Strana zelených

Strana zelených (oficiální zkratka Zelení, dříve SZ)[10][11] je česká politická strana prosazující zelenou politiku – k základním programovým dokumentům patří mj. Charta globálních zelených[12] a Charta Evropských zelených[13].

Strana zelených
ZkratkaZelení
Datum založení9. prosince 1989
PředsedaMichal Berg
Magdalena Davis
MístopředsedaJitka Nesrstová
Jakub Varvařovský
SídloNáměstí Winstona Churchilla 1800/2, Praha, 130 00, Česko
Ideologiezelená politika[1][2]
environmentalismus
sociální liberalismus
evropský federalismus
progresivismus
pro-evropanismus[3][4]
Politická pozicestředolevice[5][6]
Mezinárodní org.Global Greens
Evropská stranaEvropská strana zelených
Politická skupina EPZelení / Evropská svobodná aliance
Mládežnická org.Mladí zelení (do 2019)
Počet členů1 201 (únor 2019)[7]
BarvyZelená (Pantone 368 C)[8]
Volební výsledek0,99 % (PS PČR 2021)
IČO00409740 (PSH)
Oficiální webwww.zeleni.cz
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna2021
0/200
Senát2020
1/81
Evropský parlament2019
0/21
Zastupitelstvo hlavního města Prahy2018
0/65
Zastupitelstva krajů2020
8/675
Zastupitelstva obcí2018
182/61900
[9]
Vlajka strany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strana zelených vznikla krátce po listopadové revoluci na podzim 1989,[14] poprvé získala poslanecká křesla v roce 1992. Většího významu a výraznějšího vlivu na veřejnou debatu v ČR se dočkala až kolem roku 2002, kdy do ní masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ, kteří ji do té doby ignorovali.[15] Na podzim 2004 získala podruhé parlamentní zastoupení, když byl do Senátu PČR v Praze 10 za Zelené zvolen nestraník Jaromír Štětina.

Ve sněmovních volbách v roce 2006 Zelení poprvé přesáhli 5% hranici, která je potřebná pro vstup strany do Poslanecké sněmovny, kde nakonec zasedlo 6 poslanců. Zelení se stali součástí pravostředové vládní koalice, ve které zastávali čtyři ministerské posty. V následujících volbách 2010 Zelení své zastoupení v Poslanecké sněmovně neobhájili, avšak již ve volbách do Senátu v roce 2012 byli zvoleni dva senátoři, a Zelení se tak opět stali parlamentní stranou.

Strana má přibližně 1200 členů (k únoru 2019), z toho přibližně čtvrtinu v Praze, kde také bývá v posledních letech[kdy?] nejúspěšnější. Strana má ve vrcholných orgánech i na kandidátních listinách vysoký podíl žen.[16][17]

Zelení jsou řádným členem Evropské strany zelených a Global Greens.

Politická orientace

Některé ekonomické názory Strany zelených lze chápat jako liberální (mírné snížení celkové daňové kvóty prostřednictvím snížení přímých daní a vedlejších nákladů práce jako sociální pojištění, zjednodušení a zefektivnění úřadů), další jako levicové (podpora progresivního zdanění, úloha státu v regulaci aktivit poškozujících životní prostředí a prosazování trvale udržitelného rozvoje). Martin Bursík před volbami 2006 odmítal uvést preferovaného koaličního partnera se slovy „nejsme pravicoví ani levicoví, ale zelení“;[18] po vstupu Zelených do pravicové vlády ODS se však zařazení strany na pravolevém spektru stalo předmětem rostoucích sporů, vrcholících sjezdem v září 2008. Od zvolení Ondřeje Lišky do vedení strany v prosinci 2009 a zejména od zvolení Matěje Stropnického v lednu 2016 se strana zřetelně posouvá ke středolevicové politice typické pro evropské zelené strany.

Ideová orientace

Strana zelených si dle svých stanov (schválených v roce 2003) zejména klade za cíl svou politikou prosazovat:[19]

  • vybudování ekologicky a sociálně udržitelné společnosti,
  • co nejvyšší kvalitu demokracie s co největší mírou zapojení veřejnosti do rozhodování,
  • důsledné dodržování mezinárodních smluv o lidských právech,
  • ochranu práv sociálních, etnických, kulturních i jiných menšin,
  • rovnoprávnost mužů a žen,
  • globální odpovědnost a solidaritu vůči potřebným zemím,
  • sociální spravedlnost a sociální solidaritu,
  • zvyšování vzdělanosti a kulturnosti.


Hlavní programové body Zelených ve volbách 2006 byly:[20]

  • Modernizace české společnosti založená mj. na odklonu od využívání ropy a jaderné energie a ve využívání alternativních, k přírodě ohleduplných zdrojů. Cíle má být dosaženo zejména ekonomickými nástroji – ekologickou daňovou reformou, která zvýhodní ekologicky šetrné postupy před nešetrnými. Nejvýznamněji chce SZ změnit dopravu, kde usiluje o přenesení nákladní dopravy na železnici, zvýhodnění veřejné dopravy před individuální, zvýhodnění využívání alternativních paliv (zejména bioplynu) před benzínem a naftou, zrovnoprávnění automobilismu s cyklistickou a pěší dopravou. V oblasti průmyslu a energetiky SZ požaduje urychlené snížení emisí CO2, odmítá výstavbu nových jaderných elektráren a prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Tvrdí, že nejlevnější energie je taková, jaká se vůbec nevyrobí, tj. že největší potenciál je v úsporách.[21]
  • Ochrana životního prostředí a práv spotřebitelů, kde SZ usiluje o zdravou krajinu, šetrné zemědělství, maximální možnou míru informování spotřebitelů o výrobcích, omezování využívání jedovatých a škodlivých chemikálií při výrobě potravin i průmyslového zboží, zvýšení podílu recyklovaných odpadů, o posílení práv zvířat, využití alternativních zdrojů energie (bionafta) a o zdravý život občanů ČR[22]
  • Otevřená společnost s důrazem na rozvoj demokracie a lidských práv: SZ zejména podporuje zvýšení podílu občanů na rozhodování formou referend. V programu měla i snížení věku pro aktivní volební právo na 16 let;[23]
  • Podpora školství a vědy: SZ požaduje zvýšení výdajů státu na kulturu na 1 % ze státního rozpočtu. Mezi další priority patří regulace reklamy a stanovení přesnějších mantinelů pro tzv. radniční noviny.[24]
  • Sociální politika: SZ usiluje o zdravotní reformu, adresnou sociální pomoc, podporu práce na částečný úvazek, rovný přístup k heterosexuálům i homosexuálům, právo žen na interrupce, ochranu dětí před pornografií a zvýšení počtu žen ve veřejném životě prostřednictví gender mainstreamingu. Genderové kvóty pro ženy navrhuje i v rámci volebního systému.[25] Perspektivně mají být zrušeny dětské domovy a nahrazeny původní či adoptivní rodinou.[26]
  • Zahraniční politika má být založena na výrazném posílení evropské integrace a upřednostnění zahraniční rozvojové pomoci před vojenskou účastí ČR v konfliktech.[27] SZ podporuje právo Palestinců na teritoriálně souvislý samostatný stát.[28] Podle zahraničně-politického experta Ondřeje Horkého-Hlucháně je Palestina závislá na zahraniční pomoci v důsledku porušování základních lidských práv palestinských mužů, žen a dětí ze strany Izraele.[29] Na podzim 2011 se vyslovila pro podporu jeho plného členství v OSN.[29][30]

Základním ekonomickým nástrojem, kterým chce SZ dosáhnout zlepšení životního prostředí, je ekologická daňová reforma spočívající v přesunu od zdanění lidské práce ke zdanění surovin a energií a užití motorových vozidel. Do reformy veřejných financí platné od roku 2008 začlenilo ministerstvo financí tzv. první etapu zavedení ekologických daní (ze zemního plynu, pevných paliv a elektřiny) v minimální výši požadované EU.

Propojení s nevládními organizacemi

Strana je provázána s neziskovými organizacemi (především orientovanými na ochranu přírody, lidských práv, odpor proti jaderné energii a na ochranu spotřebitele), řada členů pochází z neziskového sektoru a někteří nestraníci na kandidátkách jsou aktivními členy neziskových organizací. Strana s neziskovými organizacemi také aktivně spolupracuje na přípravě volebního programu. Tento fakt někdy vede zejména u odpůrců Zelených k připisování všech aktivit konaných neziskovými environmentálními organizacemi také přímo Straně zelených, nezávisle na tom, zda se Strana zelených s takovýmito aktivitami ztotožňuje nebo ne.

Organizační struktura
Organizační struktura SZ

Strukturu Strany zelených určují Stanovy přijaté sjezdem konaným dne 27. září 2003 v Táboře. Novelizovány byly na sjezdech v Praze-Vršovicích 11. prosince 2004, v Pardubicích 25. září 2005, v Brně-Štýřicích 6. prosince 2009, v Pardubicích 11. prosince 2011, v Brně-Pisárkách 26. ledna 2015, v České Třebové 28. listopadu 2015, v Praze 24. ledna 2016 a v Hradci Králové dne 21. a 22. ledna 2017.[31]

Organizační jednotky – základní, městské a krajské organizace

Organizační jednotkou na místní úrovni je základní organizace (ZO), která je tvořena minimálně třemi členy SZ. Zakládá se v obci, resp. v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v jejich samosprávném městském obvodu či městské části. V daném místě smí působit jen jedna ZO. Plenárním orgánem ZO je členská schůze, jíž se mohou účastnit všichni členové dané ZO a jež volí radu ZO (včetně předsedy a případně místopředsedy ZO), pokladníka ZO a revizora ZO. Členská schůze dále volí delegáty na městskou konferenci, krajskou konferenci a sjezd. V neposlední řadě schvaluje rozpočet ZO na daný rok, kandidátní listinu a případnou koalici pro volby do zastupitelstva obce, resp. městského obvodu či části.

Od roku 2012 je možno ustavovat oblastní základní organizace, které mohou působit:

  • na souvislém území více obcí téhož kraje, resp. více městských částí Hlavního města Prahy (se souhlasem příslušné krajské konference)
  • na souvislém území více městských obvodů či městských částí téhož statutárního města (se souhlasem příslušné městské konference).

