Vojtěch Hynais

Narodil se 14. prosince 1854 v rodině krejčího ve Vídni. Jeho otec byl vlastencem a účastníkem spolkového života ve Vídni a děti sám doma učil česky, protože neměl prostředky na školy.[3] Vojtěch Hynais po absolvování reálky v 16 letech nastoupil ke studiu na vídeňské Akademii, nejprve u profesorů Karla Wurzingera a Augusta Eisenmengera. Když se roku 1874 vrátil z Říma profesor Anselm Feuerbach, Hynais přestoupil do jeho ateliéru klasické malby. Feuerbach ho přizval k práci na nové budově Vídeňské umělecké akademie a zařídil Hynaisovi římské stipendium. V Římě a Benátkách studoval a kopíroval díla starých mistrů (Giovanniho Battisty Tiepola, Raffaela Santiho)[4] a ve stejné době získal přízeň záhřebského biskupa Josipa Juraje Strossmayera, který od něj objednal dva obrazy.

Roku 1873 na Světové výstavě ve Vídni se Hynais seznámil s ostatními umělci budoucí Generace Národního divadla a viděl zde díla francouzského akademického klasicismu. Do Paříže odjel v roce 1878 s doporučením od Strossmayera k malíři Jaroslavu Čermákovi, ale zastihl ho již umírajícího. Oslovil tehdejšího prominentního malíře Paula Baudryho a ten ho doporučil na pařížskou Akademii k Jean-Léonu Gérômovi. Od roku 1878 studoval u Jeana-Lóna Géroma na pařížské École des Beaux-Arts.[5] Hynais se v Paříži oženil s modelkou Augustou Vorinovou, se kterou už měl dvě děti, syna Jiřího a dceru Annu (rovněž malířku).[3] Aby uživil rodinu, zabýval se kromě malby také grafickou tvorbou (plakáty) a spolupracoval s porcelánkou v Sèvres. V Paříži byl ve stálém kontaktu se svými krajany (Václav Brožík, Luděk Marold, Václav Sochor, Antonín Chittussi) a pomáhal stipendistům Augustinu Němejcovi a Františku Bílkovi. Získal významnou zakázku na sérii lunet pro vídeňský Hoftheater.

Udržoval kontakty s pražskými umělci (Josef Václav Myslbek) i mecenáši (Vojta Náprstek, Josef Hlávka, Josef Škorpil, Josef Stupecký) a některé z nich portrétoval, mj. vytvořil sérii portrétů rodiny Daubků při pobytu na jejich zámku v Litni. Hynais byl autorem plakátu pro Jubilejní zemskou výstavu roku 1891. Až po velkém naléhání svolil, že se zúčastní výzdoby Národního divadla a zhotoví její novou oponu. Na nádvoří České techniky byl pro něj roku 1883 postaven ateliér, kde se však dělil o místo se sochařem Bohuslavem Schnirchem, což mu nevyhovovalo. Roku 1894 na návrh Josefa Hlávky přijal místo profesora na pražské Akademii a působil zde až do smrti roku 1925. Josef Hlávka pro profesory Akademie pronajal a nechal přestavět Wiehlův pavilon postavený pro Zemskou výstavu v Holešovicích a během stavby nové budovy Akademie se zasloužil se o to, že nové ateliéry byly projektovány „na míru“ konkrétních umělců. Hynais spolu s ostatními se tam přestěhoval roku 1903.[6]

Hynais získal během života řadu ocenění na pařížských Salonech a zlaté medaile na Světových výstavách. Byl rytířem Řádu železné koruny III. třídy, důstojníkem francouzské Čestné legie, členem české Akademie nauk a umění, čestným předsedou Jednoty umělců výtvarných a čestným doktorem Univerzity Karlovy[7]. Zemřel 22. srpna 1925 v Praze a je pohřben na Vyšehradském Slavíně.

Hynais již jako student vídeňské Akademie získal za svůj obraz Muka sv. Víta římské stipendium a podílel se na malířské výzdobě nové budovy vídeňské Akademie. Pro biskupa Strossmayera zhotovil dva obrazy – Madona se sv. Albertinou, sv. Michal. Během pobytu v Paříži získal významnou zakázku na sérii lunet pro vídeňský Hoftheater – osobnosti světového dramatu od Euripida ke Grillparzerovi.

