Tankodrom (přírodní rezervace)

PR Tankodrom

Přírodní rezervace Tankodrom se nachází severozápadně od města Rakovníka, 1,3 km od obce Olešná v oblasti Rakovnické kotliny. Přírodní rezervace leží mezi 347 až 388 metry nad mořem a její celková výměra je 31,2 ha.[6] Povrch se svažuje k jihovýchodu. Na jihu se napojuje na zemědělské pozemky údolí Rakovnického potoka, západní a severní hranici tvoří přibližně 80 let starý borový les a na východ od přírodní rezervace leží významný krajinný prvek U sv. Trojice.[4]

Vymezení bývalého vojenského prostoru

Území dnešní přírodní rezervace bylo v minulosti využíváno jako zemědělská plocha.[4] V 50. letech 20. století bylo toto území zabráno armádou a bylo využíváno přibližně 40 let k vojenskému výcviku.[5] Na vojenském prostoru probíhala zákopová a bojová cvičení a sloužil také jako cvičiště pro pásová vozidla.[4] Vlivem vojenských cvičení a jízdám pásové a těžké kolové techniky docházelo k neustálé disturbanci povrchu, čímž byly vytvářeny mělké prohlubně, vysychající louže či tůně v tankových okopech. Právě toto narušování povrchu vedlo ke vzniku pestrých druhotných stanovišť. Velký význam pro výskyt některých druhů spočíval v absenci intenzivního zemědělství, spojeného i s využíváním pesticidů a hnojiv, a zamezení přístupu veřejnosti. V 90. letech 20. století přestala být část území využívána jako vojenské cvičiště a pozemek byl převeden na původní vlastníky.[5] Avšak bez pravidelného narušování povrchu docházelo v počátku k silné sukcesi. Dne 1. listopadu 1999 bylo toto území prohlášeno za zvláště chráněné území. Aby se zabránilo pokračující sukcesi, proběhlo v roce 1997 odstranění části náletových stromů a křovin a v západní části k těžbě dřeva. Na počátku tisíciletí započalo každoroční kosení na menších plochách, které se v roce 2007 ještě rozšířily. V roce 2008 byl vypracován plán péče na období 2008 až 2017, který popisuje doporučený management pro přírodní rezervaci.[4]

Přírodní rezervace se nachází v Rakovnické kotlině v oblasti Plzeňské pahorkatiny. Přírodní rezervaci tvoří tektonická a strukturní sníženina,[4] jejíž horninové podloží je tvořeno arkózy s vložkami pískovců, slepenců, prachovců a červených jílovců na rozhraní westphalstefan svrchního karbonu. Na území jsou vyvinuty hluboké luvizemě a kambizemě. V severní a západní části přírodní rezervace se vzácně vyskytují výchozy skalního podkladu.[6].

Flóra

Pcháč oset (Cirsium arvense)

Větší část území porůstají druhy mezofilních ovsíkových luk. Vyskytuje se zde ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), sveřep měkký (Bromus hordeaceus), srha říznačka (Dactylis glomerata), kostřava červená (Festuca rubra), řebříček obecný (Achillea millefolium agg.), svízel povázka (Galium mollugo agg.), zvonek rozkladitý (Campanula patula), chrastavec rolní (Knautia arvensis), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), jetel luční (Trifolium pratense) a jetel pochybný (Trifolium dubium). Důležitým druhem tohoto společenstva je starček přímětník (Senecio jacobaea), který je živnou rostlinou pro motýla přástevníka starčkového (Hypocrita jacobaeae). Ze vzácnějších druhů zde rozkvétá zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea). Na plochách s vyšším obsahem živin dochází k zarůstání třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos) a nachází se zde invazní bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus). [4] V území vytrvává také řada nitrofilních plevelů, jako je pcháč oset (Cirsium arvense), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) a kapustka obecná (Lapsana communis).[6]

Na sešlapávaných plochách se uplatňuje chmerek mnohoplodý (Scleranthus polycarpos), jetel rolní (Trifolium arvense), mochna stříbrná (Potentilla argentea), turan ostrý (Erigeron acris agg.). Z ohrožených druhů nutno jmenovat mrvku myší ocásek (Vulpia myuros) a bělolist menší (Filago minima).[4] Do tůní vzniklých zatopením tankových okopů migrují druhy vodních rostlin, jako například žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), orobinec úzkolistý (Typha angustifolia), bahnička (Eleocharis palustris)[6] a sítina klubkatá (Juncus conglomeratus).[4] Po ukončení vojenských cvičení podléhá území zarůstání náletovými dřevinami, zejména břízou bělokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula), vrbou jívou (Salix Caprea), borovicí lesní (Pinus sylvestris) a z keřů jsou to hlohy (Crataegus sp.), růže (Rosa sp.), trnka obecná (Prunus spinosa).[6]

