Strnad luční

Největší z evropských strnadů (délka těla 16–19 cm), s nápadně robustním zobákem. Zbarvením připomíná skřivana, svrchu je šedohnědý, tmavě čárkovaný, zespodu bělavý, s tmavými čárkami na hrudi a bocích. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně.[2]

Při přeletech na krátké vzdálenosti nechává svěšené nohy.

Zpívá z vyvýšených míst; zpěv tvoří řinčivé, zrychlující se cikciktrilililil, připomínající chrastění svazkem klíčů.[3][4]

Hnízdní areál sahá od severní Afriky a západní Evropy východně po střední Asii.[3] Převážně stálý druh.[2]

Hnízdí v otevřené zemědělské krajině.[2] V České republice došlo po poklesu v sedmdesátých letech 20. století k opětovnému růstu populace i areálu. V současné době hnízdí v níže položených oblastech celého území. V letech 1985–1989 byla populace odhadována na 700–1400 párů, v letech 2001–2003 již na 4000–8000 párů.[5] Zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh.[6]

Má složitý systém páření; objevuje se u něj monogamie (převládá) i polygamie, někteří ptáci navíc zůstávají nespárovaní. Hnízdí většinou 1× nebo 2×, někdy i 3× ročně. Hnízdo je zpravidla na zemi v trávě, vzácněji i výše v křovinách. Snůška čítá 3–5 vajec o velikosti 24,8 × 18,3 mm. Inkubace trvá 12–14 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Mláďata, která krmí převážně samice a jen příležitostně později i samec, opouští hnízdo ve stáří 9–13 dnů. Další zhruba 2 týdny jsou pak krmena mimo něj.[3][4]

Živí se semeny, pupeny a bezobratlými, které hledá na zemi i na vyšších rostlinách.[3]

• 
  Strnad luční
• 
• 
  Vejce strnada lučního (Emberiza calandra)