Medvěd lední

Medvěd lední (Ursus maritimus), označovaný též jako medvěd polární, je velký druh medvěda typický pro severní polární oblast. Oproti ostatním medvědům využívá užší ekologickou niku, na niž se výborně adaptoval tělesnými vlastnostmi uzpůsobenými na nízké teploty, na pohyb na sněhu, po ledu a v neposlední řadě na plavání v chladné vodě. Živí se zejména lovem, přičemž jeho hlavní kořistí jsou tuleni (Phocidae), zdržující se při okrajích mořského ledu. Není-li potravy dostatek, žije ze své tukové rezervy a je schopný hladovět po dobu několika měsíců. Druh popsal anglický námořník Constantine John Phipps v roce 1774.

Medvěd lední
Stupeň ohrožení podle IUCN

zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
Čeleďmedvědovití (Ursidae)
Rodmedvěd (Ursus)
Binomické jméno
Ursus maritimus
Phipps, 1774
Rozšíření medvěda ledního
Rozšíření medvěda ledního
Synonyma
  • Ursus eogroenlandicus
  • Ursus groenlandicus
  • Ursus jenaensis
  • Ursus labradorensis
  • Ursus marinus
  • Ursus polaris
  • Ursus spitzbergensis
  • Ursus ungavensis
  • Thalarctos maritimus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V kohoutku může měřit až 1,6 metru, délka těla činí přibližně 2,5 metru, a stojí-li na zadních nohou, dosahuje výšky okolo 2,4–3,3 metru. Samec může vážit 300–800 kg (výjimečně i více) a největší hmotnosti dosahuje obvykle před začátkem období zimního klidu (tedy zcela vykrmený).[2] V současné době bývá považován za nejtěžší dravé zvíře žijící na souši. Údajně největší doposud známý exemplář dosáhl váhy 1 002 kg a vzpřímený mohl být vysoký kolem 3,5 metru.[3][4][5] Samice jsou výrazně menší a váží okolo 150–300 kg, v březosti až 500 kg.[3][6]

Období páření probíhá od konce března do začátku června. Samice je gravidní 6,5–9 měsíců, ale prodělává takzvanou utajenou březost, kdy se nejprve pozastaví vývoj oplozeného vajíčka a posléze znovu obnoví v příhodnou dobu, zpravidla v srpnu nebo září. Medvíďata se rodí slepá a hluchá, o hmotností 450 až 900 gramů. Ve věku 4–5 měsíců jsou již schopna pozřít tuhou stravu a až do stáří 2–3 let sbírají zkušenosti od své matky. Do pohlavní zralosti se dostanou při dovršení čtvrtého až šestého roku života. Lední medvěd se ve volné přírodě jen zřídka dožije více než 25 let, přesto bylo u jednoho nalezeného mrtvého jedince odhadnuto stáří okolo 32 let.[7] V zajetí se samice medvěda ledního dožila úctyhodných 43 let a 10 měsíců.[6]

Medvěd lední je chráněn mezinárodními dohodami. Na základě nekompletních studií odborníci usuzují, že v divoké přírodě žije okolo 23 000 jedinců (2018). Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej od roku 2006, v roce 2008 a po poslední uvedené studii z roku 2015 vede jako zranitelný druh[8], a to především na základě nejisté budoucnosti s ohledem na možné či už působící hrozby způsobené člověkem nebo vzniklé v důsledku ekologických změn.[9][10]

Rozšíření a početnost
Lední medvěd při tzv. driftování

Lední medvědi se pohybují prakticky po celé Arktidě, primárně podél polárního ledového obalu a jen vzácněji v blízkosti severního pólu, pouze v létě někteří medvědi proniknou až sem. Přirozeným prostředím jsou pro ně bloky ledových ker, okraje břehů a otevřené vody, tvořící vzájemnou kombinaci (viz polynie). V nepříznivém období, při letním tání, jsou nuceni pobývat i na pevnině.[11] V zimě je lze spatřit až na jihu Kanady v zamrzlém Jamesovu zálivu. Podobně se v období migrace stahují do blízkosti kanadského města Churchill v provincii Manitoba, kde vyčkávají, než zamrzne Hudsonův záliv.[12] Do Churchillu se na tuto podívanou každým rokem sjíždějí stovky turistů. Vlivem takzvaného driftování na ledových masivech je může mořský proud či vítr zanést daleko na jih, a tak byli spatřeni například až v Norsku.

Celkově se tedy medvěd lední rozšířil do oblasti Dánska (Grónsko), Norska (Špicberky, Jan Mayen, Medvědí ostrov), Ruska (Země Františka Josefa, Nová země – proslulá testy jaderných zbraní v letech 1955 až 1990, které mohly mít negativní vliv na genetiku zdejších medvědů[13], Severní země, Novosibiřské ostrovy, Wrangelův ostrov, Kamčatka, Anadyrský záliv), USA (Aljaška, okolí Yukonu, Labrador) a Kanady. Všechny zmíněné státy jednotně spolupracují pod záštitou dohody, v níž se společně shodují na důležitosti zachování a ochrany přeživší populace medvěda ledního, a zároveň přislíbily spolupráci v oblasti výzkumu. Ilegální lov je kontrolován příslušnými úřady.[3][8][14][15] Vzácně se může objevit na severu Finska či na Islandu. Konkrétně na Island se občas dostává z Grónska a z bezpečnostních a finančních důvodů je zde zabíjen.[16]

Mezinárodní svaz ochrany přírody od roku 2015 uvádí, že k poklesu dochází asi u tří z celkem 19 známých regionálních populací. Jednu subpopulaci vědci označili za rostoucí, šest za stabilní a posledních devět za blíže nespecifikované, neboť není k dispozici dostatek údajů. Na základě těchto nekompletních studií biologové usuzují, že v divoké přírodě žije okolo 22 000–31 000 jedinců.[8][17][18][19] V novější studii, publikované v roce 2018, odborníci počítají s populací okolo 23 000 jedinců (v rozmezí 15 972–31 212).[20]

Vzhledem k očekávané ztrátě biotopu v důsledku klimatických změn je medvěd lední uveden v úmluvě CITES (oficiálně již od roku 1975), v příloze II (obchodování je na mezinárodní úrovni omezeno a podřízeno dozoru)[9][10], a podle IUCN jde o zranitelný druh.[8] Nejen Světový fond na ochranu přírody (WWF) naznačuje, že lední medvěd je důležitým indikátorem změn v arktickém ekosystému. Studie této šelmy může tak pomoci odhalit, jak nebezpečná je nebo může být proměna zdejšího prostředí. V otázce globálního oteplování je proto považován za vlajkový druh. S touto tematikou je obecně úzce spojován a zrovna tak je častým terčem zájmu médií, coby odstrašující případ. Nicméně sdělovací prostředky, převážně pak masmédia, mají tendenci ve svých tvrzeních přehánět a namísto faktů upřednostňují spíše senzaci.[21][18][22][23][24] Například na Špicberkách (Norsko) od začátku roku 2020 odborníci evidují nadprůměrný nárůst mořského ledu.[25] Za zmínku jistě stojí i to, že k roku 2015 zde žilo přibližně o 42 % více jedinců, než tomu bylo v roce 2004.[25] To ale nemění nic na tom, že tato šelma čelí mnoha různým hrozbám (viz kapitola Ohrožení).

Taxonomie
Lední medvěd se přímo adaptoval na život v chladné Arktidě.

Lední medvěd náleží do rodu Ursus (medvěd) a řadí se do čeledi Ursidae (medvědovití). Od ostatních savců řádu Carnivora (šelmy) se tento rod robustních šelem oddělil před asi 38 miliony let. Z evolučního hlediska jsou medvědovití nejmladšími šelmami. Tito tvorové mají úzkou vazbu na šelmy psovité. Příbuzenství je tak patrné, že jsou označováni za jednu z postranních větví psovitých. Výchozí formou medvědovitých byla poměrně malá a převážně na stromech žijící zvířata, která se až teprve později přizpůsobila pozemnímu způsobu života. Koncem oligocénu až začátkem spodního miocénu to byli tvorové velcí asi jako dnešní liška, teprve s postupem času rostli do větších rozměrů. Kosterní pozůstatky jedné z těchto nejstarších forem byly objeveny mimo jiné i v Čechách, a sice v Tuchořicích u Loun. Během miocénu se již objevily i první velké formy, které rostly do podobných rozměrů jako dnešní grizzlyové nebo medvědi lední (např. rod menších druhů Hemicyon a mladší pokračovatel větších zástupců rod Agriotherium). Moderní rod Ursus má své nejstarší zástupce v mladším pliocénu a jedním z nich je tehdejší největší medvědovitá šelma – vyhynulý medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), který byl o něco málo větší než dnešní medvěd hnědý a mohl dosahovat hmotnosti 250–500 kg.[26][27]

Fylogenetický strom vytvořený na základě fosilních nálezů dokazuje, že nejblíže příbuzný medvědovi lednímu je medvěd hnědý (Ursus arctos). S tímto druhem sdílí hned několik společných znaků, například podobnou chemicko-biologickou strukturu mozku nebo je hostitelem stejných střevních parazitů (např. Toxascaris transfuga).[28] Objevené fosilie a genetický výzkum (mitochondriální DNA) naznačuje, že se od medvěda hnědého samostatně oddělil asi před 300–150 tisíci let, pravděpodobně kvůli změně klimatu.[29] Podrobná analýza jaderné DNA zase prokázala, že se mohl vyvinout daleko dříve, údajně už před 600 000 let.[30] Ovšem nejnovější výzkum založený na analýze kompletních genomů prozradil, že se jeden od druhého oddělil asi před 400 000 let.[31] Kosterní pozůstatky dále prozradily, že se podoba jeho stoliček oproti příbuznému druhu změnila na ty, které jsou typické pro masožravce (medvěd hnědý je všežravec). Stalo se tak přibližně v období před 20–10 tisíci lety.[32] Za nejstarší dochovanou fosilii medvěda ledního se považuje nález dolní čelisti dospělého samce z roku 2004 na Špicberkách, jejíž stáří se datuje do doby před 130–110 tisíci lety.[29][15]

Hybrid pizzly v Zoo Osnabrück (Dolní Sasko, Německo)

Asi v polovině 19. století byl lední medvěd řazen do vlastního rodu Thalarctos, z čehož sešlo poté, co byly nalezeny důkazy o křížení s medvědy hnědými, objasňující druhovou evoluční divergenci.[29] Získal tak zpět původní vědecký název Ursus maritimus, který již navrhl C. J. Phipps. Hybrid vzniklý křížením s poddruhem grizzly se nazývá pizzly.[33][34][35] Na základě této skutečnosti by mohl být medvěd lední s medvědem hnědým natolik blízce příbuzný, že by se mohlo jednat o poddruh. Jejich vzájemné morfologické a fenotypické rozdíly však tuto možnost vylučují.[15][29]

Některé starší studie vycházející z původních popisů dělily populaci této šelmy na dva poddruhy: medvěd lední americký (Ursus maritimus maritimus) a medvěd lední sibiřský (Ursus maritimus marinus). Nicméně naprostá většina odborníků v současnosti (2021) toto rozdělení neuznává a považuje medvěda ledního za monotypický druh. Přestože existují důkazy o segregaci populace, jsou genetické materiály medvědů navzdory geografickému rozsahu prakticky totožné, nebo jen minimálně rozdílné.[36][37][38][39]

Genetickou výbavu medvěda ledního tvoří diploidní karyotyp 2n = 74 chromozomů, a takovou sdílí se všemi recentními medvědy z rodu Ursus. Odlišnou má kupříkladu panda velká z rodu Ailuropoda (2n = 42) nebo medvěd brýlatý z rodu Tremarctos (2n = 52).[40][41][42][43][44]

Nomenklatura

Lední medvěd tráví více než polovinu svého života na mořském ledě a na základě této skutečnosti nese i vědecké jméno; poprvé jej popsal anglický důstojník královského námořnictva Constantine John Phipps roku 1774 a přiřadil mu vědecké jméno latinského původu Ursus maritimus, v překladu námořní či mořský medvěd, právě na základě jeho biotopu a způsobu života.[45] Protože je doslova závislý na plovoucích ledových krách, považuje se druh za mořského savce.

Fyzické vlastnosti
Lední medvěd má velmi dobře vyvinutý čich
Medvěd lední má celkem 34–42 ostrých zubů a obzvláště výrazné jsou jeho velké a ostré špičáky
Odlišné hlavy medvědů z profilu, zleva; medvěd hnědý, medvěd baribal a medvěd lední

Medvědi jsou, zejména co se hmotnosti týče, jedni z největších žijících suchozemských predátorů planety. V čele mezi všemi druhy se umístil medvěd lední, který dosahuje až čtyřikrát větší hmotnosti než lev. Co se týče velikosti a fyzické síly, v těsném závěsu se nacházejí medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) a medvěd kodiak (Ursus arctos middendorffi), poddruhy medvěda hnědého (Ursus arctos).[46][47][48] Ovšem krokodýl mořský, který se rovněž živí potravou pocházející ze souše, může dosahovat ještě větší hmotnosti než medvěd lední. Z hlediska vývoje života na Zemi tento primát patří obřím teropodním dinosaurům, dosahujícím zhruba desetinásobné hmotnosti.[49]

Tělo medvěda ledního je velké a podsadité, podobné medvědovi hnědému. Hlava je relativně menší, avšak delší než hlavy většiny medvědů. Předozadní délka lebky samce je 353–412 mm, samice 311–380 mm.[50] Krk je protáhlý. Oblé uši jsou v poměru k hlavě malé, při nízkých teplotách jsou tedy lépe chráněné před mrazem. Oči má malé, tmavě hnědé až černé.[50] Černý čenich medvěda ledního je za jasného dne viditelný dalekohledem až na vzdálenost několika kilometrů. Uvádí se, že medvědi číhající na tuleně si v některých případech čenich zakrývají přední tlapou, aby je neprozradil. Patrně se však jedná o obecně rozšířený mýtus, který nebyl vědeckými pozorováními potvrzen.[50] Ocas je velmi krátký, obvykle 7–13 cm, výjimečně až 21 cm.[50][51][52] V kohoutku může dospělý medvěd měřit až 1,6 metru.[6] Stojí-li na zadních nohou, měří okolo 2,4–3,3 metru. Dospělý samec dosahuje hmotnosti 300–800 kg a délky těla kolem 2 až 2,5 metru (počítaje od nosu po špičku ocasu), ve výjimečných případech až 3 metry.[50][53] Samice je výrazně menší, váží zhruba 150–350 kg[50][54] (v březosti až 500 kg) a její tělo nebývá delší než dva metry. Hmotnost se dosti liší mezi různými populacemi a u konkrétních jedinců značně kolísá i v průběhu roku. Medvědí tělo rychle spaluje energii a už za pouhý týden může šelma přijít o více než 10 % hmotnosti (medvěd spaluje až 12 325 kalorií denně, a to i navzdory tomu, že se snaží co nejvíce odpočívat).[55] Samci nejčastěji váží mezi 390 a 650 kg, samice většinou 200 až 260 kg.[56][57] Medvěd lední je proto jedním z nejpatrnějších v otázce pohlavního dimorfismu u savců, ale ještě markantnější velikostní rozdíly nalezneme u rypouše sloního, kde samec může vážit i desetinásobek samice. Údajně doposud největší exemplář, samec s hmotností 1002 kilogramů, byl nalezen a zastřelen v Kotzebueově zálivu na západním pobřeží Aljašky v roce 1960. Stál-li by tento medvěd na zadních nohou, vysoký by byl kolem 3,5 metru.[6][3][4][5][56][58] Tento exemplář je nyní vystaven na letišti v Anchorage.[59] O hmotnosti až 1000 kg zcela vykrmeného medvěda před obdobím klidu píše i německý zoolog Josef H. Reichholf.[2]