Vojtěch Hynais, Paridův soud, 1892

Vojtěch Hynais, Ležící akt

Hynais usiloval stát se úspěšným salonním umělcem. Byl typickým představitelem klasické akademické malby a navazoval na díla svých učitelů Feuerbacha a Gérôma. Během pobytu v Itálii kopíroval díla starých mistrů, zejména Raffaela Santiho a Giovanniho Battisty Tiepola. Suverénně zvládl módní luministickou malbu založenou na světelných efektech mlžných oparů a světlem prozářených barev.[8]

Jako modely v ateliéru mu stály některé slavné ženy – od Suzanne Valadon (obraz Pravda a žena na houpačce na oponě Národního divadla) po pražskou Ernestinu Wittnerovou. Sám si vybíral výrazné typy na ulici, využíval členy rodiny a známé a pracoval i s fotografií. V ředitelně Národního divadla visí obraz sv. Cecílie, kde modelem stála herečka Berta Formanová, milenka tehdejšího ředitele Františka Šuberta.

V letech 1919–1923 portrétoval prezidenta T. G. Masaryka, ale po padesáti šesti sezeních prezident další spolupráci odmítl a portrét nebyl dokončen.

Vojtěch Hynais, Zima

Návrh nové opony pro Národní divadlo Hynais vypracoval v Paříži. Jako námět zvolil složitou alegorickou scénu znázorňující nové budování divadla po požáru. V centru kompozice je truchlící Slavie, k jejímž nohám národ skládá dary. Vlevo se vznáší jako anděl Génius národa, který povzbuzuje národ k činu. Hynais musel o své pojetí opony bojovat s komisí, která pro něj neměla porozumění a nakonec prosadil realizaci pod hrozbou soudní pří. Rozměr opony je 142 metrů čtverečních. Pracoval na ní s dvěma pomocníky 90 dnů na Karlově náměstí nedaleko Černého pivovaru. Spotřebovali 26 kg barev, hmotnost díla překročila 180 kg. Opona měla premiéru při prvním uvedení Smetanovy Libuše 18. listopadu 1883 a byla přijata chladně (podle jiných byla přijata nadšeně).

Pro Národní divadlo také vytvořil soubor obrazů Apoteóza zemí Koruny české a pro salonek Národního divadla alegorie čtyř ročních dob. Poslední z této čtveřice, obraz Zima, byl pro neshody o výši honoráře dodán se zpožděním až roku 1901 a je již ovlivněn secesí. Roku 1894 v Praze s velkým ohlasem vystavil své dva velké pařížské obrazy: Paridův soud a Pravda.

Po přelomu století již byla Hynaisova malba považována za nemoderní a jeho popularita postupně hasla. Jako profesor Akademie vychoval desítky malířů, mezi jinými u něj studovali např. Cyril Mandel, Arnošt Hofbauer, Herbert Masaryk, Otakar Kubín, František Janoušek, Vlasta Vostřebalová-Fischerová a Zdeněk Tůma.

• 
  Opona Národního divadla – nejznámější dílo Vojtěcha Hynaise
• 
  Dívka
• 
  Poezie, 1885, olej na plátně, 220×120 cm
• 
  Vojtěch Hynais : Olej na plátně: rozměry : 21 x 52 cm
• 
  Vojtěch Hynais - Na Houpačce - Světozor 1899

• Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
• Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5, Perseus Praha 2006, ISBN 80-239-8554-X
• ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 105–6, 109, 158, 200, 230
• MŽYKOVÁ, Marie. Vojtěch Hynais. Praha: Odeon, 1990. 108 s. ISBN 80-207-0007-2.
• MŽYKOVÁ, Marie. Křídla slávy: Vojtěch Hynais, čeští Pařížané a Francie. Praha: Galerie Rudolfinum, 2000. 352 s. ISBN 80-86443-00-0.
• Žákavec F., V. Hynais 1854–1924, Praha 1924

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Hynais na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Hynais
• Vojtěch Hynais v informačním systému abART
• ČT, 2012, dokument Vojtěch Hynais: Zima