Martin Bursík

Po rozpadu OF v dubnu 1991 zůstal Bursík ve středolevě-liberálním Občanském hnutí[10], které se roku 1993 transformovalo ve stranu Svobodní demokraté; Bursík byl jejím místopředsedou. V komunálních volbách roku 1994 byl za Svobodné demokraty zvolen do zastupitelstva hlavního města Praha.[11] Zde působil jako předseda výboru pro životní prostředí. Po sloučení s Liberální stranou národně sociální v roce 1996 ze strany vystoupil.

V první polovině roku 1998 byl Bursík ministrem životního prostředí v Tošovského vládě. Snažil se zejména o uplatnění kritického postupu k výstavbě Jaderné elektrárny Temelín, podporu obnovitelných zdrojů energie a podepsal Aarhuskou úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí.

V komunálních volbách roku 1998 Bursík kandidoval do pražského zastupitelstva jako volební lídr Unie pro Prahu (Čtyřkoalice) navržený KDU-ČSL[11][12] s cílem stát se primátorem. Unie pro Prahu skončila druhá za ODS, která nakonec však uzavřela velkou koalici s ČSSD, údajně i pro Bursíkovy neúnosné osobní požadavky. V zastupitelstvu se zabýval především dopravní problematikou a snahou o omezení korupce. V roce 1999 vstoupil na výzvu předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe do strany. Vystoupil z ní počátkem roku 2003 s tím, že v ní neměl dobrý prostor pro uplatňování „zelených“ myšlenek.

Po parlamentních volbách v červnu 2002 se stal poradcem ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL) pro energetiku, jímž byl do roku 2005. V této funkci byl spoluautorem zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (vstoupil v platnost 1. srpna 2005 jako č. 180/2005 Sb.) a autorem návrhu ekologické daňové reformy, již koaliční vlády ČSSD nerealizovaly. 29. dubna 2005 publikoval prohlášení Deset omylů prezidenta Klause kritizující argumentaci, s níž prezident Václav Klaus odmítl zákon o OZE podepsat.

Bursík a německý zelený europoslanec Milan Horáček v lednu 2007

V roce 2003 s Bursíkem jednala Strana zelených o pozici lídra ve volbách do Evropského parlamentu, jímž se nakonec stal ekologický aktivista Jakub Patočka. Koncem června 2004 Bursík vstoupil do SZ na Praze 5;[13] na zářijovém sjezdu byl zvolen členem předsednictva strany. Během následujícího roku vyvrcholily ve straně spory mezi příznivci stávajícího předsedy Jana Beránka a Patočky a opozicí, sjednotivší se kolem Bursíka a Petra Štěpánka, které vedly ke svolání mimořádného sjezdu v září 2005 v Pardubicích.[14]

Předmětem sporu se kromě metod starého vedení stal především postup SZ v parlamentních volbách 2006. Jan Beránek zastával koncept spolupráce s malými liberálními stranami (především Strana pro otevřenou společnost, SNK-ED, Liberální reformní strana, eventuálně i US-DEU) především kvůli obavě z vítězství ODS a možné následné změny volebního zákona. Martin Bursík preferoval samostatný postup z obavy o programovou čitelnost strany a také ze snahy nepodvádět voliče pseudokoaličním slepencem (pravá koalice by podle opozičně-smluvního volebního zákona pro postup do sněmovny musela získat 5 % hlasů za každého člena). Na sjezdu Beránek už ani nekandidoval a Bursík byl velkou většinou hlasů zvolen předsedou; následně zmírnil vymezování vůči ODS, charakteristické pro patočkovskou éru.

Martin Bursík s pražskými kandidáty SZ v dubnu 2006.

V lednu 2006 se stal Martin Bursík volebním lídrem v Praze pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006 a následně též celorepublikovým lídrem zelených.

V únoru 2006 poprvé od roku 1992 překročily preference Strany zelených hranici 5 % a výrazně se zvýšil mediální zájem o ni.[15] Ve volbách SZ získala 6,29 %, ale jen 6 poslaneckých mandátů. Bursíka v Praze předstihla v počtu preferenčních hlasů Kateřina Jacques, která kandidovala na druhém místě a vystupovala po jeho boku v propagačních materiálech strany. Ve volbách v roce 2006 se nicméně Bursík stal poslancem poslanecké sněmovny za Stranu zelených.[16] Do ledna 2007 byl místopředsedou organizačního výboru sněmovny a členem výboru pro životní prostředí (do něj se vrátil ještě v letech 2009–2010). Ve sněmovně setrval do voleb v roce 2010.[17]

Podstatnější ale byla jeho účast ve vládě. Již podle předběžné koaliční smlouvy podepsané 26. června 2006 s ODS a KDU-ČSL měl Bursík být místopředsedou a ministrem životního prostředí; 4. srpna pak Bursík vyhlásil ukončení koaliční spolupráce. Podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince 2006 nakonec získal Bursík stejný post ve druhé Topolánkově vládě, jmenované 9. ledna 2007. Na tomto postu setrval do demise vlády 8. května 2009.[18] Kromě toho v období od 4. října 2007 do 4. prosince 2007 působil jako pověřený ministr školství.[19]

S premiérem Topolánkem měl dobré osobní vztahy, postupně ale čelil opakované kritice uvnitř Strany zelených. Dne 9. července 2008 Bursík prosadil v předsednictvu Strany zelených poměrem 4:3 svolání sjezdu na 5. až 7. září, aby vyřešil spory mezi kritiky vnitřního chodu strany i některých kroků koaliční vlády,[20] které vedla Dana Kuchtová, až do svého odvolání z ministerstva školství na podzim 2007 jeho blízká spolupracovnice. Opozice ve straně Bursíka obvinila, že jeho příznivci zakládali nové základní organizace, aby získali převahu v počtu delegátů na sjezdu.[21] Takto mělo být údajně založeno až 50 nových základních organizací, které měly zakládat mj. Bursíkovi zaměstnanci z Ministerstva životního prostředí. Bursík to popřel a prohlásil, že většina nových organizací vznikla v souvislosti s bojem proti dálnici D3 a tempo růstu členské základny v posledních měsících se výrazněji neliší od předchozího období.[22]

