Miloslav Holý

Vila Miloslava Holého, Střešovická ulice č. 54̠, Praha 6 - Střešovice

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Narodil se v Karlíně jako jediný syn hostinského Jana Holého a Boženy Kaucké[2]. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera, Vlaha Bukovace, Jakuba Obrovského a v grafické speciálce u Maxe Švabinského. Spolu s Karlem Holanem, Pravoslavem Kotíkem a sochařem Karlem Kotrbou vytvořil v roce 1924[3] skupinu Ho Ho Ko Ko, též nazývanou Skupina sociální malby[4]. Existence skupiny byla až do roku 1927. Každoročně se skupinou vystavovali v Praze a Brně. Počátkem 30. let založil rodinu a dal si postavit vilu ve Střešovicích.

V letech 1927–1930 a 1939–1949 byl členem SVU Mánes.[5] Dále byl členem Umělecké besedy a SČUG Hollar.

V letech 1945-1946 soukromě vyučoval malbu. V letech 1947–1958 byl profesorem a v letech 1950–1954 rektorem Akademie výtvarných umění. Byl nositelem titulu zasloužilý umělec (1964) a vyznamenání Řád práce (1967).

Jeho rozsáhlé malířské dílo obsahuje převážně krajinomalbu. Stylově je charakterizuje celoživotní příklon k expresionismu. Ve dvacátých letech byl koloristou, později tvoří dynamické, pastózní krajiny. Často se inspiroval krajinou Podorlicka. S oblibou podobně jako Karel Holan maloval výjevy z periferie, byl však rovněž vynikajícím a osobitým krajinářem.

• Francie (1927): při pobytu maloval v Bretani, také v Paříži.
• Slatina nad Zdobnicí (Orlické hory), oblíbená lokality krajinomaleb po roce 1958

Díla Miloslava Holého byla vystavována na mnoha výstavách, je zastoupen v mnoha českých galeriích a muzeích. Napsal několik statí, knihu vzpomínek a sbíral výtvarné práce.

Sbíral především kresby a malířské práce českých a německých autorů 19. až 20. století zprvu ze studijních důvodů, později se jako zapálený sběratel soustředil na tvorbu svých vrstevníků, spolužáků a přátel. K nejstarším patří kresby Josefa Navrátila a Julia Mařáka, dále Jana Preislera a skici Jindřicha Pruchy z jeho expresionistického období. Ze starších vrstevníků obdivovaln ženské akty Rudolfa Kremličky. Vzácné jsou dvě kresby Jiřího Karse, Julese Pascina a lept Bohumila Kubišty. Ve sbírce jsou zastoupeny také kresby sochařů Josefa Mařatky a jeho učitele Augusta Rodina. Německý impresionismus a expresionismus zastupují grafiky Maxe Liebermanna, Lovise Corintha a Oskara Kokoschky. Z přátel a vrstevníků jsou zastoupeny grafické listy Pravoslava Kotíka, Jana Baucha, Emanuela Frinty a návrhy ilustrací Zdeňka Buriana[6].