Mechy

Životní cyklus mechů - rodozměna

Mechy jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu.[3] Většinou preferují vlhká a stinná stanoviště. Také to jsou pionýrské rostliny.

V životním cyklu výrazně převládá haploidní gametofyt. Gametofyt, mechová rostlinka, je schopná fotosyntézy a má poměrně složitou stavbu. Stélka je rozlišena na kořínky, příchytná vlákna (rhizoidy), lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy). Mnohobuněčné rhizoidy fixují mechovou rostlinku k podkladu. Lodyžka má již diferencovaná pletiva, nalezneme i jednoduchá vodivá pletiva. Stěna lodyžky je rovnoměrně ztlustlá, pokožka může být pigmentovaná. Je olistěná, lístky jsou zelené a probíhá v nich fotosyntéza.

Gametangia, tedy pohlavní orgány, vyrůstají na vrcholu lodyžky. Mechové rostlinky mají oddělená pohlaví. Samčí pohlavní orgány, pelatky (antheridia) produkují dvoubičíkaté spermatozoidy, které se ve vlhkém prostředí aktivně pohybují. Samičí zárodečníky (archegonia) obsahují velkou nepohyblivou vaječnou buňku. Po oplození vzniká na gemetofytu sporofyt.

Sporofyt je tvořen nohou, štětem a sporangiem - tobolkou, která produkuje haploidní výtrusy. U rašeliníků a štěrbovek štět chybí. Tobolka má dvoubuněčné průduchy, je vyztužena středním sloupkem (columela), kolem kterého je výtrusorodé pletivo (archesporum). V něm buňky prodělávají meiózu a tvoří se výtrusy. Sporangium je kryté víčkem a čepičkou (kalyptra). Výtrusy dozrávají najednou, ale vypadávají postupně díky obústí, věnci hydroskopických zubů. Obústí je také důležitý systematický znak.

Oplození může proběhnout jen v dostatečně vlhkém prostředí (za deště), kdy se spermatozoidy mohou dostat k vaječným buňkám. Po oplození vznikne diploidní zygota, která se vyvíjí ve sporofyt. Ten vyrůstá z vrcholu mateřského gametofytu a je na něm plně závislý.[4]

Mechy nemají cévní svazky, jejich schopnost rozvádět vodu je tak omezená a to je příčinou jejich malého vzrůstu. Vodu přijímají celým povrchem stélky a rozvádějí ji vodivými pletivy (specializované buňky hydroidy, kapilární prostory uvnitř stélky) nebo po snadno smáčivém povrchu rostlin. Je-li vyvinuta voskovitá kutikula, může sloužit k usměrnění toku vody do určitých částí mechové rostlinky. Způsob, jakým mechy hospodaří s vodou, jim umožňuje využít i velmi malých a horizontálních srážek (např. rosa apod.) Velký povrch a snadná prostupnost stélky také znamená, že mechy jsou citlivé na kvalitu ovzduší i srážek. Slouží tak jako bioindikátory znečištění.

Mechy se vyznačují také velkou substrátovou specifitou (pH půdy, charakter substrátu apod.), protože rhizoidy neumožňují tak dobré využití živin ze substrátu jako u cévnatých rostlin.

• Zadržují vodu.
• Pomáhají zpevňovat půdu.
• Rašelina lze použít jako fosilní zdroj energie.
• Rašelina a výluhy z ní se používá k úpravě vody v akvaristice, též jako materiál pro dno akvária

Systém je samozřejmě proměnlivý, jednotlivé třídy se postupně přidávaly se zvyšující se úrovní vědeckého poznání. Do tříd Takakiopsida, Andreaeopsida, případně ještě Tetraphidopsida, patří obvykle jen několik zástupců.[1]

třída: Sphagnopsida - rašeliníky

• řád: Sphagnales - rašeliníkotvaré
• řád: Ambuchananiales

třída: Takakiopsida
třída: Andreaeopsida - štěrbovky

• řád: Andreaeales - štěrbovkotvaré

třída: Briopsida - pravé mechy

• řád: Polytrichales - ploníkotvaré – někdy samostatná třída Polytrichopsida
• řád: Tetraphidales - čtyřzoubkotvaré – někdy samostatná třída Tetraphidopsida
• řád: Buxbaumiales - šikouškotvaré
• řád: Diphysciales - krčankotvaré
• řád: Timmiales - podnožitkotvaré
• řád: Encalyptales - čepičnatkotvaré
• řád: Funariales - zkrutkotvaré
• řád: Archidiales - úpolníčkotvaré
• řád: Grimmiales - děrkavkotvaré
• řád: Dicranales - dvouhrotcotvaré
• řád: Pottiales - pozemničkotvaré
• řád: Splachnales - volatkotvaré
• řád: Orthotrichales - šurpekotvaré
• řád: Hedwigiales - těhovcotvaré
• řád: Bryales - prutníkotvaré
• řád: Rhizogoniales
• řád: Ptychomniales
• řád: Hookeriales - kápuškotvaré
• řád: Hypnales - rokytotvaré