Petr Orel

Maturoval na Střední zemědělské technické škole v Novém Jičíně a absolvoval dvouletou nástavbu v oboru ochrany přírody a ekologie. Později pracoval ve Vlastivědném ústavu v Novém Jičíně, resp. v Okresním vlastivědném muzeu v Novém Jičíně. Dva roky se živil také jako agronom a dispečer v zemědělství. Později byl zaměstnancem Okresního národního výboru, resp. Okresního úřadu v Novém Jičíně. Všechna povolání souvisela s ochranou přírody a krajiny.[1]

V roce 1990 inicioval delimitaci Stanice pro záchranu volně žijících živočichů v Bartošovicích na Novojičínsku od státu pod nevládní organizaci Český svaz ochránců přírody. V současnosti je jejím vedoucím. Ve stanici pracuje od roku 1992. Od roku 2006 vede projekt Návrat orla skalního do České republiky, jehož cílem je vytvořit stabilní hnízdní populaci orla skalního a navrátit populaci orlů do původního stavu. V Bartošovicích se také zasadil o vybudování návštěvnického střediska – Domu přírody Poodří –, které se zaměřuje na ekologickou výchovu a osvětu.[2]

Petr Orel je ženatý a žije v Novém Jičíně. S manželkou Marcelou má tři dcery – Michaelu, Markétu a Helenu.[3]

Na sklonku roku 1989 spoluzakládal Stranu zelených v Novém Jičíně, jejím členem je od roku 2006.

Do komunální politiky vstoupil, když byl v roce 1991 kooptován zastupitelem města Nový Jičín.[4] Ve volbách v roce 1994 obhájil svůj mandát jako nestraník za SZ na kandidátce „Koalice ČMSS, SZ, HZ“, přičemž na kandidátce figuroval na posledním 30. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil druhý.[5] Ve volbách v roce 1998 kandidoval jako nezávislý na kandidátce „Sdružení SZ, MODS, NK“, ale neuspěl.[6] Do zastupitelstva se vrátil po volbách v roce 2002, ve kterých kandidoval jako nezávislý za subjekt „Strana zelených a nezávislých kandidátů“.[7] Ve volbách v roce 2006 i 2010 mandát obhájil, přičemž v obou případech vedl kandidátku SZ, a to již jako člen strany.[8][9] Také ve volbách v roce 2014 byl zvolen zastupitelem města[10], avšak ještě v říjnu 2014 na mandát rezignoval.[11][12][13] V komunálních volbách v roce 2018 byl jako člen Zelených zvolen zastupitelem města Nový Jičín, a to na kandidátce uskupení „Strana zelených s podporou TOP 09, SNK-ED a STAN“. Původně figuroval na 20. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil třetí.[14] Po dvě volební období (1991–1994 a 2006–2010) byl také radním města.[15]

V krajských volbách v roce 2000 kandidoval jako nestraník za SZ na kandidátce subjektu „Koalice neparlamentních stran“ (tj. SZ a SŽJ) do zastupitelstva Moravskoslezského kraje, ale neuspěl.[16] Do krajského zastupitelstva se nedostal ani ve volbách v roce 2004 jako nestraník na samostatné kandidátce SZ,[17] ani ve volbách v roce 2008 na kandidátce SZ jako člen SZ.[18] Neúspěšně dopadly také kandidatury ve volbách v letech 2012[19] a 2016 (ve druhém případě jako člen SZ za subjekt „PRO REGION“, koalici SZ a SNK-ED).[20]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2006 kandidoval v Moravskoslezském kraji jako nestraník za SZ, ale neuspěl.[21] Do Sněmovny se nedostal ani jako člen SZ ve volbách v roce 2010 a 2013.[22][23]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 kandidoval za SZ, ale neuspěl.[24]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval za SZ a KDU-ČSL v obvodu č. 67 – Nový Jičín.[25] Se ziskem 33,73 % hlasů postoupil z prvního místa do druhého kola, v němž porazil poměrem hlasů 74,23 % : 25,76 % sociálního demokrata Jaroslava Dvořáka. Stal se tak senátorem.[26][27] V senátu působí mj. jako místopředseda Výboru pro záležitosti Evropské unie a místopředseda Stálé komise Senátu VODA – SUCHO. V legislativní oblasti se věnuje hlavně ochraně životního prostředí, opatřením na kontrolu znečištění a ochranu spotřebitele. Je členem Klubu pro liberální demokracii – SENÁTOR 21.[28]