Panda velká

Dospělá panda velká v Zoo v San Diegu

Hnědobílý poddruh Ailuropoda melanoleuca qinlingensis (tzv. qinlingská panda)

Západ se poprvé seznámil s pandou velkou v roce 1869 díky cestovnímu deníku francouzského misionáře Armanda Davida (1826–1900). Veřejnost si pandu velmi oblíbila, přinejmenším díky tomu, že je na první pohled roztomilá a podobá se živému plyšovému medvídku. Fakt, že je obvykle zobrazována pokojně žvýkající bambus, na rozdíl od lovu, také přispívá jejímu obrazu nevinnosti.

Klasifikace

Po mnoho desetiletí byla přesná vědecká klasifikace pandy předmětem debat, protože jak panda velká tak panda červená sdílejí vlastnosti medvědů i mývalů. Nicméně genetické testy odhalily, že panda velká je vskutku medvěd a patří do čeledi medvědovití. Jí nejblíže příbuzný medvěd je medvěd brýlatý z Jižní Ameriky.

Na základě odlišných parametrů lebky, jiného zbarvení srsti a rozdílné populační genetiky odborníci rozlišují dva poddruhy pandy velké (2005)[4][5]:

• Ailuropoda melanoleuca melanoleuca; nejpočetnější panda s klasickým vzorováním a typicky černobílým zbarvením.
• Ailuropoda melanoleuca qinlingensis (tzv. qinlingská panda); namísto typického zbarvení je tato panda hnědobílá, má menší lebku, větší stoličky a obývá výhradně pohoří Qinling (v provincii Šen-si).

Podrobná genetická stude z roku 2012 ukázala, že k oddělení populací došlo pravděpodobně před 300 000 lety.[6] Dále vědci odhadují, že první pandy spatřily svět asi před 2–3 miliony let. Z rodu Ailuropoda v současné době žije pouze panda velká.[7][8][9]

Bambus, v současnosti hlavní potrava pandy velké, v minulosti tomu tak ale nebylo[10]

Panda velká v přírodní rezervaci Wolong

Panda pojídající bambus

Žije v hornatých oblastech centrální části Čínské lidové republiky, v provinciích Kan-su, Šen-si a Sečuán. Na těchto územích je pro ni zřízeno velké množství rezervací a v městě Čcheng-tu je vybudované chovné centrum pro pandy velké. Původně, ještě před 2000 lety, žila na rozsáhlém území Číny, směrem na jih až po Vietnam a Myanmar.[7][11]

Jejím domovem jsou horské bambusové lesy (v spleti jehličnatých a listnatých) v nadmořské výšce 1200 až 3900 metrů, ale v zimě sestupuje do nižších poloh okolo 800 m n. m. Pandy velké nerady cestují a obvykle se zdržují na území o rozloze 4–6,5 km², nebo ještě menším.[11][12][13]

Panda velká má zavalité tělo, mohutnou širokou hlavu s krátkým čenichem a zakulacenými černými ušními boltci. Srst je vlnitá, 3–10 cm dlouhá, typicky černobílá. Dospělá panda váží 70–160 kg (průměrně asi 100 až 115 kg), je dlouhá 1,2–1,9 m. Ocas pandy je krátký, obvykle jen 10–15 cm dlouhý.[4][11][12]

Panda velká v současnosti žije téměř nepřetržitě uvnitř bambusových houštin. Přestože se řadí mezi šelmy a disponuje stále chrupem masožravce (leč mírně odlišným – např. má znatelně větší sagitální hřeben, nebo širší a plošší stoličky i třenové zuby hřebenovitého tvaru), je její potrava převážně rostlinná. Živí se především bambusovými stonky a výhonky, a příležitostně žere též kosatce, šafrány nebo hořce, bambus však tvoří 99 % její potravy.[14] I její trávicí ústrojí má stavbu obvyklou spíše pro masožravé zvíře, unikátní bakteriální mikroflóra ve střevech jí však umožňuje bez problémů tuto těžkou potravu strávit – tyto specifické bakterie rozloží až 95 % bambusové biomasy na jednoduché cukry. Kromě těchto mikro-pomocníků má taktéž extrémně svalnaté stěny žaludku, díky čemuž potravu snadněji stráví, a střevo má pokryté silnou vrstvou hlenu, čímž je dostatečně ochráněno před tvrdou a ostrou dřevnatou potravou. Bambus je ale natolik nízkokalorická potrava, že se jím krmí prakticky celý den; v průběhu jednoho dne pozře 10, 20 nebo až 30 kg potravy a stravuje se zhruba 10 až 12 hodin. Zároveň i často vyměšuje, údajně až 40krát za den.[11][12][15][16][17][18][19] Ovšem po odborné stránce je všežravcem, neboť je známo, že se živí i vejci a masem; drobnými hlodavci, pišťuchami, rybami, nepohrdne ani zdechlinami a spolu s bambusem konzumuje také nějaký ten hmyz. Jsou to pro ni nezbytné zdroje bílkovin. Při žvýkání se jí třesou uši.[11][12]

