Jan Honsa

• Narodil se 8. června 1876 v Tisové u Vysokého Mýta v rodině rolníka Václava Honsy a jeho ženy Marie, rozené Škeříkové, v doškové roubence čp. 12 (dům dnes již neexistuje).

• 1881, celá rodina se přestěhovala do nedalekých Běstovic u Chocně, kde Honsův otec zakoupil malý statek uprostřed vsi (čp. 40). Okolí Běstovic se stalo krajinou malířova dětství a Běstovice téměř celoživotním domovem Jana Honsy a pramenem jeho krajinné inspirace.

• 1882–1890, obecní a měšťanská škola v Chocni.

• 1890–1891, německá měšťanská škola v Lanškrouně.

• 1891–1893, doma v Běstovicích pomáhal na rodinném statku a intenzivně kreslil, postupně se jako druhorozený syn (o sedm let mladší než bratr Václav) rozhodl odejít z hospodářství a zkusit štěstí jako malíř.

• 1893, v měsící březnu byl přijat na pražskou Akademii do krajinářského ateliéru Julia Mařáka. Jeho spolužáky a přáteli se tu stali zejména Otakar Lebeda a Alois Kalvoda, vážil si i starších spolužáků Antonína Slavíčka či Františka Kavána.

• 1893–1898, během školního roku jezdila krajinářská speciálka pod vedením Mařákovým často na výlety a plenérové pobyty, například do Zákolan, na Okoř a do Lochovic u Hořovic. Prázdniny (a povinné žně) pak trávil mladý malíř doma v Běstovicích, kde ve volných chvílích horečně maloval.

• 1898–1899, jednoroční základní vojenská služba (Vídeň, Slovinsko), do Prahy se vrátil v den pohřbu Julia Mařáka.

• 1899–1900, získal Hlávkovo studijní stipendium (r. 1900), poslední semestr strávil na Akademii v osiřelém ateliéru; když se proslýchalo, že krajinářská speciálka má být zrušena (neboť její prozatímní vedoucí Antonín Slavíček se uvolil ateliér převzít pouze na zbytek semestru), angažoval se výrazně za její zachování a dostalo se mu pověsti studentského rebela. Nicméně rozhodnutím vídeňského ministerstva byla krajinářská speciálka k 1. 9. 1900 zrušena.

• 1900–1903, žil střídavě v Praze ve svém podnájmu v Cimburkově ulici a v Běstovicích, maloval velkoformátová plátna, vesměs galerijní povahy.

• 1900, uskutečnila se v Chocni první Honsova samostatná výstava.

• 1903, získal Hlávkovo cestovní stipendium a podnikl s grafikem T. F. Šimonem cestu de Německa a do Francie. Nejdéle pobyl v Paříži a navštívil i pikardské pobřeží (pobyt v Onivalu).

• 1904, získal bronzovou medaili na Světové výstavě v Saint Louis za obraz Letní odpoledne (1900).

• 1904–1907, většinu roku trávil doma v Běstovicích, pomáhal v hospodářství a maloval; pouze v zimě se účastnil pražského výstavního života.
• 1908–1909, učitelem kreslení na Královské zemské řemeslnické škole v Kutné Hoře.

• 1909, první pražská samostatná výstava v Topičově salonu.

• 1910, seznamuje se experimentuje s dřevorytem, leptem, suchou jehlou a později i s cliché verre.

• 1911, 7. září odjel na svou nejdelší zahraniční cestu – do Německa, Holandska a Francie (druhý pobyt v Paříži, Normandie). Po návratu se vrátil do Běstovic.

• 1912–1914, žil v Běstovicích a od roku 1913, kdy si bratr Václav zakoupil v Běstovicích jiný statek (čp. 29), hospodařil spolu se stárnoucími rodiči na statku čp. 40. Nicméně ve volných dnech stále vyrážel malovat do blízkého i vzdáleného okolí.

