Václav Brožík

Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře.

Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“.

Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu.

Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legie[3]a řádným členem České akademie věd a umění (jmenován císařem 20. dubna 1890).[4] Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř.

Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu.

Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána.

U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby  společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku.

Zaujaté odsudky modernistů návštěvníci galerií nikdy nesdíleli. Od počátku 80. let 20. století je akademismus rehabilitován i oficiální kunsthistorií. I Brožíkovy obrazy byly vytaženy z depositářů. Velká Brožíkova výstava v Praze na konci roku 2003 se setkala s nadšením veřejnosti.

Brožík byl dítě Josefa Brožíka, mistra hamru u Třemošné, a Kateřiny roz. Sigmondové z Červeného Hrádku[P 2]. Rodina se přestěhovala do Prahy v 60. letech 19. století, ačkoliv otec dostal v roce 1860 domovský list pro Dýšinu u Plzně[5]. Bratr Josef se usadil na Vinohradech a bratr František se živil jako typograf a spoluzakladatel firmy Brožík & Janke[6]. Jejich bratranec na straně matky byl plzeňský lesník Josef Sigmond.

Svatbu měl 11. listopadu 1879 v Kostele Nejsvětější Trojice v 9. pařížském obvodu. Jeho manželka byla Hermína Sedelmayerová (nar. 23. ledna 1861 ve Vídni), dcera bohatého pařížského obchodníka s obrazy a významného sběratele umění Charlese Sedelmayera. Pár měl dvě děti: Mauricia Charlese (nar. 31. srpna 1880 v Paříži) a Olgu (nar. 17. srpna 1883 též v Paříži).[7] Zatímco Václav Brožík zemřel 14. dubna 1901, jeho vdova Hermína zemřela až v roce 1944.

Syn Mauricius se narodil jako občan francouzské republiky, ale v roce 1901 dostal domovský list pro Prahu. V Čechách ovšem nikdy nebydlel. Za manželku měl rodačku z Leeds jménem Annie. Měli dceru Gladys (nar. 22. ledna 1908, Paříž). Manželka zůstala s novorozenou dcerou v Paříži zatímco otec imigroval v témže roce do Ameriky a podle sčítání obyvatel z 29. dubna 1910 se živil jako kreslíř technických plánů v Allegheny City v Pensylvánii (později čtvrt Pittsburghu). Mauricius byl tehdy zapsán se šlechtickým "de Brozik", ale později tento znak šlechtického stavu daného otci ("z Brožíků") nebyl používán v dokumentech a jeho druhé jméno Charles ho nahradilo.

23. května 1916 ho okresní soud v New Yorku prohlásil za občana a Annie s Gladys, které také imigrovaly, se tak též staly občany Spojených států amerických. V roce 1918 rozšířil Selective Service System věkovou hranici pro verbování vojáků a tak byl 38letý Maurice Charles Brozik naverbován do americké armády pro 1. světovou válku, na straně nepřátel otcova rodného Rakouského císařství. Podle jeho karty byl v té době obchodník s obrazy žijící a pracující v New Yorku. V květnu 1920 opustila rodina státy na cestu do Francie za příbuznými a prací Maurice v oblasti obchodu s uměním. 19. dubna 1924 dostali nové pasy na návrat do států.[P 3]

Mezi známější obrazy patří:

• Eva z Lobkovic u svého otce v žaláři (1871)
• Svatební průvod královny Kunhuty (1872)
• Loučení Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným tažením do Rakous (1873)
• Messalina (1876)
• Svatební průvod královny Dagmary – Salon 1877
• Oběť náboženského fanatismu – Salon 1877
• Svatební poselstvo krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII. – zlatá medaile pro zahraniční umělce na Salonu 1878
• Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém (1883) (obrázek)
• Kryštof Kolumbus na dvoře španělském (1885)
• Selský genre – Salon 1890
• Zvonice ve Vilamé v Bretani (1893)
• Kraječka řepy (1899) - Oblastní galerie Liberec
• Nokturno (1901)
• Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci (1901)
• Pasačka hus

• 
  Václav Brožík - Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým
• 
  Václav Brožík - Bretaňská krajina s pasačkou
• 
  Václav Brožík - Návštěva v atelieru
• 
  Václav Brožík - pasačka hus
• 
  Václav Brožík - kraj lesa
• 
  Václav Brožík - Kryštof Kolumbus na dvoře španělském (1885)