Otakar Švec (sochař)

Narodil se v rodině cukráře Josefa Švece a matky Františky, rozené Žemlové.[1] Byl třetím ze sedmi dětí.[p 2]

V letech 1908–1911 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Drahoňovského a Jana Kastnera a na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Od roku 1912 pracoval jako pomocník ve Štursově ateliéru, v roce 1919 se stal Štursovým asistentem na AVU. Po jeho smrti vedl speciálku až do roku 1927. V roce 1920 absolvoval roční stáž v sochařském ateliéru Émile-Antoine Bourdella v Paříži. Vystavoval na reprezentačních výstavách v Benátkách, Paříži a Filadelfii.

Od roku 1919 byl členem SVU Mánes. Ze spolku vystoupil na vlastní žádost v roce 1932.[4]

Manželka Vlasta Švecová v dubnu roku 1954 spáchala sebevraždu.[5]. Otakar Švec spáchal sebevraždu rok poté, několik dní před odhalením pomníku Josefa Stalina.[6]

Otakar Švec byl mimořádně nadaným sochařem a již ve 20. letech dostal možnost portrétovat prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Tento portrét se stal předlohou pro bronzový pomník TGM v Lounech a pískovcový pomník v Sušici. Jeho nejslavnější socha Sluneční paprsek (podle populární anglické značky motocyklů Sunbeam, 1924) byla představena na výstavě dekorativních umění v Paříži. Na přelomu tisíciletí nechala Národní galerie v Praze tuto sochu znovu odlít pro americké sběratele manžele Hascoeovi. Jejich pozůstalost se roku 2011 dražila v Sotheby’s a Sluneční paprsek dosáhl rekordní ceny 3,8 milionu korun.

Švec byl přítelem architekta Bedřicha Feuersteina a původně měl být autorem sochařské výzdoby Vojenského zeměpisného ústavu, který Feuerstein postavil v Bubenči v letech 1921–1923. Vojenským zadavatelům se Švecovy ženské postavy jevily příliš štíhlé a dali přednost plnějším tvarům od Břetislava Bendy.[7] Počátkem třicátých let Švec vytvořil unikátní civilistní dvojportrét Voskovce a Wericha v polychromované sádře (1932) a byl rovněž spoluautorem scény pro hru Osel a stín (1933).[8]

• Jeho prvním významným dílem se stal Sluneční paprsek – Motocyklista, futuristická socha jezdce na motocyklu z roku 1924.[9] Odlitek ze sbírek Národní galerie Praha byl umístěn v zahradě Zbraslavského kláštera, později ve Veletržním paláci.[10]
• Alegorické postavy na fasádě spořitelny v Lounech
• Dvě alegorické postavy ve vestibulu Městské spořitelny ve Strakonicích[11]
• Byl autorem portrétů významných osobností (Josef Bohuslav Foerster, 1918, dvojportrét Voskovce a Wericha, 1932,[12] Vítězslav Nezval, 1932, Jan Neruda, 1942, Vítězslav Novák, 1948, Otakar Nejedlý, houslista J. Vaněček)[13]
• Pomník Adolfa Heyduka byl odhalen v Písku roku 1935[14] 
• Pomník ruského legionáře plukovníka Josefa Jiřího Švece, který byl slavnostně odhalen 29. 9. 1934 v Praze na Pohořelci v ose tehdejších kasáren.[15][16]
• Pomník T. G. Masaryka v Lounech z roku 1930[17] byl zničen za nacistické okupace. V roce 2018 byla v Lounech odhalena zmenšená replika plastiky modelovaná podle původního Švecova návrhu.[18]
• Pomník T. G. Masaryka v Sušici (předloha shodná s pomníkem v Lounech), pískovec, instalován v roce 1969.
• Pomník obětem nacismu v Domažlicích (1948), odhalen v den třetího výročí osvobození americkou armádou[19]
• Pomník Karla IV. v Karlových Varech (1955) [20]
• Statečnost (pro Národní památník na Vítkově)[21]
• Věrnost (pro Národní památník na Vítkově)[22]

Podrobnější informace viz Stalinův pomník

Roku 1949 zvítězil v sochařské soutěži na pomník J.V. Stalina v Praze na Letné. V letech 1950–1955 na tomto monumentálním projektu pracoval spolu s architekty Vlastou a Jiřím Štursovými, kteří řešili podstavec a okolí pomníku.[25] V roce 1952, kdy již bylo o hrubé podobě pomníku rozhodnuto, Švec zhotovil třímetrový model.[26] Sousoší bylo částečně vytvářeno v bývalém ateliéru Bohumila Kafky ve Střešovicích. K samotné realizaci sochy a její stavbě byli povoláni studenti Akademie výtvarných umění v Praze a množství pražských i mimopražských kameníků. Opracované žulové kvádry byly naskládány na rozlehlé železobetonové konstrukci o výšce 15,5 m. Pomník byl slavnostně odhalen 1. května 1955.[27] Odstraněn byl v listopadu 1962.[28]

• Národní galerie Praha
• Galerie hlavního města Prahy
• Muzeum hlavního města Prahy
• Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře
• Galerie moderního umění v Hradci Králové
• Muzeum umění Olomouc
• Oblastní galerie v Liberci
• Galerie Klatovy–Klenová
• Sbírka Hascoe

• 
  Návrh pro spořitelnu v Louny, 1929
• 
  Pomník Karla IV. v Karlových Varech, 1955
• 
  Pomník Adolfa Heyduka, 1935, Písek
• 
  Portrét Vítězslava Nezvala (1932), Vyšehradský hřbitov, Praha
• 
  Památník obětem nacismu v Domažlicích, 1948
• 
  Pomník T. G. Masaryka na nábřeží Jana Seitze v Sušici, 1969
• 
  Stalinův pomník, 1955, Praha

• Rudolf Cainer zpracoval osud Otakara Švece v románu Žulový Stalin.[29]
• Na námět této knihy natočila v roce 2017 Česká televize film Monstrum podle scénáře a v režii Viktora Polesného[30]
• Opera Žádný člověk Jiřího Kadeřábka [31], premiéra v březnu 2017 v Národním divadle v Praze.
• Opera Monument skladatele Marka Ivanoviće a libretisty Davida Radoka. Premiéra je plánována na únor 2020 v Národním divadle v Brně[32]