Arkóza
Arkóza je typ pískovce s podílem nestabilních zrn (živce, muskovit, úlomky nestabilních hornin) nad 25 %[1]. Přechod od křemenných pískovců k arkózám tvoří arkózové pískovce s podílem nestabilních součástí od 10 do 25%.[2]
| Arkóza | |
|---|---|
 Arkóza z oblasti Španí Doliny | |
| Zařazení | sedimentární |
| Hlavní minerály | křemen, živce, muskovit |
| Akcesorie | limonit, hematit, illit |
| Textura | psamitická |
| Barva | šedá, zelená, hnědá, růžová |
Jde o zpevněnou sedimentární horninu říčního vzniku střední až hrubé zrnitosti. Má různou barvu, nejčastěji však hnědou, žlutou nebo bílou. Arkóza má obvykle jílovitou základní hmotu a vápnitý, někdy křemitý tmel. Často je zbarvená do růžova (od růžových živců) nebo do červena (od hematitu). Často obsahuje i lupínky muskovitu. Hrubozrnné arkózy se podobají žule. V důsledku krátkého transportu jsou slabě vytříděny.
Termín jako první použil A. Brongniart v roce 1823.[3]
Vznik a výskyt
Arkóza vzniká všude, kde zvětrávají magmatické nebo metamorfované horniny bohaté na živec, například granitoidy.
Zvětralina, která tvoří klasty arkózy, je zpravidla jen krátce transportována nebo se velmi rychle usazuje; zrna nestabilních hornin a živců by se při delším transportu rychle rozpadla. Arkóza se tak tvoří především na okraji horských pásem ve vyšších zeměpisných šířkách. Živce totiž chemicky zvětrávají v povrchových podmínkách na jílové minerály (kaolinizace), obzvlášť ve vlhkém a teplejším prostředí.
Arkózy se proto nacházejí spíše v sušším a chladnějším prostředí, i když to není pravidlem.[4] Podle dnešních představ vznikají arkózy přímo nebo hned po skončení orogeneze v neklidném prostředí. Jsou proto texturně nezralými horninami: častá je hrubá vrstevnatost nebo šikmé zvrstvení. Z velké části se arkózy nacházejí přímo v nadloží granitických hornin; typické jsou též pro deltové, říční a kontinentální prostředí. Větší tělesa arkózy tak nalezneme především v říčních plošinách na úpatích hor.
Výskyt
Ve světě jsou známy například ze sparagmitového souboru baltického štítu nebo z Německa (Sárská pánev). V Českém masivu arkózy vytvářejí polohy v karbonských a permských sedimentech, hlavně mezi Rakovníkem a Kladnem, v pánvi plzeňské a svatoňovické[5] nebo v blanické a boskovické brázdě.[6]
Na Slovensku jsou v Západních Karpatech známé polohy arkóz ze Starohorských vrchů, Slovenského rudohoří, ale i z obalových jednotek tatrika, např. z karbonských hornin selecké jednotky v Považském Inovci.
Použití
Arkózy se běžně používají jako stavební kámen nebo jako přísada do betonu a jako kamenivo. Arkózové pískovce a arkózy od Kamenných Žehrovic u Kladna byly použity při stavbě Národního divadla v Praze.[2] Historicky sloužily také k výrobě mlýnských kamenů.[5] V případě vysoké čistoty mohou být také těženy jako zdroj živců pro sklářský průmysl.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arkóza na slovenské Wikipedii.
- Folk, R.L., 1980: Petrology of sedimentary rocks. Archivováno 14. 2. 2006 na Wayback Machine Hemphill, Austin, 182 s.
- DUDEK, Arnošt; MALKOVSKÝ, Miroslav; SUK, Miloš. Atlas hornin. 2. vyd. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 142–3.
- Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 29
- PETRÁNEK, Jan. On-line geologická encyklopedie - Arkóza [online]. geology.cz [cit. 2016-03-10]. Dostupné online.
- NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 222 s. S. 174.
- Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz [cit. 2016-03-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu arkóza na Wikimedia Commons
