Joe Biden

Joe Biden se narodil ve Scrantonu v Pensylvánii v katolické rodině jako nejstarší syn, měl sestru a dva bratry.[3]

Otec Joseph Robinette Biden Sr. (1915–2002) byl rodák z Baltimoru.[3] Příjmení Biden zdědil od svého pradědy z otcovy linie, Williama Bidena, který se přistěhoval do Spojených států z Anglie.[4] Druhé příjmení Robinette pochází od jiného Joeova pradědy, který měl francouzské kořeny,[5] zatímco rodiče manželky tohoto pradědy se narodili v Irsku.[6][7]

Matka Catherine Eugenia roz. Finnegan (1917–2010) se narodila ve Scrantonu v Pensylvánii, její předkové byli irského původu.[3][7] Otec pocházel z relativně zámožné rodiny, v době narození nejstaršího syna Joea se však rodině finančně nedařilo, proto bydleli u rodiny Finneganovy. Otec tehdy nemohl najít stabilní práci.[8] V roce 1953 se rodina přestěhovala do státu Delaware, nejprve do Claymontu a poté do Wilmingtonu.[8] Otec začal úspěšně prodávat použité automobily a rodina se zařadila do střední třídy.[8]

Studoval na katolické střední škole Archmere Academy v Claymontu, hrál ve školním týmu amerického fotbalu. Byl podprůměrný student, ale přirozený vůdce a byl předsedou třídy, i přes své problémy s koktavostí.[9] Školu dokončil v roce 1961.[3]

Joe Biden v roce 1965

Poté vystudoval na University of Delaware v Newarku historii a politické vědy, jeho studijní výsledky byly podprůměrné.[10] Po získání bakalářského titulu studoval práva na Syracuse University, kde v roce 1968 získal titul doktora práv (Juris Doctor – J.D.).

Během studií se v roce 1966 oženil se svou spolužačkou Neilií Hunterovou. Manželé měli spolu tři děti. Syn Beau Biden se narodil v roce 1969, syn Hunter Biden v roce 1970 a dcera Naomi Christina v roce 1971.[3]

Krátce poté, kdy byl v roce 1972 zvolen senátorem, jeho žena v prosinci těžce havarovala, při vánočních nákupech nedala přednost při vjezdu na hlavní silnici nákladnímu vozu, který jejich auto srazil. Při nehodě zahynula spolu s dcerou, oba synové byli těžce zraněni.[3] Zvažoval, že se mandátu vzdá, senátor Mike Mansfield ho však přesvědčil, aby se politické kariéry nevzdával.[9]

V době svého působení v Senátu USA, tedy 36 let, většinou dojížděl do Washingtonu více než hodinu vlakem ze svého domu ve Wilmingtonu.[9] V roce 1975 se na schůzce naslepo, kterou zorganizoval jeho bratr, seznámil s Jill Tracy Jacobsovou. V roce 1977 se s ní oženil a v manželství s Jill Tracy Jacobsovou se narodila dcera Ashley (* 1981).[3]

Starší syn z prvního manželství Beau Biden (1969–2015) byl právník, jenž v letech 2007–2015 z titulu generálního prokurátora zastával úřad ministra spravedlnosti státu Delaware.[11] Mladší syn Hunter Biden (* 1970) je právník a lobbista.[12]

Po inauguraci v lednu 2021 si přivedl do Bílého domu dva německé ovčáky, staršího Champa, kterého si Bidenovi pořídili v roce 2008 a který zemřel v červnu 2021 a Majora, kterého adoptovali z útulku v roce 2018. Energický Major sídlo prezidenta opustil kvůli několika incidentům, kdy kousl zaměstnance a žije v klidnějším prostředí u rodinných přátel.[13] Biden dostal na podzim 2021 od bratra tříměsíční štěně německého ovčáka. Commander přišel do Bílého domu v polovině prosince.[14] Na konci ledna 2022 si Bidenovi přisvojili šedou mourovatou kočku, na kterou Jill Bidenová narazila na farmě v Pennsylvánii během prezidentské kampaně a kterou pojmenovala Willow podle předměstí Filadelfie Willow Grow, kde vyrostla.[15]

Biden nepije alkohol, podle jeho vyjádření je v jeho rodině alkoholiků už dost.[8]

Senátor Joe Biden a prezident Jimmy Carter, věnováni od Cartera

Prezident Ronald Reagan a Joe Biden, 1984

V roce 1968 začal pracovat jako advokátní koncipient ve Wilmingtonu, šéf jeho kanceláře byl republikán. Biden nepodporoval demokratického guvernéra kvůli jeho konzervativní rasové politice a podporoval jeho republikánského rivala.[16] Richarda Nixona jako prezidentského kandidáta však nepodporoval.[3]

V roce 1969 začal pracovat jako advokát a jeho nadřízený byl aktivní demokrat, ten ho přesvědčil registrovat se jako demokrata. V roce 1970 byl již jako demokrat zvolen do okresní rady v New Castle, kde pracoval do roku 1972, spolu se svou advokátní praxí.[3]

V roce 1972 uspěl ve volbách do Senátu Spojených států ve státě Delaware. Svůj mandát nastoupil 3. ledna 1973; stal se pátým nejmladším senátorem v celé historii USA. Poté porazil své republikánské vyzyvatele ve všech dalších volbách v letech 1978 (James H. Baxter, Jr.), 1984 (John M. Burris), 1990 (M. Jane Brady), 1996 a 2002 (Raymond J. Clatworthy) a 2008 (Christine O'Donnellová).

K roku 2009 byl šestým nejdéle sloužícím senátorem v Kongresu USA. Členem Senátu byl šest volebních období, nepřetržitě od ledna 1973 do 15. ledna 2009, kdy na funkci rezignoval jako zvolený viceprezident USA. Byl také předsedou vlivného senátního Výboru pro zahraniční vztahy (Foreign Relations Committee) a Výboru pro soudnictví (Judiciary Committee). Delawareská guvernérka Ruth Ann Minnerová na uprázdněné místo jmenovala dlouholetého člena senátu tohoto státu Teda Kaufmana. V doplňovacích senátních volbách v listopadu 2010 byl pak novým senátorem zvolen demokrat Chris Coons.

V roce 1988 neúspěšně usiloval o prezidentskou kandidaturu za Demokratickou stranu. V roce 2008 svou prezidentskou kandidaturu stáhl 3. ledna po primárkách v státě Iowa. Dne 23. srpna 2008 oznámil prezidentský kandidát Barack Obama, že za kandidáta na místo viceprezidenta za demokraty si vybral Joe Bidena, který mj. v Senátu zastával post předsedy Výboru pro zahraniční záležitosti.[17]

Biden skládá přísahu při uvedení do úřadu viceprezidenta USA, 20. ledna 2009

Večer 2. října 2008 absolvoval Biden jedinou televizní diskusi s viceprezidentskou protikandidátkou Sarah Palinovou. Diskuse byla klidná, ale nepřesvědčivá. Podle výsledků průzkumů veřejného mínění zadaných americkými televizemi CNN a CBS, provedených po duelu, byl prohlášen vítězem debaty. Zároveň ale podle velké většiny diváků si Palinová vedla lépe, než očekávali.[18][19][20]

Prezident Barack Obama a viceprezident Joe Biden s vojáky na základně Fort Campbell 6. května 2011

Dne 4. listopadu 2008 zvítězil Barack Obama v prezidentských volbách. Biden se stal viceprezidentem USA. Dne 3. ledna 2009 složil opět senátorský slib do rukou viceprezidenta Cheneyho a mandátu se vzdal 15. ledna. Následně guvernér státu Delaware jmenoval jeho nástupce Teda Kaufmana, který zaujal místo v Senátu USA na další dva roky, než v roce 2010 došlo k předčasným senátním volbám na uvolněný post.

Viceprezidentem USA se stal po složení slavnostního slibu v poledne 20. ledna 2009 krátce před slibem prezidenta Obamy. Biden se stal prvním politikem státu Delaware ve funkci viceprezidenta USA a také prvním římským katolíkem v tomto úřadu.

Dlouhodobě patří k nejoblíbenějším americkým politikům.[21]

Biden, ruský prezident Dmitrij Medveděv a italský premiér Silvio Berlusconi v Římě v červnu 2011

Joe Biden je znám jako dlouholetý kritik programu Národní raketové obrany, neboť podle něj odvádí pozornost a prostředky od mnohem reálnějších hrozeb. Nestavěl se proti výzkumu protiraketových systémů, ale v červnu 2002 odsoudil prezidenta George W. Bushe za jednostranné vypovězení smlouvy s Ruskem o omezení systémů protiraketové obrany (smlouva ABM). Podle Bidena šlo o krok, který podkopal snahy USA o omezení šíření jaderných zbraní.[22]

Obamova administrativa, ve které Biden sloužil jako viceprezident, pokračovala v budování protiraketové obrany v Rumunsku a Polsku navzdory ostrým protestům ze strany Ruska,[23] které americkou protiraketovou obranu v Evropě označilo za porušení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987, protože systém by mohl být využit i k odpálení jaderných střel.[24] V roce 2010 vedl úspěšné administrativní úsilí k senátnímu odsouhlasení nové smlouvy START s Ruskem o snížení počtu strategických zbraní.[25]

Joe Biden, Barack Obama a prezident Donald Trump, 2017

Během kampaně před volbou prezidenta USA 2020 se dopustil mnoha slovních přešlapů. Bývalý prezident USA Donald Trump o něm prohlásil: „Opravdu někdo věří, že je mentálně fit na to, aby byl prezidentem?“ Sám Biden připustil, že je „stroj na přežblepty“.[26] Biden byl během úvodních měsíců kampaně považován za nadějného uchazeče o kandidáta vybraného z předvoleb Demokratické strany. Jeho podpora však začala postupně opadat, kvůli čemuž se rozhodl v listopadu 2019 kandidovat newyorský miliardář Michael Bloomberg.

Biden spouští svou prezidentskou kampaň, 2019

Během hlasování v demokratických primárkách v několika prvních státech dosáhl Biden špatných výsledků – 4. místo v Iowě, 5. místo v New Hampshiru a 2. místo s velkým odstupem za Berniem Sandersem v Nevadě. Jeho kampaň revitalizovalo přesvědčivé vítězství v Jižní Karolíně v sobotu 29. února.[27] V neděli 1. března ukončil svou kandidaturu a podpořil Bidena Pete Buttigieg, o den později udělala totéž Amy Klobucharová. V předvečer volebního superúterý Bidena podpořil také Beto O'Rourke, který prezidentskou kampaň ukončil 1. listopadu 2019.[28] Po Bidenově vítězství v 10 ze 14 států v úterý 3. března a celkovém vedení v počtu volitelů (před druhým Sandersem) ukončil svou kampaň a vyjádřil podporu Bidenovi také newyorský mediální magnát Michael Bloomberg.[29] K 9. březnu 2020 podpořili Bidena další bývalí kandidáti Cory Booker, John Delaney, Kamala Harris, Deval Patrick a Tim Ryan.[30] Podle volebního modelu zpravodajského webu FiveThirtyEight byl Joe Biden po tzv. superúterý již jasným favoritem primárních voleb Demokratické strany.[31]

Po odstoupení senátora Bernieho Sanderse z primárek se stal jediným vážným uchazečem o kandidaturu v rámci Demokratické strany. Jeho kampaň však byla brzděna koronavirovou krizí. Zavázal se, že si jako kandidáta na viceprezidenta Spojených států, vybere ženu. Dne 11. srpna 2020 oznámil, že se takovou spolukandidátkou stala americká senátorka z Kalifornie Kamala Harrisová.

Dne 18. srpna 2020 byl Joe Biden oficiálně nominován jako prezidentský kandidát za Demokratickou stranu.[32]

Bidenova manželka Jill, nastupující první dáma USA

V počátečních fázích kampaně byl Biden několikrát obviněn, že se nevhodně dotýká cizích žen a dětí.[33] Sám sebe označil za „dotykového politika“ a připustil, že mu to přináší problémy.[34] Některé postižené ženy si na jeho chování stěžovaly. Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová v dubnu 2019 prohlásila, že Biden by měl pochopit, že „osobní prostor je důležitý“.[35]

V březnu 2019 bývalá členka nevadského státního shromáždění, Lucy Flores, obvinila Bidena, že během jednoho kampaňového shromáždění v Las Vegas v roce 2014 k ní Biden přišel zezadu, položil ruce na její ramena, přičichl si k jejím vlasům a políbil ji bez jejího souhlasu na temeno hlavy.[36] Amy Lapos, bývalá poradkyně kongresmana Jima Himese, řekla, že se jí Biden dotkl nesexuálním, leč nepatřičným způsobem, když jí v roce 2009 přidržel hlavu, přiblížil svůj obličej k jejímu a otřel se svým nosem o její nos.[37] Krátce nato přišly další dvě ženy s obviněními nevhodného a sexuálně sugestivního chování Joea Bidena vůči nim. D. J. Hillová řekla, že jí Biden přejížděl rukou z ramen dolů po zádech a Caitlin Caruso vypověděla, že jí Biden položil ruku na stehno.[38][39] Na začátku dubna 2019 se ozvaly další tři ženy, které vypověděly, že se jich v minulosti Joe Biden dotýkal nevhodným způsobem a prokazoval jim „nechtěné zalíbení“.[40]

V roce 2019 prohlásila Tara Readeová, která byla v roce 1993 praktikantkou v jeho týmu, že se jí Biden v té době několikrát nevhodně dotýkal na ramenou a krku.[41] V roce 2020 navíc připojila tvrzení, že na ni Biden v roce 1993 v prázdné místnosti ve Washingtonu sexuálně zaútočil.[42][43][44][42][45] Biden, který v minulosti vyjadřoval podporu hnutí #MeToo a v souvislosti s obviněním soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha prohlásil, že by se napadeným ženám mělo věřit,[46] toto obvinění vždy popíral. Readeová je Bidenovými stoupenci považována za nespolehlivého svědka, protože v minulosti nepravdivě vypovídala o své minulosti[47] a je podezřelá, že lhala pod přísahou.[48] Několik svědků ale potvrdilo, že s nimi Readeová v minulosti o sexuálním útoku mluvila.[49]

Biden a Kamala Harrisová se členy Congressional Black Caucus (černošského klubu amerického Kongresu)

Vstřícná imigrační politika Bidenovy administrativy způsobila podle některých kritiků nárůst nelegální migrace do Spojených států a krizi na americko-mexické hranici.[50][51] Prezident Biden pověřil v březnu 2021 řešením migrační krize viceprezidentku Kamalu Harrisovou.[52][53]

Biden podporuje jadernou energii jako jeden z pilířů bezemisní energetiky, jejíž rozvoj pomůže v boji proti klimatickým změnám.[54] Je odpůrcem stavby plynovodu Nord Stream 2, který má přivádět zemní plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře, a zvažuje uvalení sankcí, které by zabránily jeho dokončení.[55]

Biden, po jehož boku stojí ministr obrany Lloyd Austin, podepisuje dekret týkající se transgenderových osob v armádě

Dne 20. ledna 2021 proběhla slavnostní inaugurace Joea Bidena jako 46. prezidenta USA před budovou Kapitolu Spojených států ve Washingtonu, D.C.[56] Kvůli pandemii covidu-19 se akce nemohlo zúčastnit mnoho lidí, přítomní lidé museli mít zakryté dýchací cesty a dodržovat rozestupy. Inaugurace se nezúčastnil dosavadní prezident Donald Trump, což je poprvé za 152 let, kdy se úřadující prezident nezúčastnil inaugurace svého nástupce.[57][58]

Stejného dne podepsal 15 nových exekutivních případů, mezi nimi například návrat k pařížské dohodě,[59] zastavil stavbu zdi na hranici s Mexikem,[60][61] zrušil zákaz cestování do USA z několika muslimských zemí[62] nebo zastavil odchod USA ze Světové zdravotnické organizace.[63]

Dne 25. ledna zrušil nařízení prezidenta Donalda Trumpa, které zakazovalo transgenderovým osobám se změněným pohlavím sloužit v americké armádě.[64][65]

Biden na online summitu G7

Dne 4. února podepsal příkaz o obnovení programu přijímání uprchlíků, dále uvedl, že zvýší jejich roční kvótu na 125 tisíc.[66]

Téhož dne také uvedl, že Spojené státy se nebudou podílet na vojenské intervenci Saúdské Arábie v Jemenu, ale Saúdskou Arábii jako svého spojence budou i nadále podporovat.[66]

Dne 11. února poprvé telefonoval s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Biden v telefonátu mimo jiné řekl, že si dělá starosti kvůli porušování lidských práv v provincii Sin-ťiang, opatření v Hongkongu či chování Číny vůči Tchaj-wanu.[67][68]

Dne 15. února oznámil uvalení sankcí na organizátory vojenského převratu v Myanmaru.[69]

Dne 19. února se poprvé ve funkci prezidenta zúčastnil summitu G7.[70]

Dne 9. března Biden udělil dočasné povolení k pobytu občanům Venezuely, kteří uprchli před krizí v jejich zemi.[71][72]

Biden a dětští ilegální imigranti, které chrání před deportací dekret dřívějšího prezidenta Obamy

Dne 10. ledna Kongres Spojených států schválil 1,9 bilionu dolarů na podporu ekonomiky zasažené pandemií koronaviru.[73][74]

Dne 26. března velvyslankyně při OSN Linda Thomasová-Greenfieldová uvedla, že Biden obnovuje programy na podporu Palestiny.[75]

Ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že Biden nemá v úmyslu změnit rozhodnutí předchozí Trumpovy administrativy, která souhlasila s uznáním nároků Maroka na sporné území Západní Sahary, která byla v rozporu s mezinárodním právem anektována Marokem v 70. letech 20. století.[76]

Po týdnu izraelsko-palestinských střetů vyzval Biden 17. května k ukončení bojů a k příměří mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás.[77][78]

Biden zmírnil sankce proti ruskému plynovodu Nord Stream 2, které na projekt uvalila předchozí Trumpova administrativa. Rusko označilo zmírnění sankcí za šanci k postupné normalizaci americko-ruských vztahů.[79]

Dne 26. května 2021 pověřil prezident Biden americké tajné služby, aby mu do 90 dnů podaly výsledky vyšetřování, zda virus nemoci covid-19 (SARS-CoV-2) unikl z laboratoře v čínském městě Wu-chan či nikoliv. Existují pochybnosti, že byl virus přenesen na lidi ze zvířat. Na tuto zprávu reagovala oficiální čínská místa rozhořčeně.[80]

Setkání Joa Bidena a Vladimira Putina v Ženevě

Dne 16. června 2021 se Biden a jeho ruský protějšek Vladimir Putin sešli k jednání v Ženevě, kde hovořili o změnách nedávno prodloužené smlouvy Nový START o snižování počtu jaderných zbraní, o lidských právech a o dalších tématech. Biden prohlásil, že je třeba se vyhnout nové studené válce.[81]

V první polovině srpna 2021 začal prezident Biden na základě dohody z Dauhá, podepsané s Tálibánem během funkčního období předcházejícího prezidenta, stahovat americké vojáky z Afghánistánu, i když byl podle zpráv před možnými následky tohoto kroku varován americkými rozvědkami.[82] Tálibán vzniklé situace využil a začal rychle obsazovat většinu afghánského území, které neměl doposud pod kontrolou, včetně hlavních měst téměř všech provincií. Hlavní město země Kábul padlo do rukou Tálibánu dne 15. srpna 2021, čímž se Tálibán fakticky ujal vlády nad celým Afghánistánem. Možnost tohoto rychlého zvratu předtím Biden popíral.[83] Dne 16. srpna 2021 vystoupil Biden s projevem, v němž obvinil afghánskou armádu ze zbabělosti.[84] Po nečekaném rychlém ovládnutí Kábulu tálibánskými ozbrojenci zůstalo v zemi až 15 000 Američanů (včetně vojáků).[85] Následně čelil Biden silné kritice jak v USA, tak v zahraničí za způsob, kterým byly prováděny stahování americké armády a evakuace civilistů z Afghánistánu.[86][87] Pád Kábulu byl některými kritiky přirovnán k pádu Saigonu v roce 1975.[88]

Dne 9. listopadu 2021 podstoupil prezident Biden kolonoskopii, vyšetření prováděné v narkóze. Proto byl v časovém období od 10.10 do 11.35 hodin aktivován XXV. dodatek americké ústavy a Biden předal na tuto dobu své pravomoci Kamale Harrisové jako úřadující prezidentce.

Biden a izraelský premiér Benjamin Netanjahu, 2016

Biden připíjí na počest čínského prezidenta Si Ťin-pchinga během jeho návštěvy Spojených států 25. září 2015

V roce 1999 podpořil nálety NATO na Srbsko.[108] Jako předseda zahraničního výboru amerického Senátu prohlásil 10. října 2002, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení. V říjnu 2002 Biden hlasoval pro válku v Iráku.[109] V roce 2011 podpořil vojenskou intervenci NATO v Libyi.[110] Co se týče občanské války v Sýrii, obhajoval vyzbrojování protivládních povstalců.[111]

V říjnu 2014 obvinil Turecko, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, že v boji proti syrské vládě podporovaly teroristické organizace An-Nusrá a Al-Káida i další džihádistické radikály proudící do Sýrie z celého světa. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan požadoval od Bidena omluvu a prohlásil, že pokud se neomluví, stane se pro něj Biden minulostí.[112] Biden, který označil Erdoğana za svého „starého přítele“, se následně za svá slova o turecké podpoře islamistů Erdoğanovi omluvil.[113] O dva roky později označil Kurdskou stranu PKK, bojující proti Turecku za vytvoření nezávislého kurdského státu, za „teroristickou organizaci“.[114] Jako kandidát na prezidenta v září 2020 vyzval Turecko, aby se nezapojovalo do války o Náhorní Karabach mezi Arménií podporovanými separatisty a Ázerbájdžánem o území Armény osídlené Náhorno-karabašské republiky, která se v době rozpadu Sovětského svazu s podporou Arménie odtrhla od Ázerbájdžánu a vyhlásila v roce 1991 nezávislost. Bidenova slova přivítali zástupci početné arménské komunity ve Spojených státech.[115]

Bidenův syn Hunter Biden byl krátce po Euromajdanu na Ukrajině v roce 2014 přijat jako člen představenstva ukrajinské plynařské firmy Burisma Holdings.[116] Firma byla na Ukrajině a ve Velké Británii vyšetřována pro podezření z korupce a tehdejší ukrajinský generální prokurátor, který korupci vyšetřoval, byl po údajném nátlaku viceprezidenta Bidena a ministra zahraničí Johna Kerryho na vládu prezidenta Petra Porošenka z důvodu očisty prokuratury odvolán ze své funkce.[117] Vyšetřování bylo později kvůli nedostatku důkazů britským soudem zastaveno.[118]

Americké velvyslanectví v Izraeli by ponechal v Jeruzalémě, kam bylo přesunuto za Trumpovy administrativy. Podle Bidena by Spojené státy mohly obnovit jadernou dohodu s Íránem.[119] Biden ostře odsoudil hnutí BDS, které se snaží zvýšit ekonomický a politický tlak na Izrael. Bidenův zahraničně-politický poradce Tony Blinken prohlásil, že Biden nezastaví americkou vojenskou pomoc Izraeli, ani kdyby Izrael anektoval část okupovaného Západního břehu Jordánu, který má být jádrem budoucího státu Palestina.[120]

Od Bidena se očekává^[kdo?], že s ním půjde snadněji vyjednat dohody s Čínou.[121] V roce 2000 jako senátor podporoval vstup Číny do Světové obchodní organizace (WTO) a její otevření se mezinárodnímu trhu.[122] Zrušil by jednostranná cla na Čínu. V prosinci 2013 odletěl na oficiální návštěvu do Číny na palubě vládního letadla Air Force Two společně s Joe Bidenem jeho syn Hunter, který je spoluzakladatelem BHR Partners, čínsko-americké investiční firmy mající podporu státem vlastněné Bank of China a investující v mnoha čínsko-amerických projektech.[123][124] V souvislosti s tím někteří kritici upozorňovali na možný střet zájmů.[125][126][127] V květnu 2019 čelil kritice ze strany republikánů i některých demokratů, když prohlásil, že Čína pro Spojené státy nepředstavuje hrozbu a konkurenci,[128] ale později během kampaně před volbou prezidenta USA 2020 byl vůči Číně kritičtější a snahu čínské vlády o kulturní převýchovu Ujgurů a dalších muslimských menšin v čínském Sin-ťiangu označil za genocidu.[122]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joe Biden na anglické Wikipedii.

• PERKNEROVÁ, Kateřina. Hynek Kmoníček: Biden začne tam, kde s Obamou skončil. Pražský deník. Praha: Vltava Labe Media, 2021-01-22, s. 12,13. Rubrika Páteční rozhovor. Dostupné online. ISSN 1802-0569.

• Vláda Joea Bidena
• Prezident Spojených států amerických
• Viceprezident Spojených států amerických
• Barack Obama

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joe Biden na Wikimedia Commons
• Galerie Joe Biden na Wikimedia Commons
• Kategorie Joe Biden ve Wikizprávách
• Osoba Joe Biden ve Wikicitátech
• Oficiální stránky