Žábronožky

Žábronožky mají protáhlé, z boku stlačené a stejnoměrné článkované tělo bez karapaxu. Můžeme je nalézt v dočasných tůňkách a loužích, které vznikají na jaře táním sněhu nebo v létě záplavami. Zdržují se při dně a plavou hřbetem dolů. Díky pohybům končetin vyvolávají proud vody, který jim přihání potravu k ústům. Živí se drobnými organismy.

Vajíčka žábronožek dokáží v suchém bahně přežít několik let. Někdy až 5 let a více.

Jde o primitivní korýše, jejich tělo je složeno z málo diferencovaných somitů. Kutikula je měkká, neobsahuje téměř žádný CaCO₃. Hlava, která nesrůstá se žádným hrudním somitem, má ještě naznačenou segmentaci – je přítomen šev mezi neurocephalonem a gnathocephalonem, a někdy i šev oddělující mandibulární segment od hlavy. Na ní je rudimentální naupliové očko, složené oči na stopkách, druhotně nečlánkovaná nitkovitá tykadélka a tykadla, která jsou silná, u samic jednočlánková a u samců dvoučlánková, klíšťkovitá. Tykadla samců slouží pro přichycení samice při kopulaci. Mandibuly jsou silné, ale 2 páry maxil jsou zakrnělé. Hrudní nožky jsou velmi blízké parapodiím – mají jediný kloub a jsou napínány tlakem hemolymfy. Primitivnost žábronožek potvrzuje i fakt, že jejich nožky jsou funkčně nediferencované, podobně jako u Polychaeta – slouží k pohybu, dýchání, filtrování planktonu z vody, a jsou na nich i smyslové senzily.

V České republice se vyskytuje asi jen 9 druhů žábronožek:

• žábronožka letní (Branchipus schaefferi)
• žábronožka solná (Artemia salina) – vyskytuje se ve slaných vodách, je využívána jako krmivo pro akvarijní rybky.
• žábronožka sněžní (Eubranchipus grubii)
• žábronožka panonská (Pristicephalus carnuntanus) – tělo je asi 10 až 20 mm dlouhé s poměrně silným a dlouhým vaječným vakem. Rozšířena je především v jihozápadním Slovensku, v Maďarsku a v Rakousku.

• Taxon Anostraca ve Wikidruzích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu žábronožky na Wikimedia Commons