Břehule říční

Hnízdiště břehulí říčních v pískové stěně poblíž Jindřichova Hradce v oblasti přírodní památky Pískovna na cvičišti

Měří na délku 12 cm. Samec i samice jsou na horní straně těla hnědí, na spodní bílí. Charakteristickým znakem je zemitě hnědý příčný proužek na hrdle a mělce vidlicovitě vykrojený ocas.

Žije v Evropě, Asii, severní Africe a Severní Americe. Obývá místa s vysokými hlinitými břehy nebo podobné stěny, například v pískovnách.

Vejce břehule říční

V hliněných nebo pískových stěnách vyhrabávají samec se samičkou hnízdní noru, která končí hnízdní komůrkou. Komůrku vystýlají trávou a peřím. Na 4–6 bílých vejcích sedí oba rodiče 16–18 dní. Živí se drobným hmyzem, který chytají v letu.

Břehule patří mezi ohrožené druhy ptáků. Po umělé regulaci vodních toků našla náhradní stanoviště v pískovnách a dalších těžebních prostorech. V rámci projektu „Stabilizace populace břehulí v Jihočeském kraji“ organizace Calla upravuje hnízdní stěny břehulí v jihočeských pískovnách ve Lžíně na Táborsku, Záblatí na Třeboňsku a Třebči na Borovansku, ve kterých bylo napočítáno celkem 863 břehulích nor.[3]

Přirozenými hnízdišti břehulí jsou strmé říční břehy obnovované povodněmi. Těch je v současnosti nedostatek zejména kvůli regulaci řek, tudíž si musí břehule hledat nová hnízdiště. Nachází je zejména v pískovnách, ale také v jiných člověkem vytvořených místech (hromady hlíny či písku, otvory v říčních nábřežích), kde však často dochází ke kolizi s lidskou činností. V pískovnách ČMŠ jsou pro břehule připraveny vhodné stěny k hnízdění vysoké alespoň 3 metry. V nich se nacházejí nory, do kterých se nedostane ani člověk, ani přirození predátoři.

• Česká společnost ornitologická – Pták roku 2013[4][5]