Kroužkování

Ptačí kroužky jsou obvykle malé plechové hliníkové nebo ocelové proužky, na kterých jsou lisem vyraženy základní identifikační údaje vztahující se ke kroužku - unikátní alfanumerický kód, země původu, identifikace příslušné kroužkovací stanice, popř. další evidenční údaje. Ptačí kroužky jsou obvykle ptákům připevňovány na nohu, a to nejčastěji na tarsus. K tomu, aby byl výzkum prováděn efektivně a seriózně musí být vedena systematická a velmi podrobná evidence všech kroužků jakož i velmi jasná a naprosto přesná evidence všech kroužkovaných ptáků, a to, pokud možno, koordinovaně v rámci všech zemí světa.

Po šetrném odchycení (zpravidla do ornitologické sítě) příslušného jedince je pták ornitologickým specialistou pečlivě prohlédnut, popř. i zvážen a změřen. Zároveň s tím je i identifikován podle svého biologického druhu (specie), a pokud je to možné, je určeno jeho pohlaví a přibližný věk. Pokud již odchycený jedinec kroužek má z nějakého předchozího kroužkování (tzv. zpětný odchyt neboli retrap), je do evidence zapsán jeho odchyt, jsou zapsány identifikační údaje z jeho kroužku a pták je puštěn na zpět na svobodu. Pokud ještě žádný kroužek nemá a jedná se o druh, který je předmětem výzkumu, respektive je schválen pro kroužkování, potom je mu šetrným způsobem na nožičku připevněn kroužek příslušné velikosti, který se jemně secvakne kleštěmi tak, aby mu z nohy během života nepadal a ani nijak zvlášť nepřekážel nebo jej nezraňoval. Veškeré údaje se pečlivě zaevidují a pták je vypuštěn na svobodu.

Odchytová zařízení

Pro odchyt ptáků za účely kroužkování se používají zpravidla ornitologické nárazové sítě. Ty se umisťují do míst, kde lze předpokládat pohyb ptáků a to nejlépe mezi vegetaci tak, aby z pohledu ptáka byly co nejméně viditelné. Velmi používanou metodou je odchyt pomocí nárazových sítí v rákosinách, kde lze odchytit velké množství nocujících ptáků. Mimo nárazových sítí se při odchytu ptáků používají i další zařízení, jako například sklopné pasti opatřené návnadou, nebo velké víceméně permanentní pasti typu Helgoland pro odchyt velkého množství migrujících jedinců. Zejména při ochytu bahňáků se používají „vrše“ (anglicky walk-in trap), do kterých bahňáci sami vstoupí, ale už z nich nenaleznou cestu ven. Nejen při výzkumu bahňáků se používají i tzv. „kanónové sítě“, kdy jsou ptáci nejprve ornitology vlákáni do cílového prostoru pasti, kam je na ně pomocí dálkového ovládání vystřelena složená síť. Některé ptáky (jako např. mláďata v budkách nebo labutě) je možno odchytávat i do rukou.

Strnad obecný (Emberiza citrinella) s barevným rozlišovacím kroužkem.

Český kroužek

Hlavní národní kroužkovací stanicí v České republice je již dlouhou dobu zoologické oddělení Národního muzea v Praze, které také vede všechny potřebné evidence a provádí pravidelné vyhodnocování všech zachycených kroužků (a to i ze záchytů od mrtvých respektive uhynulých ptáků) a provádí to jak u kroužků vlastních (tedy pocházejících z naší národní kroužkovací stanice) tak i kroužků z jiných zemí, tedy z cizích kroužkovacích stanic.

Vzhledem k tomu, že ptáci migrují (přelétají z místa na místo) po celém světě neznajíce žádných geografických hranic musí být tato vědecká činnost mezinárodně řízena a koordinována a musí být též zajištěna mezinárodní pravidelná výměna všech získaných informací respektive dobré sdílení všech potřebných dat. Jinak by tato činnost neměla vůbec žádný efekt a ztratila by svůj praktický smysl.

Práci spojenou s kroužkováním ptáků provádí, mimo jiné, též řada odborných nadšenců z řad amatérských ornitologů, kteří jsou sdruženi v České společnosti ornitologické. Jedná se o odborné občanské sdružení zabývající se, mimo jiné, zejména výzkumem života ptáků, dále též ochranou ptačích druhů či osvětovou činností na poli ochrany přírody. Česká společnost ornitologická také úzce spolupracuje s řadou profesionálních odborných zoologických pracovišť i občanských sdružení. Jedná se, kromě již zmíněného Národního muzea v Praze, také o katedry zoologie jednotlivých vysokých škol či univerzit (přírodovědné fakulty), zoologické zahrady, odborné ústavy Akademie věd ČR apod. Z občanských sdružení je vhodné připomenout především Český svaz ochránců přírody.

Kroužkování je mimo již psané také technika při tvorbě šperků a historické kroužkované zbroje. K výrobě se používají prefabrikované kroužky z barveného obecného kovu, bižuterního kovu bez obsahu niklu, pro historickou zbroj také ze železa. Kroužky se podle různých technik spojují dohromady a vytvářejí tak nepřeberné množství ozdobných řetízků i plošných útvarů. Pro manipulacis kroužky se používají nejčastěji ketlovací kleště, nebo speciální prstýnky z otvory pro snadné rozevírání kroužků.

• BUSSE, Przemysław; MEISSNER, Włodzimier. Bird Ringing Station Manual. Warsaw, Berlin: De Gruyter Open Ltd, 2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-07. ISBN 978-83-7656-053-3.
• OLEKŠÁK, Milan; GÁLFFYOVÁ, Monika. Príručka krúžkovateľa. Bratislava: Slovenská ornitologická spoločnosť/BirdLife Slovensko, 2012. 98 s. ISBN 978-80-89526-09-3.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kroužkování na Wikimedia Commons
• Kroužkovací stanice
• Národní muzeum