Městská organizace (MO) se ustavuje v územně členěném statutárním městě, pokud na jeho území (v jednotlivých městských obvodech či městských částech) působí více základních organizací, a sjednocuje činnost těchto ZO na území města. Plenárním orgánem MO je městská konference, kterou tvoří delegáti zvolení základními organizacemi a která volí radu MO (včetně předsedy a místopředsedů MO), pokladníka MO a revizora MO. V neposlední řadě schvaluje rozpočet MO na daný rok, kandidátní listinu a případně koalici pro volby do zastupitelstva statutárního města.

Na krajské úrovni je organizační jednotkou krajská organizace (KO), kterou tvoří všechny ZO na území daného samosprávného kraje, resp. na území hlavního města Prahy. Plenárním orgánem KO je krajská konference, kterou tvoří delegáti zvolení základními organizacemi a která volí radu KO (včetně předsedy a místopředsedů KO), pokladníka KO a krajskou revizní komisi. V neposlední řadě schvaluje rozpočet KO na daný rok, kandidátní listinu a případně koalici pro volby do krajského zastupitelstva.

Mimo tuto strukturu umožňují stanovy základním organizacím vytvářet lokální sdružení. Ta nejsou součástí organizační struktury SZ a jejich vnitřní uspořádání je věcí jejich vzájemné dohody. Možnost ustavovat lokální sdružení je náhradou za okresní organizace zrušené v roce 2003, umožňuje však sdružování ZO i na jiném než územním principu.[32]

Vrcholné orgány

Nejvyšším orgánem strany je celostátní sjezd tvořený nejméně 250 delegáty zvolenými v základních organizacích. Sjezd je svoláván alespoň jednou ročně rozhodnutím předsednictva SZ. Mimořádný sjezd lze svolat na základě požadavku organizačních jednotek SZ.

Nejvyšším výkonným orgánem SZ mezi sjezdy je republiková rada (RR). Je tvořena předsedy a dalšími volenými zástupci krajských organizací, předsednictvem SZ a poslanci a senátory zvolenými za SZ, pokud jsou členy SZ. Republiková rada odpovídá sjezdu za plnění jeho usnesení, cílů a hlavních úkolů SZ a politického programu SZ, pověřuje předsednictvo realizací svých usnesení a schvaluje s pověřením sjezdu některé vnitřní předpisy strany. Dále schvaluje rozpočet, volební programy, uzavření republikových předvolebních či povolebních koalic, společnou strategii voleb do zastupitelstev krajů, v závažných a odůvodněných případech úpravy krajských a komunálních kandidátek, strategii voleb a kandidáty do parlamentu a zastupitelských orgánů ČR v EU.

Předsednictvo Strany zelených roku 2018. Zleva: Jan Perla, Karolína Žákovská, 3. místopředsedkyně, Magdalena Davis, 1. místopředsedkyně, Petr Štěpánek, předseda, Petra Jelínková, 2. místopředsedkyně, František Vosecký a Vít Masare

Užším výkonným orgánem Strany zelených v období mezi sjezdy a zasedáními republikové rady je sedmičlenné předsednictvo Strany zelených (PSZ), které je voleno sjezdem. Tvoří je předsedové strany, tři místopředsedové strany a tři další členové. Mezi jeho pravomoci patří zajišťovat vedení a chod strany v organizačních záležitostech a přijímat neodkladná rozhodnutí, svolávat jednání sjezdu, připravovat program a materiály pro jednání sjezdu a RR, navrhovat a realizovat plán činnosti strany, zaujímat stanoviska k aktuální politické situaci, průběžně kontrolovat dodržování rozpočtu a navrhovat jeho změny, v případě nefunkčnosti některých funkcionářů na nižších organizačních stupních řešit situaci, případně dát návrh na jejich zbavení funkce, zajišťovat informační servis všem nižším organizačním jednotkám, vydávat souhlas ke kandidatuře člena SZ za jiný politický subjekt nebo jako nezávislého. Předsednictvo dále může vytvářet poradní útvary (pracovní skupiny).

Stranu zelených navenek reprezentuje sjezdem volená dvojice spolupředsedkyně a spolupředsedy strany, kteří zároveň rozhodují v neodkladných záležitostech a provádí neodkladné úkony, nevyžadují-li souhlas jiného orgánu. Místopředsedové zastupují spolupředsedy v době jejich nepřítomnosti nebo v době, kdy nemůžou vykonávat svoji funkci zejména ze zdravotních, pracovních či jiných závažných důvodů.

Dohled nad dodržováním zákonů, stanov a dalších vnitrostranických předpisů zabezpečuje nejméně sedmičlenná ústřední revizní komise (ÚRK), která je volena sjezdem. Její pravomocí je mj. v případě porušení stanov navrhovat pořádková opatření včetně vyloučení členů a zrušení organizačních jednotek. Kontrolu hospodaření strany zajišťuje finanční kontrolní komise (FKK) volená republikovou radou.

K řešení sporů mezi členy SZ, orgány a organizačními jednotkami strany a dále k rozhodování o odvolání proti uložení pořádkových opatření (včetně vyloučení ze strany) se zřizují rozhodčí a smírčí orgány. Těmi jsou jednak ad hoc rozhodčí senáty, zřizované na návrh jedné strany k řešení konkrétních sporů, a dále nově zavedený stálý ombudsman, poprvé zvolený na sjezdu v listopadu 2012.

Každodenní provoz strany zabezpečuje hlavní manažer jmenovaný předsednictvem SZ. Odpovídá za nakládání s majetkem SZ, řídí činnost hlavní kanceláře (HK), po schválení PSZ uzavírá a po vyjádření PSZ ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci HK, na návrh RKO uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v krajských kancelářích, jedná jménem SZ v majetkových, hospodářských, pracovních a právních vztazích v rozsahu pověření předsednictvem SZ.

Odborné sekce

Pro hlubší diskuzi nad konkrétními programovými body zřizuje předsednictvo strany odborné sekce jako poradní orgán, na jehož činnosti se mohou podílet i nečlenové SZ. Odborné sekce připravují podklady pro stanoviska a programové dokumenty SZ, vymezují a diskutují konkrétní i obecná odborná témata, projednávají plnění volebního programu v dané oblasti, zpracovávají expertní stanoviska nebo předkládají náměty, ke kterým by SZ měla zaujmout stanovisko, připravují rešerše a podklady podle zadání PSZ, sledují legislativní změny a komunikují s parlamentními stranami, připomínkují právní předpisy, vyhledávají a vyzývají k diskusi odborníky v dané oblasti; pořádají odborné semináře nebo jinak prezentují politiku SZ v dané oblasti směrem ke členům i veřejnosti ve spolupráci s PSZ a v souladu s programovými cíli, programem a vnitřními předpisy strany, a vyjadřují se k dalším otázkám, které jim předloží příslušný orgán strany.

Historie

Historie v letech 1989–2002

Na začátku léta 1989 se ve Vimperku uskutečnilo setkání ekologických aktivistů, kde promluvili mj. poslanec Bundestagu za německé zelené Milan Horáček nebo ekolog a signatář Charty 77 Ivan Dejmal. Dříve rozdrobené ekologické spolky a uskupení se zde sjednotily do Ekologického sdružení, které se mělo postupně transformovat na Československou stranu zelených. Podle některých zdrojů zhatila vznik strany před listopadem 1989 Státní bezpečnost.[33]

Strana zelených byla založena 9. prosince 1989, zaregistrována byla 3. února 1990 a ustavující sjezd se konal 17. února 1990 v Brně. Na sjezdu byly zřízeny tři zemské bloky (český, moravský a slovenský), později byl vytvořen blok pražský.

V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu 1990 SZ kandidovala samostatně, pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu těsně nepřekonala. Neuspěla ani v komunálních volbách na podzim. Nicméně například v Ústí nad Labem SZ výrazně uspěla. Její kandidáti kandidující společně s OF v tzv. Chartě demokratické dohody obdrželi až 45 % hlasů, SZ zde získala posty náměstka primátora (Leopold Kukačka), starosty obvodu Neštěmice (Václav Pucherna) a zástupce starosty obvodu Ústí nad Labem - město (Marian Páleník). V Praze skončila třetí nejúspěšnější a získala více mandátů (9) než např. lidovci nebo ČSSD.

O dva roky později Strana zelených kandidovala v koalici se Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou v seskupení nazvaném Liberálně sociální unie. V jejím rámci získala SZ po třech poslancích ve Federálním shromáždění i v České národní radě. 22. listopadu 1993 rozhodl celostátní výbor strany o vystoupení z LSU, poslanecký klub unie zelení poslanci opustili o rok později.

Na sjezdu v Černé v Pošumaví v prosinci 1994 byl předsedou znovuzvolen Jaroslav Vlček. V říjnu 1995 Vlček odešel ze SZ do České strany sociálně demokratické (odešli s ním i dva místopředsedové a nemalá část členské základny); na jeho místo výkonný výbor strany zvolil Emila Zemana.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 strana nekandidovala, v roce 1998 získala 1,1 % a v roce 2002 2,4 %. Od voleb do Evropského parlamentu v roce 2004 (zisk 3,2 %) měla SZ status nejsilnější mimoparlamentní strany.

