Akademie výtvarných umění v Praze

Od roku 1885 sídlila škola ve velmi stísněných podmínkách v budově Uměleckoprůmyslové školy Na rejdišti a na Eliščině třídě. K tomu nastala situace, kdy se Společnosti vlasteneckých přátel začalo nedostávat finančních prostředků na vydržování akademie a té hrozil zánik. V oné době je členem rozpočtového výboru společnosti Josef Hlávka, který se hned s nevšední energií pouští do záchrany této významné školy. V roce 1885 hovoří ve Vídni s ministrem školství, kterého přesvědčí, že je nutné, aby akademii převzal stát, a zároveň že je nutné ji rozšířit o dva profesory, se kterými již zahájil jednání. Ministr se tváří velmi ochotně. Na školu jsou tedy povoláni Václav Brožík a Vojtěch Hynais jako noví dva profesoři, o jejichž nutnosti se Hlávka ministrovi zmiňoval a se kterými měl ono předběžné jednání. Nastaly však problémy. Ani ne tak s Brožíkem, jako s Hynaisem. Oba umělci se nacházeli v Paříži a oba zprvu nabídku nadšeně přijali. Záležitosti kolem zestátnění akademie se však táhly, a hlavně, Hynais se cítil rozčarován, i když důvody valné neměl. Byli sice oba zatím jmenováni formálně, ale Hlávka spolu s hrabětem Buquoyem hradil jejich platy. Navíc Hlávka začíná plnit i Hynaisův požadavek mít v Praze takový ateliér jako v Paříži. Veškeré handrkování kolem Hynaise má příchuť určité trapnosti a budí dojem, že Hynais svoji nerozhodnost - Paříž s nejistotou umělce na volné noze nebo Prahu s pevným, jistým příjmem - maskuje různými podmínkami, oddalováním a liknavostí. Jeho neserióznost se nejvíce projevila právě kolem stavby zmíněného ateliéru. Zemský výbor na Hlávkovu žádost propůjčil Pavilón umění na okraji Stromovky – pozůstatek z Jubilejní výstavy - a povolil jeho přestavbu na ateliér. Hlávka pověřuje architekta Bělského, aby vypracoval plány na přestavbu podle přání Hynaise. Když však jsou plány Hlávkovi předloženy, musí konstatovat, že to Hynais přehnal. Splnit jeho dispozice by znamenalo, že z budovy nezbude téměř nic, což by magistrát nedovolil - a i kdyby, vyšlo by to nastejno jako postavit budovu novou. Hlávka proto rázně řeší celou věc dle vlastního uvážení. Spolu s Janem Bělským a prof. Maxmiliánem Pirnerem zhotovuje několik variant plánů možné přestavby a s obšírným dopisem je zasílá Brožíkovi a Hynaisovi do Paříže k vyjádření připomínek, a to 31. července 1893. Odezva žádná. Hlávka v domnění, že snad dopis nedošel, píše nový. Přestože ateliér měl sloužit oběma malířům, Brožík nechal jednat vehementněji se prosazujícího a umíněného Hynaise. Když však zjišťuje jeho neserióznost, bleskově Hlávkovi zasílá nejdůležitější připomínky s tím, že zbytek bude následovat. Nenásleduje. Brožík onemocněl a Hynais ve své nerozhodnosti nenapíše zoufalému Hlávkovi ani řádku. Ten však už nemůže čekat, ve hře je příliš mnoho, nemluvě o značné sumě, kterou do přestavby pavilónu investoval spolu s hrabětem Buquoyem, protože Společnost vlasteneckých přátel peníze nemá. Dává tedy pokyn k zahájení prací. Přestože má s Hynaisem takové problémy, odděluje je od názoru na jeho umělecké kvality. Ví, že pro akademii by byl tento umělec ziskem. Ten konečně do Prahy přijede, a to 9. ledna 1894. Hynais, ač se na několikerou prosbu Hlávkovu z Paříže neozýval, teď chce do všeho zasahovat a přirozeně naráží. Uraženě trucuje a vyhrožuje, že se vrátí do Paříže. Nakonec se ale vody uklidní a před zahájením školního roku I894/95 se jak Hynais tak Brožík mohou stěhovat do nového ateliéru, který nakonec slouží celých osm let oproti předpokládaným dvěma. Těch osm dlouhých let totiž trvá Hlávkův boj o postavení akademie samé, což komentuje slovy, že mu akademie vzala kus života. Tři roky se musí handrkovat s městským úřadem o vyhlédnutý pozemek, protože ten zde má v plánu zřídit veřejné sady. Hlávka dokazuje, že si akademie a sady nijak nebudou překážet, spíš naopak - bude to zpřístupnění galérie školy - leč marně. Obrat k lepšímu nastává až tehdy, kdy je akademie konečně zestátněna. Městská rada nyní pozemek uvolňuje a tak v letech 1898–1902 vyrůstá na Letné proti obecné škole jednoduchá funkční stavba se střídmou secesní fasádou - architekt Václav Roštlapil. „Hlávkovi patří největší dík za to, s jakou obětavostí a neúnavností se o věci akademie bral,“ vyslovuje názor J. V. Myslbek.

