Sídelní kaše

Sídelní kaše (anglicky urban sprawl) je urbanistický termín, který popisuje rozrůstání měst a obcí do okolní krajiny. Nové obytné celky, které jsou složené z rodinných či řadových domků, většinou vznikají v sousedství předměstských vesnic.

Předměstí Paříže

Moderní a kritizovaný druh architektury v historické polabské vesnici Starý Vestec

Route 60 procházející městem Phoenix, Arizona

Termín označuje způsob zástavby, kdy neexistuje (nebo není respektován) zastavovací plán a jednotlivé budovy jsou rozmísťovány bez ohledu na další stavby. Na veřejná prostranství je kladen malý důraz, spíše nejsou brána v úvahu vůbec. Často vznikají monofunkční rozsáhlé oblasti bez potřebné občanské vybavenosti (obchody, školky, školy). Průvodními projevy sídelní kaše je mizení zemědělské půdy a zvýšená dopravní zátěž kvůli dojíždění za prací. Činitelem ovlivňujícím vznik sídelní kaše je levná energie umožňující dojíždění.

V severoamerické a západoevropské krajině jde o jev dlouhodobý, v České republice jej lze pozorovat až od konce devadesátých let 20. století, kdy dochází k rozšiřování obcí v okolí velkých měst (vznikají tzv. satelitní města). V okolí Bratislavy dochází k velikému rozvoji okolních obcí i v Rakousku, kam se stěhují někteří Slováci.

V odborné i populární literatuře má sídelní kaše většinou negativní podtext, kritizoval jej například Václav Havel. Často bývá pejorativně označován jako „paneláky naležato“.

S urbanistickým pojmem sídelní kaše je ve středoevropském prostoru spojován architektonický styl podnikatelské baroko.