Dostupné údaje získané ze studií naznačují, že druh nyní nedosahuje takových rozměrů jako ve 20. století. V provincii Ontario zkoumala řada výzkumníků téměř tisíc medvědů ledních a tato studie publikovaná v časopise Arctic Science ukázala, že mezi lety 1984–2009 klesla průměrná váha samce o 45 kg, samice o 31 kg. Kromě nižší tělesné hmotnosti mají medvědi i menší lebky.[60][61] Pravděpodobným viníkem je měnící se klima (medvěd je zcela závislý na mořském ledě).[60][61] Pokud se populace nachází v jižnějších oblastech, je očividně náchylnější na změnu svého prostředí.[61]

Medvěd lední má celkem 34–42 ostrých zubů. Jeho chrup je celkově podobný chrupu lvů nebo tygrů, tedy dentici typických masožravců.[62] Obzvláště výrazné jsou jeho mohutné, kónické (kuželovité) špičáky, dosahující korunkové délky až 50 mm (počítaje od části čnějící z dásně). Větší rostou především samcům.[11] Na rozdíl od jiných druhů medvědů je chrup medvěda ledního vhodně uzpůsobený k chytání kořisti a trhání masa, daleko méně pak k rozmělňování vegetace.[11] Jak medvěd roste, s každým rokem se v jeho zubech vytváří tenké vrstvy cementu, díky kterým lze určit stáří zvířete. Zubní vzorec dospělého jedince obvykle vypadá takto: I 3/3, C 1/1, P 4/4, M 2/3.[11][62] Nicméně někdy mohou chybět jeden až dva přední, rudimentární, premoláry (třenové zuby).[50] Síla stisku skrývající se v čelistech medvěda se rovná hodnotě 827,4 N (neboli 1 200 Psi), což je 84,4 kg/cm2[63] (srovnatelná s jaguárem, ale menší než u tygra nebo lva[64]).

Lední medvěd na snímku termovize

Medvědí kůže je černá a lépe tak vstřebává teplo, medvíďata mají kůži růžovou. Jeho srst má obvykle bílý vzhled, vlivem oxidace může však vypadat nažloutle, hnědě až šedě. Za bílým vzhledem srsti stojí optický jev (tzv. lom světla), ve skutečnosti je ale čirá (průhledná), chlupy jsou tedy bez pigmentu.[6] Jeho kožešina je výborným izolačním materiálem, ledního medvěda lze proto jen těžko zachytit termovizí. Srst tvoří dvě vrstvy: hustá 5cm podsada a 15cm krycí pesíky, medvěda ochrání i před mrazy dosahujícími až −70 °C (běžně se ale v tak extrémních podmínkách nepohybuje).[3][65][66][67] Medvěd lední je tzv. ploskochodec (došlapuje na celou plochu chodidla).[68] Má poměrně široké přední tlapy, na kterých mají samci výrazně dlouhé chlupy. Ty přestávají růst po dovršení asi 14 let a pravděpodobně nosí známky vyspělosti, na které mohou reagovat i samice v případě výběru potenciálního partnera.[69] Podobně důležitou roli hraje například lví hříva. Mohutné tlapy s plochou o průměru až 35 cm (30 cm přední, 35 cm zadní) jsou přizpůsobené k chůzi po sněhu a díky nim se i při své větší hmotnosti nezaboří. Účelné jsou také při plavání, prsty jsou do poloviny spojeny plovací blánou. Disponuje více než pěticentimetrovými drápy zespoda pokryté srstí, které jsou zakřivené, velmi ostré a podobně jako jeho zuby vyvinuté k uchopení kořisti, nebo k udržení se na kluzkém povrchu. Je schopný jednou tlapou uzvednout až 100 kg.[52][70][71] Podle některých studií je medvěd lední „pravák“ (na základě častého poranění na pravé přední končetině), podle jiných „levák“ (z některých pozorování vyplývá, že kořist udeří levou přední končetinou).[72][73] S největší pravděpodobností však své přední tlapy používá zcela libovolně, a sice bez nějaké významné preference. Záleží pouze na situaci a tedy na důvodech souvisejících s ergonomií.[74]

Lední medvěd dokáže uplavat stovky kilometrů a pod vodní hladinou vydržet více než tři minuty

Medvěd lední je velmi obratný, silný a mrštný. Navíc je to velmi zdatný plavec, ze všech druhů medvědů je pobytu ve vodě nejlépe fyziognomicky a fyziologicky uzpůsoben (oči blízko horního obrysu hlavy, soustředění svalové hmoty do zadní části těla).[75] Za tuto schopnost vděčí třem klíčovým faktorům; má velmi hustou podsadu a srst (při plavání se namočí pouze chlupy a kůže zůstane suchá), k tomu navíc silnou vrstvu podkožního tuku (ta v podstatě zdvojnásobuje ochranu před podchlazením) a nakonec černou kůži, která lépe a rychleji absorbuje sluneční paprsky a medvěd se tak snadněji prohřeje.[70][76] Při plavání nepoužívá zadní nohy, ale pouze přední končetiny, což je vodní adaptace, která není u žádného jiného čtyřnohého savce vypozorována.[77] Dokáže v kuse plavat i několik dní a urazit přitom stovky kilometrů (zaznamenaným rekordem je 687 km v Beaufortově moři).[51][78] Ve vodě se pohybuje rychlostí okolo 5 až 10 km/h. Umí se i potápět a pod vodní hladinou setrvat více než tři minuty (maximální zaznamenaný čas ponoru u divokého jedince je 3 minuty a 10 sekund, během kterého pod vodou uplaval 40–50 metrů).[79] Nechává při tom oči otevřené a nozdry uzavřené. Rovněž dokáže vyšplhat na téměř svislé kry nebo dovede přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu. Pokud je medvěd lední donucen okolnostmi, dokáže běžet rychlostí údajně až 30–40 km/h[80], avšak jen na krátkou vzdálenost. Brzy medvěda taková zátěž unaví, proto dává přednost pomalejšímu pohybu tempem 3 až 6,5 km/h.[39][66]

Lední medvěd má skvěle vyvinutý čich. Je kupříkladu schopen zaznamenat pachovou stopu tuleně pohřbeného metr pod sněhem ve vzdálenosti více než jednoho kilometru,[81] údajně detekovat kořist vzdálenou až devět kilometrů[82] a dle některých zdrojů dokáže vycítit i více než 30 km vzdáleného ploutvonožce.[83][84] V případě rozkládající se mrtvoly, například velryby, je pach nepochybně intenzivnější a lze očekávat, že mršinu může ucítit na podobnou nebo ještě delší vzdálenost. Stejně tak snadno vyhledá doupata tuleňů nacházející se více než jeden metr pod sněhem. Citlivým sluchem si pomáhá při hledání potravy tak, že naslouchá odrazům vody o tvrdý led, aby našel vhodné místo k jeho rozbití. Na okraji štěrbiny pak číhá na tuleně. Je schopný slyšet frekvence v rozmezí 11,2–22,5 kHz[85], případně možná až 25 kHz[3]. Zrak je slabší, podobný lidskému.[15][75]

Není-li dostatek potravy, je schopný díky své tukové rezervě hladovět po dobu několika měsíců. Polovinu jeho tělesné hmotnosti tvoří právě tuk a díky přizpůsobenému oběhovému systému mu nedělá problém ani vyšší hladina cholesterolu.[86] Tato tuková tkáň dosahuje tloušťky okolo 10 cm a dobře jej chrání i před mrazivými teplotami. Patrně hůře snáší teploty vyšší než 10 °C a může se dostat do stavu přehřátí.[39] Vrstva tuku se mění v průběhu roku a je u každého medvěda individuální.[87]

Mozek a inteligence

Mozek medvěda ledního váží téměř 500 g (medián 498 g[88][89]). Pro srovnání hmotnost mozku lva se pohybuje okolo 240 g[88], dospělého člověka 1300–1400 g[88], slona 4619–4783 g[88][90] a mozek vorvaně, který je nejtěžší mezi všemi živočichy, až 7800 g[88]. Hmotnosti srovnatelné s ledním medvědem mají mozky goril či koní.[88]

Zajímavé poznatky k inteligenci živočichů přinesla studie publikovaná v roce 2016. Při ní bylo podrobeno zkoušce 39 druhů karnivorních savců, celkem 140 jedinců v různých zoologických zahradách, mezi nimiž figurovali i medvědi lední, lišky polární, irbisové, tygři, hyeny skvrnité, vydry říční či pandy červené. Každé testované zvíře mělo půlhodinový limit na to, aby se dostalo k oblíbené potravě uzavřené v kovové kleci na jednoduchou západku. Rozměry klece byly vždy přizpůsobeny velikosti zvířete. K potravě se v časovém limitu dostalo celkem 35 % šelem a zcela nejlépe si vedli medvědi, kteří měli téměř 70% (69,2%) úspěšnost. Tato studie prokázala, že úroveň inteligence (resp. míra dovednosti) souvisí s velikostí mozku (tj. velikost mozku v poměru k hmotnosti zvířete). Naopak manuální zručnost živočicha nebo způsob života v sociální skupině (ve smečce) s inteligencí nemá nic společného.[91][92]

Medvěd lední umí také využívat nástroje, aby snadněji získal potravu. V japonské zoologické zahradě v Ósace se samec medvěda ledního jménem Gogo (či GoGo) dokázal zmocnit oblíbené pochoutky, i když na ni nedosáhl – buďto maso shodil pomocí dřevěné klády, nebo na kus masa házel různě předměty. S podobnými praktikami medvědů se setkávali už domorodí Inuité. Ti dle jejich slov spatřili několik podobně vychytralých medvědů, kteří třeba silné mrože zabili tak, že je kouskem kamene nebo kusem zmrzlého ledu udeřili do hlavy (usmrtit mrože obvyklou taktikou – zakousnutím do hlavy – medvědi obvykle nedokážou, neboť odolný ploutvonožec disponuje velmi těžkou a silnou lebkou, kterou medvědi jen stěží prokousnou). Nová podrobná studie uveřejněná v roce 2021 v předním akademickém časopise Arctic potvrzuje, že nejde o žádný mýtus a skutečně se lze setkat s divokými jedinci, kteří se takto zachovají. Mezi zvířaty je použití nástrojů k řešení problémů známkou vyšší inteligence (podobně vynalézaví jsou šimpanzi, delfíni nebo sloni).[93][94][95]

Biologie a ekologie
Medvěd lední u vody, zjevně číhající na kořist

Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Kromě období páření se shromažďují u příležitosti potravy. Na jaře, v období tání, byl schopen v hojném počtu krmit se vedle ostatních souputníků na mršině velryby, přičemž se neprojevoval teritoriálním chováním. V jednom případě se u mrtvého kytovce nacházelo až 180 medvědů.[96] Spatřit lze i nepříbuzné dospělé, kteří si společně hrají a také nocují.[97] Hravá jsou především mláďata. Zejména pro mladého samce jsou domnělé souboje se sourozenci důležité. Lépe se tak připraví na situace, se kterými se bude muset vypořádat v dospělosti během období páření.[98]

Lední medvědi jsou obvykle tiší, ale dokážou vydávat různé zvuky. Samice se svými mláďaty komunikují sténáním či fučením a mláďata často naříkají brekem, přičemž při kojení mohou broukat.[62][99] Pokud je medvěd nervózní tak fučí nebo odfrkuje. Agresivní medvěd syčí, vrčí a řve.[62] Důležitá může být také chemická (pachová) komunikace: medvědi zanechávají ve svých stopách pronikavý odér, který umožňuje jednotlivcům vyhledat se navzájem v rozlehlé arktické divočině.[100]

Po většinu dne hledají potravu, za kterou jsou schopni denně putovat i několik desítek kilometrů (více než 40 km[101], např. až 70 km[70]).[48] Medvědi u aljašského pobřeží vybaveni satelitním sledovacím zařízením denně ušli průměrně 56 km a maximálně 82 km.[101] Za jeden rok medvěd může dohromady nachodit až 3 200 km.[70] Lovem stráví až polovinu svého života, ale dle WWF mají pouze 2% úspěšnost.[102] Když zrovna neshání něco k snědku, snaží se medvědi často odpočívat a šetřit drahocenné síly: někdy mohou „relaxovat“ zřejmě až 20 hodin denně.[84] Pohyb v arktickém prostředí stojí medvěda ledního spoustu energie, více než většinu ostatních savců. Proto je pro medvěda důležitá vysokoenergetická strava, díky které po větší fyzické zátěži dokáže za poměrně krátkou dobu nabrat ztracenou hmotnost a sílu.[84][103]

Jedná se o šelmy s největším rozsahem teritorií vůbec. Jejich velikost se pohybuje od cca 8 500 km2 až po zhruba 600 000 km2, přičemž v pobřežních oblastech bývá domovský okrsek menší než na zamrzlém oceánu.[51] Meziročně se velikost teritoria výrazně mění vlivem proměnlivosti krajiny.[39] Teritorialita ve smyslu obrany svého území před konkurenty vlastního druhu však u nich v zásadě neexistuje.[75] Aktivita medvědů se může měnit v průběhu roku. Nejaktivnější jsou zpravidla během jara (případně i v létě), po zimě, kdy doplňují vyčerpané tukové zásoby.[55][104] V teplejších měsících vykazují větší energetické nároky.[55] Samci v kanadské Arktidě využívají ke shánění potravy přibližně 25 % svého času na jaře a 40 % svého času v létě.[3] V zimě žijí medvědi ze svých tukových zásob, které nashromáždili během arktického léta.[2] Informace o činnosti šelem v letních měsících se mohou lišit; některé jiné autority se totiž přiklání k tomu, že v letním období jsou medvědi obvykle pasivní (spíše jen odpočívají nebo se porůznu toulají), nezávisle na tom, zda jsou nebo nejsou dotčeni klimatickými změnami. Podle nich jsou znovu čilejší až s příchodem podzimu.[104] Případně hladoví jednoduše proto, že v některých oblastech (např. pro populaci na západě Hudsonova zálivu) není k dispozici dostatek kořisti, obvykle se však živí alespoň mršinami nebo rostlinnou potravou.[15][105] Pakliže jsou podmínky mírnější, aktivní mohou být i v zimě, ale obecně se ji jen snaží přečkat a před nepříznivými podmínkami se schovávají v úkrytech (obzvláště samice s mláďaty).[2][3][84][104] Mladí nebo starší medvědi mohou část zimy přečkat ve stavu jakési otupělosti (spánku vestoje).[70] Po zimním období dosahují medvědi lední často nejnižší hmotnosti, neboť právě tehdy – během nejdrsnějšího, mrazivého období – ztrácejí nejvíce energie a přicházejí tak o své zásoby tuku.[104]