Obojživelníci

Kvůli absenci pravidelného narušování povrchu vojenskou činností dochází k vysychání a zániku kaluží a tůní. To má negativní vliv na výskyt obojživelníků, kteří obývali právě tyto vodní plochy.[5] Byla to například ropucha zelená (Bufo viridis), jejíž výskyt nebyl zaznamenán od roku 1990, ropucha krátkonohá (Bufo kalamita), jejíž výskyt opět nebyl zaznamenán od roku 2002, a ropucha obecná (Bufo bufo), která nebyla zjištěna od roku 2003.[4] Podobný osud potkal i silně ohrožený druh čolka obecného (Triturus vulgaris) a čolka horského (Triturus alpestris).[5]

Tůně v PR Tankodrom

Cesta v PR Tankodrom

Hlavním cílem péče je udržení rozmanitých biotopů, vzniklých díky vojenské činnosti, a zachování a ochrana rostlinných a živočišných společenstev v přírodní rezervaci. V roce 2008 byl vypracován plán péče, ve kterém je popsán vhodný management pro jednotlivé plochy na území přírodní rezervace.

Na plochách s převahou dřevin by mělo docházet alespoň jednou za 10 let k redukci náletových nebo i vzrostlých dřevin a minimálně jednou za 5 let k redukci náletových křovin vysokých do 1 metru. Na plochách s travním porostem bez stromů ovšem s četnými křovinami je doporučen stejný management jako v předchozím případě. Navíc se má zabránit možnému šíření křovin pomocí sečení travních porostů jedenkrát za 3 roky. Častější kosení se nedoporučuje kvůli zachování biotopu pro pěnici vlašskou (Sylvia nisoria), ťuhýka obecného (Lanius collurio), cvrčilku zelenou (Locustella naevia) a bažanta obecného (Phasianus colchicus). Na pravidelně kosených plochách, kde se vyskytují ostrůvky křovin i stromů, již probíhá vhodný management. Kosení je prováděno jednou ročně a jsou ponechávány samotné keře a skupiny stromů.

Obnažený povrch

Plochy pokryté travními porosty s pravidelným obnažováním půdního povrchu vytvářejí biotop, který podmiňuje výskyt bramborníčka černohlavého (Saxicola rubicola), skřivana lesního (Lullula arborea), bělořita šedého (Oenanthe oenanthe). Tyto plochy je nutné zachovat a je doporučeno půdní povrch narušovat v minimálním intervalu jednoho roku s použitím například zemědělské techniky. Poslední plocha travního porostu se nachází na místech s nezapojenou vegetací. Jsou to sušší stanoviště v oblastech výchozů skalního podkladu, obnažených vyvýšenin a sešlapávaných ploch. Uplatňuje se zde například chmerek mnohoplodý (Scleranthus polycarpos), jetel rolní (Trifolium arvense), turan ostrý (Erigeron acris agg.), mrvka myší ocásek (Vulpia myuros) a bělolist menší (Filago minima). Z důvodu minimálního zarůstání není doporučen žádný zvláštní typ managementu, pouze opatrné narušení povrchu nejméně jednou za rok. Na plochách s výskytem soliterních dubů by mělo docházet minimálně jednou za 3 roky ke kosení travního porostu, expandujících křovin a popřípadě k odstranění dřevin kromě dubů.

Narušovaný povrch

Plocha s hlinitopísčitou stěnou může sloužit jako studijní plocha pro plazy, hlodavce a břehuli říční (Riparia riparia). Pro vznik této plochy je doporučeno vytvořit svislou stěnu o výšce 1,5 až 2 metry a o délce 8 metrů. Plochy s výskytem tůní tvoří velmi důležitý biotop.[4] Z důvodu zanikání a vysychání tůní vymizela například ropucha krátkonohá (Bufo kalamita) či čolek horský (Triturus alpestris).[5] Proto je nutné tyto tůně udržovat a obnovovat nejméně jednou za 3 roky. Poslední plochou s nutným managementem jsou plochy s výskytem původních cest. Tyto původní cesty je doporučeno udržovat a obnovovat pomocí například zemědělské techniky nejlépe jednou za rok, nebo alespoň jednou za období platnosti plánu péče. V bezodtokových oblastech cest se mohou pak vytvářet dočasné či trvalejší kaluže, ve kterých byl koncem 90. let 20. století zaznamenán listonoh letní (Triops cancriformis) a žábronožka sp.[4]

Informační cedule v rámci naučné stezky Rakovník

Přírodní rezervaci Tankodrom je věnována zastávka v rámci naučné stezky Rakovník. Stezka je dlouhá 4 km a vede přes město Rakovník i jeho okolím. Celá stezka má 10 zastávek s informačními cedulemi. Přírodní rezervace Tankodrom je zastávka číslo 6.[7] Na informační ceduli se lze dočíst základní informace o přírodní rezervaci včetně historie. Informační cedule také představuje ve zkratce floru a faunu, kterou je možné v přírodní rezervaci nalézt. Navíc zve k akci s názvem „Vítání ptačího zpěvu“ a lze se zde dozvědět něco málo o kroužkování ptáků.[8] Samotná přírodní rezervace Tankodrom se nachází od této informační cedule vzdušnou čarou přibližně 1,5 km.[9]