„Tmavozelený převrat“, vývoj v letech 2002–2005

Ve volbách 2002 Strana zelených získala i díky podpoře Brandýského fóra nevládních organizací 2,36 % a vyšlo najevo, že vedení hodlá velkou část státního příspěvku za hlasy vyplatit hlavnímu manažerovi strany, který financoval velkou část volební kampaně ze svých zdrojů. Nato přední člen BF, ekologický aktivista a šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka vyhlásil akci Zelená padesátka,[34] později známou též jako tmavozelená výzva, kdy do SZ hromadně vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ s cílem přečíslit původní členy („starozelené“) a změnit politický styl a směřování strany. Počet členů se během roku ztrojnásobil z 250 na 750 s řadou známých osobností jako Ivan Dejmal, Karel Jech, Dalibor Stráský, Eva Vavroušková, Jan Wünsch, Dušan Lužný, Petr Uhl, Fedor Gál, Lumír Kolíbal či Jana Strunecká.[35] Na mimořádném brněnském sjezdu v dubnu 2003 tak byl předsedou zvolen jeden z iniciátorů „revoluce“ Jan Beránek. Nové vedení jednalo s bývalým ministrem životního prostředí v Tošovského vládě Martinem Bursíkem o možnosti, že by vedl kandidátku SZ ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004. K dohodě však nedošlo, lídr kandidátky nebyl zvolen ani na sjezdu konaném v září 2003 v Táboře. Republiková rada nakonec z trojice Jakub Patočka, Jan Jařab, Martin Bursík vybrala Beránkova přítele Patočku.[zdroj?] Strana získala 3,16 % hlasů a do EP se tak nedostala.

Ve Straně zelených se postupně vytvořily dvě znepřátelené frakce: příznivci Beránkova vedení a jeho odpůrci, kteří vedení strany obviňovali z autoritářských a sektářských praktik a kritizovali radikalismus Patočkou prosazeného politického programu Vize ekologické demokracie (včetně „nové demokracie“, resp. „neodemokracie“).[36] Na konci listopadu 2003 protiberánkovská skupina vydala Prohlášení demokratů v SZ a Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. I tuto kritiku poměrů ve straně vedení odmítlo jako neopodstatněnou. Na začátku roku 2004 někteří signatáři Prohlášení demokratů založili Otevřenou platformu Strany zelených, jejímž cílem měla být demokratizace vnitrostranického života;[37] před sjezdem ji formálně rozpustili.

Na sjezdu v září 2004 Jan Beránek předsednictví těsně obhájil v souboji s Petrem Štěpánkem. Vnitrostranická opozice se nakonec sjednotila kolem Martina Bursíka a postupně získala převahu.

Na mimořádném sjezdu v Pardubicích 24. až 25. září 2005 tak už Jan Beránek znovu nekandidoval a novým předsedou se stal Martin Bursík. Několik desítek Beránkových a Patočkových příznivců nato vystoupilo ze strany a koncem roku 2005 vytvořili politické hnutí Zelení, které však vyvíjí jen minimální aktivitu. Sjezd také rozhodl, že SZ půjde do parlamentních voleb 2006 samostatně a ne v koalici s menšími liberálními stranami, jak prosazoval Beránek. Bursík následně zmírnil vymezování SZ proti ODS, které bylo charakteristické pro Patočkovo vystupování.

Úspěch ve volbách 2006
Martin Bursík, předseda strany, a další její členové v roce 2006

V polovině února 2006 překročily volební preference SZ 5 %, potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny; to vyvolalo značný zájem médií o stranu a zjevně další růst preferencí od nerozhodnutých voličů. V dubnu se většina agentur pro výzkum veřejného mínění shodla na 10–11 % preferencích (v Praze až 17 %). Bursík se vyjádřil, že cílem strany by měl být dvouciferný výsledek ve volbách.

16. května podpořil SZ a jmenovitě středočeské kandidáty Matěje Stropnického a Danielu Matějkovou, blízké Patočkovi a vedoucí osobní kampaň z nevolitelných míst, Václav Havel;[38] následně podpořil i pražské lídry Bursíka a Kateřinu Jacques.[39]

Necelý týden před volbami byla z 2. místa kandidátky Moravskoslezského kraje vyškrtnuta předsedkyně republikové rady Eva Holubová za to, že vyhlásila utvoření tzv. levé frakce (dle vedení strany a některých členů SZ, popřevších tvrzení Holubové o jejich příslušnosti ke frakci, fiktivní[40]) a vedla stranou neschválená jednání s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem.[41] Republiková rada ji po volbách vyloučila ze strany.[42]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny SZ získala 6,29 % hlasů a šest poslaneckých křesel (3 % mandátů). Nejlepšího výsledku dosáhla v Libereckém kraji (9,58 %) patrně díky silné podpoře Petra Pávka (získal největší podíl preferenčních hlasů mezi kandidáty SZ, 17 % a v Jindřichovicích pod Smrkem, kde je starostou, byla SZ se ziskem 32,95 % absolutním vítězem), paradoxně tam mandát o 266 hlasů nezískala. V Královéhradeckém kraji unikl mandát Stanislavu Pencovi o 75 hlasů. V Praze získala SZ 9,19 % hlasů a dva poslance. Nepoměr mezi počtem hlasů a mandátů byl zapříčiněn některými prvky volebního systému, především počtem a velikostí 14 volebních krajů, které zvyšují tzv. přirozenou klauzuli pro získání mandátu v menších krajích nad 10 %. Částečný vliv měla též použitá d'Hondtova metoda přepočítávání hlasů, která zvyšuje zisk větších stran na úkor menších.[43] Systém je nevýhodný pro menší strany s vyrovnanou podporou po celé zemi bez silné regionální základny.

Účast ve vládě po roce 2006

Podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince 2006 s ODS a KDU-ČSL připadly SZ pozice ministrů ve druhé Topolánkově vládě, jmenované 9. ledna 2007. Martin Bursík stal místopředsedou a ministrem životního prostředí. Na tomto postu setrval do demise vlády 8. května 2009. Kromě toho v období od 4. října 2007 do 4. prosince 2007 působil jako pověřený ministr školství. Od ledna do října 2007 byla ministryní školství, mládeže a tělovýchovy místopředsedkyně SZ Dana Kuchtová. Ve funkci ji nahradil Ondřej Liška. Ministrem zahraničních věcí ČR za SZ byl Karel Schwarzenberg, a to od 9. ledna 2007 do 8. května 2009, kdy Topolánkovu vládu nahradil úřednický kabinet Jana Fischera. V letech 2007 až 2009 byla ministryní pro lidská práva a národnostní menšiny ČR tehdejší místopředsedkyně SZ Džamila Stehlíková.

Vnitrostranický konflikt

Po vstupu Strany zelených do pravicové vlády s ODS a KDU-ČSL se ve straně zformovaly dvě frakce – příznivci této spolupráce (zelení liberálové) a její odpůrci (levicovější frakce). Ti, kteří byli spokojeni s účastí strany v pravicové vládě, argumentovali výrazným uplatněním programu SZ ve vládním programu, který převyšoval sílu šesti zelených poslanců – 3 % v poslanecké sněmovně. Naproti tomu kritici tvrdili, že prosazení programu při jednání o koalici s ČSSD by bylo ještě výraznější a že účast v pravicové koalici byla jejími zastánci udržována i na úkor některých programových priorit (např. radar v Brdech). Konflikt se vyhrotil v poslaneckém klubu SZ, kde skupinu příznivců aktivní spolupráce s ODS tvořili vedle předsedy strany ještě Kateřina Jacques, Přemysl Rabas a částečně též Ondřej Liška. Opoziční křídlo, jež vedla bývalá ministryně a 1. místopředsedkyně Dana Kuchtová podporovaná „mladým rebelem“[44] Matějem Stropnickým, zahrnovala mj. poslankyně Olgu Zubovou (bývalou předsedkyni republikové rady) a Věru Jakubkovou.

Skupiny rozděloval i spor o rozdělení vnitřní moci ve straně. Bursíkovo křídlo usilovalo o omezení pravomocí širšího vedení SZ – republikové rady s tím, že rada dlouhodobě fungovala vedle předsednictva jako druhé mocenské centrum (tzv. „dvojkolejnost vedení strany“). Navrhli přetvořit radu na obdobný typ širšího vedení strany, jakým je výkonná rada ODS nebo ústřední výkonný výbor ČSSD, a zrušit přímou volbu části členů sjezdem, takže měli zůstat jen zástupci krajských organizací. Protistrana naopak požadovala zachování stávajícího rozsah vnitrostranické demokracie a případně její posílení o kolektivní předsednictví strany.[45]

Teplický sjezd a vyhrocení vnitrostranického konfliktu

Martin Bursík se rozhodl vyřešit konflikt ještě před podzimními krajskými volbami a 9. července 2008 prosadil v předsednictvu poměrem hlasů 4:3 svolání sjezdu SZ na první zářijový víkend.[46] Dana Kuchtová 18. července oznámila, že bude kandidovat na předsedkyni proti němu.[47] Stranická opozice poté stoupence předsedy Bursíka obvinila, že před svoláním sjezdu navyšovali počet členů (z něhož se odvozuje počet delegátů sjezdu) účelovým zakládáním nových základních organizací.[48] Bursík obvinění popřel s tím, že nové organizace nesouvisejí se sjezdem, ale s pokračováním boje proti stavbě dálnice D3, a tempo růstu členské základny a počtu základních organizací v předsjezdovém období se neliší od dřívějška.[49]

Na sjezdu SZ konaném v Teplicích ve dnech 5.–7. září 2008 byl předsedou SZ znovu zvolen Martin Bursík, místopředsedy Ondřej Liška, Kateřina Jacques a Martin Ander, dalšími členy PSZ se stali také „Bursíkovi lidé“.[50] Nepodařilo se prosadit projednání změn stanov, avšak v závěru jednání byli z republikové rady odvoláni všichni členové volení sjezdem, mezi kterými měla většinu opozice a čímž se stoupencům předsedy Bursíka podařilo ovládnout i tento orgán.[51]

Po teplickém sjezdu zformovala skupina kolem Dany Kuchtové a Martina Čáslavky vnitrostranickou iniciativu Výzva předsednictvu Strany zelených, ve které kritizovala vedení strany v čele s Martinem Bursíkem za odklon reálné politiky od politického a volebního programu strany a potlačování vnitrostranické demokracie. Vedení kritiku nadále odmítalo a tak 31. 1. 2009 vznikla v Pardubicích vnitrostranická frakce Strany zelených Demokratická výzva. Do čela byli zvoleni Dana Kuchtová a Martin Čáslavka. Ústřední revizní komise strany o několik týdnů později obdržela podnět Jihomoravské krajské organizace obviňující členy frakce z porušování stanov strany. Komise navrhla Republikové radě vyloučit Danu Kuchtovou, Martina Čáslavku, Olgu Zubovou a Věru Jakubkovou ze strany, což Republiková rada 8. 3. 2009 schválila.

