František Sequens

František Seraf Sequens (21. listopadu 1836 Plzeň[1]14. června 1896 Praha[2]) byl český malíř, autor církevních obrazů a historických výjevů.

František Sequens
František Sequens (foto Jindřich Eckert)
Narození21. listopadu 1836
Plzeň
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. června 1896 (ve věku 59 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materAkademie výtvarných umění v Mnichově
Povolánímalíř a učitel
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Plzni jako syn koželuha.[3] Vyrůstal v prostředí ovlivněném silnými katolickými tradicemi.[4] Vystudoval reálku v rodném městě a vyšší reálku v Praze.[3] Roku 1853 nastoupil na pražskou malířskou akademii, odkud přešel do Mnichova (profesor Wilhelm Kaulbach) a později do Antwerp (Jozef van Lerius). V roce 1860 se vrátil do Prahy.

V létě 1863 získal Klárovo stipendium pro výtvarné umělce a na podzim téhož roku odjel do Říma, kde byl od roku 1855 zřízen ve věži budovy rakouského vyslanectví bezplatný výtvarný ateliér (pro stipendisty z nadace Aloise Klara). V žádosti o stipendium též uvedl, že votivní dílo, které ze stipendijního závazku vyplývalo, vytvoří po svém příjezdu pro kostel v Plasech (místo svého křtu).[5] Na Klarovo stipendium strávil v Itálii tři roky, další dva roky na stipendium státní[6] společně s Ludvíkem Šimkem, Petrem Maixnerem a Václavem Levým.[3] V Itálii se sblížil s hnutím nazarénů,[4] romantických malířů náboženských obrazů s typickými strnulými, stylizovanými, asketickými, úzkostlivě oblečenými postavami, které co nejméně působí na smyslnost.[7] Pod jejich vlivem zcela změnil svůj přístup a přeorientoval se z historické malby na církevní umění.[4] Po uplynutí stipendia se vrátil roku 1868 do Čech.

Dne 6. února 1869 se v Plzni oženil s operní pěvkyní Emílií Gerlachovou (1839-1914),[8] nejstarší dcerou plzeňského klavíristy Josefa Gerlacha. Usadili se v Praze, manželství bylo bezdětné. Emílie se věnovala pěvecké kariéře a František výtvarné tvorbě a pedagogické práci. Spolupracoval často s architektem Josefem Mockerem.[4] V roce 1880, po smrti ředitele Jana Swertse, získal místo profesora pro malířství náboženské a dějinné na pražské malířské akademii. Působil tam až do smrti.[3] V letech 1882–83, 1884–85, 1886–87 a 1890–93 vykonával na této škole funkci rektora. Jeho kurzy prošlo během šestnácti let 98 posluchačů, mezi jinými např. Luděk Marold, František Kupka, Gustav Miksch, Josef Karel Linhart, Viktor Oliva[4] a Maxmilián Pirner.[9] Na umělecký vývoj studentů měl ale vliv minimální. Jeho styl nenašel u mladší generace odezvu, přímého pokračovatele nevychoval.[4]

Byl schopný manažer, účastnil se veřejného života a cílevědomě získával prestižní zakázky: od roku 1875 byl členem vedení Křesťanské akademie.[10], kde jednak předsedal uměleckému odboru, ale také dodával umělecké návrhy pro realizace chrámového vybavení. Zasedal v Jednotě pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta, kam rovněž dodával návrhy designu a spolurozhodoval o přidělování zakázek. Počátkem 80. let byl členem komise pro posouzení projektu přestavby budovy kavárny na pražské Městské muzeum.[4] Roku 1890 získal členství v České akademii věd a umění.[3] Byl oddaný vlasti, církvi i národu. Zemřel 14. června 1896 ve 2 hodiny v noci po dlouhé srdeční nemoci.[11] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově[12].[4]

Dílo

František Sequens patřil k posledním českým představitelům hnutí nazarénů,[4] k němuž se dále řadí např. Joseph von Führich a v určité době zčásti Felix Jenewein.[7] Výjimečně je uváděn mezi prerafaelity,[3] kteří byli obdobně zaměřenou mladší uměleckou skupinou.[13] Navázal na tradice italského malířství pozdního středověku.[4] Církevní obrazy považoval za vrchol umění. Snažil se působit spíše na mysl diváka než na jeho smysly. Malby mají harmonické, ale nevýrazné barevné ladění. Postavy světců jsou strnulé, bez vnitřního výrazu, slavnostního rázu dosahuje jen vnějším uspořádáním. Nesouhlasil s tehdy moderním realistickým přístupem; domníval se, že důraz na realismus by poškodil stylovost díla. Maloval proto také zásadně bez modelu.[9] V dílech se projevuje autorova zbožnost a nadání k zobrazování náboženských předmětů.[4]

K jeho dílům patří:

Galerie

Odkazy

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  3. WEITENWEBER, Vilém. František Sequens. Zlatá Praha. 1896-06-19, roč. 13, čís. 32, s. 381–382. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
  4. CÍSAŘ, Jaromír. Nástěnné malby Františka Sequense v Martinické kapli svatovítského chrámu v Praze. Bakalářská diplomová práce. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2006. 46 s. Dostupné online.
  5. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 2.10.1898, 38(271), s. 2: Tím opravuje se též posavadní rozšířené udání, že narodil se r. 1826 v Křicích v Rakovnicku. Příslušnost jeho do Plas vychází najevo i z toho, že své votivní dílo jakožto stipendista měl pro tamní kostel provésti.
  6. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 2.10.1898, 38(271), s. 3.
  7. Nazaréni – Lecyklopaedia (leccos.com)
  8. Encyklopedie Plzně: data a rodina
  9. Sequens, František – Lecyklopaedia (leccos.com)[nedostupný zdroj]
  10. František Sequens. Světozor. 1896-06-26, roč. 30, čís. 33, s. 395. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
  11. František Sequens. Světozor. 1896-06-19, roč. 30, čís. 32, s. 384. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
  12. hrog malíře Františka Sequense na Vyšehradském hřbitově v Praze
  13. Preraffaelisté – Lecyclopaedia (leccos.com)
  14. František Sequens. Humoristické listy. 1887-04-01, roč. 29, čís. 14, s. 112. Dostupné online [cit. 2010-09-08].
  15. Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2 (N-Ž), ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995, s. 731.
  16. Politických vězňů (atlasceska.cz)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.