Potrava

Medvěd lední je ze všech medvědů nejvíce specializovaný na masitou stravu, trávicí ústrojí má k tomu přímo uzpůsobené.[48][51][75][106] Maso je obecně vysoce energetická a dobře vstřebatelná potrava. Živí se převážně lovem a jeho nejčastější kořistí bývají tuleni (Phocidae), především pak tuleň kroužkovaný (Pusa hispida) a tuleň vousatý (Erignathus barbatus), v menší míře i tuleň obecný (Phoca vitulina) a tuleň grónský (Pagophilus groenlandicus).[50][39][107] Soustředí se především na jejich mláďata.[53] Přikrčený na okraji ledové kry dokáže i hodiny vyčkávat, než se potenciální kořist ukáže nad hladinou, aby ji mohl bleskově uchopit.[106] Taktiku „sedni a vyčkávej“ využívá medvěd zcela běžně (z plných 90 %) a jen málokdy svou oběť vytrvale pronásleduje (zbylých 10 % situací).[55] Případně mu nedělá problém prorazit svou obrovskou silou silnější vrstvu ledu a ulovit kořist ze zdánlivého bezpečí doupěte. Tu pak mohutně kousne nebo udeří do oblasti hlavy, případně krku, a síla tohoto skusu nebo úderu může být tak velká, že doslova rozdrtí lebku zvířete. Usmrceného tuleně pak silnými čelistmi odtáhne na souš. V opačném případě na tuleně číhá ve vodě, podobně jako krokodýl, zatímco se ploutvonožec vyhřívá na souši (resp. ledové kře). Ve správný okamžik jej strhne pod vodu a usmrtí[108][109], nebo ho překvapí tím, že mu zatarasí cestu k vodě.[53] Ze své kořisti zkonzumuje kůži, tuk i vnitřnosti. Naráz je schopný sežrat až 70 kg masa, jeden 500kg medvěd dokázal pozřít najednou dokonce i 100 kg[103], ale průměrně sní na posezení asi 10 kg. Aby si udržel stálou hmotnost, dospělým tuleněm se musí nasytit každých 10–12 dní, případně ulovit nejméně tři subadultní (mladistvé) jedince nebo 19 novorozenců.[55][84] Snaží se však jíst každých asi 4–5 dní.[84] Z této kořisti získává důležitou energii, respektive z tuku těchto savců, který je vysoce kalorický (výživný).[110][111] U jiné potravy (viz níže) nebylo prokázáno, že by poskytovala dostatečnou a spolehlivou výživu pro lední medvědy.[84]

Lední medvěd s kořistí

Pro ledního medvěda je snadné vypátrat i jinou možnou kořist, protože má velmi dobře vyvinutý čich. Je přizpůsobivým oportunistou[112], který kromě obvyklých tuleňů loví i jiné ploutvonožce (Pinnipedia), jako například čepcola hřebenatého (Cystophora cristata), vzácněji mrože ledního (Odobenus rosmarus), v jehož případě se zaměřuje především na mladé jedince,[113] a dále menší kytovce (Cetacea), především běluhu severní (Delphinapterus leucas) a narvala jednorohého (Monodon monoceros).[114] Je-li možnost, zmocní se i delfínů (Delphinidae).[115][116] Rovněž často se však živí mršinami a nepohrdne ani mrtvolou velryby. Během letních měsíců může být pro medvěda složitější sehnat dostatečné množství potravy, proto žere i různé druhy bobulí, mech, mořské řasy nebo chaluhy: např. bobule vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) či šichy černé (Empetrum nigrum).[117] V nevyhovujících podmínkách loví taktéž pozemní savce (Mammalia), např. zajíce běláky (Lepus timidus), lumíky (např. Lemmus sp.) nebo mladé a nemocné pižmoně (Ovibos moschatus) či soby (Rangifer tarandus), nebo některé druhy ptáků, z hladu dokáže citelně vyplenit např. hnízdiště alkounů obecných (Cepphus grylle) nebo rybáků dlouhoocasých (Sterna paradisaea).[15][52][114][118] Na suchozemskou kořist se nicméně zaměřuje vzácně z důvodu velké energetické spotřeby při jejím lovu.[119]

Nezbytný pro medvěda je pravidelný přísun tekutin. Pije několikrát denně, často pak vodu z tajících ledovců, nebo pojídá sníh. Pokud přijímá stravu bohatou na tuk, potřeba pití vody se výrazně snižuje, neboť je získávána metabolismem tuků.[15][120]

Dokáže hladovět mnoho měsíců (4 až 8) a spoléhat při tom na nahromaděné tukové rezervy.[51]

Řeč těla: 1. v klidu, 2. posuzování situace, 3. při krmení

Ve výjimečných případech má medvěd lední sklon ke kanibalismu. Především tak činí dlouho hladovějící samci, kteří se v bezvýchodné situaci nezdráhají zabít i samici s mláďaty. Kvůli stresu z nedostatku potravy se navzdory svému silnému rozmnožovacímu pudu zachová zcela odlišně, staví na první místo sebe sama a vítězí tedy pud sebezáchovy. Napadnout a sežrat můžou i jiného slabšího samce.[121][122][123][124] S tímto chováním nemají nic společného klimatické změny – podobné útoky byly zaznamenány v dávné historii a jsou považovány za běžný jev. Pravděpodobně však může docházet k většímu množství případů, pakliže šelma bude nadále přicházet o svá loviště (resp. životní prostor). Za tento problém je zodpovědná též rozpínající se lidská civilizace a s tím spojená průmyslová aktivita.[124][125][126][127]

Jeho výkal je dlouhý přibližně 12 cm.[52]

Přirození nepřátelé

Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Jedinými nepřáteli jsou lidé nebo jiní lední medvědi.[6] Při okrajích jeho teritoria mu může být konkurentem medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis), který, ač menší, má v případných střetech o potravu obvykle navrch.[128][129][130] Ve vodě pro něj ve zcela výjimečných případech představují nebezpečí mroži, kteří se mohou ohnat ostrými kly a tak ho poranit či dokonce usmrtit.[50][51][113] V americkém televizním pořadu Animal Face-Off zabývajícím se hypotetickými souboji mezi zvířaty, která by se mohla setkat ve volné přírodě, dopadlo pomyslné střetnutí medvěda s mrožem v neprospěch medvěda, který byl na základě různých předpokladů a odborných analýz (s ohledem na fyzické parametry, sílu, obranyschopnost šelem apod.) nakonec mohutným ploutvonožcem zabit.[131][132] Realita může být nicméně poněkud odlišná. Dokumentaristům se podařilo zachytit situaci, při které se medvěd lední nezdráhal zaútočit na celou mroží kolonii, přičemž se snažil těžit z nastalého zmatku a ukořistit tak některé z mláďat. Zranitelní jedinci, kterým ještě nenarostly kly, byli však okamžitě obklopeni dospělými a společně prchali před nebezpečnou šelmou do vody. Medvěd tak čelil silnému odporu i nedostatku času. Po několika neúspěšných pokusech se mu nakonec podařilo uchopit a odříznout od skupiny jednoho z dospělých, ale ten se ve finále z medvědího sevření vymanil a unikl. Medvěd tedy nebyl úspěšný, ale ani zraněn, přestože čelil značné převaze.[133] Do střetu se může případně dostat s kosatkou dravou (Orcinus orca), která by ho zřejmě dokázala i zabít, nicméně dosud nebyl zaznamenán případ predace kosatky na medvědovi.[134]

Rozmnožování, epigamie

Medvěd lední nežije v trvalém páru, není monogamní, proto je u něj vždy prioritní naleznout partnera. S námluvami začíná asi v polovině února a zpravidla do půlky května se páry utvoří. Mladým pohlavně dospívajícím jedincům (do 6 let) se období hledání může prodloužit až do června, případně se říjným chováním projevují i v úplně jinou dobu, v takovém případě však většinou k oplození nedochází. Shromažďují se obvykle na místech, kde se hojně vyskytují tuleni, tedy jejich běžná potrava. Medvědi mají tendenci vracet se na přibližně stejná, jim známá, místa nebo blízké okolí. K nalezení jeden druhého jim pomáhá dokonalý čich a záměrně ponechané pachové stopy. Samice proto často močí a svůj pach dále roznáší za pomoci předních tlap, kterými se předtím dotýkala své vulvy. Několik dní před pářením samice přestává přijímat potravu a vnější část pohlavních orgánů se jí nápadně zvětšuje. Samec dokáže putovat za družkou klidně několik dní, přičemž může urazit i více než 100 km. Při tomto pochodu většinou nežere. Samice si svého partnera pečlivě vybírá.[3][15][11][39]

Souboj ledních medvědů

Konkurence mezi samci je vysoká, neboť každý rok se může pářit jen necelých 30 % samic, které se již nestarají o potomky z předešlých let.[15][48] Možná to je důvodem, proč jsou samci oproti samicím znatelně mohutnější, musí totiž o jejich přízeň často bojovat. Sejde-li se pak u jedné samice více samců, slabší z nich se buďto předem vzdá, nebo dochází k soubojům. Při konfrontaci se soupeři z uctivé vzdálenosti pozorují a případně zastrašují. Upřený pohled z očí do očí znamená hrozbu, proto submisivní jedinec hlavu odvrací. Pokud medvěd nemá v plánu zaútočit, zůstává stát s upřeným pohledem na místě. Zdvižená hlava druhého medvěda může však souboj vyprovokovat. Oba se postaví na zadní nohy, hlasitě řvou a slintají. Mají široce otevřenou tlamu, cení zuby a jeden druhého se může pokusit hryznout. Hlavní zbraní medvěda jsou jeho mohutné tlapy s více než pět centimetrů dlouhými drápy. Údery jsou často mířeny na hlavu, hruď nebo břicho. Svou nezměrnou silou dokáže sokovi rozpárat kůži a servat maso, často také přijde medvěd o ucho, oko nebo zuby. V porovnání s člověkem se může statný dospělý medvěd prezentovat silou až 10krát větší, než jakou disponuje průměrný dospělý muž o váze asi 80 kg.[3][11][15][48][66]

Samotné párování již nalezených dvojic, při kterém se pouze registrují a z kratší vzdálenosti pozorují, probíhá asi jeden týden. Odvážnější samec dotírá na samici dříve, ovšem pokud se samice ještě necítí připravena, dá to najevo jasnými výhružnými signály, například tak, že vycení zuby, kousne jej nebo se posadí na zadek. Teprve až bezprostřední přiblížení doprovázené očicháváním značí brzké spáření. Samec družce olizuje obličej, uši, slabiny a nakonec pohlavní orgány. Při páření se samec nachází na zádech samice, objímá předními tlapami břicho a hlavu má položenou na jejím hřbetě. Samotná kopulace trvá asi 10–40 minut a samec při ní několikrát ejakuluje. V pauze ze samice nesleze, drží stejnou pozici a olizuje jí uši. Kopulace se v průběhu dne může 10–15krát opakovat. O potomky se stará pouze samice a svého otce mláďata prakticky nikdy nepoznají. Zajímavostí také je, že mláďata z jednoho vrhu nemusí mít stejného otce (samice se může pářit s vícero samci).[3][11][15][135]

Je známo, že samice medvědů ledních přijímají cizí osiřelá mláďata; několik případů „adopce“ bylo potvrzeno genetickými testy.[136][137][138] Dále byl zpozorován jeden případ sexuální aktivity mezi blízkými příbuznými neboli incest (k páření došlo u dvou nevlastních sourozenců, kteří se v různých letech narodili stejné matce, ale otce měli s největší pravděpodobností jiného).[136][137]

Březost, péče o mláďata, dožití
Samice s mláďaty

Samice zabřezne v průběhu března až června.[39][51] Gravidní bývá 6,5–9 měsíců, ale prodělává utajenou březost, tzv. embryonální diapauzu,[50][51] kdy vývoj oplozeného vajíčka se nejprve pozastaví a posléze znovu obnoví v příhodnou dobu, zpravidla v srpnu nebo září. Matka se během těchto asi čtyř měsíců řádně krmí a může přibrat i více než 200 kg. Od zhruba poloviny listopadu do ledna, poté co si samice vyhrabou ve sněhu doupě na zimu, rodí obvykle dvě mláďata v jednom vrhu (výjimečně pouze jedno nebo až čtyři medvíďata, narodit se mohou též jednovaječná dvojčata).[6][51][39][137] Pod sněhem vede v brlohu chodba dlouhá dva, tři a někdy i šest metrů. Samice vybuduje u vchodu sněhový val a vánice na něj namete další závěje sněhu, který doupě tepelně izoluje. Kromě toho zasněžené stěny brlohu působením medvědího teplého dechu zledovatí, díky čemuž se uvnitř doupěte udržuje příhodná stabilní teplota (okolo 18 °C, ale stoupne i přes 20 °C). Mláďata si medvědice navíc přidržuje tlapami ve svém kožichu, neboť se rodí pokryta jen krátkou měkkou srstí, bezzubá, slepá, hluchá a navíc poměrně malá: měří necelých 30 cm a váží 450 až 900 gramů (velikostí se podobají morčeti). Medvědice se o potomky stará po dobu maximálně tří let a v začáteční fázi (i přímo během porodu) upadá některá z nich do hibernace (nebo tzv. fyziologické či masožravé letargie), která však nespočívá v nepřetržitém spánku, ale zpomaluje její tepovou frekvenci z obvyklých 46 na asi 27 úderů za minutu a může ji klesnout tělesná teplota na 35 °C. Přichází i o tukové zásoby.[3][11][47][39][139][140]

Malí medvědi rostou poměrně rychle. Během prvního měsíce od narození střídavě spí a krmí se, začínají se jim postupně otevírat oči a o pár týdnů později už vidí a chodí.[141] Téměř po celou tuto dobu jsou ukryta v brlohu. Samice je krmí vlastním výživným mlékem s velkým množstvím tuku a proteinů, průměrně obsahuje 30–40 % tuku.[142] Koncentrace se může výrazně měnit v závislosti na její kondici a také jeho hodnota rapidně klesá v období, kdy je potomkům více než jeden rok a konzumují masitou stravu.[117] S příchodem jara opouštějí asi dvou až tříměsíční mláďata společně s matkou bezpečí doupěte a postupně si začínají hrát, zbystřují a trénují tak své smysly. Matka se s nimi obvykle vyhýbá pevnině a častěji putuje po ledových krách ve snaze vyhnout se vlkům nebo lidem. Jejich váha se pohybuje okolo 10–12 kg. Brzy se naučí také plavat, důkladně však až v jednom roce života. Ve věku 4–5 měsíců pozřou již tuhou stravu a sama lovit začnou už v jednom roce, ovšem znatelně úspěšná bývají až okolo druhého roku života. Zkušenosti od své matky sbírají asi do stáří 2–3 let, nicméně například v Hudsonově zálivu jsou mláďata ponechána osudu už při dovršení jednoho a půl roku života. V konečné fází chovu samice medvíďata opustí a často je od sebe musí doslova odehnat, přičemž se projevuje podobně jako při střetu s dospělým medvědem. Zmatení potomci zprvu své matce nerozumí, avšak patřičně vystrašení ji brzy přestanou pronásledovat. Než se medvíďata vydají zcela vlastní cestou, mohou ještě týdny až měsíce zůstat spolu, přičemž se mezi sebou dělí i o potravu. Nejpozději je odloučí pohlavní zralost. Lední medvědi pohlavně dospějí asi v 4.–6. roce života, samci obvykle později (údajně i v 8 nebo 10 letech).[11][70][143][144] Kritickým obdobím je pro medvědy první rok života; data shromážděná v letech 2001 až 2006 ukázala, že jej nemusí přežít 57 %[145], nebo údajně až 60 % mláďat.[135] Nedostatek potravy a nízká hmotnost potomka či slabší kondice matky a její nedostatečná zkušenost, to jsou ve zkratce hlavní příčiny neúspěchu.[3][15][146] Míra reprodukce s postupujícím věkem kolísá a viditelně klesá u jedinců starých 20 a více let.[147]

Ve volné přírodě se mohou dožívat maximálně 25 až 30 let,[6][50][51] přičemž průměrný věk dospělých je 15 let, nebo dokonce jen 8 let. Často jde navíc o poměrně optimistické odhady; během let 1971 až 1979 bylo v Kanadě zdokumentováno celkem 193 medvědů a jen necelých 10 % z nich, 15 jedinců, dosáhlo věku alespoň 9 let. V zajetí žijí v průměru dvakrát déle než v přírodě, jak dokazuje i jedna statistika ke dni 13. září 2009 v rámci evropských zoo: z 306 chovanců bylo 90 medvědům 20–29 let, 19 medvědům 30–39 let a dva jedinci byli staří 40–41 let. V USA, v detroitské zoo, se samice medvěda ledního dožila rekordních 43 let a 10 měsíců.[6][11][148]

Ohrožení

V historii byli lední medvědi pronásledováni původními domorodci, a to zejména kvůli kůži, podkožnímu tuku, zubům (amulety) a možnému zdroji obživy (zajímavostí je, že játra ledního medvěda jsou pro člověka i psy toxická, neboť obsahují příliš velké množství vitamínu A, a jejich požití tak zpravidla vyvolá nebezpečnou hypervitaminózu). Ve 20. století docházelo již k intenzivnějšímu lovu za účelem komerčního využití různých částí jejich těla, ale často šlo také jen o pouhý rekreační, trofejní lov. Tento vliv člověka spolu s využívanou leteckou a pozemní dopravou natolik narušoval životní prostor medvědů, až došlo k dramatickému poklesu populace (v letech 1950–1960 žilo odhadem 5 000 až 10 000 jedinců).[97][149] Od roku 1973, po společné dohodě států na jejichž území se medvěd lední nachází (Dánska, Norska, Ruska, USA a Kanady), je lov těchto šelem omezen[150] (sportovní lov může stát údajně v přepočtu téměř tři čtvrtě milionu korun[151]), pracuje se na kontrole či ochraně jejich stanovišť a došlo k posílení v oblasti výzkumu. Na základě těchto opatření populace medvěda ledního vzrostla, přibližně na 22 000–31 000 jedinců.[8][152] Přesto jej Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN), který ho vyhodnocuje od roku 1965, vede jako zranitelný druh (nejnovější hodnocení pochází z roku 2015), na základě nejisté budoucnosti s ohledem na novodobé hrozby. V úmluvě CITES je zapsán téměř od počátku vzniku této dohody v roce 1973 (platná od roku 1975) do přílohy II, což znamená, že obchod se zvířetem a částmi jeho těl je povolen jen za určitých podmínek.[8][9][10] Řada odborníků doporučuje umístit medvěda ledního do přílohy I.[9][10][148]

Historické hrozby
Lovci u zabitého medvěda v roce 1943

Původně byly populace ledních medvědů ohroženy zejména pytláctvím. S jejich kožešinami se obchodovalo již ve 14. století, i když větší poptávka byla po kožešině liščí nebo dokonce sobí (ulovit medvěda nebylo zrovna snadné ani bezpečné). Počátkem 16. až 17. století se nicméně Intenzita honů stupňovala společně s rostoucí populací lidí. Například během zimy v letech 1784–1785 lovci dokázali pozabíjet na 150 medvědů (západní Špicberky, Magdalenefjorden).[11][153] Na počátku 20. století lovci ve stejné oblasti zabíjeli na 300 medvědů ročně. Z celkového hlediska v rámci severní Eurasie bylo od počátku 18. století usmrceno okolo 400–500 medvědů ročně, počínaje 20. stoletím až 1500 medvědů ročně.[154] Poté, jak postupně klesala populace medvědů, klesala i intenzita lovů, ale od první poloviny 20. století se opět zvýšila s příchodem moderních zbraní a pokrokové techniky; např. v roce 1968 dokázal člověk zabít celkem více než 1200 medvědů ledních.[155] Zhruba od roku 1973 již dochází k přísným regulacím či různým omezením a tak se populace těchto šelem pozvolna zotavuje. Například Norsko zavedlo úplný zákaz lovu už v roce 1920 (respektive od roku 1925; viz Špicberská dohoda), nebo na mezinárodní konferenci na Aljašce byl roku 1965 všude zakázán hon na medvědice v doprovodu medvíďat.[11][156][157][158]

Novodobé hrozby
Speciální vozidlo používané k bezpečnému pozorování medvědů

Moderní a relevantní hrozbou je například expandující průmyslová aktivita (těžba ropy a zemního plynu) a zvýšená frekvence lodní, pozemní či letecké dopravy, a to z hlediska omezování, narušování i znečišťování biotopu šelmy. V důsledku toho přichází o životního prostředí, je vystaven nezvyklému ruchu (který kupříkladu může negativně ovlivnit výchovu mláďat) a v neposlední řadě emisnímu spadu. Navíc zde roste riziko ekologické katastrofy. Ropný olej zachycený v medvědí srsti snižuje její izolační vlastnosti, nebo při náhodném požití zvířeti selhávají ledviny. Při úniku ropných látek často trvá měsíce až roky, než se prostředí opětovně vyčistí do původního stavu. Takováto ekologická katastrofa je nebezpečná nejen pro medvědy, ale pro celý fungující ekosystém.[8][11][159]

Rovněž nebezpečný je rozmach turismu, a také ilegální lov medvědů porušující různě stanovené normy v jednotlivých státech. Standardy se jako takové neustále mění přibližně od druhé poloviny 20. století, a to na základě nových na sobě nezávislých studií řešících otázku, na kolik ovlivňuje legální hon na medvědy přeživší populaci v daných regionech. Nelze opomenout, že pro původní obyvatele je lov medvědů kulturní záležitostí a mnohdy též zdrojem živobytí. V Kanadě lovce při jeho sportovním honu doprovází domorodí Inuité, jakožto, trochu paradoxně, medvědí strážci. Každým rokem je usmrceno přibližně 700 až 800 medvědů, což představuje 3–4 % populace. Navíc je jen ve východním Rusku ročně zabito 100–200 medvědů ilegálně. Přesto odborníci tvrdí, že nejsou jednotlivé populace (subpopulace) ohroženy. V období od roku 2001 do roku 2016 se každý rok vyvezlo do zahraničí 70–712 kůží, 30–122 lebek a až 2689 zubů, a v témže období také 47 živých dospělých medvědů a 88 mláďat. Kanada je hlavní exportní zemí – k zabíjení zde dochází nejčastěji, a to jak z důvodu obživy, tak pro cennou medvědí kožešinu.[8][148][160][161]

Lední medvěd zkoumající pevnost ledu
Přestože jsou medvědi lední vynikající plavci, ustupující led je nutí překonávat tak velké vzdálenosti, že se mohou fyzicky vyčerpat a utonout

Na základě rychle rostoucí průměrné teploty v arktické oblasti došlo během tohoto století k výraznému úbytku mořského ledu a předpoklady jsou takové, že bude-li tento trend pokračovat, dojde k rozsáhlé ztrátě jejich životního prostředí a tím ke snížení stavu populace (rapidně poklesla například v oblasti Beaufortova moře[162][163]). V případě, že ledová pokrývka zcela zmizí, vědci spekulují, že může dojít i k postupnému vymírání druhu.[164][165][166] Ztrátou stanoviště, resp. pokud bude roční led slábnout, na jaře rychleji mizet a v chladnějších měsících později tvořit, bude pravděpodobně medvěd lední hladovět, nebo bude přinejmenším podvyživený a nedostatečně zásoben tukem. Nebude moci těžit z obvyklých souvisejících změn, které přinášejí biologickou produktivitu – výskyt tuleňů. Bude pro něj o poznání složitější dostatečně se nasytit před tím, než nastane na potravu chudé období na konci léta a na začátku podzimu, a pak jen s velkými obtížemi přečká zimní půst. Nárůst pohybu a aktivity způsobí, že bude brzy vyčerpán a o poznání rychleji ztratí i svou hmotnost.[55] Kvůli nedostatečné výživě může být ohrožena i porodnost či úspěšnost v odchovu mláďat. Ustupující led nutí medvěda plavat delší vzdálenosti, čímž přichází o cenné úspory energie, nebo se může tak fyzicky vyčerpat, až se utopí.[167] Slabší led se rychleji deformuje a znemožňuje medvědovi dostat se k tuleňům, aby je mohl ulovit.

Takováto změna klimatu nejen promění citlivý geotop, ale může dojít i k rozšíření stálých nebo úplně nových patogenů a tedy k výskytu nových infekčních chorob. Navíc se pobřežní oblasti vlivem ustupujícího arktického ledu otevírají ostré konkurenci hnědých medvědů (Ursus arctos) nebo medvědů grizzly (Ursus arctos horribilis). Přitom na takové podmínky (na život v Arktidě) je přizpůsoben výhradně medvěd lední.[8] Skutečnost, že se útočiště ledních medvědů geograficky zmenšuje, znamená, že se následkem toho častěji dostávají i do kontaktu s lidmi.[168] Na mnoha místech je přítomna takzvaná medvědí hlídka, doprovázející především skupiny turistů, která se stará jak o bezpečnost lidí, tak i samotných medvědů. V bezvýchodné situaci mohou ovšem nebezpečnou šelmu zastřelit a tím její počty mírně regulovat.[169] Do budoucna lze očekávat, že k podobným incidentům bude docházet čím dál častěji. Následkem odlednění se otevřou nové – dříve nepřístupné – oblasti, čehož bude chtít člověk pravděpodobně využít a medvědi tak mohou přijít o zbytek životního prostoru. V Ruském souostroví Nová Země došlo počátkem roku 2019 k invazi desítek medvědů ledních. Nacházeli se v těsné blízkosti obydlených oblastí a mnoho z nich se také pokoušelo navštívit lidské příbytky. Příslušné úřady byly nuceny vyhlásit stav nouze a učinit další nutné kroky pro bezpečí lidí i medvědů (například proběhla instalace nového oplocení v okolí škol). Za touto, od roku 1983 údajně ojedinělou situací, se dle odborníků skrývá dopad změny klimatu.[170][171][172]

Jelikož se medvědi lední nachází na vrcholu potravního řetězce, jsou tím vystaveni velkému množství různých znečišťujících látek, zejména uhlovodíkům, perzistentním organickým látkám a těžkým kovům, které se k nim dostávají z lidských antropogenních aktivit po celém světě, přestože zvířata žijí v relativně nedotčených oblastech.[8] Klimatické změny mohou jejich výskyt ještě urychlit nebo zintenzívnit.[8] Mnohé sloučeniny roznáší voda (oceány) nebo jsou transportovány vzdušným prouděním a slučují se navíc s jinými organickými nebo dalšími látkami. Takto kontaminovaný materiál požírají drobné organismy, např. plankton, ten pak pohlcují korýši nebo drobné rybky, jimiž se živí velké ryby, které zase loví mořští savci. Touto cestou se dostávají škodlivé látky do potravního řetězce a zasaženi jsou pak i medvědi, kteří se živí výhradně ploutvonožci. Neblahým rysem těchto škodlivých látek je, že mají tendenci přetrvávat v životním prostředí a jsou odolné vůči rozkladu.[8] Ačkoli se dopad kontaminujících látek na medvědy v jednotlivých regionech liší, lze předpokládat, že v takto zatíženém prostředí budou mít medvědi slabší imunitu, sníženou míru reprodukce nebo nízkou životaschopnost.[173] Mnoho kontaminantů je lipofilních (jsou rozpustné v tucích a hromadí se v tukových tkáních) a pro medvědy lední jsou nebezpečné z toho důvodu, že jedí stravu bohatou na tuky. Obzvláště nebezpečné jsou pak organochloridy.[8] Výzkumy, včetně studie pod vedením české bioložky Violy Pavlové, poukázaly na skutečnost, že přítomnost takových toxických látek narušuje jejich hormonální rovnováhu. V organismu grónských a špicberských medvědů koluje poměrně velké množství polychlorovaných bifenylů (PCB), ke kterým se pravděpodobně dostali při konzumaci jejich obvyklé potravy – již kontaminovaných tuleňů. Tyto látky se užívaly v barvách, lacích či transformátorech už ve 30. letech 20. století a po roce 1960 se ukázalo, že se dostávají do životního prostředí. Takové chemikálie v přírodě přetrvávají desetiletí a ovlivnit mohou plodnost samic, kvalitu samčích spermií, nebo přímo či nepřímo narušit metabolismus medvědů.[174][175][176] Někteří odborníci hovoří i o deformacích samčího penisu: medvědům s vyšší hladinou PCB v těle pravděpodobně v důsledku toho slábne pyjová kost. Podle nich jsou tito samci potenciálně neplodní a při samotné kopulaci se jejich penis může snáze a nenávratně poškodit.[177][178][179] Není ale zcela jasné, jestli jsou znečišťující látky příčinou problému a dochází-li skutečně k nějaké újmě na zdraví.[180] Další studie naznačují, že vysoká koncentrace pentachlorfenolu (PCF), což je sloučenina používaná k výrobě rozličných pesticidů, ochranných nátěrů apod., oslabuje imunitní systém medvědů a snižuje tak jejich odolností vůči infekčním chorobám.[173] Dále čelí též perfluorovaným a polyfluorovaným substancím (PFAS) – zejména se jedná o perfluoroalkylsulfonany (PFSA) a perfluoroalkylkarboxylové kyseliny (PFCA), což je skupina několika tisíc organických látek vyráběných počátkem roku 1950, vysoce účinných proti degradaci. Vlastností těchto látek je, že odpuzují vodu a mastnotu. Používány jsou při výrobě papírových obalů potravin, outdoorového oblečení, koberců, nátěrů a aditiv do nátěrových hmot, rozličných čisticích prostředků nebo jako přísady do hasicích pěn a hydraulických kapalin, při produkci pokovených předmětů, polovodičů, elektronického a fotografického vybavení, v mazivech, barvách či kosmetice. Některé látky mohou poškozovat imunitní a endokrinní systém, další jsou pravděpodobně karcinogenní (rakovinotvorné). Podrobné rozbory ukázaly, že se tyto nebezpečné látky usazují v mozcích medvědů a mohou tak vyvolat nežádoucí neurochemické a biomarkerové reakce, podobně jako jiné toxické látky.[181]

Budoucnost druhu
Vyhladovělý jedinec

Nejistá budoucnost druhu je spojená především s klimatickými změnami. Oteplování, kvůli kterému tají mořské ledy: tj. v průběhu roku čím dál dříve mizí a čím dál později se tvoří, nebo jsou vrstvy ledu nestabilní, je pro řadu odborníků jedna z hlavních hrozeb.[182] Vědci z geologického institutu US Geological Survey, v čele s americkým odborníkem na medvědy Stevenem Amstrupem, na základě rozsáhlých výpočtů a modelování: co způsobí další předpokládaná ztráta ledu vinou klimatických změn, předpovídají, že do roku 2050 vyhynou až dvě třetiny populace medvědů ledních. Dále, že do roku 2080 tento ikonický druh zcela zmizí z Grónska a severní Kanady.[152][183] Nicméně řada jiných autorit tyto prognózy považuje za nereálné, respektive za (až záměrně) přehnané.[184][185] Na druhou stranu, avšak jen v krátkodobém horizontu, budou některé populace ledních medvědů moci těžit z mírnějšího klimatu, když z chladnějších oblastí Arktidy zmizí pevný a silný led, budou se vytvářet pouze sezónní a mnohem menší vrstvy ledu, čehož budou využívat tuleni a této příležitosti potravy zase rádi využijí medvědi.[186]

Někteří odpůrci katastrofických teorií tvrdí, že medvěd lední, který se od medvěda hnědého odštěpil před asi 300 000 až 600 000 lety a čelil tak za dobu své existence různým klimatickým změnám, se nakonec zrovna tak přizpůsobí dnešním i budoucím geografickým podmínkám, stejně tak i kupříkladu na odlišný jídelníček, ve kterém, podle nich, v zásadě nemusí dominovat jeho typická potrava – na výživný tuk bohatý tuleň. Jiní experti to tak jednoduše nevidí a předpokládají, že medvěd lední nebude mít dostatek času na to, aby se v průběhu tak krátkého období na změny úspěšně adaptoval, načež v důsledku toho pravděpodobně vymře.[182][187]

Vztah s lidmi
Hokejový brankář Justin Peters, v dresu amerického týmu Charlotte Checkers, na jejichž logu je vyobrazen medvěd lední
Znak Grónska, na kterém se nachází medvěd lední

Domorodá kultura

V kultuře domorodých obyvatel (Inuitů, Něnců, Čukčů či Jupiků) zaujímá medvěd lední významnou roli více než 2 500 let. Na Čukotském poloostrově byly nalezeny asi 1 500 let staré jeskynní malby, na kterých je vyobrazen. Traduje se, že stavbou iglú a lovem tuleňů se zdejší národy částečně inspirovaly od dovedností této medvědovité šelmy. Medvěd lední figuruje taktéž v řadě legend, ve kterých je zobrazován jako mocný a s člověkem úzce spřízněný tvor. Není divu, že zdolání medvěda bylo známkou odvahy či síly, a dlouho se o takto schopném lovci mluvilo. Často ještě dnes padá za oběť různým náboženským rituálům. Domorodí Něnci věřili, že talisman v podobě špičáku vyjmutého z čelistí medvěda ledního ochrání jeho nositele před jinými medvědy. Pro Inuity je druh posvátným zvířetem a v jejich jazyce se nazývá Nanuk. Toto slovo bylo převzato a používá se jako další název pro mražený mléčný výrobek (zmrzlinu). Když jej uloví, uctí jeho duši například tím, že ve svém příbytku věší medvědí kůži a vybrané vnitřnosti, a k tomu přikládají různé dary; zbraně a lovecké nástroje, jde-li o samce, jehly a škrabky, pokud jde o samici.[11][160][188][189]

Domorodé názvy medvěda ledního
  • inuitsky : nanuq
  • jupiksky: nanuuk
  • čukčsky: umka
  • jakutsky: tunali ehe
  • dolgansky: čeelke ebekee
  • něnecky: ser bark
  • nganasansky: sir ngarka

Medvěd lední jako symbol

Potravinářský průmysl: medvěd lední je hlavní postavou několika známých značek v potravinářském průmyslu, například:

Heraldika: Grónsko, autonomní součást Dánského království, má ve znaku ledního medvěda na modrém podkladu. Podobně jej má ve znaku Čukotský autonomní okruh, což je administrativní část Ruska, a zde je vyobrazen z profilu, stojící na všech čtyřech nohách, před mapkou a na fialovém podkladu.

Mince: Medvěd lední je pravidelně vyobrazen na kanadské bimetalické dvoudolarové minci, na tzv. toonie, na její rubové straně. První verze vznikla v roce 1996 a autorem této rubové strany je kanadský umělec Brent Townsend, který navrhl design: „Lední medvěd na začátku léta, na ledové kře“.[191] Nachází se také na památečních mincích vydaných v roce 1997 v Rusku v rámci iniciativy Сохраним наш мир (v překladu Zachraňme náš svět). Vyraženo bylo celkem sedm sérií. Šlo o stříbrné mince v nominální hodnotě 3[192], 25[193] a 100 rublů[194] a zlaté mince s nominální hodnotou 50[195], 100[196], 200[197] a 10 000 rublů[198] (viz galerie níže).

Sport: Medvěd lední nechybí ani ve sportu. Jeho podobu má ve znaku německý hokejový tým Eisbären Berlin hrající nejvyšší tamní hokejovou ligu DEL[199], americký Charlotte Checkers působící v AHL[200] a také ruský Traktor Čeljabinsk (Трактор Челябинск) z KHL[201]. V roce 1988 se stal také maskotem Zimních olympijských her v Calgary.[202] Společně s irbisem a zajícem byl rovněž jedním z maskotů Zimních olympijských her 2014 v ruském Soči.[203]

Politika: Od roku 2005 je medvěd lední symbolem ruské politické strany Jednotné Rusko (Единая Россия), která vznikla na konci roku 2001 se sídlem v Moskvě.[204][205][206]

Významné dny: Od roku 2011 se dne 27. února slaví Mezinárodní den medvědů ledních, který upozorňuje na skutečnost, že se jedná o ohrožený druh. Obzvláště zoologické zahrady často s tímto významným dnem koordinují a pořádají společenské akce, jejichž součástí je osvěta. Za touto iniciativou stojí nezisková organizace Polar Bears International (PBI).[207][208][209]

  • Medvěd lední na mincích
  • Revers stříbrné pamětní mince v hodnotě 3 rublů (Rusko, 1997)
  • ... 25 rublů
  • ... 100 rublů
  • Revers zlaté pamětní mince v hodnotě 50 rublů (Rusko, 1997)
  • ... 100 rublů
  • ... 200 rublů
  • ... 10 000 rublů

Útoky na člověka

Na rozdíl od jiných druhů medvědů, zvětří-li člověka medvěd lední, považuje jej za potenciální kořist.[210] Vzhledem k řídkému osídlení Arktidy a historicky ojedinělé interakci s člověkem, nevykazuje lední medvěd instinktivní (plaché) chování a tak může být blízké setkání s touto šelmou rizikové.[75][211] Jako schopný lovec a druh nejvíce specializovaný na masitou stravu je o to nebezpečnější.

Jeden z posledních smrtelných útoků se stal v červenci roku 2018. K incidentu došlo v severní Kanadě (v nejsevernějším teritoriu Nunavut), kde se nacházel muž se dvěma dětmi při rekreačním rybaření. Neozbrojený jednatřicetiletý otec se šelmě hrdinně postavil, ve snaze uchránit své potomky. Následkům svých zranění sice podlehl, avšak dětem se nic nestalo. Medvěd byl nakonec zastřelen jinou dospělou osobou nacházející se v inkriminované době opodál, přilákanou děním incidentu.[212] V této oblasti již v roce 1999 zabil lední medvěd ženu, která zde tábořila.[213]

K tragické události došlo také v srpnu 2011 na Špicberkách, kde napadl hladový lední medvěd skupinu turistů. Při tom zabil 17letého chlapce a čtyři další lidi zranil.[213] Na těchto místech roku 2015 napadla šelma i českého turistu, který zde s dalšími členy výpravy stanoval. Díky rychlé reakci kolegyně, která na medvěda vystřelila, byl sedmatřicetiletý muž zachráněn, ale hospitalizován s vážným poraněním na hrudi a v oblasti hlavy.[214]

Přes výše uvedené příklady jsou útoky ledních medvědů velmi vzácné. Organizace Human-Polar Bear Conflict Group zdokumentovala mezi lety 1870–2014 asi 73 útoků, při kterých 20 lidí přišlo o život. Největší nebezpečí představují vyhladovělí samci. Samice se do křížku s lidmi dostávají jen velmi zřídka a napadení ve většině případů souvisí s ochranou mláďat.[213][215]

Chov v zajetí
Enrichment medvěda ledního v Zoo Praha

Celosvětově první úspěšný odchov mláděte v zajetí se podařil v roce 1942 v Zoo Praha. Jednalo se o samici, která dostala jméno Ilun.[216] Odchov ledních medvědů v zajetí je mimořádné složitý a má nízkou úspěšnost. Obtížnost je dána vysokou mortalitou mláďat během dne porodu (pravděpodobnost, že mláďata zahynou těsně po narození, je až 53,4 %).[15][217] Údaje o měnící se početnosti medvědů ledních v zoologických zahradách mezi lety 1980 až 2011 ukázaly, že úspěšnost odchovů se pohybovala v rozmezí od 20 do 35 %, výjimečně překročila 50 % a pouze dvakrát dosáhla 75 % (v období od roku 2003 do roku 2007). Po roce 2011 úspěšnost odchovu znovu klesla pod 40 %.[218] Dále světové statistiky uvádějí, že se alespoň jednoho roku dožilo méně než 8 % mláďat.[218] Samice se často odmítá o mláďata starat, nebo je sama usmrtí. Další velkou komplikací, když mládě přežije, je umělé dokrmování. Mléko ledních medvědů se složením naprosto zásadně liší od mléka kravského a dalších kopytníků. Plnohodnotná náhrada medvědího mléka je v podmínkách zoo velice problematická.[219][220][221] V zoologických zahradách, co se reprodukce týče, medvědi bývají nejúspěšnější ve věku 9–11 let.[147] Nejstarším zdokumentovaným jedincům, kteří se úspěšné rozmnožovali, bylo 26 let.[147]

V Evropě a v Rusku byli v roce 2021 chováni přibližně v pěti desítkách zoo, nejvíce v Rusku (13 zoo) a Německu (11 zoo).[p. 1][222] V Česku (k roku 2021) chová lední medvědy Zoo Brno a Zoo Praha, a obě se proslavily úspěšnými odchovy. V minulosti je chovaly i další české zoo: Zoo Děčín, Zoo Dvůr Králové, Zoo Liberec, Zoo Ostrava, Zoo Plzeň a Zoo Zlín.[222] Na Slovensku byli v minulosti chováni v Zoo Bojnice (do roku 1992, kdy byl do zahraničí exportován poslední medvěd, samice Linda).[223] Přechodně pak i v Zoo Bratislava.[224]

Podrobnější informace naleznete v článku Chov medvěda ledního v Zoo Praha.

V dávné historii

Vůbec prvního medvěda ledního v zajetí vlastnil egyptský panovník Ptolemaios II. Filadelfos, který měl svou soukromou „zoo“ v Alexandrii (285–246 př. n. l.). Také Římané pravděpodobně chovali tyto šelmy. Prvním evropským králem chovajícím medvědy lední byl Harald I. Krásnovlasý z Norska. Jistý lovec mu v roce 880 n. l. daroval matku s mláďaty a král Harald byl medvědy natolik ohromen, že lovce odměnil obrovskou lodí plnou dřeva.[225][226]

Odkazy

Poznámky
  1. V rámci Evropy ve státech: Belgie, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Itálie, Polsko, Rakousko, Švédsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. REICHHOLF; Josef a kolektiv. Medvěd lední (Thalarctos maritimus). Průvodce přírodou, Savci. Ikar, 1996. s. 142. OCLC 722666075. (česky)
  3. All About Polar Bears | SeaWorld Parks & Entertainment. seaworld.org [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
  4. New Chukchi Sea polar bear survey – exciting preliminary results [online]. polarbearscience, 2013-03-10 [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  5. SCHUBERT, Blaine W.; SOIBELZON, Leopoldo H. The Largest Known Bear, Arctotherium angustidens, from the Early Pleistocene Pampean Region of Argentina: With a Discussion of Size and Diet Trends in Bears. Journal of Paleontology. 2011/01, roč. 85, čís. 1, s. 69–75. Dostupné online [cit. 2019-07-31]. ISSN 0022-3360. DOI 10.1666/10-037.1.
  6. GUNDERSON, Aren. Ursus maritimus (polar bear). Animal Diversity Web [online]. 2009 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
  7. WRIGLEY, Robert. The Oldest Living Polar Bear. www.polarbearsinternational.org [online]. 2008-06-26 [cit. 2018-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  8. WIIG, Ø.; ATWOOD, S.; LAIDRE, T., a kol. Ursus maritimus. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2015 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
  9. SELLHEIM, Nikolas. Cites and the Polar Bear [online]. The Polar Connection, 2019-08-24 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
  10. U.S. Fish & Wildlife Service. Proposal to Transfer the Polar Bear to CITES Appendix I, 2012 [online]. [cit. 2019-9-14] Dostupné online. (anglicky)
  11. GURAVICH, Dan; STIRLING, Ian. Polar Bears. University of Michigan Press: Ann Arbor, 1988. 220 s. Dostupné online. ISBN 978-0-472-10100-9. (anglicky)
  12. FENDRYCHOVÁ, Simona. Oceány se oteplují, ledních medvědů ubývá. Přicházejí o kry, na kterých si loví potravu. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-14 [cit. 2017-01-15]. Dostupné online.
  13. KHALTURIN, Vitaly I.; RAUTIAN, Tatyana G; RICHARDS, Paul G., William S. Leith. A Review of Nuclear Testing by the Soviet Union at Novaya Zemlya, 1955--1990. Science and Global Security. 2005, roč. 1955–1990, čís. 1, s. 1–42. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 0892-9882. DOI 10.1080/08929880590961862.
  14. Polar Bear. National Wildlife Federation [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
  15. CHAMILLOVÁ, Marie. Reprodukční chování medvěda ledního. Brno, 2010 [cit. 2019-9-13]. 41 s. Bakalářská práce. Vedoucí práce Zdeněk Řehák. Dostupné online. (česky)
  16. Killing polar bears in Iceland “only logical thing to do”. Iceland Monitor [online]. 2016-07-18 [cit. 2019-08-04]. Dostupné online.
  17. Polar Bear (Ursus maritimus) | WWF-Canada. www.wwf.ca [online]. [cit. 2019-07-05]. Dostupné online.
  18. Polar Bear | Species | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2019-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-05. (anglicky)
  19. Summary of polar bear population status per 2019. pbsg.npolar.no [online]. IUCN/SSC Polar Bear Specialist Group, 2019 [cit. 2019-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-24.
  20. HAMILTON, S. G.; DEROCHER, A. E. Assessment of global polar bear abundance and vulnerability. Animal Conservation. 2019, roč. 22, čís. 1, s. 83–95. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1469-1795. DOI 10.1111/acv.12439. (anglicky)
  21. STIRLING, Ian. The importance of polynyas, ice edges, and leads to marine mammals and birds. Journal of Marine Systems. 1997-01-01, roč. 10, čís. 1, s. 9–21. Dostupné online [cit. 2019-08-03]. ISSN 0924-7963. DOI 10.1016/S0924-7963(96)00054-1.
  22. Záběry vyhublého medvěda obletěly svět. Bylo to ale trochu jinak. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online.
  23. Polar bears and climate change: What does the science say?. Carbon Brief [online]. 2015-03-04 [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
  24. CUMMINS, Eleanor. Is That Starving Polar Bear Dying From Climate Change? Probably Not.. Slate Magazine [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
  25. Svalbard Norway now has more polar bear habitat than it did two decades ago [online]. 2020-03-01 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
  26. MASUDA, Ryuichi; PECON-SLATTERY, Jill; NAKAGOME, Shigeki. Unequal Rates of Y Chromosome Gene Divergence during Speciation of the Family Ursidae. Molecular Biology and Evolution. 2008-07-01, roč. 25, čís. 7, s. 1344–1356. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msn086. (anglicky)
  27. ZÁRUBA, Bořivoj. Svět pravěku. Ilustrace Jan Sovák, Andrea Waldhauserová. 1. vyd. Praha: Albatros, 2001. 151 s. ISBN 978-8000009896. Kapitola Svět savců, s. 134–135. (česky)
  28. WAITS, Lisette P.; TALBOT, Sandra L.; WARD, R. H. Mitochondrial DNA Phylogeography of the North American Brown Bear and Implications for Conservation. Conservation Biology. 1998, roč. 12, čís. 2, s. 408–417. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 1523-1739. DOI 10.1111/j.1523-1739.1998.96351.x. (anglicky)
  29. LINDQVIST, Charlotte; SCHUSTER, Stephan C.; SUN, Yazhou. Complete mitochondrial genome of a Pleistocene jawbone unveils the origin of polar bear. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2010-03-16, roč. 107, čís. 11, s. 5053–5057. PMID: 20194737 PMCID: PMC2841953. Dostupné online [cit. 2020-07-01]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0914266107. PMID 20194737. (anglicky)
  30. redakce ČRo Leonardo. Dlouhá historie ledních medvědů. Plus [online]. 2012-04-23 [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. (česky)
  31. WANG, Jun; WILLERSLEV, Eske; NIELSEN, Rasmus. Population Genomics Reveal Recent Speciation and Rapid Evolutionary Adaptation in Polar Bears. Cell. 2014-05-08, roč. 157, čís. 4, s. 785–794. PMID: 24813606. Dostupné online [cit. 2019-08-04]. ISSN 0092-8674. DOI 10.1016/j.cell.2014.03.054. PMID 24813606. (English)
  32. KURTÉN, Björn. The evolution of the Polar Bear, Ursus maritimus Phipps. University of Helsinki (UH-Viikki). 1964. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 0001-7299. (anglicky)
  33. MILMAN, Oliver. Pizzly or grolar bear: grizzly-polar hybrid is a new result of climate change. The Guardian. 2016-05-18. Dostupné online [cit. 2019-09-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  34. Zrodil se pizzly. Nebo nanulak? | Věda. Lidovky.cz [online]. 2006-05-15 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (česky)
  35. V Arktidě se zrodil pizzly, nešťastné dítě klimatické katastrofy. iDNES.cz [online]. 2015-12-07 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
  36. ITIS Standard Report Page: Ursus maritimus. www.itis.gov [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
  37. PAETKAU, D.; AMSTRUP, S. C.; BORN, E. W. Genetic structure of the world’s polar bear populations. Molecular Ecology. 1999, roč. 8, čís. 10, s. 1571–1584. Dostupné online [cit. 2019-09-10]. ISSN 1365-294X. DOI 10.1046/j.1365-294x.1999.00733.x. (anglicky)
  38. List of Marine Mammal Species & Subspecies - Society for Marine Mammalogy. web.archive.org [online]. 2015-01-06 [cit. 2019-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  39. AMSTRUP, Steven C. Polar bear, Ursus maritimus. Baltimore: Johns Hopkins UP, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-7416-1. S. 587–610. (anglicky) Chapter 27 in the second edition of Wild Mammals of North America. Edited by George A. Feldhamer, Bruce C. Thompson, and Joseph A. Chapman.
  40. WURSTER-HILL, D. H.; BUSH, M. The interrelationship of chromosome banding patterns in the giant panda (Ailuropoda melanoleuca) hybrid bear (Ursus middendorfi × Thalarctos maritimus), and other carnivores. Cytogenetic and Genome Research. 1980, roč. 27, čís. 2–3, s. 147–154. PMID: 7398370. Dostupné online [cit. 2021-06-10]. ISSN 1424-8581. DOI 10.1159/000131475. PMID 7398370. (anglicky)
  41. NASH, W. G.; O’BRIEN, S. J. A comparative chromosome banding analysis of the Ursidae and their relationship to other carnivores. Cytogenetic and Genome Research. 1987, roč. 45, čís. 3–4, s. 206–212. PMID: 3691188. Dostupné online [cit. 2021-06-10]. ISSN 1424-8581. DOI 10.1159/000132455. PMID 3691188. (anglicky)
  42. OFFNER, Susan. Using Chromosomes to Teach Evolution: II. Chromosomal Rearrangements in Speciation Events. The American Biology Teacher. 1994, roč. 56, čís. 2, s. 86–93. Dostupné online [cit. 2021-06-10]. ISSN 0002-7685. DOI 10.2307/4449759. (anglicky)
  43. TIAN, Ying; NIE, Wenhui; WANG, Jinhuan. Chromosome evolution in bears: reconstructing phylogenetic relationships by cross-species chromosome painting. Chromosome Research. 2004-01-01, roč. 12, čís. 1, s. 55–63. Dostupné online [cit. 2021-06-10]. ISSN 1573-6849. DOI 10.1023/B:CHRO.0000009299.59969.fa. (anglicky)
  44. LI, Ruiqiang; FAN, Wei; TIAN, Geng. The sequence and de novo assembly of the giant panda genome. Nature. 2010-01, roč. 463, čís. 7279, s. 311–317. Dostupné online [cit. 2021-08-03]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature08696. (anglicky)
  45. KOŘÍNEK, Milan. druh medvěd lední Ursus maritimus Phipps, 1774. www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (česky)
  46. BRADFORD, Alina. Polar Bear Facts. Live Science [online]. 2014-11-25 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online.
  47. Polar Bear Facts. Animal Facts Encyclopedia [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. (anglicky)
  48. Polar Bear. International Association for Bear Research and Management [online]. [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
  49. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, str. 39.
  50. DEMASTER, Douglas P.; STIRLING, Ian. Ursus maritimus. Mammalian Species. 1981-05-08, čís. 145, s. 1–7. Dostupné online [cit. 2020-06-23]. ISSN 0076-3519. DOI 10.2307/3503828. (anglicky)
  51. HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. Londýn, Cape Town, Sydney, Auckland: New Holland and Panthera, 2011. S. 132. (anglicky)
  52. GIBSON, Chris. Zvířata Evropy : nový kapesní atlas. Praha: Slovart, 2007. 224 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7391-000-6, ISBN 80-7391-000-4. OCLC 228497630 S. 86. (česky)
  53. BOUCHNER; Miroslav. Medvěd lední (Thalarctos maritimus). Kapesní atlas savců. 1982. s. 132. OCLC 42172478. (česky)
  54. STIRLING, Ian. Polar Bear: Ursus maritimus. Encyclopedia of Marine Mammals (2. vydání). Academic Press. Roč. 2009, s. 888–890. Edited by: William F. Perrin, Bernd Würsig and J.G.M. Thewissen. Dostupné online [cit. 2021-06-13]. DOI 10.1016/B978-0-12-373553-9.00204-2. (anglicky)
  55. PAGANO, A. M.; DURNER, G. M.; RODE, K. D. High-energy, high-fat lifestyle challenges an Arctic apex predator, the polar bear. Science. 2018-02-02, roč. 359, čís. 6375, s. 568–572. PMID: 29420288. Dostupné online [cit. 2021-08-03]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aan8677. PMID 29420288. (anglicky)
  56. DEROCHER, A. E.; WIIG, Ø. Postnatal growth in body length and mass of polar bears (Ursus maritimus) at Svalbard. Journal of Zoology. 2002-03, roč. 256, čís. 3, s. 343–349. Dostupné online [cit. 2020-06-09]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1017/s0952836902000377. (anglicky)
  57. KINGSLEY, Michael C. S. Fitting the von Bertalanffy growth equation to polar bear age–weight data. Canadian Journal of Zoology. 1979-05-01, roč. 57, čís. 5, s. 1020–1025. Dostupné online [cit. 2020-06-09]. ISSN 0008-4301. DOI 10.1139/z79-130.
  58. Polar Bear Ursus maritimus. web.archive.org [online]. U.S. Fish & Wildlife Service, 2008-06-05 [cit. 2019-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  59. CARWARDINE, Mark. Book of animal records. Londýn: Natural History Museum, 2013. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1-77085-269-3, ISBN 1-77085-269-7. OCLC 848150117 (anglicky)
  60. REGEHR, Eric; AMSTRUP, Steven. Polar Bear Population Status in the Southern Beaufort Sea. U.S. Geological Survey Open-File Report 2006-1337 [online]. 2006 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
  61. KASSAM, Ashifa. Polar bears losing weight as Arctic sea ice melts, Canadian study finds. The Guardian. 2016-04-05. Dostupné online [cit. 2019-06-29]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  62. NAUGHTON, Donna. The Natural History of Canadian Mammals: Opossums and Carnivores. Toronro: University of Toronto Press, 2012. 985 s. ISBN 978-1-4426-4483-0. S. 251–252, 418. (anglicky)
  63. Top 10: Which animals have the strongest bite?. BBC Science Focus Magazine [online]. [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
  64. NYHUS, Philip J.; MCCARTHY, Thomas; MALLON, David. Snow Leopards: Biodiversity of the World: Conservation from Genes to Landscapes. London: Academic Press, 2016. 646 s. ISBN 978-0-12-802496-6. S. 8. (anglicky)
  65. USPENSKII, S., M. The polar bear. Moskva (Ottawa): Nauka Publishers, 1978. 107 s. OCLC 70521260 (anglicky)
  66. Polar Bear Characteristics: Fur, Skin, Paws, Claws, and Weight. www.polarbearsinternational.org [online]. Polar Bears International (PBI) [cit. 2019-07-05]. Dostupné online. (anglicky)
  67. VILLAZON, Luis. How do polar bears stay warm?. BBC Science Focus Magazine [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
  68. MCLELLAN, Bruce; REINER, David C. A Review of Bear Evolution. Bears: Their Biology and Management. 1994, roč. 9, s. 85–96. Dostupné online [cit. 2021-08-03]. ISSN 1936-0614. DOI 10.2307/3872687. (anglicky)
  69. WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus; DEROCHER, Andrew E. Sexual Dimorphism of Polar Bears. Journal of Mammalogy. 2005-10-20, roč. 86, čís. 5, s. 895–901. Dostupné online [cit. 2019-02-09]. ISSN 0022-2372. DOI 10.1644/1545-1542(2005)86[895:SDOPB2.0.CO;2]. (anglicky)
  70. MACHÁČKOVÁ; Zuzana. Medvěd lední. Tuleni a spol. (webz.cz), 2004. Dostupné v archivu (česky)
  71. 10 Facts About the Polar Bear. Owlcation [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
  72. ENGELI, Emmanuel. Fractures of the radius and ulna secondary to possible vitamin 'D' deficiency in captive polar bears (Ursus maritimus). polarbearsinternational.org. Archivovaná verze ze dne 2010-02-26. (anglicky)
  73. Can animals be right-handed or left-handed? | Notes and Queries | guardian.co.uk. www.theguardian.com [online]. [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
  74. Are Polar Bears Left Handed?. www.polarbear-world.com [online]. [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
  75. HERÁŇ, Ivan. Medvědi a pandy. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. 155 s. (Zvířata celého světa; sv. 4). OCLC 6195390 (česky)
  76. LANGENHEIM, Johnny. The biomimicry innovations inspired by Earth’s colder climes. Environment [online]. nationalgeographic.com, 2017-11-10 [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
  77. JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. 1. vyd. London: Academic Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-12-383853-7. S. 446–467.
  78. ROSEN, Yereth. Polar bears can swim vast distances, study finds. Reuters. 2012-05-01. Dostupné online [cit. 2016-12-23]. (anglicky)
  79. STIRLING, Ian; VAN MEURS, Rinie. Longest recorded underwater dive by a polar bear. Polar Biology. 2015-08-01, roč. 38, čís. 8, s. 1301–1304. Dostupné online [cit. 2021-06-21]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/s00300-015-1684-1. (anglicky)
  80. DEROCHER, Andrew E.; WIIG, Øystein; BANGJORD, Georg. Predation of Svalbard reindeer by polar bears. Polar Biology. 2000-09-22, roč. 23, čís. 10, s. 675–678. Dostupné online [cit. 2020-06-09]. ISSN 0722-4060. DOI 10.1007/s003000000138.
  81. SOCHA, Vladimír. Kdo na to má nos: Šestice živočichů s výjimečným čichem. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-03-11 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online.
  82. 10 Prime Polar Bear Facts. oceanwide-expeditions.com [online]. [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
  83. LEWIS, Tanya. 5 Weird Facts About Polar Bears. livescience.com [online]. 2014-02-27 [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky)
  84. Polar Bear | San Diego Zoo Animals & Plants. animals.sandiegozoo.org [online]. [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  85. NUMMELA, Sirpa. Hearing. Encyclopedia of Marine Mammals (2. vydání). Academic Press. Roč. 2009, s. 553–562. Edited by: William F. Perrin, Bernd Würsig and J.G.M. Thewissen. Dostupné online [cit. 2021-06-13]. DOI 10.1016/B978-0-12-373553-9.00129-2. (anglicky)
  86. VEIGAS, Jennifer. Why do fat polar bears have healthy hearts?. ABC Science [online]. 2014-05-09 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  87. THIEMANN, G. W.; IVERSON, S. J.; STIRLING, I. Seasonal, sexual and anatomical variability in the adipose tissue of polar bears (Ursus maritimus). Journal of Zoology. 2006, roč. 269, čís. 1, s. 65–76. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 1469-7998. DOI 10.1111/j.1469-7998.2006.00084.x. (anglicky)
  88. Brain Facts and Figures. faculty.washington.edu [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  89. VEITSCHEGGER, Kristof. The effect of body size evolution and ecology on encephalization in cave bears and extant relatives. BMC Evolutionary Biology. 2017-06-05, roč. 17. PMID: 28583080 PMCID: PMC5460516. Dostupné online [cit. 2021-06-13]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/s12862-017-0976-1. PMID 28583080. (anglicky)
  90. HERCULANO-HOUZEL, Suzana; AVELINO-DE-SOUZA, Kamilla; NEVES, Kleber. The elephant brain in numbers. Frontiers in Neuroanatomy. 2014-06-12, roč. 8. PMID: 24971054 PMCID: PMC4053853. Dostupné online [cit. 2021-06-12]. ISSN 1662-5129. DOI 10.3389/fnana.2014.00046. PMID 24971054. (anglicky)
  91. CAMERON, Layne. Larger (relative) brains = higher IQ. MSUToday | Michigan State University [online]. 2016-01-25 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
  92. BENSON-AMRAM, Sarah; DANTZER, Ben; STRICKER, Gregory. Brain size predicts problem-solving ability in mammalian carnivores. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2016-03-01, roč. 113, čís. 9, s. 2532–2537. Dostupné online [cit. 2021-06-28]. (anglicky)
  93. TAYLOR, Brooke. Polar bears use rocks and ice as weapons to kill walruses: study. CTVNews [online]. 2021-07-31 [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
  94. DICKIE, Gloria. Polar bears sometimes bludgeon walruses to death with stones or ice [online]. ScienceNews, 2021-07-29 [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
  95. STIRLING, Ian; LAIDRE, Kristin L.; BORN, Erik W. Do Wild Polar Bears (Ursus maritimus) Use Tools When Hunting Walruses (Odobenus rosmarus)?. ARCTIC. 2021-06-08, roč. 74, čís. 2, s. 175–187. Dostupné online [cit. 2021-08-02]. ISSN 1923-1245. DOI 10.14430/arctic72532. (anglicky)
  96. Whale-eating polar bears have dwindling food source: study. news.cgtn.com [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
  97. BRUEMMER, Fred. World of the Polar Bear. Kanada (Toronto, Ontario): Key Porter Books, 1989. 160 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55013-107-9. S. 25–33. (anglicky)
  98. MATTHEWS, Downs. Polar Bear. San Francisco: Chronicle Books, 1993. ISBN 978-0-8118-0204-8. S. 95. (anglicky)
  99. DEROCHER, Andrew E.; PARIJS, Sofie M. Van; WIIG, Øystein. Nursing vocalization of a polar bear cub. Ursus. 2010-11, roč. 21, čís. 2, s. 189–191. Dostupné online [cit. 2021-12-21]. ISSN 1537-6176. DOI 10.2192/09SC025.1. (anglicky)
  100. OWEN, M. A.; SWAISGOOD, R. R.; SLOCOMB, C. An experimental investigation of chemical communication in the polar bear. Journal of Zoology. 2015, roč. 295, čís. 1, s. 36–43. Dostupné online [cit. 2021-12-21]. ISSN 1469-7998. DOI 10.1111/jzo.12181. (anglicky)
  101. LARSEN, Thor; JONKEL, Charles; VIBE, Christian. Satellite Radio-Tracking of Polar Bears between Svalbard and Greenland. Bears: Their Biology and Management. 1983, roč. 5, s. 230–237. Dostupné online [cit. 2021-01-25]. ISSN 1936-0614. DOI 10.2307/3872542. (anglicky)
  102. In Photos: Saving Polar Bears in a Warming Climate | Pages | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  103. LEAHY, Stephen. Polar Bears Are Starving Because of Global Warming, Melting Sea Ice, Study Shows. Science [online]. National Geographic Society, 2018-02-01 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  104. Polar bears out on the sea ice eat few seals in summer and early fall [online]. polarbearscience, 2015-02-09 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
  105. DEROCHER, Andrew E.; WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus. Diet composition of polar bears in Svalbard and the western Barents Sea. Polar Biology. 2002-06, roč. 25, čís. 6, s. 448–452. Dostupné online [cit. 2020-06-24]. ISSN 0722-4060. DOI 10.1007/s00300-002-0364-0.
  106. Arctic Bears. web.archive.org [online]. Nature PBS, 2008-06-16 [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  107. DEROCHER, Andrew, a kol. Diet composition of polar bears in Svalbard and the western Barents Sea. Polar Biology [online]. 2002 [cit. 2019-09-10]. DOI: http://dx.doi.org/10.1007/s00300-002-0364-0. Dostupné online. (anglicky)
  108. DYCK, M. G.; ROMBERG, S. Observations of a wild polar bear (Ursus maritimus) successfully fishing Arctic charr (Salvelinus alpinus) and Fourhorn sculpin (Myoxocephalus quadricornis). Polar Biology. 2007-11-01, roč. 30, čís. 12, s. 1625–1628. Dostupné online [cit. 2019-07-05]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/s00300-007-0338-3. (anglicky)
  109. AMSTRUP, Steven C., a kol. Forecasting the Range-wide Status of Polar Bears at Selected Times in the 21st Century. web.archive.org [online]. USGS Science Strategy to Support U.S. Fish and Wildlife Service Polar Bear Listing Decision, 2007-10-25 [cit. 2019-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  110. Diet and Eating Habits - Polar Bears International. polarbearsinternational.org [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online.
