Wimbledon 2017 – mužská dvouhra

Tomáš Berdych obhájil semifinálovou účast z předchozího ročníku

Andy Murray, Rafael Nadal, Stan Wawrinka a Novak Djoković do turnaje vstoupili jako soupeři o post světové jedničky.[3]

Murray mohl mít jistotu setrvání na čele klasifikace, pokud by postoupil do finále. Djoković potřeboval londýnský grandslam vyhrát a v takovém případě by musel Murray vypadnout ve čtvrtfinále. Srb však skrečoval čtvrtfinále proti Berdychovi. Pátý nasazený Švýcar Wawrinka, který se mohl jedničkou stát v případě zisku trofeje, podlehl v úvodním kole Rusu Daniilu Medveděvovi. Světová dvojka Nadal vypadla ve čtvrtém kole s Lucemburčanem Gillesem Müllerem po pětisetové bitvě, když rozhodující dějství skončilo 15–13 na gamy. Murray tak po grandslamu zůstal na čele klasifikace před druhým Nadalem.

Poprvé od Australian Open 2005 není mezi nasazenými na grandslamu Španěl David Ferrer. Absentující krajan Guillermo García-López ukončil nepřetržitou šňůru padesáti účastí na turnajích „velké čtyřky“, trvajíci od téhož melbournského majoru z roku 2005.

Výhrou ve třetím kole nad Mischou Zverevem dosáhl Roger Federer rekordního 317. vítězného zápasu na grandslamu, čímž v historických tabulkách předstihl na prvním místě figurující Serenu Williamsovou.[4] Od roku 1877, kdy se odehrál první tenisový turnaj na světě, Švýcar také ve Wimbledonu 2017 postoupil do rekordního 50. čtvrtfinále a 42. semifinále na grandslamu. S Fabricem Santorem také sdílel nejvyšší počet 70 účastí na turnajích „velké čtyřky“.[5][6] Již v úvodním kole basilejský rodák překonal jako třetí tenista hranici 10 000 zahraných es[7] a následně se ve 35 letech stal druhým nejstarším čtvrtfinalistou wimbledonské dvouhry po 39letém Kenu Rosewallovi z roku 1971.[8]

Vítězem se stal švýcarský pátý hráč světa a třetí nasazený Roger Federer, jenž za 1.41 hodin ve finále zdolal chorvatskou turnajovou šestku Marina Čiliće ve třech sadách, když soupeři pětkrát prolomil podání z deseti brejkových příležitostí, zatímco Chorvat žádnou takovou možnost nevyužil.[9] Popáté v průběhu jediné sezóny tak Rafael Nadal zvítězil na French Open a Federer na navazujícím Wimbledonu, dvojici majorů označovaných jako Channel Slam.

Federer navýšil rekordní statistiku mužského tenisu 19. grandslamem z dvouhry a jako první vybojoval osmou wimbledonskou trofej, čímž se odpoutal od Peta Samprase a britského amatéra Williama Renshawa. V All England Clubu nastoupil podevatenácté. Tím vyrovnal rekordní počet 70 startů na grandslamu Francouze Fabrice Santora. V probíhající sezóně si připsal páté turnajové vítězství ze sedmi startů a druhé grandslamové po triumfu z melbournského Australian Open, které představovalo devadesátý třetí singlový titul na okruhu ATP Tour a rekordní sedmnáctý z travnatého povrchu. Ve statistice singlových trofejí open éry zaostával jediné vítězství za druhým Ivanem Lendlem. Jako druhý hráč otevřené éry prošel soutěží bez ztráty setu a navázal na výkon Björna Borga z roku 1976. Sám již takový turnaj odehrál na Australian Open 2007.[9]

Účastí v celkově jedenáctém wimbledonském finále basilejský rodák vyrovnal Connorsův rekord londýnského majoru 102. odehraným zápasem dvouhry.[10] Ve věku 35 let a 341 dní se stal nejstarším londýnským šampionem open éry,[11] který čekal na další titul pět let. Vyšší časové rozpětí osmi let měl pouze Jimmy Connors mezi lety 1974 a 1982. K částce 2 200 000 liber si Švýcar připsal 2 000 bodů, které jej v následném vydání žebříčku ATP posunuly z 5. na 3. místo. Z elitní světové trojky předtím vypadl 22. srpna 2016. Na prvního Andyho Murrayho ztrácel 1 205 bodů.[12] Přitom jedenáct z předchozích čtrnácti wimbledonských vítězů zakončilo sezónu vždy jako světová jednička.[13]

Marin Čilić odehrál druhé grandslamové finále, když z US Open 2014 si odvezl trofej. Po turnaji zůstal světovou šestkou.[9]