Ondřej Liška

Eurovolby 2009 a zvolení Ondřeje Lišky předsedou

8. června 2009 předseda Martin Bursík rezignoval na svůj post. Důvodem byla prohra SZ v eurovolbách. Řízení strany převzal 1. místopředseda Ondřej Liška, který měl Zelené vést do říjnových předčasných voleb do poslanecké sněmovny, ty však byly nakonec zrušeny.[52] Od května 2009 nebyli Zelení přímo zastoupeni ve vládě, protože vládla tzv. úřednická vláda Jana Fischera. Do té SZ nominovala ministra životního prostředí Ladislava Mika (později Jana Dusíka) a ministra pro lidská práva a menšiny Michaela Kocába. Od března 2010 Zelení vládu nepodporovali.[53]

V prosinci 2009 byl Liška na sjezdu konaném v Brně zvolen řádným předsedou strany, 1. místopředsedou byl zvolen František Pelc. [54] Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 utrpěla strana drtivou porážku, když získala jen 2,44 % hlasů. Dne 29. května 2010 dal Ondřej Liška spolu s celým vedením SZ k dispozici své funkce.[55]

Komunální volby 2010

Ve dnech 15. a 16. října 2010 proběhly komunální volby, ve kterých SZ získala celkem 323 zastupitelských křesel.

Kvůli volebnímu inženýrství ODS – rozdělení města na 7 volebních obvodů (tzv. gerrymandering)[56] – se koalice SZ a SNK-ED nedostala do pražského zastupitelstva, přestože získala 5,9 % hlasů a překonala tak pětiprocentní hranici. Zelení, SNK-ED a Věci veřejné podali ústavnímu soudu společnou žalobu s požadavkem výsledek voleb v Praze anulovat. Soud však tento požadavek 29. března 2011 poměrem hlasů 7:5 odmítnul.[57]

Předvolební kampaň Strany zelených v Ústeckém kraji tehdy mimo jiné využila slogan „A co děti? Mají si kde hrát?“, známý z písně „Až“ hudební skupiny Katapult. Ačkoli strana měla souhlas frontmana kapely Oldřicha Říhy, následně ji žaloval autor písně Ladislav Vostárek. Argumentoval tím, že jako advokát zastupoval průmyslové klienty, tedy opačnou zájmovou skupinu nežli SZ, a proto jej použití sloganu mělo poškodit na pověsti. Soud mu přiznal omluvu v celostátním deníku Blesk a v dubnu 2019 také finanční odškodnění ve výši 350 tisíc korun.[58][59]

Vývoj ve straně po volbách v roce 2010

Na žižkovském sjezdu konaném 12.–14. listopadu 2010 v Praze byl Liška zvolen řádným předsedou strany. Do užšího vedení strany se dostali mj. bývalá pražská zastupitelka Petra Kolínská, Přemysl Rabas nebo Matěj Stropnický.[60]

V průběhu Liškova předsednictví Strana zelených zaznamenala znatelný posun k levé části politického spektra. Zelení vyzvali ke zprůhlednění financování politických stran,[61] podpořili odborovou stávku proti reformám vlády,[62] zesílili protijadernou rétoriku,[63] aktivní účastí členů předsednictva na blokádě se zúčastnili odporu proti kůrovcovému kácení v národním parku Šumava,[64] kritizovali z jejich pohledu asociální reformu DPH,[65] představili svůj pohled na řešení sociální situace na Šluknovsku,[66] prosazovali zásady moderního urbanismu a nesouhlas s tvorbou sídelní kaše.[67] Byli hlavní silou boje za odchod Ladislava Bátory z vysoké manažerské pozice na ministerstvu školství.[68][69] Byli součástí říjnové protivládní demonstrace hnutí ProAlt.[70] Kritický k vládní reformě byl i Liškův projev, který přednesl na sjezdu TOP 09 v říjnu 2011.[71]

V říjnu 2011 na pražské regionální konferenci SZ přišel Martin Bursík o poslední stranickou funkci, když neobhájil mandát člena republikové rady.[72] Na konferenci konané v březnu 2012 byl však do republikové rady znovu zvolen. V květnu 2012 Martin Bursík oznámil zvažování opětovné kandidatury na předsedu strany. Vyjádřil nespokojenost s přílišným směřováním Strany zelených doleva.[73]

Na českotřebovském sjezdu v listopadu 2012 byl Ondřej Liška znovu zvolen předsedou strany, když v přímém duelu o tento post porazil Martina Bursíka. První místopředsedkyní se stala Pavla Brady, dalšími místopředsedy Martin Bursík a Matěj Stropnický. Na řadová místa v předsednictvu delegáti sjezdu vybrali Evu Tylovou, Tomáše Průšu a Danu Kuchtovou, jejíž vyloučení ze strany bylo v létě zrušeno.[74] Byl také zvolen první vnitrostranický ombudsman, jímž se stal Milan Mátl.

Na sjezdu strany v Praze ve dnech 25. 1. až 26. 1. 2014 byl již po čtvrté zvolen předsedou Ondřej Liška, který získal 125 ze 198 odevzdaných hlasů, tj. 63 %, čímž porazil svého protikandidáta Petra Štěpánka. Post 1. místopředsedkyně strany obsadila Jana Drápalová, která jakožto jediná kandidátka získala 150 hlasů ve veřejné volbě v plénu. Dalšími místopředsedy se stali Pavla Brady (2. místopředsedkyně SZ) a Tomáš Průša (3. místopředseda SZ). Řadovými členy Předsednictva strany byli zvoleni Matěj Stropnický, Martin Ander a Petr Štěpánek.

V roce 2015 byla předsedkyní zvolena Jana Drápalová, proti níž kandidoval Petr Štěpánek a dnes již bývalý člen Tomáš Schejbal, jehož kandidátský projev donutil spoustu delegátů odejít ze sálu. V témže roce se konal v České Třebové programový sjezd.

Na sjezdu v Karlíně v lednu 2016 byl předsedou zvolen Matěj Stropnický. Získal těsnou většinu hlasů. Protikandidáty byli Petr Štěpánek a Jan Šlechta. Dalšími členy předsednictva byli zvoleni Irena Moudrá Wunschová (1. místopředsedkyně), Michal Berg (2. místopředseda), Petr Kutílek (3. místopředseda), Matouš Vencálek, Monika Horáková a Daniel Pitek. V listopadu 2016 na své místo v předsednictvu rezignoval Daniel Pitek, v lednu 2017 jej nahradila Hana Veronika Konvalinková.[75] Po neočekávaně nízkém volebním výsledku ve sněmovních volbách v říjnu 2017 rezignoval na funkci předsedy i Matěj Stropnický[76], v předsednictvu jej nahradil Jakub Kutílek.

Zelení od roku 2018
Karavan s připojenými solárními panely při kampani Zelených ve volbách do poslanecké sněmovny. Karavany s posádkou Zelených měly trasu po celé České republice.

Na sjezdu strany v České Třebové ve dnech 20. a 21. ledna 2018 byl novým předsedou strany zvolen Petr Štěpánek[77] a novou 1. místopředsedkyní Magdalena Davis.[78] Pozici 2. místopředsedkyně obsadila Petra Jelínková, 3. místopředsedkyní se stala Karolína Žákovská. Dalšími členy předsednictva strany byli zvoleni Jenda Perla, František Vosecký a Vít Masare.[79] V říjnu 2018 na funkci člena předsednictva rezignoval František Vosecký, nahradila jej Zdeňka Perglová.[80] V únoru 2019 na funkci místopředsedkyně rezignovala Petra Jelínková, nahradil ji Michal Kudrnáč.[81]

Voleb do evropského parlamentu v roce 2019 se Zelení účastní na společné kandidátce TOP 09, STAN a dalších subjektů pod heslem "Evropa jsme my".[82] Tento krok kritizovali někteří členové TOP 09 (např. Miroslav Kalousek nebo Dominik Feri)[83] i Zelených[84][85], nakonec však předsednictva obou stran společnou kandidátku odsouhlasila.

Na dalším sjezdu strany, tentokrát v Ústí nad Labem ve dnech 25. a 26. ledna 2020, byla poprvé v historii strany zvolena spolupředsednická dvojice (muž a žena). Jedná se o první politický subjekt v ČR, který genderově vyvážené spolupředsednictví zavedl. První spolupředsednickou dvojicí se stali vsetínský zastupitel Michal Berg a starostka Mníšku pod Brdy Magdalena Davis. Na sjezdu si členové též připomněli 30 let od vzniku Strany zelených v České republice.[86] Místopředsedy strany byli zvoleni Anna Gümplová a Petr Globočník, řadovými členy předsednictva se pak stali Zdeňka Perglová, Petr Kučera a Jiří Kulich. Podle nového předsednictva musí být tématem sněmovních voleb v roce 2021 klimatická krize, která je nejdůležitějším problémem dneška.[87]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2021 kandidovali Zelení nakonec samostatně, i když původně usilovali o společnou kandidátku s uskupením Piráti a Starostové.[88] Později ukončili i jednání o spolupráci s ČSSD.[89] Ve volbách však získali jen 53 343 hlasů, tedy 0,99 %. Další volba předsednictva strany proběhla na on-line sjezdu ve dnech 29. a 30. ledna 2022. Pozice spolupředsedkyně a spolupředsedy strany obhájili Magdalena Davis a Michal Berg, novými místopředsedy se stali Jitka Nesrstová a Jakub Varvařovský. Členy předsednictva pak byli nově zvoleni Vít Masare a Anna Junková, post obhájil Jiří Kulich.[90]

Zajímavosti

Jako první[zdroj?] politická strana v ČR použila 17. října 2013 hudební videoklip, který se jmenoval „Barva tvýho hlasu“, kde si hlavního rapera zahrál tehdejší předseda Zelených Ondřej Liška.[91] Za doby Ondřeje Lišky v předvolebním boji jako první ve svých volebních spotech užívala překladatele do znakové řeči.[92] Spolu s Českou pirátskou stranou začali v rámci předvolebního boje čistit tlakovými pistolemi špinavé ulice[93] a zanechávali tím na špinavých zdích své loga a předvolební texty. V roce 2014 zvolili jako první netradiční kontaktní kampaň[94] slaňováním ze střech panelových domů.[95] V předvolební kampani v roce 2013 do voleb o mandát v poslanecké sněmovně zvolila Strana zelených kontaktní kampaň skrze vození lidí rikšou a možnost si promluvit s politiky ze strany.[96] Ve volbách v roce 2013 mnoho marketingových expertů pozitivně překvapila závěrečná kampaň Zelených, kteří užili 24h službu telefonních operátorů pro dotazy voličů k programu a voleb samotných (telefonními operátory byli jak kandidáti za Zelené, tak i proškolení dobrovolníci a spolupracovníci Zelených).[97] V roce 2017, při kampani do poslanecké sněmovny, využili Zelení obytné vozy s připojenými solárními panely. Solární systém poskytoval dostatek energie pro zázemí posádky nebo např. pro napájení soustavy při projevech kandidátů a hostů při setkání s občany[98].

