Jezevec lesní

Na území ČR je jezevec největší lasicovitou šelmou, váží 10 až 20 kg, dlouhý je až 85 cm a s ocasem má metr. V porovnání s ostatními lasicovitými šelmami má jezevec zcela odlišný tvar těla, zavalitou postavu. Má téměř bílou hlavu, jen přes oči má široké černé pruhy. Srst je žlutošedá s černými a bílými konci, hrubá a štětinatá. Došlapuje na celá chodidla (ploskonožec) a tlapy má opatřeny pěti velkými drápy. Uši má malé. Pohybuje se pomalu.

Jezevčí nora

Vyhrabává si noru ve vyvýšeném terénu. Je vždy hodně členitá s mnoha chodbami a komorou ve středu, kde spí. Nora může být až 5 m hluboká. Přes zimu omezuje svoji aktivitu, hodně spí, ale do skutečného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou neupadá.[2] Je velmi čistotný – trus ukládá mimo noru, neobjevují se zde ani zbytky potravy na rozdíl třeba od nor lišek. Živí se hmyzem, dešťovkami, hraboši, vejci, semeny, houbami, kořínky, občas i zdechlinou – je všežravec.[3]

Jezevčí páření se nazývá chrutí. Mláďatům, kterých se rodí 1-5, se otevírají oči po 3 týdnech. Jsou kojena přibližně 10 týdnů a po 5 měsících se osamostatňují. Dospělosti dosahují ve věku 1,5 - 2 let.[4]. Jezevci se dožívají věku až 15 let,[2] v zoo až 20 let ^[zdroj?].

Stopy jezevce v rámci naučné stezky NPR Kladské rašeliny

Počet jedinců v posledních desetiletích na většině míst výskytu buď vzrůstá nebo je stabilní, což je dáno například redukcí vztekliny. Druh je tedy IUCN veden jako málo dotčený.[5] V Česku populace rovněž roste a pro roky 1996-1999 byla odhadnuta na 13 500 jedinců.[6]

Jezevec obývá mírné pásmo Evropy a Asie. Rozšířen je téměř v celé Evropě (včetně britských ostrovů) jižně od polárního kruhu a v celé Asii až po Japonsko na východě, po střední Ob na severu a po Izrael, Írán, Tibet a jižní Čínu na jihu. Rád vyhledává lesy prostoupené poli a loukami, kde nachází možnosti budovat své složité nory a dostatek potravy.[7]

Jezevec jako domácí mazlíček na renesanční fresce Sodomy v Monte Olivetano, asi roku 1503

Jezevci se objevují již v počátcích našeho letopočtu v keltské a germánské mytologii. Jezevec byl v Evropě pokládán za symbol odvahy a zmužilosti. V době renesanční byl ochočován a chován jako domácí zvíře na vodítku.

Tradiční skotská tobolka, zvaná sporran, bývá vyráběna z jezevčí kůže. Z chlupů jezevce se vyráběly také holicí štětky. Jezevčí maso je poživatelné, oblíbené bylo hlavně v Rusku. Jezevci se loví především norováním.