  111. Polar bear diet. arcticwwf.org [online]. WWF [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  112. ROUTTI, Heli; WELKER, Jeffrey M.; THIEMANN, Gregory W. Geographical Area and Life History Traits Influence Diet in an Arctic Marine Predator. PLOS ONE. 2016-05-19, roč. 11, čís. 5, s. e0155980. Dostupné online [cit. 2019-09-16]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0155980. PMID 27196700. (anglicky)
  113. WALEED. PolarBearFacts.net [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
  114. DEROCHER, E. Andrew; WIIG, Øystein; ANDERSEN, Magnus. Diet composition of polar bears in Svalbard and the western Barents Sea. Polar Biology. 2002-06-01, roč. 25, s. 448–452. Dostupné online [cit. 2017-12-11]. DOI 10.1007/s00300-002-0364-0. (anglicky)
  115. Polar bears eat dolphins as Arctic warms. www.theguardian.com, 2015. [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
  116. Lední medvědi začali požírat delfíny. Přispělo i globální oteplování. iDNES.cz [online]. 2015-06-14 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (česky)
  117. DEROCHER, Andrew E.; ANDRIASHEK, Dennis; ARNOULD, John P. Y. Aspects of milk composition and lactation in polar bears. Canadian Journal of Zoology. 1993-03-01, roč. 71, čís. 3, s. 561–567. Dostupné online [cit. 2021-12-22]. ISSN 0008-4301. DOI 10.1139/z93-077. (anglicky)
  118. STEMPNIEWICZ, Lech; KIDAWA, Dorota; BARCIKOWSKI, Mateusz. Unusual hunting and feeding behaviour of polar bears on Spitsbergen. Polar Record. 2014/04, roč. 50, čís. 2, s. 216–219. Dostupné online [cit. 2021-08-08]. ISSN 0032-2474. DOI 10.1017/S0032247413000053. (anglicky)
  119. OSKIN, Becky. Hunting on Land Can't Help a Hungry Polar Bear. livescience.com [online]. 2015-04-01 [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
  120. BECHSHOFT, Thea. Do Polar Bears Drink Water?. polarbearsinternational.org [online]. Polar Bears International (PBI), 2019-04-24 [cit. 2021-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-20. (anglicky)
  121. AMSTRUP, Steven C.; STIRLING, Ian; SMITH, Tom S. Recent observations of intraspecific predation and cannibalism among polar bears in the southern Beaufort Sea. Polar Biology. 2006-04-27, roč. 29, čís. 11, s. 997. Dostupné online [cit. 2019-06-30]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/s00300-006-0142-5. (anglicky)
  122. SCHWEINSBURG, R. E.; LARSEN, Thor; TAYLOR, Mitchell. Observations of Intraspecific Aggression and Cannibalism in Polar Bears (Ursus maritimus). ARCTIC. 1985-01-01, roč. 38, čís. 4, s. 303–309. Dostupné online [cit. 2019-06-30]. ISSN 1923-1245. DOI 10.14430/arctic2149. (anglicky)
  123. DYCK, M. G.; DALEY, K. J. Cannibalism of a Yearling Polar Bear (Ursus maritimus) at Churchill, Canada. www.jstor.org, 2002. Sv. 55, č. 2, s. 190-192. [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
  124. Exclusive Video: Polar Bear Cannibalizes Cub. National Geographic News [online]. 2016-02-23 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
  125. WOLCHOVER, Natalie. Is Global Warming Driving Polar Bears to Cannibalism?. livescience.com [online]. 2011-12-15 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
  126. LIBERATORE, Stacy. Polar bears turning to CANNIBALISM because of climate change. Mail Online [online]. 2020-02-27 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online.
  127. BROWNLEE, Alison. Climate change not to blame for polar bear cannibalism. www.nationalpost.com. 2009-12-08. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-03. ISSN 1486-8008. (anglicky)
  128. O´HARRA, Doug. Polar bears, grizzlies increasingly gather on North Slope. Anchorage Daily News [online]. 2005-04-01 [cit. 2016-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  129. WHITE, Patrick. Grizzly sightings in polar bear territory inspire talk of ultimate ursine fight. Th Globe and Mail Canada. 2010-02-23. Dostupné online [cit. 2020-07-02]. (anglicky)
  130. ROSEN, Yereth. At North Slope bone pile, small grizzlies dominate bigger polar bears. Anchorage Daily News [online]. 2015-12-03 [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
  131. Animal Face Off [online]. IMDb.com [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
  132. Animal Face-Off: Polar Bear vs. Walrus – YouTube (domnělý počítačovou animací vytvořený souboj mezi medvědem a mrožem)
  133. Polar Bear vs Walrus | Planet Earth | BBC Earth - YouTube (medvěd lední, který se nezdráhal zaútočit na kolonii mrožů)
  134. Do Killer Whales Eat Polar Bears – Polar Bears vs Killer Whale [online]. Zoologist, 2017-12-01 [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
  135. Polar Bear Reproduction - Polar Bear Facts and Information. www.polarbear-world.com [online]. [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
  136. MALENFANT, René M.; COLTMAN, David W.; RICHARDSON, Evan S., et al. Evidence of adoption, monozygotic twinning, and low inbreeding rates in a large genetic pedigree of polar bears. Polar Biology. 2016-08-01, roč. 39, čís. 8, s. 1455–1465. Dostupné online [cit. 2021-12-21]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/s00300-015-1871-0. (anglicky)
  137. SARCHET, Penny. Polar bear family tree reveals adoptions and identical twins. New Scientist [online]. 2015-12-18 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
  138. DEROCHER, A. E.; WIIG, Ø. Observation of Adoption in Polar Bears (Ursus maritimus). Arctic. 1999, roč. 52, čís. 4, s. 413–415. Dostupné online [cit. 2021-12-21]. ISSN 0004-0843. (anglicky)
  139. BRUCE, David S.; DARLING, Nancy K.; SEELAND, Katheleen J. Is the polar bear (Ursus maritimus) a Hibernator?: continued studies on opioids and hibernation. Pharmacology Biochemistry and Behavior. 1990-03-01, roč. 35, čís. 3, s. 705–711. Dostupné online [cit. 2019-07-05]. ISSN 0091-3057. DOI 10.1016/0091-3057(90)90311-5. (anglicky)
  140. STIRLING, Ian; DEROCHER, Andrew E.; GOUGH, William A. Response to Dyck et al. (2007) on polar bears and climate change in western Hudson Bay. Ecological Complexity. 2008-09-01, roč. 5, čís. 3, s. 193–201. Dostupné online [cit. 2021-01-25]. ISSN 1476-945X. DOI 10.1016/j.ecocom.2008.01.004. (anglicky)
  141. AMSTRUP, Steven C. The Natural History of an Arctic Oil Field. Chapter 7 - Polar Bear. Příprava vydání Joe C. Truett, Stephen R. Johnson. San Diego: Academic Press, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-12-701235-3. DOI 10.1016/b978-012701235-3/50009-x. S. 133–157. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-012701235-3/50009-X.
  142. polar-bear. www.biologicaldiversity.org [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
  143. Polar bear. www.npolar.no [online]. [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
  144. Bear, Polar. Louisville Zoo [online]. 2014-06-12 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
  145. Fewer polar bear cubs surviving, study finds. NBC News [online]. 2006-11-16 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
  146. RAMSAY, M. A.; STIRLING, Ian. Reproductive biology and ecology of female polar bears (Ursus maritimus). Journal of Zoology. 1988-04, roč. 214, čís. 4, s. 601–633. Dostupné online [cit. 2020-02-06]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1111/j.1469-7998.1988.tb03762.x.
  147. ROBECK, Todd R.; O'BRIEN, Justine K. Reproductive Physiology. Encyclopedia of Marine Mammals (3. vydání). Academic Press. Roč. 2018, s. 807–811. Edited by: Bernd Würsig, J.G.M. Thewissen and Kit M. Kovacs. Dostupné online [cit. 2021-06-13]. DOI 10.1016/B978-0-12-804327-1.00214-4. (anglicky)
  148. DOLLINGER, Peter. Eisbär; Haltung im Zoo / Bedeutung für den Menschen / Gefährdung und Schutz. www.zootier-lexikon.org [online]. 2019 [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (německy)
  149. HEMSTOCK, Annie. The Polar Bear. Mankato, Minnesota: Capstone Press, 1999. 48 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7368-0031-0. (anglicky)
  150. Eisige Zeiten für Eisbären. Pro Wildlife [online]. 2005-03-28 [cit. 2019-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (německy)
  151. DOYLE. New book explores the fascinating cultural history of polar bears. Canadian Geographic [online]. 2016-10-20 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  152. IUCN Red List says global polar bear population is 22,000 – 31,000 (26,000) [online]. polarbearscience, 2015-11-19 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
  153. NWT Wildlife and Fisheries - NWT Wildlife Species - Polar Bear Economics. web.archive.org [online]. 2008-05-04 [cit. 2021-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  154. FREEMAN, M. M. R.; WENZEL, G. W. The Nature and Significance of Polar Bear Conservation Hunting in the Canadian Arctic. Arctic. 2006, roč. 59, čís. 1, s. 21–30. Dostupné online [cit. 2021-06-11]. ISSN 0004-0843. (anglicky)
  155. Press release 2rd meeting of PBSG Morges, Switzerland 1970. web.archive.org [online]. 2008-05-04 [cit. 2021-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  156. AARS, Jon; MAGNUS, Andersen; KIT M., Kovacs. Polar bears in Svalbard. (2005). Dostupné online (anglicky)
  157. Polar bear status and population. arcticwwf.org [online]. [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
  158. BROWER, Cd.; CARPENTER, A.; BRANIGAN, M. L. The Polar Bear Management Agreement for the Southern Beaufort Sea: An Evaluation of the First Ten Years of a Unique Conservation Agreement. Arctic. 2002, roč. 55, čís. 4, s. 362–372. Dostupné online [cit. 2021-06-16]. ISSN 0004-0843. (anglicky)
  159. Top 10 facts about polar bears. WWF [online]. [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (anglicky)
  160. The Inuit Legend of Nanuk [online]. PolarBearHabitat, 2015-01-15 [cit. 2019-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-07. (anglicky)
  161. FOBAR, Rachel. Should polar bear hunting be legal? It’s complicated.. Animals [online]. nationalgeographic.com, 2019-05-28 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
  162. jaz. Lední medvědi vymírají. Potravu jim bere globální oteplování, varují vědci. Aktuálně.cz [online]. 2015-09-14 [cit. 2016-11-24]. Dostupné online.
  163. BROMAGHIN, Jeffrey F.; MCDONALD, Trent L.; STIRLING, Ian. Polar bear population dynamics in the southern Beaufort Sea during a period of sea ice decline. Ecological Applications. 2015, roč. 25, čís. 3, s. 634–651. Dostupné online [cit. 2019-08-02]. ISSN 1939-5582. DOI 10.1890/14-1129.1. (anglicky)
  164. KLICNAR, Filip. VIDEO: Vyzáblý medvěd na pokraji smrti. Odraz změn klimatu, míní experti. iDNES.cz [online]. 2017-12-10 [cit. 2017-12-11]. Dostupné online.
  165. MOLNÁR, Péter K.; DEROCHER, Andrew E.; THIEMANN, Gregory W. Predicting survival, reproduction and abundance of polar bears under climate change. Biological Conservation. 2010-07-01, roč. 143, čís. 7, s. 1612–1622. Dostupné online [cit. 2019-06-28]. ISSN 0006-3207. DOI 10.1016/j.biocon.2010.04.004. (anglicky)
  166. STIRLING, Ian; DEROCHER, Andrew E. Possible Impacts of Climatic Warming on Polar Bears. Arctic. 1993, roč. 46, čís. 3, s. 240–245. Dostupné online [cit. 2019-08-02]. ISSN 0004-0843.
  167. MONNETT, Charles; GLEASON, Jeffrey S. Observations of mortality associated with extended open-water swimming by polar bears in the Alaskan Beaufort Sea. Polar Biology. 2006-01-12, roč. 29, čís. 8, s. 681–687. Dostupné online [cit. 2021-06-11]. ISSN 0722-4060. DOI 10.1007/s00300-005-0105-2.
  168. Next up from climate change: More polar bears on land, potentially running into humans. Washington Post [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (anglicky)
  169. Lední medvěd napadl muže z výletní lodi. Šelmu zastřelila medvědí hlídka. Blesk.cz [online]. 2018-07-28 [cit. 2019-06-10]. Dostupné online.
  170. BENNETTS, Marc. Russian islands declare emergency after mass invasion of polar bears. The Guardian. 2019-02-11. Dostupné online [cit. 2019-08-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  171. A ‘mass invasion’ of polar bears is terrorizing an island town. Climate change is to blame.. Washington Post [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  172. ket. Ruská Nová země v pohotovosti. Odlehlý region čelí „invazi“ ledních medvědů. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-02-10 [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (česky)
  173. SKAARE, Janneche Utne; LARSEN, Hans Jørgen; LIE, Elisabeth. Ecological risk assessment of persistent organic pollutants in the arctic. Toxicology. 2002-12, roč. 181-182, s. 193–197. Dostupné online [cit. 2021-06-15]. ISSN 0300-483X. DOI 10.1016/s0300-483x(02)00280-9. (anglicky)
  174. PAVLOVA, Viola; NABE-NIELSEN, Jacob; DIETZ, Rune. Field Metabolic Rate and PCB Adipose Tissue Deposition Efficiency in East Greenland Polar Bears Derived from Contaminant Monitoring Data. PLOS ONE. 2014-07-08, roč. 9, čís. 8, s. e104037. Dostupné online [cit. 2020-07-01]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0104037. PMID 25101837. (anglicky)
  175. HAAVE, Marte; ROPSTAD, Erik; DEROCHER, Andrew E. Polychlorinated biphenyls and reproductive hormones in female polar bears at Svalbard.. Environmental Health Perspectives. 2003-4, roč. 111, čís. 4, s. 431–436. PMID: 12676595 PMCID: PMC1241424. Dostupné online [cit. 2019-08-31]. ISSN 0091-6765. PMID 12676595.
  176. TARTU, Sabrina; BOURGEON, Sophie; AARS, Jon, a kol. Sea ice-associated decline in body condition leads to increased concentrations of lipophilic pollutants in polar bears (Ursus maritimus) from Svalbard, Norway. Science of The Total Environment. 2017-01-15, roč. 576, s. 409–419. Dostupné online [cit. 2021-08-03]. ISSN 0048-9697. DOI 10.1016/j.scitotenv.2016.10.132. (anglicky)
  177. SONNE, Christian; DYCK, Markus; RIGÉT, Frank F. Penile density and globally used chemicals in Canadian and Greenland polar bears. Environmental Research. 2015-02-01, roč. 137, s. 287–291. Dostupné online [cit. 2021-12-21]. ISSN 0013-9351. DOI 10.1016/j.envres.2014.12.026. (anglicky)
  178. SARCHET, Penny. Polar bear penis bone may be weakened by pollution. New Scientist [online]. 2015-01-26 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
  179. GRIFFITHS, Sarah. Pollutants may weaken polar bears' penis bones. Mail Online [online]. 2015-01-26 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
  180. Polar bear penises not breaking due to PCBs – new paper full of “coulds” and “maybes” [online]. Polar Bear Science, 2015-01-29 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (anglicky)
  181. EGGERS PEDERSEN, Kathrine; BASU, Niladri; LETCHER, Robert. Brain region-specific perfluoroalkylated sulfonate (PFSA) and carboxylic acid (PFCA) accumulation and neurochemical biomarker responses in east Greenland polar bears (Ursus maritimus). Environmental Research. 2015-04, roč. 138, s. 22–31. PMID: 25682255. Dostupné online [cit. 2021-06-28]. ISSN 1096-0953. DOI 10.1016/j.envres.2015.01.015. PMID 25682255. (anglicky)
  182. RODE, Karyn D; ROBBINS, Charles T; NELSON, Lynne. Can polar bears use terrestrial foods to offset lost ice-based hunting opportunities?. Frontiers in Ecology and the Environment. 2015-04, roč. 13, čís. 3, s. 138–145. Dostupné online [cit. 2021-06-11]. ISSN 1540-9295. DOI 10.1890/140202. (anglicky)
  183. AMSTRUP, Steven C.; MARCOT, Bruce G.; DOUGLAS, David. Forecasting the range-wide status of polar bears at selected times in the 21st century. Administrative Report. 2007, s. 1–126. Dostupné online [cit. 2021-06-11]. DOI 10.3133/70174086. (anglicky)
  184. ARMSTRONG, J. Scott; GREEN, Kesten C.; SOON, Willie. Polar Bear Population Forecasts: A Public-Policy Forecasting Audit. Interfaces. 2008-10, roč. 38, čís. 5, s. 382–405. Dostupné online [cit. 2021-06-11]. ISSN 0092-2102. DOI 10.1287/inte.1080.0383. (anglicky)
  185. AMSTRUP, Steven C.; CASWELL, Hal; DEWEAVER, Eric. Rebuttal of “Polar Bear Population Forecasts: A Public-Policy Forecasting Audit”. Interfaces. 2009-08, roč. 39, čís. 4, s. 353–369. Dostupné online [cit. 2021-06-11]. ISSN 0092-2102. DOI 10.1287/inte.1090.0444. (anglicky)
  186. AMSTRUP, Steven. Polar Bears and Climate Change: Certainties, Uncertainties, and Hope in A Warming World.. In: Gyrfalcons and Ptarmigan in a Changing World. [s.l.]: The Peregrine Fund, 2011-12-22. Dostupné online. ISBN 978-1-4611-2907-3. DOI 10.4080/gpcw.2011.0100. (anglicky)
  187. GORMEZANO, Linda J.; ROCKWELL, Robert F. The Energetic Value of Land-Based Foods in Western Hudson Bay and Their Potential to Alleviate Energy Deficits of Starving Adult Male Polar Bears. PLOS ONE. 2015-06-10, roč. 10, čís. 6, s. e0128520. Dostupné online [cit. 2021-06-11]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0128520. (anglicky)
  188. Native American Indian Polar Bear Legends, Meaning and Symbolism from the Myths of Many Tribes. www.native-languages.org [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  189. Polar Bears in Popular Culture - Polar Bear Facts and Information. www.polarbear-world.com [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  190. The Story of the Coca-Cola Polar Bears. The Coca-Cola Company [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
  191. 2 Dollars Coins | The Royal Canadian Mint. www.mint.ca [online]. [cit. 2020-06-09]. Dostupné online.
  192. 3 rubles 1997 - Polar Bear, Russia - Coin value - uCoin.net. en.ucoin.net [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  193. 25 rubles 1997 - Polar Bear, Russia - Coin value - uCoin.net. en.ucoin.net [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  194. 100 rubles 1997 - Polar Bear, Russia - Coin value - uCoin.net. en.ucoin.net [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  195. 50 rubles 1997 - Polar Bear, Russia - Coin value - uCoin.net. en.ucoin.net [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  196. 100 rubles 1997 - Polar Bear, Russia - Coin value - uCoin.net. en.ucoin.net [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  197. 200 rubles 1997 - Polar Bear, Russia - Coin value - uCoin.net. en.ucoin.net [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  198. 10000 rubles 1997 - Polar Bear, Russia - Coin value - uCoin.net. en.ucoin.net [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
  199. Eisbären Berlin. www.eisbaeren.de [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (německy)
  200. The Official Site of the Charlotte Checkers - Charlotte Checkers Hockey - gocheckers.com. gocheckers.com [online]. [cit. 2019-08-06]. Dostupné online.
  201. Новый логотип. История создания – Новости ХК. hctraktor.org [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (rusky)
  202. Calgary 1988 Mascot(s) Hidy and Howdy | History & Photos. International Olympic Committee [online]. 2018-03-07 [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
  203. dat. Maskoti olympijských her: od Schusse po sněžného leoparda. ČT sport [online]. 2014-02-07 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (česky)
  204. Партия «Единая Россия». er.ru [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (rusky)
  205. На новой эмблеме "Единой России" медведь стал белым. РИА Новости [online]. 2005-11-26 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (rusky)
  206. К логотипу «Единой России» предложили добавить медвежат. www.znak.com [online]. 2021-08-09 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. (rusky)
  207. International Polar Bear Day - February 27th!. polarbearsinternational.org [online]. Polar Bears International (PBI) [cit. 2021-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-06. (anglicky)
  208. KUŠOVÁ, Tereza. Jedno z nejkrásnějších zvířat na světě má právě svůj den. Novinky.cz [online]. 2011-02-27 [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (česky)
  209. Mezinárodní den ledních medvědů. Zoo Brno [online]. Zoo Brno, 2016-02-27 [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. (česky)
  210. COWDEN, Adam. Reasons to Fear the Polar Bear [online]. Heave Media, 2013-02-04 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
  211. RAMACHANDRAN, Arjun. Frozen with fear: stranded teen v polar bears. The Sydney Morning Herald [online]. 2009-11-10 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
  212. Man killed by polar bear 'died a hero,' cousin says. CBC News [online]. 2018-07-04 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online.
  213. Canadian man killed in rare polar bear attack [online]. 2018-07-04 [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
  214. Českého turistu na Špicberkách napadl lední medvěd. Zachránila ho kolegyně. iROZHLAS [online]. 2015-03-19 [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. (česky)
  215. WILDER, James M.; VONGRAVEN, Dag; ATWOOD, Todd. Polar bear attacks on humans: Implications of a changing climate. Wildlife Society Bulletin. 2017, roč. 41, čís. 3, s. 537–547. Dostupné online [cit. 2020-07-01]. ISSN 1938-5463. DOI 10.1002/wsb.783. (anglicky)
  216. Stručná historie. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (česky)
  217. Brněnská zoo smutní - Cora svá medvíďata sežrala. ČT Televizní studio Brno [online]. 2010-11-24 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (česky)
  218. Zooreport. Zoo Brno [online]. Březen 2014 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (česky)
  219. V pražské zoo uhynulo lední medvídě, máma je pak sežrala. iDNES.cz [online]. 2008-12-08 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (česky)
  220. Lední medvědice Cora byla mámou jen pár dní, obě mláďata sežrala. iDNES.cz [online]. 2010-11-24 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (česky)
  221. Zoo chystá porod. Snad tentokrát nebude imaginární. www.bystrcnik.cz [online]. [cit. 2011-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.
  222. Eisbär (Polarbär). www.zootierliste.de [online]. Zootierliste [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (německy)
  223. Krátke obzretie sa za chovom medveďa bieleho | Národná zoo Bojnice [online]. [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (slovensky)
  224. Lední medvěd Umca odjel do bratislavské zoo - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. 2009-11-05 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
  225. Polar Bears in Zoos. www.polarbearsinternational.org [online]. Polar Bears Inernational (PBI) [cit. 2021-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-05. (anglicky)
  226. AUTIN, Beth. Polar Bear (Ursus maritimus) Fact Sheet: Managed Care. ielc.libguides.com [online]. San Diego Zoo Wildlife Alliance [cit. 2021-12-22]. Dostupné online. (anglicky)

