Akademik

Akademik jakožto synonymum pro řádného člena akademie věd (bez významu vědeckého nebo čestného titulu) se jako termín využíval v zemích bývalého Rakousko-Uherska a Německého císařství (německy Akademiker); v rámci Českých zemí souvisel s Českou akademií věd a umění císaře Františka Josefa I. (1888–1918) a Českou akademií věd a umění (od roku 1918).

V Československu se titul akademik (často zkracováno jako akad.)[1] uděloval jako nejvyšší akademická hodnost,[5] která mohla být udělována v letech 1953–1992 po dobu existence Československé akademie věd, ČSAV[14][15][5][16] (resp. Slovenské akademie věd, SAV). Udělení titulu spočívalo ve jmenování řádným členem akademie věd a znamenalo nejvyšší možnou poctu pro československé vědce. Akademici byli jmenováni vládou ČSSR (SSR) zpravidla na základě volby valným shromážděním členů akademie, příp. na návrh jejího prezidia (první akademici byli jmenováni prezidentem na návrh vlády[17][18]).[19] Titul byl obvykle udělován vynikajícím vědcům za celoživotní práci ve svém oboru.[16]

Na rozdíl od ostatních akademických titulů se tento titul uváděl před jménem nositele a nahradil všechny ostatní tituly před i za jménem, kombinace nebyla přípustná.[5] Jako pocta pro akademika existoval zvláštní příplatek ke standardnímu platu, v určité době i služební auto a nárok na státní pohřeb. Nižší členství ČSAV byl tzv. člen korespondent. Shromáždění akademiků a korespondentů čítalo zhruba 200–300 osob.[16] Roku 1988 vzrostl počet akademiků ze 72 na 112 a počet korespondentů ze 161 na 201.[20]

Jako nejvyšší vědecká hodnost (podobně jako třeba doktor nebo profesor) se nadále používá v následujících zemích (zejména bývalého Východního bloku): Arménie, Ázerbájdžán, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Čína, Estonsko, Gruzie, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Moldavsko, Mongolsko, Rumunsko, Rusko, Severní Makedonie, Slovinsko, Srbsko, Tádžikistán, Turecko a Ukrajina. Po určitých reformách spojených s rozpadem Sovětského svazu bylo též umožněno, aby se začaly formovat nové akademie, které již nejsou spjaty pouze s výsadním monopolem státu. Zatímco některé z těchto následně nově utvořených akademií provedly zlepšení relativně rigidní struktury, prestiž a význam tohoto titulu byla podstatným způsobem narušena a titul akademik (academician) tak mohl být udělován pseudovědeckými asociacemi, nebo organizacemi, které tento titul užívají pouze za účelem získávání peněz. Proto se stalo zvykem či téměř povinností uvádět také onu instituci – tedy akademii se kterou je dotyčný spjat.

Československá akademie věd (ČSAV) fungovala do roku 1992, od té doby tedy již členy tato instituce mít nemůže, přičemž následně vzniká – již v České republice – Akademie věd České republiky (AV ČR), tato instituce již systém členství neužívá, od roku 1993 do současnosti se tedy v ČR již titul neuděluje. V současné době tak některé české prameny chybně označují příslušníky akademické obce.[16]

V několika zemích se termín využívá jako čestný titul – typicky se jedná o Finsko. Ve Finsku (finsky akateemikko, anglicky academician, švédsky akademiker) jej uděluje prezident, a to maximálně 12 akademikům za přínos ve vědě a školství a 8 akademikům za literaturu a umění.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Academician na anglické Wikipedii a Academia na anglické Wikipedii.

• Kategorie:Čeští akademici

• Encyklopedické heslo Akademik v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Akademik ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Akademický občan v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Zkratky titulů a hodností – Internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR