Slon africký

Slon africký je v současnosti největším žijícím suchozemským živočichem; z původních asi 25 druhů řádu chobotnatců přežili spolu s ním pouze slon indický, který do tak ohromných rozměrů neroste (má i menší ušní boltce a kratší kly), a ještě menší slon pralesní. Samci tohoto chobotnatce dosahují hmotnosti kolem 6000 kilogramů, rekordní změřený jedinec dosahoval výšky 3,96 metru a hmotnosti až 10 400 kg (původní odhad byl dokonce 12 250 kilogramů).[4][5]

• Výška v kohoutku: 3–4 m
• Délka těla: 7–9 m (samice 6,5–8,5m)
• Hmotnost: 6–7 tun (samice 4 tuny)
• Rychlost běhu: až 40 km/h[6]
• Délka života: 70–75 let

Sloni afričtí představují největší dnes žijící suchozemské tvory vůbec. Přesto by slon s výškou v konohutku kolem 3,2 metru byl jen trpaslíkem vedle obřích titanosaurních sauropodů (jako byli například zástupci rodu Argentinosaurus), kteří měli hřbet ve výšce 6 až 8 metrů a vážili asi desetkrát až patnáctkrát více než dospělý slon africký.[7]

Slon africký má silnou, ale pružnou kůži šedivého až šedohnědého zbarvení bez srsti. Chlupy má jen na konci ocasu. Na celém těle je pokrytý hmatovými chloupky, které jsou více koncentrované na chobotu. Mezi charakteristické znaky patří dva citlivé „prstíky“ na konci citlivého chobotu, který slouží k dýchání, čichání, pití, sprchování a podávání potravy. Dalším výrazným znakem jsou obrovské silně prokrvené ušní boltce na jeho velké hlavě, pomocí nichž ztrácí mnoho přebytečného tepla, a předchází tak přehřátí během horkých afrických dní. Má vysoké nohy a štíhlou postavu, čelo ubíhající dozadu a prohnutý hřbet. Samec i samice mají kly, které rostou celý život. Největší kly, jaké byly u slona zjištěny, měřily přes 3 metry a vážily přes 100 kg.

Sloni mají velmi jemný čich a dobrý sluch, kterým vnímají i pro lidi neslyšitelné infrazvuky (5–24 Hz), jimiž se dorozumívají na velké vzdálenosti. Navíc díky tomu sluchem vnímají i otřesy půdy, způsobené například pohybem vzdálených zvířat, a zaznamenávají změny atmosférického tlaku.

Tato zvířata, i když jsou schopná běhat velmi rychle, upřednostňují spíše chůzi přibližně stejně rychlou jako u člověka. Na zem totiž při pomalejší chůzi našlapují měkce a pohybují se téměř neslyšně. Došlapují jen na konečky prstů srostlé rosolovitým vazivem do polštáře, který tvoří celé „chodidlo“ a slouží jako tlumič.

Sloní stádo v Národním parku Sweetwater v Keni

Slon africký v Zoo Zlín

Afričtí sloni jsou společenská zvířata a drží se pohromadě ve vysoce organizovaných skupinách tvořených deseti až dvanácti samicemi a jejich mláďaty. Skupinu vede dominantní samice, která je spřízněná se všemi členy stáda. Tyto rodinné skupiny se někdy dočasně shromažďují do stád o několika stech kusů. Samci žijí stranou v mládeneckých skupinách, starší jedinci pak samotářsky. Dospívají ve věku 25 let. V době páření přicházejí samci na krátkou dobu do stád, a soupeří o možnost spáření se samicemi. Sloni mají i velmi vyvinuté sociální cítění. Když někdo ze stáda zemře, ostatní sloni truchlí.

Stádo slonů dovede překonávat značné vzdálenosti, ale drží se při tom v blízkosti vody, protože každý slon potřebuje denně pít až 130–190 litrů vody a rád se koupe. Když je voda dost hluboká, ponoří se až na dno a dýchá jen chobotem nad hladinou vody, podobně jako Šnorchl. Při koupání na své tělo chobotem nastříká bahno z břehu a chrání se tak nejen před obtížným hmyzem, ale i proti přehřátí organismu v horkých dnech.

Navzdory některým neoficiálním tvrzením se sloni patrně nedokážou pohybovat rychlostí kolem 40 km/h. Přímá pozorování a počítačové modely ukázaly, že maximální rychlost těchto obřích chobotnatců činí asi 5,3 až 7 m/s (19 až 25 km/h).[8]

Potrava

Podrobnější informace naleznete v článku Výživa slonů ve volné přírodě.

Sloni jsou býložravá zvířata. Jejich jídelníček závisí přímo na tom, kde se zrovna jedinec nachází. Všichni ale musí denně spořádat až 225 kg potravy. Takto velké množství potravy musí požírat 15 až 18 hodin denně. Z toho jim zbudou jen přibližně 4 hodiny denně na spánek. Potrava navíc není v těle dobře zpracovávaná a zužitkuje se jen z 35–40 %, takže slon vyprodukuje denně až 180 kg trusu a 40–60 litrů moči.

Potravu si slon podává chobotem až do jícnu. Má málo zubů, navíc stoličky důležité pro drcení rostlinné potravy má jen čtyři. Potravu tak může jen rozžvýkat, proto má slon tak malou účinnost trávení. Když ztratí všechny zuby, nemá už v tlamě moc možností potravu rozžvýkat a slon umírá hlady, protože žaludek nerozžvýkanou potravu nerozloží. To se stává zhruba v 70 letech sloního věku.

Dvě sloní samice s mláďaty

Původně se v Africe vyskytovalo na miliony kusů těchto zvířat, ale kvůli neustále se zmenšujícímu biotopu z důvodu rozpínající se lidské populace jsou jejich stavy nižší. Za celkový úbytek slonů mohou bezesporu také pytláci. Ačkoli jsou dnes ve většině zemí sloni afričtí chráněni zákonem a jejich nezákonný lov je trestán, zadržení pytláci jsou leckdy velmi rychle propuštěni.

Druh je stále považován za zranitelný, přestože populace z globálního hlediska roste. Stavy se mohou v jednotlivých lokalitách značně lišit. V 70.–80. letech minulého století se odhadovalo, že existuje okolo 200 000 jedinců.[5] Podle Červeného seznamu ohrožených druhů (IUCN) není znám přesný celkový počet jedinců, ale na východě a jihu Afriky se pohybuje více než 15 000 slonů (odhad z roku 2006) a tamní populace se ročně zvýší v průměru o 4 %. Naopak ve střední a západní Africe stavy klesají, nebo se počítá s mnohem menší populací.[9]

Organizace Great Elephant Census po nové důkladné analýze zjistila, že mezi lety 2007 a 2014 klesla populace slonů afrických o 30 %, asi o 144 000 jedinců. Podrobný průzkum kontinentu, 18 území (asi 93 % míst, kde tito sloni žijí), potvrzuje, že se v Afrických savanách pohybuje celkem 352 271 slonů, z toho 84 % z nich se nachází v chráněných územích. I přes veškerá dosavadní opatření je stále zabíjejí pytláci a jsou toužebným cílem organizací, jež obchodují se slonovinou. Na následky lidského hyenismu ročně ubývá asi 8 % slonů. Nejenže lovci zabíjejí dospělé, leckdy rekordně staré a velké slony, ale spolu s nimi umírají i jejich osiřelá mláďata.[2][3]

Lebka slona afrického v expozici Zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem.

V České republice chová slony africké ZOO Dvůr Králové, ZOO Zlín. V minulosti byli také chováni v ZOO Praha. Na Slovensku jsou chováni pouze v ZOO Bojnice.