Na rozdíl od jiných medvědů se neukládá k zimnímu spánku, neboť si nedokáže vytvořit dostatečné zásoby tuku. Její tlapa je velmi neobvyklá; s „palcem“ a pěti prsty; "palec" je ve skutečnosti modifikovaná kost zápěstí. Z hlediska stravování jsou tlapy pandy doslova předurčeny k jejímu způsobu života, neboť dokáže s bambusem velmi obratně manipulovat (šikovně si jej přidržuje i loupe). Stephen Jay Gould o této skutečnosti napsal pojednání Palec pandy (The Panda's Thumb).[11][12]

Genom pandy velké byl sekvenován v roce 2009. Zjistilo se, že má 20 párů autozómů a 1 pár pohlavních chromozomů (tedy dohromady 42 chromozomů).[20] Průměrná tělesná teplota druhu byla naměřena na zhruba 37,2 °C, průměrná srdeční frekvence pandy velké byla pak naměřena na 102 úderů za minutu. [21]

Panda velká žije samotářským způsobem života, samci a samice se tak setkávají zpravidla jen při námluvách, v období od března do května. Kopulace je krátkodobá (od 30 sekund do pěti minut), ale opakovaná. Jelikož se embryo vyvíjí velmi rychle, může samice rodit teoreticky už za pouhých 45 dní, ale s ohledem na okolní podmínky také až za šest měsíců (obvykle se uvádí březost 95–163 dní). Porodí tak obvykle v srpnu nebo září, případně až na začátku nového roku.[12][22] Narodit se mohou až tři medvíďata, ale zřídkakdy přežije více než jedno. Kvůli nepříliš vydatné bambusové stravě matka nenačerpá dost energie k tvorbě mléka a nedokáže tak všechny dostatečně nasytit. Čerstvě narozená panda váží kolem 100 gramů, je slepá, ale oproti jiným malým medvědům osrstěná, avšak jen velmi jemnou srstí.[12] Kojena je až 14krát denně, jedno krmení probíhá i půl hodiny.[12] Ve věku tří týdnů otvírá oči.[12] Měsíc po narození je plně vybarvená s typickým vzorováním. Asi v šestí měsících pozře už menší množství bambusové stravy, ale až do jednoho roku je pro ni primární potravou matčino mléko. V jednom roce váží panda asi 45 kilogramů. U matky se drží do stáří 18 měsíců nebo až do svých dvou let.

Pohlavně vyzrálá bývá ve věku čtyř až osmi let, podle ADW v rozmezí 5,5–6 let. V zajetí se dožila až 34 let, v přírodě žije odhadem 10–20 let.[4][11][12][21]

Panda velká patří k zranitelným druhům, nebezpečí se zvyšuje s postupujícím narušováním jejích přirozených lokalit a velmi slabou porodností ať už v zajetí nebo v přírodě.[23] Nejčastěji umírají zastřelením člověkem, či ničením pandího habitatu.[21] Podle odhadů z let 2005 až 2015 žije v přírodě zhruba 1500 až 2000 jedinců. Ačkoli je pand stále velmi málo, dosavadní opatření jsou úspěšná; okolo roku 1970 přežívalo asi jen 1000 medvědů. Čína to s ochranou této ikonické šelmy myslí velmi vážně. Tomu odpovídá i přísné trestní měřítko, v kterém při úmyslném usmrcení zvířete hrozí viníkovi i trest smrti. Naopak záchrana pandy je velmi ceněná a finančně ohodnocena. Panda velká je symbolem Světového fondu na ochranu přírody (World Wildlife Fund, WWF). Podle Červeného seznamu IUCN byla k roku 2016 populace druhu odhadována na 500–1000 dospělých jedinců.

Od roku 1963 přibývá počet pandích rezervací, v současné době je jich 67. Nadále však v oblastech bez úřední ochrany přebývá asi jedna třetina celkové pandí populace.[24] Mezi rezervace s významnou populací pandy velké patří například přírodní rezervace Wo-lung na západě provincie S’-čchuan. Od roku 2006 je síť sedmi přírodních rezervací a devíti přírodních parků v S’-čchuanu zařazena do světového dědictví UNESCO jako Útočiště pandy velké v S’-čchuanu.[25]