V rámci Zelených působí od února 2015 také levicová programová platforma Zelená re:vize. Od roku 2015[99] zavádějí Zelení na několika úrovních[100] praxi spolupředsednictví jako model vedení organizace, kde není moc soustředěna v rukou jednoho lídra, ale je rozdělena mezi dva předsedy/předsedkyně se stejnými právy a podílem na moci (např. vedení krajské organizace Zelených v Jihomoravském kraji, Plzeňském kraji nebo organizace v Praze 3).

Předsedové a předsedkyně Strany zelených
Pořadí Osoba Období
1. Jan Martin Ječmínek 1990–1991
2. Aleš Mucha 1991–1992
3. Jaroslav Vlček 1992–1995
4. Emil Zeman 1995–1999
5. Jiří Čejka 1999–2002
6. Miroslav Rokos 2002–2003
7. Jan Beránek 2003–2005
8. Martin Bursík 2005–2009
9. Ondřej Liška 2009–2014
10. Jana Drápalová 2015–2016
11. Matěj Stropnický[101] 2016–2017
12. Petr Štěpánek 2018–2020
13. Michal Berg a Magdalena Davis (spolupředsedové, abecedně) od 2020

Sjezdy Strany zelených (od roku 2003)

Volební výsledky
Hlasovací lístek SZ do Sněmovny lidu 1990

Sněmovna lidu Federálního shromáždění
Volby Hlasy Mandáty Pozice
Počet  % Počet ±
1990 224 432 3,1
0/150
▼2 -
1992 v rámci LSU
2/150
▲2 Opozice

Sněmovna národů Federálního shromáždění
Volby Hlasy Mandáty Pozice
Počet  % Počet ±
1990 248 944 3,4
0/150
-
1992 v rámci LSU
1/150
▲1 Opozice

Česká národní rada
Volby Hlasy Mandáty Pozice
Počet  % Počet ±
1990 295 844 4,1
0/200
-
1992 v rámci LSU
3/200
▲3 Opozice

Poslanecká sněmovna
Výsledky Zelených ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006.
Rozložení voličské podpory Zelených ve volbách do Poslanecké sněmovny 2010
Volby Hlasy Mandáty Pozice
Počet  % Počet ±
19961 neúčastnila se
0/200
▼3 -
1998 67 143 1,1
0/200
▬ -
2002 112 929 2,4
0/200
▬ -
2006 336 487 6,3
6/200
▲6 Vláda
2010 127 831 2,4
0/200
▼6 -
2013 159 025 3,2
0/200
▬ -
2017 74 335 1,5
0/200
▬ -
2021 53 343 1
0/200
▬ -

1 Před volbami 1996 tehdejší vedení strany nezaplatilo volební kauci, a proto se Strana zelených voleb neúčastnila.

Z regionálního hlediska byla Strana zelených ve volbách roku 2006 nejúspěšnější v okrese Liberec (11,60 %, v celém kraji 9,58 %), hlavním městě Praze (9,19 %) a okrese Brno-město (8,74 %). V roce 2010 nepřesáhla pětiprocentní hranici nutnou ke vstupu do Poslanecké sněmovny (nejúspěšnější byla v Praze se ziskem 4,78 % hlasů). V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny 2013 mírně posílila, více než pět procent hlasů získala v hlavním městě Praze (6,45 %) a v okresech Praha-západ (5,18 %) a Brno-město (5,29 %). Ve volbách do Poslanecké sněmovny 2017 se však propadla na 1,46 % a poprvé od roku 2002 tak nedosáhla na státní příspěvek[120]. V listopadu 2017 nabídla společnou kandidátku České pirátské straně pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017, tu ale Piráti odmítli.[121]

Senát
Eliška Wagnerová, senátorka zvolená za Stranu zelených v roce 2012
Volby První kolo Druhé kolo Mandáty V Senátu celkem +/-
Hlasy % Hlasy %
1996121 1460,8
0/81
0/81
▬0
19987 8030,8
0/27
0/81
▬0
20008500,1
0/27
0/81
▬0
20022 6390,4
0/27
0/81
▬0
20047 1371,013 2962,8
1/27
1/81
▲1
200650 5084,78 0441,4
0/27
1/81
▬0
200721 10110,1
0/1
1/81
▬0
200841 8364,0
0/27
1/81
▬0
201010 4730,9
0/27
0/81
▼1
201218 3912,110 7562,1
1/27
1/81
▲1
201432 09215,84 66450,9
1/1
2/81
▲1
201437 0783,622 2754,7
2/27
4/81
▲2
201618 7982,112 5653,0
1/27
4/81
▬0
20181 8180,2
0/27
3/81
▼1
202011 3151,18 0851,8
0/27
1/81
▼2

1 V roce 1996 byl zvolen celý Senát, pouze třetina ale na plných 6 let.
2 Doplňovací volby v obvodě Chomutov.
3 Doplňovací volby v obvodě Praha 10.

V roce 2004 byl zvolen za obvod 25 Praha 10 nezávislý kandidát Strany zelených Jaromír Štětina. Ten však byl v dalších senátních volbách 2010 znovu zvolen už za TOP 09.

V doplňovacích volbách za obvod č. 30 Kladno v roce 2011 Strana zelených podporovala kandidáta sociální demokracie Jiřího Dienstbiera ml., který mandát skutečně získal.

V senátních volbách 2012 byla za samostatně kandidující Stranu zelených do Senátu ve volebním obvodu č. 59 Brno-město zvolena Eliška Wagnerová, za koalici KDU-ČSL, Zelených a Pirátů byl ve volebním obvodu č. 26 Praha 2 zvolen Libor Michálek (oba nestraníci).

V doplňovacích volbách ve volebním obvodu č. 22 Praha 10, které se konaly v září 2014, byla na uprázdněné místo po Jaromíru Štětinovi zvolena za koalici Zelených a ČSSD Ivana Cabrnochová (členka Zelených). V řádných volbách do třetiny Senátu, které se konaly o měsíc později, byli zvoleni Václav Hampl, Václav Láska a Jitka Seitlová, všichni tři nestraníci za koalici KDU-ČSL a Zelené.

V senátních volbách 2016 kandidovaly za Stranu zelených nebo koalice s její účastí osobnosti ve 14 z 27 volebních obvodů. Zvoleni byli Petr Orel v obvodu č. 67 Nový Jičín a Ladislav Kos v obvodu č. 19 Praha 11. Ve volebním obvodu č. 22 Praha 10 však Ivana Cabrnochová neobhájila mandát získaný přede dvěma roky v doplňovacích volbách, počet zástupců Strany zelených v horní parlamentní komoře se tak oproti stavu před volbami zvedl o jeden mandát.

Evropský parlament

Ve volbách do evropského parlamentu v roce 2014 vedl Zelené Ondřej Liška coby předseda strany. Hlavním mottem Zelených bylo "Česko dopředu". Body tehdejšího programu bylo např. postupné uskutečnění vize jednotné a energeticky soběstačné Evropy, strana chtěla v EP mj. podpořit evropské programy na zateplování budov a další energetické úspory a v programu pro evropské volby odmítla možnost dotací pro nové jaderné reaktory.

Volby Hlasy Mandáty
Počet  % Počet ±
2004 73 932 3,2
0/24
2009 48 621 2,1
0/22
▬
2014 57 240 3,8
0/21
▬
2019 Společně s TOP 09 a STAN
0/21
▬

Zastupitelstva krajů
Volby Hlasy1 Mandáty
Počet  % Počet ±
2000 13 577 0,6
0/675
2004 Jen na koaličních kandidátkách
2/675
▲2
2008 92 057 3,2
0/675
▼2
2012 46 401 1,8
9/675
▲9
2016 4 417 0,2
5/675
▼4
20202 4 868 0,2
8/675
▲3

1 Zahrnuje hlasy jen pro samostatné kandidátky.

2 Zahrnuje dodatečný mandát Martina Hanouska v Královéhradeckém kraji, který získal z náhradnické pozice v roce 2021.

V roce 2004 kandidovala SZ v Jihomoravském kraji, kde postavila s Liberální reformní stranou společnou kandidátku Zelená pro Moravu. Ta získala 5,08 % hlasů a tři křesla. Podle počtu preferenčních hlasů byli zvoleni: nestraník Mojmír Vlašín navržený SZ z 16. místa kandidátky, členka SZ a starostka MČ Brno-Nový Lískovec Jana Drápalová z 22. a volební lídr Jiří Löw, nestraník navržený LiRA.

