Otakar Španiel

Narodil se v rodině Františka Španiela, jaroměřského rytce a obchodníka se sklem a jeho manželky Anny, rozené Šlosárkové.[1] Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902–1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera.

Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU.

Za nacistické okupace byl s manželkou vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích, odkud se mu před koncem války podařilo uprchnout.[3]

Otakar Španiel se zúčastnil dvakrát Letních olympijských her, kde soutěžil v uměleckých soutěžích. Na LOH 1912 v kamenosochařství[5] a na LOH 1936 také v kamenosochařství s názvem Trofej československého olympijského výboru[6]

Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů (Myjící se žena, 1906; Ženy v lázni, 1908) byli jeho častým tématem sportovci (Fotbalista, Skokan, 1908). Po návratu z Paříže byl v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, 1916). Jeho tvorba po první světové válce měla blíže k neoklasicismu, stal se téměř oficiálním státním umělcem a projevoval se v ní jistý akademismus.

V jeho díle dominuje reliéfní tvorba, v níž dosáhl světové úrovně. Věnoval se medailím, mincím, plaketám a portrétu. Velmi uznávanou mincí je návrh svatováclavského dukátu.

V letech 1902–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes,[7] v roce 1919 byl jeho předsedou.[8]

Z díla:

• busty:
  • Jan Evangelista Purkyně
  • Jaroslav Vrchlický
  • Max Švabinský
  • Josef Mánes
  • Bedřich Smetana
  • Alois Jirásek
  • Mikoláš Aleš
  • Ivo Vojnovič
  • Jože Plečnik
  • Josef Suk starší
  • Karel Kovařovic
  • Antonín Podlaha
  • František Fiedler
  • Jan Preisler (na náhrobku)[9]
• pomníky:
  • socha Tomáše Garrigue Masaryka
  • pomník Josefa Mánesa
• Je spoluautorem (s V. H. Brunnerem) výzdoby dveří západního průčelí chrámu sv. Víta (Praha, realizace 1929)

• 
  Soška legionáře v zimní výzbroji na pamětní desce bitvy u Bachmače (Olomouc)
• 
  Pamětní deska spisovatele Václava Štecha na místě rodného domu na Kladně, 1930
• 
  Pomník M.R. Štefánka v Komárně
• 
  Hrobka rodiny Popperovy na hřbitově v Chrudimi
• 
  Otakar Španiel u modelu pomníku Ernesta Denise pro Nîmes (1925)

V roce 1927 se stal členem České akademie věd a umění.[10] Po druhé světové válce byl jmenován laureátem státní ceny a zasloužilým umělcem.[2] Získal řadu ocenění na výstavách doma i v zahraničí.

Jeho jméno nese v pražských Řepích ulice, základní škola a také ulice v jeho rodné Jaroměři.

Malíř Jaroslav Benda zaznamenal ve svém vyprávění, že na zkoušky na Akademii výtvarných umění přijel Otakar Španiel z Paříže pozdě. Aniž by se Václavu Myslbekovi stačil představit, připojil se k ostatním adeptům a začal modelovat. Výsledkem bylo, že byl přijat jako jediný z dvanácti uchazečů.[3]