezu ve Španělsku a celé to vyvrcholilo pole position a následným vítězstvím při závodě v portugalském Estorilu. Tím se stal nejmladším jezdcem v historii, který v nejsilnější kubatuře dosáhl v prvních třech závodech pódiového umístění. Lorenzo tak ve své premiérové sezoně v MotoGP ukázal velkou rychlost, ale zároveň i určitou nováčkovskou nevyrovnanost a nakonec se musel spokojit "až" se čtvrtým místem celkově.

V sezoně 2009 Lorenzo regulérně bojoval s Valentinem Rossim o titul mistra světa. Ve známost vešly např. jejich souboje v Katalánsku, kde Rossi Lorenza předjel v poslední zatáčce, nebo v Brně, kde Lorenzo nakonec spadl 5 kol před cílem. Kvůli několika výpadkům se Lorenzo nakonec musel spokojit celkově až s druhým místem, svůj zatím poslední titul mistra světa získal Rossi.

Lorenzův čas konečně nadešel v sezoně 2010. Rossi při čtvrtém závodě sezony v italském Mugellu spadl v tréninku, zlomil si pravou holeň a byl na čtyři závody mimo hru. Lorenzovi tak odpadl nejvážnější soupeř a své výhody naplno využil. V prvních devíti závodech sezony dojel pouze buď na prvním nebo druhém místě a i díky své neuvěřitelné konzistenci - jako jediný jezdec v poli dokončil všechny závody - mohl být tři závody před koncem sezony poprvé ve své kariéře korunován mistrem světa v nejvyšší kategorii MotoGP.

V roce 2011 se musel Lorenzo sklonit před uměním podle svých vlastních slov[1] "nadpřirozeně talentovaného" Caseyho Stonera, který po čtyřech letech opustil Ducati a podepsal dvouletý kontrakt s Hondou. Lorenzo se navíc ve warm-upu Velké ceny Austrálie zranil, přišel o kus prstu a do konce sezony již nenastoupil. I tak mu jeho výkony stačily k druhému místu celkově a tedy i neoficiálnímu titulu vicemistra. Sezona byla poznamenána tragickým úmrtím Marka Simoncelliho v Sepangu - malajsijský závod byl kvůli tomu zrušen. Valentino Rossi nebyl po nástupu k Ducati tuto ani následující sezonu pro Lorenza vážným soupeřem.

Návrat na výsluní čekal Lorenza v roce 2012. Nejvážnějším soupeřem pro něj tentokrát byl jeho španělský kolega Dani Pedrosa, Stoner byl po pádu v kvalifikaci na Velkou ceny Indianapolis na tři závody mimo hru a tudíž nemohl vážněji zasáhnout do boje o titul. Při závodě v Assenu sestřelil Lorenza v první zatáčce Álvaro Bautista, podobnou smůlu však měl i Pedrosa, kterého v Misanu srazil Héctor Barberá. Nakonec o titulu rozhodl Pedrosův pád v Austrálii. Lorenzo tak jeden závod před koncem sezony mohl slavit zisk svého druhého titulu mistra světa v kategorii MotoGP.

V sezoně 2013 čelil Lorenzo poprvé talentovanému nováčkovi Marku Márquezovi, jenž u tovární Hondy nahradil Caseyho Stonera, který ve svých 27 letech ukončil kariéru. Lorenzo začal sezonu úspěšně, zvítězil v úvodním závodě v Kataru a i dále se mu dařilo. Pak ale přišel pád v deštivém čtvrtečním tréninku na Velkou cenu Nizozemska v Assenu, při kterém si zlomil klíční kost. V sobotním závodě ale podal Lorenzo heroický výkon a i přes své zranění dojel na pátém místě. Jenže potom přišel další pád hned o následujícím závodním víkendu na Sachsenringu, kde si Lorenzo v tréninku obnovil své zranění z Assenu a pro tentokrát musel už definitivně závod vynechat. Poprvé v sezoně se do celkového vedení dostal Márquez. Ten pak vítězil i v dalších závodech a už se zdálo, že si pro titul dojede bez větších problémů, ale potom přišla Velká cena Austrálie na Phillip Islandu, kde Lorenzo v chaotickém závodě zvítězil, zatímco Márquez byl diskvalifikován. Tím se Lorenzo na Márqueze opět dotáhl a měl stále šanci bojovat o celkový triumf. O titulu se nakonec rozhodovalo až v posledním závodě ve Valencii. Lorenzo od začátku kontroloval celý závod s obrovskou převahou, ale ani to mu k titulu nestačilo, protože Márquez dojel na třetím místě, o čtyři body celkově Lorenza porazil a získal tak svůj první titul mistra světa ve třídě MotoGP. Lorenzo tedy potřetí v kariéře skončil celkově druhý.

Šanci na reparát měl Lorenzo v sezoně následující, jenže do té vstoupil špatně. V úvodním závodě v Kataru spadl a v následujícím závodě v americkém Austinu předčasně vystartoval a byl penalizován průjezdem boxy, což ho posunulo až na desáté místo v cíli. I v dalších závodech byly jeho výkony nevyrovnané a v deštivém Assenu dojel dokonce až na třináctém místě. Márquez byl mezitím zcela dominantní, všechny dosavadní závody vyhrál a v polovině sezony už na něj měl Lorenzo manko 128 bodů. Druhá polovina sezony ale byla v Lorenzově podání výrazně úspěsnější – dočkal se vítězství v Aragonii a v Motegi, navíc i Márquez začal chybovat, ale i tak to Lorenzovi nestačilo na více než na třetí místo, když se musel sklonit nejen před Márquezem, ale i před Rossim, který se opět dostával do své staré formy.