V krajských volbách 17. a 18. října 2008 utrpěla strana porážku, navzdory optimistickým očekáváním předsedy Bursíka, který předpokládal nárůst počtu zastupitelů o stovky procent.[122] Jeho názor podporovala i většina průzkumů veřejného mínění, které přisuzovaly Zeleným zisk od 7 do 9 %.[123][124] Ve skutečnosti strana zcela propadla a nezískala zastoupení v žádném kraji.[125][126]

Ve volbách 12. a 13. října 2012 Strana zelených postavila kandidátní listiny ve všech krajích. V pěti krajích kandidovala v koalicích: v Karlovarském jako KOALICE PRO KARLOVARSKÝ KRAJ (KDU-ČSL + SZ + O co jim jde?), v Ústeckém jako Hnutí PRO!kraj (KDU-ČSL + SZ + HRM), v Libereckém jako Změna pro Liberecký kraj (SZ + Změna), v Královéhradeckém jako Změna pro Královéhradecký kraj (SZ + Změna), v Olomouckém kraji jako Koalice pro Olomoucký kraj společně se starosty (KDU-ČSL + SZ). Ve zbývajících osmi krajích kandidovala Strana zelených samostatně pod svým názvem.[127]

Nejlepšího výsledku dosáhla strana v Libereckém kraji, kde koalice získala 16,85 % hlasů a celkem 10 křesel v krajském zastupitelstvu (z toho 5 členové nominovaní SZ). Druhého nejlepšího výsledku dosáhla v Olomouckém kraji, kde koalici volilo 11 % voličů, avšak zde všech 8 mandátů připadlo KDU-ČSL, neboť její silná voličská základna „vykroužkovala“ křesťanskodemokratické kandidáty před kandidáty SZ. Třetí nejlepší výsledek Zelení zaznamenali v rámci Hnutí PRO!kraj na Labskoústecku, kde je volilo 8,15 % voličů. Koalice zde získala 6 mandátů, z toho 4 pro kandidáty nominované Stranou zelených. Tuto kandidátku vedl bývalý poslanec za Stranu zelených Přemysl Rabas. Jen těsně nedosáhli Zelení na křesla zastupitelů v Karlovarském kraji, kde jejich koalice získala 4,66 % hlasů. (I v případě překonání 5 % klauzule by však zřejmě kvůli preferenčním hlasům SZ žádný mandát nezískala - její nejúspěšnější kandidát Petr Němec by skončil až na 6. místě.) Podobně dopadla strana v Královéhradeckém kraji, kde koaliční uskupení získalo 4,09 % platných hlasů. Nejlepšího výsledku jako samostatně kandidující strana dosáhla SZ v Jihomoravském kraji, kde získala 3,68 % platných hlasů, následována kraji Moravskoslezským (2,79 %), Středočeským (2,59 %), Plzeňským (2,09 %), Vysočinou (2,04 %), Jihočeským (1,67 %), Pardubickým (1,66 %) a Zlínským (1,57 %).[128]

V roce 2016 kandidovala Strana zelených většinou v koalicích, pouze v Karlovarském a Jihočeském kraji samostatně. Ve Zlínském, Královéhradeckém, Ústeckém a Jihomoravském šlo o dvojkoalice s Českou pirátskou stranou, v Pardubickém kraji kandidovala SZ v trojkoalici s Piráty a hnutím Změna (Pro otevřený kraj - Piráti, Zelení, Změna), v Libereckém kraji v dvojkoalici s hnutím Změna (Změna pro Liberecký kraj), v Olomouckém (Koalice pro Olomoucký kraj společně se starosty) a Plzeňském kraji v dvojkoalici s KDU-ČSL (Koalice pro Plzeňský kraj), v kraji Vysočina v dvojkoalici s TOP 09 (Žijeme Vysočinou - TOP 09 a Zelení), ve Středočeském kraji usilovala o krajské mandáty v trojkoalici s KDU-ČSL a SNK ED (Spolu pro kraj) a v Moravskoslezském kraji v dvojkoalici s SNK ED (Koalice pro Region). Krajské zastupitele měli Zelení po volbách 2016 v Jihomoravském kraji, Libereckém kraji a Královéhradeckém kraji.

V roce 2020 kandidovali členové a členky Zelených v Moravskoslezském kraji společně s hnutím Starostové a Nezávislí a hnutím Nezávislí, ve Středočeském kraji v koalici s TOP09 a hnutím Hlas, v Libereckém kraji vedli kandidátní listinu Pro Krajinu. V Jihomoravském kraji kandidovali společně s TOP 09, Hnutím Idealisté, Moravským zemským hnutím a Liberálně ekologickou stranou jako Spolu pro Moravu. V Královéhradeckém kraji utvořili koalici s ČSSD pod názvem SPOLU PRO KRAJ – Osobnosti kraje, ČSSD a Zelení, v Plzeňském kraji kandidovali jako součást uskupení STAROSTOVÉ (STAN) s JOSEFEM BERNARDEM a podporou Zelených, PRO Plzeň a Idealistů. V Ústeckém kraji byli součástí koalice Spojenci pro kraj tvořené kromě Zelených také TOP09, Jsme PRO Kraj, Liberálně ekologickou stranou a SNK-ED a v Olomouckém kraji kandidovali jako Spojenci – Koalice pro Olomoucký kraj (KDU-ČSL, TOP 09, Strana zelených, ProOlomouc). Ve Zlínském kraji kandidovali členové Zelených na kandidátce ČSSD a v Jihočeském, Karlovarském, Pardubickém kraji a na Vysočině kandidovali Zelení samostatně.[129] Celkem získala Strana zelených ve volbách 7 krajských zastupitelů, o dva více než ve volbách v roce 2016. V Olomouckém kraji tak má nově dva zastupitele, v Jihomoravském, Středočeském, Plzeňském, Ústeckém a Zlínském kraji po jednom zastupiteli. Koaliční kandidátka v Královéhradeckém kraji rovněž uspěla, avšak mandáty získali pouze kandidáti ČSSD.[130] Po úmrtí Pavla Hečka (ČSSD) se však z pozice prvního náhradníka stal zastupitelem Královéhradeckého kraje Martin Hanousek a Zelení tak získali osmého krajského zastupitele.[131]

Komunální volby
  • 2006 – 446 zastupitelů (0,71 %, s odstupem 7. místo), 5,3 % hlasů, v přepočtu na voliče cca 4,1 %;[132] úspěch v Brně, kde se Martin Ander stal náměstkem primátora.
  • 2010 – 323 zastupitelů.[133]
Petra Kolínská mezi roky 2016 až 2018 působila jako náměstka primátorky hl. m. Prahy pro oblast územního rozvoje

V komunálních volbách v roce 2014 se Strana zelených ve volbách do pražského magistrátu i několika městských částí rozhodla pro předvolební koalici s KDU-ČSL a Starostové a nezávislí, s celkem slušným ziskem mandátů pro Zelené.

  • 2014 – 265 zastupitelů a zastupitelek, např. v Hlavním městě Praze (Petr Štěpánek, Petra Kolínská), Brně (Martin Ander, Jasna Flamiková), Ústí nad Labem, Liberec, Nový Jičín, Opava (Pavla Brady), Olomouc, Vsetín.
  • 2018 – 224 zastupitelů a zastupitelek[134], z toho starostové či primátoři za Zelené byli zvoleni v obcích a městech[134]: Boršice – Roman Jílek, Brno-Jundrov – Ivana Fajnorová, Brno-Komín – Milada Blatná, Brno-Nový Lískovec – Jana Drápalová, Horní Jiřetín – Vladimír Buřt, Mníšek pod Brdy – Magdalena Davis, Mšeno – Martin Mach, Praha 4 – Petr Štěpánek, Praha-Zbraslav: Zuzana Vejvodová (bez p.p. za Zelené).

Vývoj loga strany
Logo strany v letech 2006–2017

Původním logem Strany zelených z 90. let byl čtyřlístek vytvořený ze čtyř srdcí, z nichž tři byla zelená a jedno rudé. Po tmavozelené revoluci (nejvýrazněji ve volební kampani do Evropského parlamentu na jaře 2004) se začalo používat druhé, neformální logo – slunečnice, nejčastější námět log zelených stran v Evropě.

Logo strany používané od roku 2021

Autorem loga Strany zelených – celistvého zeleného čtyřlístku, používáno od parlamentních voleb v roce 2006, zeleného písma ABCGreen (klon fontu JohnSans),[135] i souvisejícího grafického manuálu strany[136] je přední český typograf František Štorm a jeho První střešovická písmolijna.[137]

Od ledna 2017 do roku 2021 strana užívala logo ve tvaru písmene Z.[138] Od roku 2021 bylo písmeno doplněno slovem Zelení.

Současní významní členové strany

Ocenění strany

Strana zelených opakovaně vyhrává soutěž občanského sdružení Fórum 50 % Strana otevřená ženám.[139] V roce 2013 získala místostarostka Prahy 10 Ivana Cabrnochová 2. místo v soutěži Nadějná politička roku, kterou také vyhlašuje Fórum 50 %.[140]

Ekonomický program Zelených pro parlamentní volby v roce 2010, jehož autory byli Miroslav Zámečník a Tomáš Sedláček,[141][142] byl oceněn některými ekonomickými experty.[143][144]

Při volbách do poslanecké sněmovny v roce 2017 získala Strana zelených spolu s Českou pirátskou stranu nejlepší hodnocení (známka 1,1) v projektu transparentní volby Transparency International – Česká republika zaměřeného na hodnocení transparentnosti politické kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Hodnocení bylo zaměřeno mj. na zveřejňování celkových výdajů na kampaň, transparentní běžné účty vč. označení a popisu výdajů, zveřejnění informací o darech nebo informace o volebním týmu a dobrovolnících v kampani[145].

Témata
Předvolební kampaň v do voleb v Poslanecké sněmovně v květnu 2010 ve formě koncertu – „Koncert pro Zelené“ se konal v Praze na Žižkově

Energetika

Zelení zdůrazňují nutnost přechodu na obnovitelné zdroje energie – biomasu, větrnou a sluneční energii v kombinaci se snížením spotřeby energií a jednoznačně odmítají pokračování v těžbě a spalování uhlí.

Strana deklaruje svůj odpor k výstavbě dalších jaderných elektráren, kritizuje nevyřešený problém s ukládáním vyhořelého jaderného paliva a hodlá jednak „sledovat jako střednědobý cíl vystoupení ČR z jaderné energetiky“, jednak „co nejrychleji zastavit produkci dalšího vyhořelého jaderného paliva“.[146] Do programového prohlášení druhé vlády Mirka Topolánka SZ v roce 2007 prosadila závazek, že vláda v Česku nebude připravovat stavbu dalších jaderných bloků.