V předsjezdovém týdnu Bursík prosadil ve vládě návrh omezení provozu kamionů o víkendech, což byla významná část volebního programu SZ. V sobotu 6. září Bursík porazil Kuchtovou 227 : 109 hlasům; i předsednictvo obsadili jeho příznivci, jaké si přál, kvůli obstrukcím opozice však ne změnu stanov strany, která měla omezit „dvojkolejnost“ řízení silnou republikovou radou, v níž se jeho oponenti shromažďovali. Na poslední chvíli však nečekaně prosadil odvolání členů rady volených přímo sjezdem.

V únoru 2009 neprošla vládní novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v Poslanecké sněmovně závěrečným čtením. Bursíka rozhořčilo, že pro zamítnutí hlasovali i někteří poslanci vládní koalice z KDU-ČSL a z ODS, a pohrozil odchodem z koalice. Doslova uvedl: „Tohle je velmi vážné. Za stávající situace nejsem schopen předkládat návrhy zákonů za resort životního prostředí, protože neprocházejí hlasy koaličních poslanců. Je to na odchod z vládní koalice.“[23] Krátce poté, v březnu 2009 vláda Mirka Topolánka padla poté, co ji byla vyslovena nedůvěra sněmovnou (i za účasti několika bývalých poslankyň zvolených za Stranu zelených). Martin Bursík pak setrval coby ministr v demisi na svých vládních postech do 8. května 2009.

Po neúspěchu ve volbách do Evropského parlamentu 5.–6. června 2009, kdy Strana zelených získala pouze 2,06 % hlasů, rezignoval 8. června na funkci předsedy strany. Vedení strany převzal 1. místopředseda Ondřej Liška.

24. listopadu 2012 kandidoval opět na funkci předsedy Strany zelených, byl však poražen Ondřejem Liškou. Stal se 2. místopředsedou strany.[24][25] Tím byl do srpna 2013, kdy ze Strany zelených vystoupil. Podle jeho slov byl důvodem nesouhlas s údajným posunem strany doleva.[26]

Krátce po vystoupení ze Strany zelených Bursík založil Liberálně ekologickou stranu (LES).[27] Stranu vedl společně s brněnským aktivistou Matějem Hollanem a projektu se účastnila také režisérka Olga Sommerová, ekolog Ivan Rynda nebo bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko. Podporovala jej řada osobností kulturního života.[28] V předčasných volbách v roce 2013 však strana nekandidovala, neboť neuspěla jednání o společných kandidátkách s KDU-ČSL a nechtěla tak rozmělnit pravý střed.[29]

Dne 16. února 2014 byl na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolen jejím předsedou, když získal 74 hlasů od 74 delegátů.[30] Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájil.[31]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 28. místě kandidátky Liberálně ekologické strany[32], ale neuspěl.

V březnu 2014 podepsal výzvu Sobotkově vládě, která požadovala tvrdší postup vůči Rusku a zásah proti příslušníkům ruské menšiny v Čechách, kteří mají ruské občanství, konkrétně okamžité zastavení vydávání víz občanům Ruské federace, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství pro občany Ruské federace od 1. ledna 2015 nebo zmrazení kont ruských občanů v ČR.[33]

Na sněmu Liberálně ekologické strany, konaném online dne 24. června 2021, odstoupil z funkce předsedy strany. Novou předsedkyní byla zvolena Džamila Stehlíková.[34]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval v barvách TOP 09 v obvodu č. 27 – Praha 1,[35] a to i přesto, že byl stále předsedou strany LES. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek uvedl, že pokud bude Bursík zvolen senátorem, nebude se už ucházet o funkci předsedy své strany LES a bude pracovat pro TOP 09.[36][37] Bursík však vypadl v prvním kole volby, kdy se se ziskem zhruba 16 procent hlasů umístil na třetím místě.[38]

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 98.
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 86.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 164.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Bursík na Wikimedia Commons
• Osoba Martin Bursík ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Martin Bursík

• Osobní stránky
• Martin Bursík^{[nedostupný zdroj]} na stránkách Strany zelených
• Blog Martina Bursíka na Aktuálně.cz
• Martin Bursík na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

články

• Bursík v pořadu Impulsy Václava Moravce z 10.09.2008
• Dostavba JE Temelín záznam rozhovoru ČT1 s Bursíkem z 20. dubna 2000
• Martin Bursík: Strana zelených je schopna odpovědět na všechny politické problémy Jan Stejskal, Ekolist.cz 8. listopadu 2005(rozhovor s Bursíkem po jeho nástupu na ministerstvo životního prostředí)
• Martin Bursík: Cítím, že společnost se mění Jan Stejskal, Ekolist.cz 1. února 2007, (rozhovor s Bursíkem po jeho zvolení předsedou)
• Bohumil Pečinka: Velká hra Martina Bursíka Archivováno 30. 4. 2007 na Wayback Machine, Reflex 1/2007, 4. ledna: Bursíkův profil při udělení „ceny neceny“ Český politik roku 2006 po Miroslavu Kalouskovi a Jiřím Paroubkovi
• Martin Bursík o LESu: Jsme pravdoláskaři s ekologickým akcentem Hugo Charvát, Ekolist.cz 14. února 2014, (rozhovor s Martinem Bursíkem před ustavujícím sjezdem strany LES)