Svízel povázka

Svízel povázka se vyskytuje především v nížinách a podhorských oblastech. V Evropě má značné rozšíření snad všude s výjimkou Severských zemí a severní poloviny Britských ostrovů. V České republice roste nejhojněji v jižních Čechách. Přednost dává vlhkým slunným loukám, mezím, křovinám nebo břehům rybníků.[1]

Kořeny této rostliny jsou krátké, tenké a chudě větvené, bez rozvětvené kořenové hlavy nebo oddenků.

Lodyha svízele je čtyřhranná, snadno se zlomí a někdy dorůstá až do metrové výšky. Může být poléhavá, vystoupavá, nebo popínavá.

5–20 mm dlouhé a 5–7 mm široké obkopinaté listy, se větví přeslenitě po 5-8. Kraje listů tvoří drsné papily (chlupy), které směřují k vrcholu listu. Svrchní strana listu je hladká, lesklá, zespodu jsou listy matné. V létě kvete svízel řídkým vrcholičnatým květenství, s široce vejčitým obrysem. Jednotlivé květy jsou oboupohlavné, zpravidla bílé. Vyrůstají na 2–4 mm dlouhé květní stopce. Kulovitá koruna je rozdělena na ploché hrotité cípy, kalich je zakrněný.[2]

Plody jsou dvounažky, které se skládají ze dvou hnědočerných až černých merikarpií, dlouhých 1,2 - 1,4 mm.

• 
  Detail květenství
• 
  Květenství

Svízel povázka má podobné léčivé účinky jako ostatní zástupci rodu svízel.V nálevu působí jako diuretikum a spazmolytikum při zvýšeném zadržování vody v organismu, při zánětech močových cest, dysurických obtížích a křečích hladkého svalstva gastrointestinálního a močového traktu. Dále také proti epilepsii, chudokrevnosti a hysterii. Kloktání teplého nálevu pomáhá při obrně hlasivek a rakovině jazyka. Zevně, ve formě koupelí, se svízel využívá při furunkulóze, vyrážkách a v obkladech na popáleniny.[3]