Zároveň podle SZ „přechodnou roli k energetické budoucnosti obnovitelných zdrojů bude hrát zemní plyn“, což je rovněž kritizováno vzhledem k nutnosti dovážení zemního plynu z nespolehlivých a politicky nestabilních zemí a z toho plynoucích rizik.[147][148] Na druhou stranu jaderné palivo do českých jaderných elektráren se odebírá od ruské společnosti TVEL.[149]

Kritici těchto plánů však zdůrazňují, že v Česku jako vnitrozemském státu jsou možnosti využití obnovitelných zdrojů omezené, nehledě na jejich další současné nevýhody (nevyvážená výroba zejména u větrné a sluneční energie, nemožnost pokrýt celou nebo aspoň podstatnou část spotřeby energie). Strana (a s ní spojovaná sdružení) je často kritizována také kvůli odporu proti jaderné energii.[150][151][152][153][154] Tyto programové body jsou považovány některými lidmi za ideologické a iracionální, neboť jaderná energetika má v Česku významný podíl na výrobě i spotřebě elektřiny (31 % a 47 %), přičemž bude v nejbližší době nutné rozhodnout o náhradě především tepelných (uhelných) elektráren, které dosluhují.[151][155][156]

Snížení věkové hranice pro volební právo

Strana zelených ve svém volebním programu mj. prosazuje snížení věkové hranice pro volební právo na 16 let. Tento cíl byl často citován v médiích ve volební kampani, ale nesetkal se po vstupu Strany zelených do vlády s širší podporou a téma nadlouho utichlo. 4. září 2008 tehdejší ministryně Džamila Stehlíková oznámila, že chce otevřít diskusi o snížení věkové hranice na 16 let pro komunální volby.[157]