Česky
  • BOUCHNER; Miroslav. Kapesní atlas savců. SZN, SPN: Praha, 1982. 193 stran, OCLC 42172478
  • GIBSON, Chris. Zvířata Evropy : nový kapesní atlas. Slovart, Praha, 2007. 224 stran, ISBN 978-8073910006
  • HERÁŇ, Ivan. Medvědi a pandy. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. (Zvířata celého světa; sv. 4). 155 stran, OCLC 6195390
  • CHAMILLOVÁ, Marie. Reprodukční chování medvěda ledního. Brno, 2010 [cit. 2019-9-13]. 41 s. Bakalářská práce. Vedoucí práce Zdeněk Řehák. Dostupné online.
  • REICHHOLF, Josef. Savci. Ikar: Praha, 1996. (Průvodce přírodou). 287 stran, OCLC 722666075
  • ZÁRUBA, Bořivoj. Svět pravěku. Albatros: Praha, 2001. 151 stran, ISBN 978-8000009896

Anglicky
  • BRUEMMER, Fred. World of the Polar Bear. Key Porter Books: Kanada (Toronto, Ontario), 1989. 160 stran, ISBN 978-1550131079
  • DEROCHER, E. Andrew. Polar Bears: A Complete Guide to Their Biology and Behavior. Johns Hopkins University Press: USA, 2012. 264 stran, ISBN 978-1421403052
  • GURAVICH, Dan; STIRLING, Ian. Polar Bears. University of Michigan Press: Ann Arbor, 1988. 220 stran, ISBN 978-0-472-10100-9
  • HEMSTOCK, Annie. The Polar Bear. Capstone Press: Mankato, Minnesota, 1999. 48 stran, ISBN 978-0-7368-0031-0
  • HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. New Holland and Panthera: Londýn, Cape Town, Sydney, Auckland, 2011. 132 stran
  • MATTHEWS, Downs. Polar Bear. Chronicle Books: San Francisco, 1993. 108 stran, ISBN 978-0811802048
  • NAUGHTON, Donna. The Natural History of Canadian Mammals: Opossums and Carnivores. University of Toronto Press: Toronto, 2012. 985 stran, ISBN 978-1442644830
  • SALE, Richard. A Complete Guide to Arctic Wildlife. Firefly Books: Kanada, 2012. 464 stran, ISBN 978-1770851290
  • SALE, Richard & MICHELSEN, Peter. Wildlife of the Arctic. Princeton University Press: USA, 2018. 304 stran, ISBN 978-0691180540
  • STIRLING, Ian. Polar Bears: The Natural History of a Threatened Species. Fitzhenry & Whiteside Ltd: Kanada, 2011. 330 stran, ISBN 978-1554551552
  • STIRLING, Ian. Polar Bears. The University of Michigan Press: USA, 1999. 232 stran, ISBN 978-0472081080
  • STRUZIK, Edward. Arctic Icons: How the Town of Churchill Learned to Love its Polar. Fitzhenry & Whiteside: USA, 2014. 312 stran, ISBN 978-1554553228
  • USPENSKII, S., M.. The polar bear. Nauka Publishers: Moskva (Ottawa), 1978. 107 stran, OCLC 70521260

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.