Tomáš Vaněk (výtvarník)

V letech 1990 až 1997 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením prof. Jiřího Sopka a prof.Vladimíra Kokolii.[1] Na českou výtvarnou scénu vstoupil v polovině 90. let 20. století. V letech 1996–2002 byl členem uměleckého seskupení BJ (Bezhlavý Jezdec) (spolu s Josefem Bolfem, Jánem Mančuškou a Janem Šerých) a od roku 1999 působil v rámci pas – produkce aktivit současnosti (spolu s Jiřím Skálou a Vítem Havránkem). [2][3] Se skupinou BJ mimo jiné inicioval program pro vývěskovou vitrínu v ulici Komunardů v pražských Holešovicích. Šlo o konfrontaci uměleckých postupů s každodenním provozem ulice. Bezprostředními komunikačními experimenty v reálných podmínkách se Vaněk zabývá dodnes.[4] Patrně nejvýznamnějším počinem týmu pas byla spolupráce se studiem Projektil architekti na výběru výtvarného řešení interiéru Národní technické knihovny v Praze.[5] V roce 2001 Vaněk získal renomovanou Cenu Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let.[6] Vystavení jeho sprejovaných reinterpretací kreseb Josefa Lady na přehlídce finalistů ceny ve Veletržním paláci Národní galerie Praha vyvolala stížnost Ladových dědiců a medializovaný zásah vedení galerie, při kterém byla prezentace zakryta záclonou a opatřena distancujícím se upozorněním.[7] Absolvoval tvůrčí pobyty v San Francisku (2002), Vídni (2003), Berlíně (2003), Londýně (2004) a New Yorku (2006). Svými díly je zastoupen ve státních i soukromých sbírkách. V roce 2010 vystavoval na Evropském bienále současného umění Manifesta 8 ve španělské Murcii.[8] Od roku 2010 pedagogicky působí na Akademii výtvarných umění v Praze jako vedoucí pedagog Ateliéru intermediální tvorby III. V letech 2011 až 2013 byl předsedou Akademického senátu AVU v Praze. V listopadu 2013 byl v prvním kole zvolen kandidátem na funkci rektora Akademie výtvarných umění v Praze.[9] O dva měsíce později jej do této pozice jmenoval prezident Miloš Zeman[10], a to s účinností od 1. února 2014.[11] Na základě další volby byl jmenován i do druhého funkčního období s účinností od 1. února 2018.[12] Funkci zastával do konce ledna 2022, kdy jej v ní vystřídala Maria Topolčanská.[13]

Vaněk záhy opustil médium závěsného obrazu a klasické malířské postupy a od konce 90. let se věnoval sprejování vybraných motivů podle šablon, jimiž doplňoval konkrétní prostředí (např. vícebarevné dřevěné obložení stěn, televizory či pouze o kovový háček ve zdi) a významově je tak proměňoval.[14] Kritik umění Mathieu Copeland v roce 2007 tyto intervence charakterizoval slovy: „Práce a materiál TV pocházejí ze skutečnosti, ovšem důležitější je, že jsou ze skutečnosti vyrobené. Umělecké dílo, dočasně a očividně falešně vložené do určitého kontextu, se jeví jako porucha prostředí, jako připomínka, že něco není tak docela v pořádku.“ [15] Své počiny Vaněk začal jednotně nazývat „participy“. Jejích základními společnými charakteristikami je vztah k místu a zájem o situaci. Sám Tomáš Vaněk k participům podotkl: „Participy mají tendenci napojit se a účastnit se něčeho podstatného. Dodávám k nim, že se je připravuji pro konkrétní místo a situaci, a to znamená jedno: být instantně připraven dělat umění rychle i pomalu, kamkoliv přijdu, a hlavně zjišťovat si kontexty politické, estetické, sociální, a gestem akcí či fyzickým objektem zviditelnit něco, co jsem tam rozklíčoval.“ [16] Copeland charakteristiku participů zpřesňuje tvrzením, že „ten kdo ´participuje´ není umělec na veřejnosti (a to ani obráceně), ale mnohem spíš dílo na kontextu“ [15] a kritik umění Jan Zálešák jako jejich hlavní rysy uvádí snahu o aktivizaci diváka, narušení jeho zažitých modelů recepce uměleckého díla a hravou polemiku s prostorem galerie a práci s účastí a zapojováním. Tento výčet pak doplňuje vysvětlením, že „Vaněk své participy vytváří jak pro galerijní, tak pro negalerijní prostředí, vždy je ovšem důležitá jejich aktuální situovanost, jež otázku, zda se dílo nachází v galerii, nebo mimo ni, odsouvá do jisté míry na druhou kolej." [17] V praxi se Vaněk dostával k situacím v galerijním i veřejném prostoru a zároveň začal prozkoumávat možnosti performativní kresby reagující na vnímání prostoru či zvukových binaurálních nahrávek, které v daných prostorech vytvářel pro následný poslech prostřednictvím stereo sluchátek.