Odkazy

Poznámky

    Reference
    1. Zelení s Láskou do parlamentu: Strana zelených zvolila kandidáty. Zelení [online]. 2013-09-08 [cit. 2017-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-28.
    2. FRANTIŠEK, Nejedlý. Zelená politika pro Českou republiku. Zelení [online]. 2015-06-02. Dostupné online.
    3. Program [online]. Zelení, 2017. Dostupné online.
    4. Matěj Stropnický: Minimální mzda by měla být patnáct tisíc. Chceme také zdanit Airbnb. ČT24 [online]. 2017-09-28. Dostupné online.
    5. Strana zelených [online]. iDNES.cz [cit. 2017-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-25.
    6. WIRNITZER, Jan. Politická mapa podle čtenářů: Úsvit a ANO neuchopitelní, o KSČM máte jasno. iDNES.cz [online]. 2016-09-13 [cit. 2017-07-31]. Dostupné online.
    7. Zelení - Pro členy [online]. zeleni.cz [cit. 2019-02-19]. Dostupné online.
    8. Usnesení PSZ k vizuální identitě
    9. Volby.cz
    10. ČTK. Už ne SZ, nově jen Zelení. Strana zelených změnila zkratku, napodobila Piráty. Lidovky.cz [online]. 2017-01-21. Dostupné online.
    11. ČTK. Strana zelených přestává používat zkratku SZ. České noviny [online]. 2017-01-21. Dostupné online.
    12. Charta globálních zelených[nedostupný zdroj]
    13. Charta Evropských zelených[nedostupný zdroj]
    14. Informace o první aktivitě vedoucí k založení SZ[nedostupný zdroj]
    15. Jak se čistila strana aneb konec Pseudozelených v Čechách
    16. Na rovnost žen a mužů dbají nejvíc zelení, nejmíň zemanovci, 2013
    17. Zelení jsou ženám (opět) nejotevřenější – neplatný odkaz !
    18. Rovnou daň nepřijmeme, tvrdí Martin Bursík, Mladá fronta DNES, 21. března 2006
    19. Stanovy Strany zelených, článek 2 odstavec 4 [online]. Strana zelených, 2010 [cit. 2014-02-19]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
    20. http://strana.zeleni.cz/59/rubrika/volebni-program-kvalita-zivota/%5B%5D
    21. Program Kvalita života - Modernizace české společnosti. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-21.
    22. Program Kvalita života - Životní prostředí a ochrana spotřebitele. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23.
    23. Program Kvalita života - Otevřená společnost a demokratická účast - posilme ochranu lidských práv. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23.
    24. Program Kvalita života - Podpora školství a vědy - kvalitní život v budoucnosti. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23.
    25. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/kocab-chce-kvoty-pro-zeny-a-nabidl-rezignaci/446753&id_seznam=287 – neplatný odkaz !
    26. Program Kvalita života - Sociální politika: stejná práva - stejné šance. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23.
    27. Program Kvalita života - Život v jednom světě: Zahraniční politika zelených. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-23.
    28. Israel není Československo[nedostupný zdroj]
    29. Přijetí Palestiny do OSN je nezbytným krokem k míru a dodržování lidských práv na blízkém východě[nedostupný zdroj]
    30. Strana zelených: „Přijetí Palestiny do OSN je nezbytným krokem k míru a dodržování lidských práv na Blízkém Východě“ | Židovské listy – zprávy pro židovskou komunitu. zidovskelisty.blog.cz [online]. [cit. 2011-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-27.
    31. Stanovy Strany zelených
    32. Zápis z mimořádného sjezdu SZ konaného dne 27. září 2003 v kongresovém sále Jihočeské univerzity v Táboře, bod 3. [nedostupný zdroj]
    33. http://www.tyden.cz/tema/kostrbata-historie-zelenych_260.html
    34. http://www.blisty.cz/art/15467.html
    35. Pavel Pečínka: Boj o moc, pro změnu v zeleném, Listy 2/2004
    36. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 05-06-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-06-2015.
    37. http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=042&clanek=020408
    38. http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?c=A060517_111552_domaci_cen
    39. Archivovaná kopie. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-24.
    40. http://strana.zeleni.cz/1389/clanek/%5B%5D
    41. http://strana.zeleni.cz/1355/clanek/–%5B%5D neplatný odkaz !
    42. http://strana.zeleni.cz/1459/clanek/%5B%5D
    43. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/itisk/metody_pro_prepocet_hlasu_na_mandaty – neplatný odkaz !
    44. http://blog.matejstropnicky.cz/strana-zelenych/v-mediich/rebel-na-startu-pravo%5B%5D – neplatný odkaz ! http://www.jaromirstetina.cz/media/zari-2008/mlceti-zlato.html Archivováno 28. 9. 2008 na Wayback Machine
    45. http://strana.zeleni.cz/9852/clanek/podminkou-je-zahrabat-prikop/%5B%5D
    46. Bursíkovo zdůvodnění svolat sjezd v roce 2008[nedostupný zdroj]
    47. Rozhodnutí Dany Kuchtové kandidovat proti Bursíkovi na sjezdu v roce 2008
    48. Obvinění protibursíkovské opozice, že protistrana vytvářela účelové organizace kvůli sjezdu 2008
    49. Bursík odmítnul informaci o účelovém zakládání organizací kvůli sjezdu 2008
    50. Informace o výsledku Teplického sjezdu v roce 2008. www.lidovky.cz [online]. [cit. 2009-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-15.
    51. Informace o ovládnutí republikové rady SZ Bursíkovým křídlem
    52. Bursík rezignoval na funkci předsedy Strany zelených
    53. Zelení už nebudou podporovat Fischerovu vládu
    54. Kateřina Eliášová. Zelení zvolili předsedou Lišku, mužem č. 2 je Pelc. Aktuálně.cz [online]. 2009-12-05 [cit. 2009-12-05]. Dostupné online.
    55. Liškův projev po vyhlášení výsledků voleb 2010
    56. Experti pro Ústavní soud: Volby v Praze nebyly v pořádku
    57. Nové volby v Praze nebudou. Ústavní soud zamítl stížnost menších stran
    58. han. Zelení musí zaplatit 350 tisíc textaři Vostárkovi. V roce 2010 použili část jeho textu bez dovolení. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-04-08 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (česky)
    59. ČTK. ‚A co děti? Mají si kde hrát?’ Někdejší textař Katapultu vysoudil 350 tisíc na Straně zelených | Domov. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-04-08 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (česky)
    60. Noví zelení: Liška, Rabas, Kolínská, Fajnorová a rebel
    61. Podpořte zákon proti černému financování politických stran[nedostupný zdroj]
    62. Reforma musí být kompromisem, ne diktátem vlády[nedostupný zdroj]
    63. Výstup z jádra může být rychlý[nedostupný zdroj]
    64. Proti kácení na Šumavě protestují politici
    65. Kalouskova DPH chudým vezme a rozpočtu nepřidá[nedostupný zdroj]
    66. Komplexní návrh, jak řešit situaci v českých ghettech. www.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
    67. Desatero zelené Prahy[nedostupný zdroj]
    68. Požadavek nevládních organizací na odvolání Bátory podporují Zelení a ČSSD
    69. Ondřej Liška: Tím, kdo by dostal pětku, je Dobeš. A Bátora je Klausova sonda
    70. Tisíce lidí v ulicích dnes volaly po demisi Nečasova kabinetu
    71. Projev Ondřeje Lišky na sjezdu TOP 09[nedostupný zdroj]
    72. Zelení se sjeli na konferenci, Bursík odešel poražen
    73. Chci se vrátit do čela Strany zelených, ohlásil Bursík [online]. Týden.cz, 2012-05-12 [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. (česky)
    74. Ve vedení Strany zelených jsou i Bursík, Stropnický či Kuchtová [online]. České noviny.cz, 2012-11-25 [cit. 2012-11-28]. Dostupné online. (česky)
    75. Nová členka předsednictva Zelených: Spolupráce s TOP 09? Na kraji bez problému. Deník Referendum [online]. 2017-01-24 [cit. 2017-01-25]. Dostupné online.
    76. Článek na portálu idnes.cz (česky)
    77. Zelené povede Štěpánek. Novinky.cz [online]. 2018-01-20 [cit. 2018-01-20]. Dostupné online.
    78. Předsedou Zelených je biolog a starosta Prahy 4 Petr Štěpánek. Blesk.cz [online]. 2018-01-20 [cit. 2018-01-21]. Dostupné online.
    79. Zelení si zvolili nové předsednictvo, podpořili Drahoše, odmítli prohlubování spolupráce s Čínou a vyzvali k omezení jednorázových plastových výrobků [online]. Zelení, 2018-01-21 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
    80. Vedení strany, Předsednictvo Strany zelených [online]. Zelení, 2018-10-24 [cit. 2019-01-11]. Dostupné online.
    81. Zápis PSZ 17.2. 2019 Jihlava 10:00 [online]. Zelení [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
    82. https://www.zeleni.cz/zeleni-pujdou-do-evropskych-voleb-spolecne-se-stan-a-dalsimi-regionalnimi-hnutimi//
    83. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/sef-zelenych-stepanek-jde-do-voleb-s-pravicovou-koalici-nevi/r~bc1f8d86310d11e9813eac1f6b220ee8/
    84. http://www.zelenarevize.cz/recept-na-uspech-zelenych-stat-bez-ostychu-za-aktualnim-stranickym-programem/%5B%5D
    85. https://twitter.com/BobCZap/status/1095229003647143937
    86. Spolupředsedy Strany zelených jsou Davis a Berg. České noviny.cz [online]. 2020-01-25 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online.
    87. Nové předsednictvo Zelených kritizuje nedostatečnou činnost vlády v tématu klimatické krize [online]. Strana zelených, 2020-01-26 [cit. 2020-01-26]. Dostupné online.
    88. Piráti a STAN odmítli nabídku Zelených, ve hře zůstává spolupráce s ČSSD. Aktuálně.cz [online]. 2021-01-29 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online.
    89. Zelení ukončili jednání o spolupráci s ČSSD. Spojení by podle nich ‚nezlepšilo politickou kulturu‘. iROZHLAS.cz [online]. 2021-04-12 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online.
    90. Zelení potvrdili ve vedení Magdalenu Davis a Michala Berga, vládu vyzvali aby řešila ceny energií [online]. Strana zelených, 2022-01-29 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online.
    91. Zdroj Hudebního politického klipu na stránkách youtube.com [online]. 17.10.2013. Dostupné online.
    92. První politický spot ve znakovou řečí se objevil v roce 2013 10. října. Zdroj. oficiální veřejný profil Strany Zelených [online]. Dostupné online.
    93. Netradiční politická kampaň tlakovými pistolemi. Zdroj youtube.com nahrané samotnou Stranou Zelených dne 13.10.2013 (v tomto roce 2013 a volebním boji o mandáty do poslanecké sněmovny tuto netradiční kampaň užila i Česká Pirátská strana ) [online]. Dostupné online.
    94. Strana Zelených do předvolebního boje do Evropského parlamentu 2014 se rozhodla pro netradiční kontaktní kampaň přes Okna panelových bytů. Zdroj video na youtube.com [online]. 20.5.2014. Dostupné online.
    95. Kontaktní kampaň v oknech, nasazená Stranou Zelených 18.5.2014 do předvolebního boje do europarlamentu. Zdroj oficiální Facebookový veřejný profil Strany Zelených [online]. Dostupné online.
    96. Kontaktní kampaň : Převážení lidí rikšou. Zdroj youtube.com [online]. 21.10.2013. Dostupné online.
    97. Hodnocení kampaně voleb do PS 2013. Zdroj ihned.cz [online]. Dostupné online.
    98. Odstartováno: zelené karavany startují do obcí a měst | Strana zelených Moravskoslezský kraj [online]. [cit. 2020-02-06]. Dostupné online.
    99. ČTK. Zelení si schválili zavedení spolupředsednictví. brnensky.denik.cz. 2015-01-25. Dostupné online [cit. 2019-02-20]. (česky)
    100. spolupředsednictví | Strana zelených Jihomoravský kraj [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné online.
    101. ČT24. Novým předsedou Strany zelených se stal Stropnický. Česká televize [online]. 2016-01-23 [cit. 2016-01-23]. Dostupné online.
    102. Pisárecký sjezd 2003. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-14.
    103. Táborský sjezd 2003. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-08.
    104. Olomoucký sjezd 2004. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-14.
    105. Vršovický sjezd 2004. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-08.
    106. Pardubický sjezd 2005. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-14.
    107. Holešovický sjezd 2007. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-07.
    108. Teplický sjezd 2008. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-08.
    109. Štýřický sjezd 2009. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-08.
    110. Žižkovský sjezd 2010. sjezd.zeleni.cz [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-07.
    111. Druhý pardubický sjezd 2011[nedostupný zdroj]
    112. Českotřebovský sjezd 2012[nedostupný zdroj]
    113. Karlínský sjezd 2014. www.zeleni.cz [online]. [cit. 2014-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-11.
    114. Sjezd | nový intranet. i.zeleni.cz [online]. [cit. 2014-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05.
    115. Sjezd Strany zelených (kalendář). www.zeleni.cz [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
    116. Sjezd Strany zelených (kalendář). www.zeleni.cz [online]. [cit. 2015-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22.
    117. Sjezd Strany zelených (kalendář). www.zeleni.cz [online]. [cit. 2017-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02.
    118. Zelení - Zelený sjezd 2018 [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (česky)
    119. Zelení - Pozvánka pro média: Sjezd Strany zelených a debata k evropským volbám [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (česky)
    120. Stát zaplatí stranám za hlasy voličů 482 milionů. Nejvíc ztratila ČSSD. iDNES.cz [online]. 2017-10-22 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online.
    121. Zelení navrhli Pirátům spolupráci ve sněmovních volbách, ti ale návrh odmítli [online]. Zeleni.cz, 2016-11-29 [cit. 2016-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-28.
    122. http://aktualne.centrum.cz/domaci/podzimni-volby-2008/clanek.phtml?id=619563
    123. http://strana.zeleni.cz/11008//stredocesky-kraj-9-pro-stranu-zelenych/%5B%5D
    124. www.cvvm.cas.cz [online]. [cit. 06-04-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-04-2012.
    125. http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=339416
    126. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 17.–18. 10. 2008
    127. http://volby.cz/pls/kz2012/kz11?xjazyk=CZ&xdatum=20121012&xv=1&xt=2 Jmenné seznamy (všichni platní kandidáti dle poř. čísla) 2012
    128. http://volby.cz/pls/kz2012/kz2?xjazyk=CZ&xdatum=20121012 Výsledky voleb do zastupitelstev krajů 2012
    129. Zelení [online]. [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. (česky)
    130. Zelení [online]. 2020-10-04 [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. (česky)
    131. Zemřel čtyřiapadesátiletý starosta Meziměstí Pavel Hečko, měl těžký průběh covidu-19 | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2021-03-24 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (česky)
    132. http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?c=A061027_000049_ln_noviny_sko
    133. http://www.zeleni.cz/strana/nasi-lide/starostove-a-zastupitele-strany-zelenych/ Archivováno 11. 6. 2012 na Wayback Machine Starostové a zastupitelé SZ
    134. Zelení - Zelení v regionech [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. (česky)
    135. Pokyny pro použití stranického fontu ABCGreen[nedostupný zdroj]
    136. http://strana.zeleni.cz/247/99/file/%5B%5D Portable Document Format 2 megabyte
    137. http://zpravy.idnes.cz/i-loga-politickych-stran-podlehaji-mode-podivejte-se-f9b-/domaci.asp?c=A090909_150529_domaci_adb
    138. Nová vizuální identita - Strana zelených. www.zeleni.cz [online]. [cit. 2017-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-24.
    139. Zelení jsou ženám (opět) nejotevřenější [online]. Fórum 50 % [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    140. Nejotevřenější ženám je Strana zelených, nadějnou političkou starostka Horního Slavkova [online]. Fórum 50 % [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    141. Nová ikona zelených: ekonom Zámečník. E15.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
    142. Miroslav Zámečník on-line: Která strana má ”nej” ekonomický program?. Hospodářské noviny [online]. 2010-03-25 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    143. Ekonomové chválí program TOP09. NašePeníze.cz [online]. 2010-03-30 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    144. Analytici chválí ekonomický program Strany zelených. Hospodářské noviny [online]. 2006-03-05 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    145. MEDIAENERGY.CZ, Transparency cz, web:. Zelení. Transparentní volby | Poslanecká sněmovna 2017 [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. (česky)
    146. strana.zeleni.cz [online]. [cit. 2010-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-21.
    147. DOBISOVÁ, Simona. Jaderné Česko [online]. Česká inspekce životního prostředí, 2008-05-21 [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-26.
    148. Energetika: úspory nebudou stačit. EnviWeb.cz [online]. 2007-01-22 [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-01.
    149. Temelín nakoupí jaderné palivo od ruského TVEL | Informační povinnost | Skupina ČEZ. www.cez.cz [online]. [cit. 2012-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.
    150. Archivovaná kopie. bohumildolezal.lidovky.cz [online]. [cit. 2008-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-15.
    151. JANOUCH, František. Energetická krise. Aktuálně.cz [online]. 2008-03-21 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    152. Kuchtová chce kvůli Pačesově komisi koaliční schůzku | Domov. Lidovky.cz [online]. 2008-07-06 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    153. ŠRÁMEK, Dušan. Žáby na energetickém prameni. VIRTUALLY.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-29.
    154. KUBECZKA, Josef. Zelení proti jádru. Radio Prague International [online]. 2008-07-22 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    155. WAGNER, Vladimír. Jaderná energetika, energie vůbec, demokracie a budoucnost lidské společnosti.. [online]. Řež: Ústav jaderné fyziky AV ČR, 2008-06-07 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
    156. BURKET, Daneš. Stane se Rakousko nedostižným cílem? [online]. Český Svaz Vědeckotechnických Společností [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06.
    157. ČTK. Stehlíková navrhne, aby mladí od 16 let mohli k obecním volbám. České noviny [online]. 2008-09-04 [cit. 2021-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-16.

    Literatura
    • Pavel Pečínka: Zelená zleva? aneb Historie ekologických stran v Evropě, G plus G 2002, ISBN 80-86103-58-7

    Externí odkazy
    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.