Hlavní budova AVU

Škola sídlí v budově postavené v secesním slohu, někdy nazývaném též secesní barok, autorem budovy je Václav Roštlapil[2] Projekt pochází z let 1897 až 1903, generální rekonstrukcí budova prošla roku 1998. V budově se nachází unikátní interiér školní knihovny, jejímž autorem je Jan Kotěra.[3] Objekt je registrovanou kulturní památkou.[4]

Nachází se v těsném sousedství hlavní budovy. Autory budovy jsou Jan Kotěra a Josef Gočár. Vybudována byla v letech 1922–1924. Sídlí v ní nyní ateliér architektury, Digilab a Ateliér nových médií. Objekt je registrovanou kulturní památkou.[5]

Budova se nachází v areálu Výstaviště Praha. Byla postavena roku 1891, v rámci celonárodní hospodářské přehlídky, která nesla název Jubilejní zemská výstava. Architektem byl Antonín Wiehl. Její soudobou obnovu, úpravu a rozvoj navrhli architekti Zdeněk Jiran a Michal Kohout (2003). Realizaci obnovy a úpravy Moderní galerie zachytil Pavel P. Ries ve svém časosběrném TV dokumentu Tradice a historická kontinuita. V Moderní galerii sídlí v současnosti grafické dílny, ateliér restaurování malířských děl, ateliér restaurování sochařských děl a plastik a ateliér grafiky. Probíhají v ní také hodiny večerního kreslení. nad jejím vchodem je umístěna kamenná děkovná deska k mecenáši Josefu Hlávkovi.

• 
  Moderní galerie AVU
• 
  Interiér Moderní galerie AVU

Výtvarný ateliér na Vinohradech slouží pedagogům hostujícím na Akademii výtvarných umění v Praze. Je to původní ateliér význačného českého sochaře Ladislava Šalouna. Po vítězné soutěži na pomník Mistra Jana Husa pro Staroměstské náměstí, se sochař Ladislav Šaloun rozhodl postavit k tomu účelu zcela nový ateliér podle vlastního návrhu. Zahrnoval: velký a malý ateliér, salon, slováckou jizbu, jejím autorem byl Dušan Jurkovič, vestibul, zázemí i byt pro hlídače a také nezbytný okultistický sklep.[6] Objekt je registrovanou kulturní památkou.[7]

• 
  Šalounův ateliér AVU
• 
  Interiér Šalounova ateliéru
• 
  Klauzury v Šalounově ateliéru 2008

Byl postaven roku 1902 pro potřeby výstavy a pobytu umělce Augusta Rodina v Praze.[8] Slouží jako přípravná škola kresby a modelování pro první ročníky AVU. Objekt je registrovanou kulturní památkou.[9]

• Ateliér malby 1 – Robert Šalanda, asistent Lukáš Machalický
• Ateliér malby 2 – Vladimír Skrepl,[14] asistent Milan Mikuláštík
• Ateliér malby 3 – Josef Bolf a Jakub Hošek, asistentka Nik Timková
• Ateliér malby 4 – Marek Meduna a Petr Dub

• Ateliér kresby – Jiří Petrbok[15], asistent Martin Gerboc
• Ateliér grafiky 1 – Dalibor Smutný,[16] asistent Pavel Pecina[17]
• Ateliér grafiky 2 – Vladimír Kokolia,[18] asistentka Eva Červená

• Ateliér sochy 1 – Lukáš Rittstein, asistent Michal Cimala [19]
• Ateliér sochy 2 – Tomáš Hlavina[20], asistentka Jimena Mendoza
• Ateliér figurální sochy a medaile – Vojtěch Míča[21], asistentky Milada Othová a Kateřina Komm

• Ateliér intermédií 1 – Milena Dopitová[22], asistenti Hana Smělá a Ondřej Bezucha
• Ateliér intermédií 2 – Dušan Zahoranský[23] a Pavla Sceranková[24], asistent Roman Štětina
• Ateliér intermédií 3 – Tomáš Vaněk,[25] asistenti Jiří Skála a Jiří Kovanda

• Ateliér nových médií 1[26] – Tomáš Svoboda, asistenti Jaromír Pesr a Michal Ormandík
• Ateliér nových médií 2[27] – Kateřina Olivová a Darina Alster, asistent Viktor Takáč

• Ateliér restaurování malby a polychromované plastiky – Adam Pokorný, asistentky Denisa Cirmaciová, Markéta Pavlíková, Theodora Popová, Lenka Zamrazilová
• Ateliér restaurování sochy – Jan Kracík, asistentky a asistenti Jiřina Přikrylová, Eva Míčková, Ondřej Šimek, Tomáš Otoupal

• Ateliér architektury – Miroslav Šik, asistenti Jindřich Traugott a Anna Svobodová

Tomáš Vejdovský, Jan Stoss[28], Monika Havlíčková, Markéta Jarošová Urbanová

• Antonín Matějček: Almanach Akademie výtvarných umění v Praze vydaný k stodvacátémupátému výročí založení ústavu, Akademie výtvarných umění, Praha 1926
• Miloš Axman, Miloslav Dlouhý, Jiří Kotalík: Almanach Akademie výtvarných umění v Praze k 180. výročí založení (1799-1979), Akademie výtvarných umění, Praha 1979
• Pavel Ries: Josef Hlávka, největší český mecenáš, TV Spektrum a Akropolis, Praha 1991
• Roman Prahl: Posedlost kresbou – počátky Akademie umění v Praze 1800-1835, Divus, Praha 1998, ISBN 80-902379-9-1
• Tomáš Vaněk a kolektiv: Akademie výtvarných umění v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze, Praha 2014, ISBN 978-80-87108-47-5

• Akademie výtvarných umění ve Vídni
• Akademie výtvarných umění v Mnichově
• SAIC Program In Prague, studijní program spolupráce se školou SAIC v Chicagu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Akademie výtvarných umění v Praze na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Akadémie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Akademie výtvarných umění
• stručná historie AVU
• 3D galerie soch ze zahrady AVU
• Pavel P. Ries: Tradice a historická kontinuita - dokument o fenomenální obnově a přestavbě Restaurátorské školy AVU v Praze