• 1914, krátce po mobilizaci zproštěn vojenské služby z psychických zdravotních důvodů; za války se proto skrýval v Praze; vytvořil tu rozsáhlý cyklus kreseb a miniaturních dřevorytů nazvaný Ze staré Prahy.

• 1918, už na jaře se vrátil z Prahy do Běstovic, kde si koupil dům čp. 23, hned vedle statku svého bratra, dům však v září vyhořel.

• 1918–1920, na místě zničeného domu si podle svých vlastních nákresů postavil nový dům ve stylu jihočeského selského baroka. Maloval minimálně, zcela pohroužen do svého architektonického díla.

• 1920, oženil se se svou švagrovou, Jindřiškou Kašparovou (1893–1933).

• 1920–1926, žil téměř výhradně v Běstovicích, tížen starostí o hospodářství a téměř podivínským smyslem pro izolaci od společenského života.

• 1927, narodil se mu syn Jan, který se v 10 letech stane univerzálním dědicem umělecké pozůstalosti svého otce.

• 1933, náhle, z ne zcela jasných příčin, zemřela manželka Jindřiška; deprese, které umělce provázely celý život, dosáhly svého vrcholu, byl zbaven svéprávnosti a musel opustit Běstovice, které byly příliš svázány s tragickou událostí i všemi dalšími vzpomínkami; útočiště našel v Poličce díky svému příteli, malíři Františku Bukáčkovi. Až do roku 1935 téměř nemaloval a až do smrti vůbec nevystavoval (poslední malířskou výstavu měl v Hradci Králové v roce 1934 spolu s ostatními mařákovci).

• 1935–1937, znovu začal malovat, převážně v okolí Poličky; na počátku září 1937 onemocněl zánětem pohrudnice; odmítl jít do nemocnice, jeho stav se však v osamocení stále zhoršoval; zemřel 9. září 1937 v poličské nemocnici, kam byl krátce před smrtí, již v kómatu, převezen.
• Pochován byl 12. září 1937 na choceňském hřbitově.[1]

Na rozdíl od většiny svých generačních druhů byl jako syn hospodáře v Běstovicích u Chocně skutečným venkovanem mezi nimi a jeho těsné spojení s půdou jej předurčovalo ke krajinomalbě, jejíž impresionistický impulz byl méně spojen s krásou přírody, jak ji chápali jeho městští spolužáci, ale spíše s projevy životadárnosti přírody jako takové. Honsův osobitý styl, snadno rozpoznatelný a i v širším než českém kontextu dosti jedinečný, je originální směsí evropského impresionismu a české venkovské secese, toho zlidovělého rokoka, jež bylo formou barvotisků a obrázků z vesnických poutí jedním z mála výtvarných inspiračních zdrojů venkovských lidí ve druhé půli 19. století. V tomto směru se za života Janu Honsovi nedostalo většího uznání, neboť jeho dílo po roce 1912 jen málo reflektovalo moderní trendy. Z dnešní perspektivy je ale toto dílo daleko osobitější a s českou výtvarnou tradicí srostlejší než napodobivé formální výboje své doby.

• 
  Jan Honsa Vesnická idyla (1896)
• 
  Jan Honsa Cesta ke vsi
• 
  Jan Honsa Meandrující říčka (Litavka?)
• 
  Jan Honsa Na potoce (1900)
• 
  Jan Honsa Letní odpoledne (1900)
• 
  Jan Honsa Odpočinek pod kaštany
• 
  Jan Honsa Bříza ve větru (kresba)
• 
  Jan Honsa Na Seině (1903)
• 
  Jan Honsa Na Seině v Paříži (1903)
• 
  Jan Honsa Ranní jinovatka
• 
  Jan Honsa Tůně
• 
  Jan Honsa Na návsi
• 
  Jan Honsa Rozkvetlé třešně
• 
  Jan Honsa Topolová alej (Běstovická alej)
• 
  Jan Honsa Vyhled do kraje
• 
  Jan Honsa Ústí nad Orlicí
• 
  Jan Honsa Chalupy na Vysočině