Vojtěch Tittelbach

Pocházel z Rakovnicka, narodil se v rodině učitele Viléma Tittlebacha (1859–??) a jeho manželky Marie Amalie, rozené Záhoříkové (1868–??).[1] Vystudoval Akademii výtvarných umění a veřejně poprvé vystoupil v roce 1924 ve studentském časopisu Trn. V letech 1920-1925 absolvoval studium malířství a grafiky na AVU v Praze, kde byl žákem Maxe Švabinského. Byl levicového přesvědčení a již v roce 1929 podpořil Gottwaldovo bolševické vedení KSČ.[2]. Roku 1959 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vedl ateliér pro monumentální malbu až do svého onemocnění v roce 1970[3]

Zpočátku byl ovlivněn sociální grafikou a její expresívností, později pod vlivem surrealismu (Bludný rytíř). Ve 30. letech vytvořil stěžejní abstraktní díla technikou olejomalby. Věnoval se také grafické úpravě a ilustracím knížek, pro dvě desítky knih vytvořil kresby, koláže nebo fotomontáže.

Oživení expresívního výrazu v námětech z cirkusového prostředí (V manéži) vystřídal po druhé světové válce vliv socialistického realismu v portrétu, monumentální tvorbě (strop bývalého muzea Klementa Gottwalda v Praze)[4] a ilustraci (např. Siréna Marie Majerové či Mariáš a jiné živnosti Karla Poláčka). Koncem 50. let 20. století navázal na předválečnou tvorbu a dosáhl umělecké syntézy v obrazech ze sportovního a každodenního života.

Z jeho ateliéru na Akademii výtvarných umění vyšly v letech 1962–1970 dvě desítky absolventů. Patřili k nim Jiří Altmann, Milada Anderlová–Daňhelová, Eva Činčerová, Petr Hampl, Ludmila Jandová, Jarmila Kaušitzová, Vladivoj Kotyza, Magda Rydvalová, Eva Sendlerová, Jaroslava Severová, Karel Stretti nebo Negatu Tesfaye.

• Národní galerie v Praze
• Galerie hlavního města Prahy[5]
• Moravská galerie v Brně[6]
• Rabasova galerie Rakovník[7]
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem[8]