• 2021 Kdo spí, jakoby jedl. hunt kastner, Praha
• 2020 Particip č. 220 – Schémata vybraných vět z participu č. 39 & Particip č. 219 – Kniha sms kreseb vytvořených pod participem č. 191. Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
• 2019 Věčnost. Galerie Luxfer, Česká Skalice
• 2017 Particip. č. 199. Galerie Proluka, Praha
• 2017 Legenda Tomáš Vaněk. Galerie Havelka, Praha
• 2016 Particip č. 197. Galerie Kabinet T., Zlín
• 2015 Particip č. 187. Galerie Kaple, Valašské Meziříčí
• 2014 Particip č. 178. Trojhalí Karolina, PLATO Ostrava
• 2011 Particip č. 123. Prezentakce. hunt kastner, Prague
• 2011 Particip č. 143. Čas je čára je čas. Galerie Na shledanou, Volyně
• 2010 The Lost Highway. hunt kastner, Villa Reykjavik, Reykjavik (s Alenou Kotzmannovou)
• 2009 Před participy / Particip No. 91. Galerie Kabinet T, Zlín
• 2009 Particip č. 93. Galerie současného umění a architektury - Dům umění České Budějovice
• 2008 Listening Comprehension. České kulturní centrum, Vídeň (s Marlene Haring)
• 2007 Particip č. 71. To co se stalo, se právě nyní děje… Galerie Na bidýlku, Brno
• 2007 Particip č. 70 / audiosocha. Moravská galerie v Brně
• 2007 Participy. Bastart galerie, Bratislava
• 2007 Participy. Index Foundation, Stockholm
• 2006 Particip č. 56 (napojení se na modlitbu Inge Koskové pomocí bílé). Galerie 36, Olomouc (s Inge Koskovou)
• 2006 Když se dívám na televizi nepřemýšlím. hunt kastner, Praha
• 2005 Particip č. 46. Metoda „mysli kulatě jednej hranatě". etc. galerie, Praha.
• 2005 Particip č. 45. Vem si ervejs a volně dýchej. Galerie AM180, Praha
• 2004 Particip No. 39. Camden Arts Centre, Londýn
• 2004 Particip No. 15/4. Swiss Cottage Central Library, Londýn
• 2004 Particip No. 15/3. Kunstbibliothek, Berlín
• 2002 Particip č. 18. Škoda není Lada. Galerie Display, Praha
• 2001 Particip č. 15. Knihovna Uměleckoprůmyslového muzea v Praze
• 2000 Particip č. 7. nápad – šablona – posun – střik. Galerie Na bidýlku, Brno
• 1999 Particip č. 6. Monokiny. Galerie Druhá Modrá, Brno
• 1998 Barvy Laky. Galerie U bílého jednorožce, Galerie Klatovy / Klenová
• 1998 Lov. Galerie Černý pavouk, Ostrava