Jiří Sopko

Matka byla učitelkou a pocházela z Kladna. Vyučovala v Podkarpatské Rusi. Otec byl tamější úředník. Po roce 1945 Podkarpatská Rus připadla Sovětskému svazu, rodina se přestěhovala do poválečného Československa.

Nejdříve studoval základní školu na Slovensku, poté krátce navštěvoval keramickou školu v Bechyni.

V letech 1956–1960 studoval na Výtvarné škole Václava Hollara, v letech 1960–1966 Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Antonína Pelce.

• 1967 první výstava se konala ve Špálově galerii
• 1970 poprvé samostatně vystavoval v Nové síni
• 2022 Jiří Sopko - Retrospektiva, Museum Kampa, 12. březen – 29. květen 2022, kurátoři: Linda K. Sedláková, Jan Skřivánek[1]

V roce 1987 vstoupil do umělecké skupiny 12/15 Pozdě, ale přece (Jiří Beránek, Václav Bláha, Jaroslav Dvořák, Kurt Gebauer, Ivan Kafka, Vladimír Novák, Jiří Načeradský, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Tomáš Švéda).

Od roku 1990 působí na AVU v Praze jako docent, později profesor v atelieru malby.

V roku 2002 se stal jejím rektorem na dvě funkční období do roku 2010.

Během doby, kdy Jiří Sopko působil na AVU jako vedoucí ateliéru Malba I, prošla tímto ateliérem řada malířů, kteří se následně etablovali na umělecké scéně. Patří mezi ně např.: Filip Černý[2], Dalibor David, Jaroslav Fritsch, Petr Gruber, Alice Nikitinová, David Pešat, Miroslav Polách, Jan Poupě[3], Zbyněk Sedlecký, Jakub Sýkora, Robert Šalanda, Jakub Tomáš, Vladimír Véla.

Jedná se především o malíře, ale věnuje se i grafice a sochařství. Je zařazován do České grotesky. Jeho obrazy se vyznačují charakteristickou barevností, použitím akrylových barev. Na dílech jsou nahé, nereálné postavy s útlými protáhlými údy, často se opakujícími motivy hlav s výraznými grimasami.